6a KURGIŇAN: KORONAVIRUS – JEHO CÍLE, AUTOŘI A VLÁDCI – ČÁST VI

9. června 2020 skončila karanténní sága v hlavním městě naší vlasti, v Moskvě. Brzy to skončí i na obrovské rozloze naší vlasti. Znamená to, že můžeme na koronavirový epos zapomenout jako na nějakou noční můru, že zmizela „jako sen, jako ranní mlha“? Sotva.

Za prvé, i noční můry někdy zanechávají hluboké stopy v psychice. A víme, že jakákoli traumatická událost zanechává stopu nejen hlubokou, ale i dlouhodobou. Pokud jste absolvovali rozvod, neznamená to, že po tom všem, co ho doprovázelo, nezanechá stopy ve vaší psychice. Koronavirus bude tedy žít s obyvatelstvem Ruska a lidstvem po neurčitou dobu.

Za druhé, to, čemu mohu říkat covidové trauma, přineslo nejen psychologické, ale i další – sociální, ekonomické – důsledky. A také politické důsledky. Ujišťuji vás, že jsou stále před námi. Koronavirus tedy bude opět s námi, i když v různých podobách.

Za třetí, někdo už ochutnal covidové radosti. Je možné zamykat domy, velet doleva a doprava atd. Víte, když živá krev neomezené moci začne velmi silně chutnat, vyvolává to u jedlíka stabilní pokušení. 

Za čtvrté, a to je hlavní věc, máme již slíbenou druhou, třetí a čtvrtou covidovou vlnu. Pan Fauci říká, že jich bude pět. A pokud tento záhadný jev zvaný „covid“ zabere a zmutuje, pak se snad všechny „radosti“ budou opakovat znovu nebo dokonce zesílí.

Za páté, nechutnost nepochopitelného přenesení veškerého života na nějaké nové kolejnice v souvislosti s covidem, a i samotná možnost  toho přenesení, prováděného znovu a znovu pod jakoukoli záminkou, ovládne na dlouhou dobu vědomí těch, kdo nemají rádi (jako například já a jsem přesvědčen, že většina z těch, kteří sledují tento program), aby si s nimi hráli  divnou hru. „Na zapeklité otázky nám dej přímé odpovědi.“

Za šesté, sotva bude plalit to, že se covid objevil, přihnal se sem a zase bude spěchat pryč. Důsledky covidové extáze jsou už příliš rozsáhlé. To znamená, že je vysoká pravděpodobnost, že tato extáze byla stvořena pro dalekosáhlé cíle. Pak ale nikdo nezrušil ty cíle. Dosud jich nebylo dosaženo. To znamená, že ti, kdo covid  vytvořili, budou pokračovat ve hře. A proto zítra budeme potřebovat chápat smysl hry více než včera.

A tak budeme pokračovat v hledání smyslu hry hrané pod covidou maskou. Práci na politické hermeneutice covidu považuji za strategickou. A proto navrhuji další sérii klidného, ​​neuspěchaného zkoumání tohoto covidového eposu.

Podle věrohodné politické historky se řada lidí z okruhu blízkého Josifu Vissarionoviči Stalinovi obávala, že Stalin velmi sympatizuje s významným sovětským státníkem Ivanem Aleksejevičem Lichačevem, jedním z organizátorů sovětského automobilového průmyslu, ředitelem prvního Moskevského státního automobilového závodu, který později dostal název závod Lichačeva nebo ZIL.

Lichačev nebyl jen talentovaným sovětským ředitelem, ale také skutečným tvůrcem sovětského automobilového průmyslu. Jednu dobu byl lidovým komisařem středního strojírenství SSSR.  Ale lidé kolem Stalina, pokud věřit historce, si dělali starosti nejen kvůli vysokým postům Lichačeva, ale také kvůli zvláštní přízni Stalina k Ivanu Aleksejeviči. Obávali se, že to bude mít nějaké politické důsledky. Ve smyslu, že se Lichačev stane nástupcem vůdce.

A údajně – zdůrazňuji: údajně! –  se lidé kolem Stalina zabývali kompromitací Lichačeva, a to na základě sympatií tohoto poradce Stalina k ženám.

Stalinovi byly ukázány fotografie, které podle názoru lidí kolem Stalina, měly kompromitující charakter. Stalin se na tyto fotografie pečlivě, zainteresovaně díval. A trvalo to znepokojivě dlouho. Pak se jeden z hledačů kompromitujících informací zeptal Stalina: „Tak co budeme dělat, Josife Vissarionoviči?“

Stalin prý zpočátku řekl, jako by se rozmýšlel: „Co budeme dělat, co budeme dělat …“ Potom se odmlčel, což lidi kolem vždy vyděsilo, a dodal: „Budeme závidět!“

Připadá mi nutné (jinak se moje videa promění v rébus tajných služeb, pro většinu nepochopitelný), věnovat některé z těchto programů  organizaci intelektuálního elitního života na Západě, především v USA a Velké Británii. To znamená tomu, co by se dalo nazvat kontextem, ve kterém se odvíjí covidový příběh. Když rozebíráme různé otázky spojené s organizací elitního života na Západě nebo například otázky elitního vzdělávání atd., chci upřímně říci, že můj patos je v tomto případě  přibližně takový, jaký byl u Stalina: „Co budeme dělat? Budeme závidět. “

Ano, závidím možnosti nejvýznamnějších vzdělávacích institucí ve Spojených státech, Británii nebo v západní Evropě obecně.  Rád bych, aby v mé vlasti, když už si vybrala určitou cestu, bylo takových příležitostí ještě více. Když tedy tyto možnosti posuzuji, dělám to jinak, než jak se to dělalo v časopise Krokodil, kde byla rubrika „Jejich zvyky“ („Ach, hrůza! Jak tam všem vládnou“). Mluvím o něčem jiném. O tom, že by nebylo hříchem pozorně se dívat a něco se naučit z toho, co tam je. Mám na mysli otázky elitního vzdělávání, výchovy atd.

Ano, myslím, že lze závidět, jak je ve Spojených státech amerických organizována takzvaná  Břečťanová liga – Ivy League, která zahrnuje osm nejlepších soukromých amerických univerzit umístěných v sedmi státech na severovýchodě země. https://ivyleague.com/

První tři v této lize jsou univerzity Harvard, Princeton a Yale. Jedná se o nejbohatší soukromé americké univerzity. A abychom pochopili kontext, musíme zjistit, jak jsou bohaté.

Existuje takový pojem: endowment – cílový kapitál neziskové organizace, včetně univerzity, převedený do svěřeneckého fondu za účelem generování příjmu použitého k financování základní činnosti. Endowment je, mimochodem, starodávná záležitost, existující od dob Platónské akademie. Platón přidělil cílový kapitál své proslulé Akademii, která byla po devíti stech letech existence v 6. století našeho letopočtu uzavřena císařem Justiniánem.

Endowment Harvardské univerzity, která spadá do Ivy League, pro rok 2019 činil 38,3 miliard dolarů. Endowment  univerzity Yale v roce 2019 činila 29,3 miliard dolarů. https://thebestschools.org/features/richest-universities-endowments-generosity-research/

Podobné možnosti mají i další z osmi nejprestižnějších amerických univerzit v Ivy League nebo-li břečťanu.

Jsou však i jiné americké univerzity, které se nenacházejí na severovýchodě, ale v jiných částech Ameriky. A jejich možnosti jsou docela srovnatelné s možnostmi „břečťanu“.

Když neustále dávám do protikladu to, co dělám a konspirační teorie, nejde o to, abych se ospravedlňoval. Jde o to, že existují dva způsoby uvažování. A byl bych rád, kdyby zvítězil druhý způsob, který předkládám (v horším nebo lepším provedení – není na mně, abych soudil). Tento  způsob – analytický, speciální-analytický, speciální-historický – spočívá v tom, abychom nějakou integritu posuzovali jako sumu mnoha prvků. A konspirační způsob spočívá v tom, že vytrhneme jeden prvek,  absolutizujeme ho, připíšeme mu nějaké super vlastnosti a potom vše, co se stane, přisuzujeme tomuto prvku. Je to velmi chybný způsob chápání reality, myšlení. Chápu, že je to takto jednodušší, chápu, že je to lákavější. Chápu, že je to svým způsobem dokonce „lahodnější“. Nepřínáší to však pochopení reality a pro boj je nutné chápat, jaká je realita a jak se liší od fikcí.

Existují tedy konspirační teoretici, kteří jsou přesvědčeni, že uvnitř nejprestižnějších středisek přípravy americké elity – těchto „břečťanů“ atd. – je něco obzvlášť démonického, nejčastěji nazývaného „lebka a kosti“.

Mně se zdá tato verze banální a nepřiměřeně poplašná. Na každou „lebku“ a pro všechny „kosti“ se najde nějaká „růže“ a nějaký „kříž“. A tak dále. Celkem je toho tolik, že absolutizovat jednu věc by bylo divné.

Bylo by ale stejně divné, kdyby se o takové kovárny kádrů americké elity jako „břečťan“ a další obecně nikdo nestaral. To by znamenalo, že americká elita postrádá subjektivitu nebo nějaké jádro. A ona, jak vidíme,  to zjevně nepostrádá.

A otázka není o tom, zda je to jádro dobré nebo špatné, zlé nebo hodné. Otázka je o tom, že existuje. A je plně připravené  sníst všechno ostatní. Je třeba pochopit, že existuje. A sledovat, jak funguje, a nepopírat jeho přítomnost, což, opakuji, vypadá stejně komicky jako absolutizace „lebek“ a „kostí“.

Pravda je tedy uprostřed mezi hysterickou poplašnou nepřiměřeností, čili konspirací, a vytrvalým tvrzením, že o americkou elitu obecně se nikdo nestará, každý se chová, jak chce, že tato elita není připravována podle určitého plánu, že uvnitř toho, co lze nazvat přední americkou kovárnou kádrů, vůbec nedochází k nějakému výběru. 

A co jsou neuvěřitelně silné USA ve vztahu k dlouho oslabené a stále slabší Velké Británii?

Zaprvé, je zcela legitimní provést analogii mezi výrostkem, který se chvástá svojí silou,  a starcem, který se již sto let zabývá praxí a mystikou orientálního bojového umění.

A zadruhé, určitou roli hraje nepochybně efekt napodobování. Spojené státy kopírují Velkou Británii ve všem, co se týká obnovy elity, napodobují klíčová britská vzdělávací centra, metody výuky v těchto centrech, způsoby výběru elit, které britská aristokracie provádí po staletí. A zároveň platí, že Američané nemohou Británii vystát od války za nezávislost. I to je velmi stabilní tendence.

Ale je to takové žárlivé odfrknutí. A je to malou a slabě hmatatelnou částí ve vztazích mezi USA a Velkou Británií. Hlavní a nejvíce deklarovanou součástí těchto vztahů je americké napodobování. Plus britská pokora, pokud jde o následování formálního kurzu USA. Plus britská záludná manipulace  tímto kurzem. Výrostku je třeba říci: „Ano, ano, jsme s tebou! Půjdeme tam, kam ty chceš! Ale ty jsi nepřemýšlel  kam je lépe jít? Jej, tady je komplikace! Pojď radši tudy. “ Tohle se v plné míře děje.

Analogem americké Ivy League je britská skupina univerzit, označovaná jako skupina Russell. Tato skupina zahrnuje 24 nejprestižnějších univerzit ve Velké Británii, včetně slavného Oxfordu a Cambridge. https://russellgroup.ac.uk/

A opět máme co do činění s obrovskými cílovými fondy a s extrémně pevným spojením této intelektuální komunity se vším, co se týká financování určitých výzkumů. Koneckonců, nejde jen o to, že mají fondy. Mají granty, mají finanční linky. Mají zakázky a mnoho dalšího. Je to obrovský finančně-intelektuální, finančně-politický, finančně-sociální, finančně-antropologický stroj, který produkuje to, s čím máme pak co do činení. To znamená, že zde v zásadě nemluvíme o miliardách a ne o desítkách miliard, ale o stovkách miliard dolarů. Tedy o penězích, které už docela páchnou mocí. Přičemž moc je vždy něco víc než peníze.

Na základě covidové historie jsme se opět přesvědčili, že tam, kde je moc, je v dobách krizí kolosální financování. A kde není moc, dochází k bankrotu a výkupu majetku těch, kteří se moci neúčastní, těmi, kteří se na ní účastní. O tom jsme se opět přesvědčili, byli jsme o tom přesvědčováni v předchozích letech. Lehman Brothers prohráli a Goldman Sachs vyhrál. Proč? Je jasné proč. Některým pomohli, protože byli začleněni do moci, zatímco jiní byli od moci o něco dále. Jim nepomohli. To je vše. Toto je problém života a smrti.

Skupina Russell, která má ve Velké Británii stejný význam jako Ivy League ve Spojených státech, spolu s dalšími univerzitami zahrnuje instituci, která nás bude zajímat nejvíce v rámci tohoto pořadu. Říká se jí Imperial College London.

Imperial College London navíc není začleněna jen do poměrně široké skupiny Russell. Je součástí takzvaného „zlatého univerzitního trojúhelníku“. Dva rohy tohoto trojúhelníku představují města Cambridge s Cambridžskou univerzitou a město Oxford s Oxfordskou univerzitou. A třetím rohem je Londýn, kde sídlí tři vysoké školy Londýnské univerzity a tato Imperial College, o které nemohu nehovořit v souvislosti s extází kolem covidu. Protože ta je právě nesmírně důležitá v souvislosti s touto extází a já to dokážu. Současně má Imperial College v tomto „zlatém trojúhelníku“ samostatný význam. Jinak by se nevyčlenila ze souboru londýnských super privilegovaných vysokých škol. A ona se vyčlenila.

V roce 2019 se Imperial College London umístila na osmém místě mezi 200 nejlepšími univerzitami na světě. To tedy není vůbec špatné umístění, pokud jde o nejsvatější skupiny prestižních vzdělávacích institucí, které plodí elitu. https://www.topuniversities.com/university-rankings/world-university-rankings/2019

A nyní jeden nezbytný, i když na první pohled ne příliš potřebný detail.

V červnu 2004 otevřela Imperial College London vlastní byznys školu, která byla pojmenována po jistém Garym Tanakovi. Kdo je Gary Tanaka?

Jedná se o Japonce, který se narodil ve Spojených státech během druhé světové války. Gary Tanaka se narodil v koncentračním táboře zřízeném Američany pro všechny Japonce, kteří se ocitli na jejich území. Tanaka získal vzdělání nejprve na Massachusettském technologickém institutu a poté na té Imperial College v Londýně, kvůli které jsem odvrátil pozornost diváka od covidu-19, když jsem diskutoval o Ivy League, skupině Russell a Zlatém trojúhelníku.

V tuto chvíli se nechystám tvrdit, že rodina Tanaky a především hlava rodiny, která dovedně minimalizovala náklady na svůj pobyt ve vězení, má přímý vztah k aktivitám Imperial College London, které jsou spojeny s extází kolem covidu-19, přičemž aktivity Imperial College London měly ve vztahu ke covidovému eposu zcela podstatný, vlastně výjimečný význam. Ale pro každý případ budu diváka informovat o tom, jak se spojily osudy pana Tanaky a Imperial College London. Zároveň nechci zveličovat míru tohoto spojení, ani odvádět za rámec mé úvahy.

Začneme od toho, že na Imperial College v Londýně dokončil Gary Tanaka vzdělání a získal titul Ph.D. z matematiky. Samotný Tanaka a jeho synové – Mark a Michael – se však nezabývali matematikou, ale investicemi do různých druhů internetové aktivity.

Gary Tanaka se proslavil jako spoluzakladatel investiční společnosti Amerindo Investment Advisors. Čím je tato společnost známá?

Na jedné straně díky svým úspěšným investicím do velmi velké internetové společnosti Yahoo!

Na druhé straně jeho namočením se do takzvaného boomu dot-com, tj. nafouknutí cen akcií internetových společností, což vedlo ke kolapsu těchto velmi specificky nafouknutých bublin.

Když bubliny praskly, utrpěli mnozí. Ale příběh Tanaky a jeho společníka Alberta Vilara byl nejhlasitější, protože Tanaka a Vilar byli navíc odsouzeni za podvod, a to hned podle několika paragrafů.

V květnu 2005, necelý rok po otevření byznys školy Tanaky na Imperial College London ( Tanaka věnoval na založení této školy 27 milionů liber), byli Tanaka a Vilar zatčeni. Důvodem zatčení bylo prohlášení jedné z dlouholetých klientek společnosti Amerindo Investment, že jí Tanaka a Vilar ukradli 5 milionů dolarů.

V roce 2006 byli obviněni ze skutečnosti, že když akcie společnosti Amerindo Investment poklesly na hodnotě, partneři ukradli klientům peníze, aby zaplatili své účty. Prokurátoři tvrdili, že společnost Amerindo investovala do rizikových akcií proti vůli klientů a nabídla investorům fiktivní produkt ve vkladech s pevnou úrokovou sazbou.

Gary Tanaka byl zproštěn obžaloby u 9 z 12 obvinění. Zbývající tři obvinění však stačila na to, aby soud v roce 2010 odsoudil Tanaku na pět let vězení. A v roce 2014 soud přidal k pěti letům další rok po odvolání.
https://www.standard.co.uk/business/dotcom-pair-alberto-vilar-and-gary-tanaka-are-facing-us-jail-sentences-for-fraud-6902592.html

Alberto Vilar – partner Tanaky ve společnosti Amerindo Investment – dostal deset let vězení. https://www.reuters.com/article/us-fraud-vilar/money-manager-vilar-gets-new-longer-10-year-u-s-prison-term-idUSBREA3N1MA20140424

Nemám možnost detailně rozebrat, jak přesně byl Tanakův podvod spojen s jeho filantropickým gestem na adresu alma mater, alias Imperial College London, které se díky Tanakovi podařilo získat vlastní obchodní školu. Ale to, že zde nemůže nebýt spojení, je však dostatečně zřejmé. U takových podniků není místo pro náhodné lidi! Aby Tanaka mohl udělat to, co udělal, nemohl být pro Imperial College London náhodným člověkem. A nejen, že tam studoval. To nic není. Všechno je prozkoumáváno prostřednictvím různých optických systémů, které rozpoznají, kdo je člověk, jehož dobročinné dary lze přijmout, a dokonce dát jeho jméno obchodní škole a kde je lepší být opatrný. Zdůrazňuji, jde o příliš prestižní instituci Imperial College v Londýně. A právě proto, abych to ukázal, jsem na chvíli odvrátil vaši pozornost od bezprostředních detailů toho, čemu se říká koronavirový epos.

V roce 2008 byla obchodní škola na Imperial College v Londýně, postavená z pochybných peněz od Tanaky, přejmenována z Tanaka Business School (ne každý, kdo poskytuje dobročinné dary, má právo, aby nějaká struktura, která tyto peníze využila, dostala jeho jméno) na Business School of Imperial College London. K přejmenování došlo nejspíš proto, že se Tanaka nedokázal zcela vyhnout obviněním z podvodu. Imperial College samozřejmě popřela, že k přejmenování došlo z tohoto důvodu.

Jak v září 2008 informovaly noviny Londýnský student, „přejmenování vyvolalo spekulace, že se Imperial College chce distancovat od doktora Tanaky, který byl v roce 2005 obviněn z podvodu. Představitel školy uvedl, že mezi obviněním a rozhodnutím o přejmenování neexistuje žádná souvislost. https://web.archive.org/web/20090727070341/http://www.london-student.net/2008/09/15/tanaka-no-more/

Zaprvé, souvislost samozřejmě existuje. Zadruhé, nikdo to nikdy nebude veřejně vyhlašovat. A za třetí, když to říkají, zdůrazňují roli doktora Tanaky. Říkají: „Ani za těchto podmínek se od něj nebudeme odpoutávat. Protože jakékoli odpoutání nás poškozuje a je to člověk, od kterého se není třeba odpoutat. Je to muž s budoucností. “

Po propuštění na svobodu se Tanaka vrátil k podnikání a svým slavným závodním stájím. V každém případě není důvod přetrhávat spojení mezi Imperial College London a rodinou Tanaky. Jak je velké toto spojení? A zda to má něco společného s covidem, je samostatná otázka. Ale i když je příběh s Tanakou jen poznámkou v rámci mého výzkumu (pro začátek z toho vycházím, zdůrazňuji – pro začátek), pak taková poznámka není přinejmenším nesmyslná a je určitě hodnověrná. Hodnověrnosti přikládám u covidového příběhu velký význam. 

No a teď o tom, proč téma Imperial College London vyžaduje naši pozornost. A vyžaduje ji ještě předtím, než se začneme zabývat podnikem nazvaným Koalice pro inovace připravenosti na epidemii (Coalition for Epidemic Preparedness Innovations — CEPI). Minulý pořad  jsem zakončil zmínkou o této CEPI a jejím zvláštním významu. Nezapomněl jsem na to. Jsem jen nucen začít něčím jiným, aby byl příběh CEPI poněkud vypouklý.

Nechci tvrdit, že samotný covid-19 byl vypěstován v baňkách takovéhoto institutu. Mohu to předpokládat. Mohu to považovat za zcela pravděpodobnou hypotézu, ale nic víc. Ale skutečnost, že Imperial College London byla baňkou, v níž vypěstovali covidové a jiné iniciativy nějakého Fergusona, Andersona a dalších organizátorů covidové extáze, je naprosto zřejmá každému, kdo se více či méně odpovědně zabývá analýzou této covidové extáze.

Začněme postavou Andersona. https://www.imperial.ac.uk/people/roy.anderson

Roy Malcolm Anderson se narodil v roce 1947.

V roce 1968 získal bakalářský titul v oboru zoologie na Imperial College, která byla v té době součástí Londýnské univerzity.

Na Imperial College získal Anderson v roce 1971 také doktorát. Oblastí jeho výzkumu byla parazitologie, jeho dizertační práce byla nazvána „Kvantitativní ekologická studie helmintů v pražmě obecné“.

Poté, co získal titul v roce 1971, se Anderson stal vědeckým spolupracovníkem firmy IBM v oblasti biomatematiky v Oxfordu a pracoval tam až do roku 1973.

V letech 1973 až 1977 přednášel Anderson parazitologii na King’s College v Londýně.

V roce 1977 přešel na Imperial College v Londýně a do roku 1982 přednášel na této škole parazitologii.

V roce 1982 se 35letý Anderson stal nejmladším profesorem na Imperial College London ( zabýval se parazitickou ekologií).

V roce 1984 vedl katedru biologie na Imperial College.

V roce 1986 byl Anderson zvolen členem Královské společnosti (analogie k Ruské akademii věd).

Od roku 1989 začal Anderson spolupracovat s nadací Wellcome Trust – která se v roce 2017 stala spoluzakladatelem CEPI.

V roce 1989 Wellcome Trust založila na Imperial College v Londýně tzv. Wellcome centrum pro parazitární infekce ( Wellcome Centre for Parasitic Infections ). Anderson se stal ředitelem tohoto centra.

V roce 1991 došlo k dalšímu posílení Andersonových vztahů s Wellcome Trust. Anderson se stává jedním z guvernérů Wellcome Trust (v té době byly fyzické osoby v guvernérské radě). A když byla v roce 1992 založena právnická osoba Wellcome Trust Limited jako jediný guvernér společnosti Wellcome Trust,  Anderson a další guvernéři se stali členy správní rady, kde Anderson zůstal až do roku 2000.

Nyní necháme na chvíli sira Roya Malcolma Andersona, abychom se seznámili s tím, co je tato Wellcome Trust.

Především je to právě ta organizace, která se v roce 2017 spolu s Nadací Billa a Melindy Gatesových, s konsorciem řady států atd., staly jedním ze spoluzakladatelů samotné CEPI, která nás nejvíce zajímá. Takže jsme se dostali k CEPI, jejímž jedním ze zakladatelů byla právě Wellcome Trust. Proč nás CEPI tak zajímá? Protože to byla CEPI, které byla už dříve přidělena role hlavního tvůrce vakcíny proti covidu-19.  Samotný covid fakticky neexistoval, ale role CEPI byla již určena.

S CEPI se ale nebudeme zabývat do té doby, dokud se na našem postupovém analytickém obrázku neobjeví celý soubor dalekosáhlých machinací, které doprovázely vznik CEPI.

Abychom si vytvořili takový vícefaktorový postupový obrázek, stojí za to být trpěliví a zabývat se spoluzakladateli CEPI, takovými jako je Wellcome Trust.

Zde je krátká historie této organizace, v jejímž vedení byl po téměř deset let organizátor řady neopodstatněných poplašných infekčních extází (jmenovitě řady extází, jak brzy uvidíme), z nichž poslední, ale ne jedinou, je covidová extáze, právě tento sir Roy Malcolm Anderson.

Co je tedy zač Wellcome Trust, s kterou je Anderson tak silně spojen?

Žil byl jistý sir Henry Solomon Wellcome, britský podnikatel narozený v USA. V roce 1880 založil tento Wellcome spolu se svým kolegou Burroughsem farmaceutickou společnost Burroughs Wellcome and Co.

Tato aktivita nebyla jedinou aktivitou sira Henryho. V roce 1924 založil holdingovou společnost Wellcome Foundation, aby spojil všechna svoje aktiva pod jednu korporátní střechu.

V roce 1936 tento významný farmaceut zemřel. Wellcome byl praktický člověk a praktickým zůstal až do své smrti. Před svou smrtí se rozhodl založit charitativní organizaci – nadaci Wellcome Trust. Wellcome Trust se stala jediným akcionářem holdingu Wellcome Foundation. Podle rozhodnutí sira Henryho měla nadace Wellcome Trust provádět lékařský výzkum ze zisku jejího farmaceutického podnikání.

A pak se všechno začalo vyvíjet následovně.

V prvních dvou desetiletích, do roku 1952, fungovala společnost Wellcome Trust dost skromně. Ale v období od roku 1952 do roku 1986 se jí podařilo navýšit objem padesátkrát – z 10 na 500 milionů liber. Tento skok byl do značné míry spojen s tím, že společnost Wellcome Trust financovala vývoj nových léků, a řada jejích investic byla úspěšná.

V roce 1986 vstupuje holdingová společnost Wellcome Foundation na akciový trh pod názvem Wellcome PLC. Připomeneme, že až do této doby jediným akcionářem Wellcome Foundation byla charitativní nadace Wellcome Trust .

Ale v roce 1986 Wellcome Trust prodala 25% svých akcií v holdingové společnosti Wellcome Foundation. V roce 1992 bylo prodáno dalších 35% akcií. A v roce 1995 Wellcome Trust prodala svých zbývajících 40% ve Wellcome PLC farmaceutické společnosti Glaxo. Na základě toho vznikla společnost Glaxo Wellcome a společnost Wellcome Trust získala část akcií této společnosti.

Na počátku 21. století vzniklo sloučením společností Glaxo Wellcome a SmithKline Веесham  monstrum zvané GlaxoSmithKline, nebo zkráceně GSK.

S cílem diverzifikace investic prodal Wellcome Trust v roce 2001 100 milionů akcií GSK za 1 miliardu šterlinků 780 tisíc liber, přičemž si udržel „skromné“ postavení svými 50 miliony akcií.

GSK není zrovna největší společnost, ale ani malá. GSK má tržní kapitalizaci jen 82,8 miliard liber, nebo 105 miliard dolarů.

Když řeknu „jen“, nedělám si srandu. Protože existují farmaceutická monstra s nesrovnatelně větší kapitalizací. Ale i tato kapitalizace, jak  chápete, není v žádném případě malá.

Ale nejde o kapitalizaci. Nebo nejen o ní. Společnost GSK se specializuje také na výrobu vakcín. Když tedy říkáme, že nás zachrání ta CEPI, založená také společností Wellcome Trust, která je úzce spojena s GSK, neznamená to, že nás zachrání GSK? Toto je odvážná hypotéza, ale jak uvidíme o něco později, je docela hodnověrná. A tak se pojďme dále zabývat GSK a dalšími.

GSK se tedy specializuje také na výrobu vakcín. A prodává své výrobky s nepřiměřenou ostrostí. O tom neříkají moje narážky, ale nepopiratelný fakt, že v roce 2012 se GSK přiznala k trestným činům. Jednalo se o poskytování nepravdivých nebo neúplných informací při propagaci léků na cukrovku, antidepresiv a jiných léčivých přípravků. https://www.justice.gov/opa/pr/glaxosmithkline-plead-guilty-and-pay-3-billion-resolve-fraud-allegations-and-failure-report

Tím, že společnost souhlasila s přiznáním viny k těmto trestným činům ( přiznat se vinným je těžké), zaplatila až 3 miliardy dolarů. Přemýšlejte, je to velmi bohatá společnost a musí platit šílené peníze. Lepší by pro ni bylo, nepřiznat se. Jaká je tedy její vina? Jak výjimečný je její agresivní nezákonný „prodej“ jejích lékařských produktů? Nezáleží na tom, jestli se to týká cukrovky nebo covidu. Když někdo tlačí, tlačí všechno, pokud má takovou povahu. A taková je povaha této společnosti. Praktiky GSK při prodeji  jejich produktů jsou považovány za největší případy podvodu ve zdravotnictví a farmacii v současnosti. Toto je GSK, zrozené z Wellcome Trust, kde v té době byl úspěšný pan Anderson a další, a z Imperial College London. Hle, jak jsme slavní, agresivní, bojovní atd.

Někomu se může zdát, že příliš rychle vytvářím spojení mezi minulostí a přítomností. Ale já zatím ani spojení ještě nevytvářím. Jednoduše posuzuji minulost, aby nebyla zcela odříznuta od budoucnosti. A nakonec, pokud je společnost se 100 miliardovým kapitálem šampiónem v oblasti podvodných aktivit při protlačování lékařských produktů a jiných podobných farmaceutických obchodů, pokud je tato firma současně spojena se společností, v jejímž vedení stál pan Anderson , který paniku kolem covidu-19 roztáčel a budoval CEPI společně s fondem, který měl vazbu na tuto společnost, pak, jak vidíte, je toho už hodně.

V září 2019 hodnota aktiv společnosti Wellcome Trust překročila 36 miliard dolarů.

A celá tato finanční pěst, obrněná pěst – která, jak vidíme, nemá v žádném případě filantropické zaměření, je schopná rychle vydělat peníze, což je velmi důležité – je zaměřena na co? Na vybudování pozic ve věci vakcín. Ve věci nových léků obecně a vakcín na prvním místě.

Podle všech oficiálních údajů je Wellcome Trust jednou z největších charitativních nadací, pokud jde o její finanční možnosti. Která je spojena s velmi specifickým, vůbec ne charitativním, ale odpovědným za největší podvod, farmaceutickým gigantem GSK. A kdo byl v průběhu mnoha let ve vedení Wellcome Trust? Pan Anderson, který si najal pana Fergusona na pseudo-matematický protiepidemický alarmismus.

Vraťme se k Andersonově biografii.

V roce 1992 se tedy Anderson stává členem správní rady Wellcome Trust Limited a do roku 2000 je jedním z těch, kteří se podílejí na řízení.

V roce 1993 Anderson opouští Imperial College London – odchází z pozice vedoucího katedry biologie, a také  z pozice ředitele Wellcome Centra pro parazitární infekce, aby se přestěhoval do Oxfordu.

Je jmenován vedoucím katedry zoologie v Oxfordu, přednáší také na Merton College – jedné z nejstarších vysokých škol v Oxfordu, kterou ve 13. století založil význačný anglický aristokrat Walter de Merton, biskup z Rochesteru, který působil jako kancléř za králů Jindřicha III a Edwarda I, a poté se rozhodl věnovat se výuce a výchově anglické elity.

Andersonův přesun na Oxfordskou univerzitu byl impulzem k vytvoření Wellcome Centra pro epidemiologii infekčních nemocí na této univerzitě. Ještě v roce 1993 Anderson vedl toto centrum. A v roce 1994 dostalo centrum pět velkých grantů od Wellcome Trust. Jak si pamatujeme, Anderson byl v té době jedním z těch, kteří řídili Wellcome Trust.

V roce 1998 byl Anderson nahrazen na postu vedoucího katedry zoologie Paulem Harveyem – toto jméno si budeme pamatovat.  Anderson nadále pracoval na Merton College jako výzkumný pracovník. A i nadále řídil Wellcome Centrum pro epidemiologii infekčních nemocí.

V roce 2000 se Andersonova kariéra prudce obrátila – musel se skandálem opustit svou oxfordskou katedru,  post ředitele Wellcome Centra pro epidemiologii infekčních nemocí a správní radu Wellcome Trust.

Za začátkem skandálu stál samotný Anderson, když uvedl, že jeho kolegyně Sunetra Gupta, která získala nějakou pozici v Oxfordu, se k této pozici údajně dostala díky nevhodnému vztahu s Paulem Harveyem, nástupcem Andersona ve funkci vedoucího katedry zoologie na Oxfordské univerzitě.

Není známo, zda Anderson chtěl kompromitovat Harveyho a zajistit jeho odstoupení, aby se sám znovu ujal tohoto postu, nebo zda byl poháněn jiným motivem. V každém případě jeho útok na Guptu a Harveyho vyústil ve dvě vnitřní vyšetřování.

A pokud se první vyšetřování zahájené Oxfordskou univerzitou týkalo toho, zda Anderson Guptu pomlouval, druhé se už týkalo Andersonových obchodních zájmů. Přičemž se tohoto vyšetřování účastnil nejen Oxford, ale také Wellcome Trust.  Oxford a Wellcome Trust dospěly k závěru, že Anderson zamlčel informace o komerčních aktivitách biomedicínské poradenské společnosti International Biomedical and Health Sciences Consortium (IBHSC), kterou založil, což pro něj jako profesora v Oxfordu a jako člena správní rady Wellcome Trust znamenalo konflikt zájmů.

V návaznosti na tento skandál časopis Nature publikoval článek, který hovořil o potřebě reformy správy Wellcome Trust za účelem zvýšení její transparentnosti: https://www.nature.com/articles/35016236

„Wellcome Trust si může oprávněně činit nárok na roli zachránce britské biomedicíny.“ Bez její štědrosti by se Británie na konci 90. let jistě stala druhořadou biomedicínskou zemí. Místo toho laboratoře financované společností Wellcome rozvíjely vědu, a  tím, že Wellcome Trust kladla důraz na vyšší platy a kariérní příležitosti pro výzkumné pracovníky, zahanbila britskou vládu, která začala jednat.

… někteří přátelé nadace Wellcome Trust ji vyzývají, aby zvážila otázku provedení vnitřních reforem na ochranu své pověsti. Wellcome Trust se v jistém smyslu stává obětí vlastního úspěchu. Díky praktickému řízení investic, možnost čerpání prostředků a vliv Wellcome Trust za posledních osm let fenomenálně vzrostly. Ale řídící struktury a postupy, které byly vhodné pro středně velkou charitativní organizaci, nemusí být vhodné pro monstrum, které tím, že pracuje s vládou jako rovnocenný partner, pomáhá řídit vědeckou politiku země.“

Nature Medicine tvrdí, že interní vyšetřování rozdělilo Oxfordskou univerzitu. „Byla série destruktivních hlasování,“ vzpomíná Neil Ferguson, který tehdy pracoval pod vedením Andersona na Oxfordské katedře zoologie. „Katedra zoologie dala Royovi nedůvěru, zatímco většina zaměstnanců Centra ho podporovala – atmosféra byla hrozná.“ https://www.nature.com/articles/nm0503-492?proof=true&platform=oscar&draft=collection

Zdálo by se, že Anderson, který opustil se skandálem Oxford a přišel o vedoucí místo ve Wellcome Trust, byl odsouzen k tomu, aby se stal ve vědecké komunitě personou non grata. Jeho status v mezinárodní komunitě infekcionistů však zůstal nezměněn.

Podle Simona Levina, známého evolučního biologa a biomatematika z Princetonské univerzity, Anderson velmi významně přispěl v této oblasti, jak přípravou nové generace vědců, tak tím, že byl ve skutečnosti lídrem mezinárodní vědecké komunity v této oblasti.

„Anderson byl jednou z klíčových postav při vytváření zcela nových a výkonných způsobů studia dynamiky nemocí,“ říká Levin. „Jeho matematické přístupy … způsobily revoluci v této oblasti.“ https://www.nature.com/articles/nm0503-492?proof=true&platform=oscar&draft=collection

Navzdory skandálu se Anderson nestal vyvržencem, a to nejen v mezinárodní vědecké komunitě, ale ani ve své vlasti – ve Velké Británii.

Poté, co opustil stěny v Oxfordu, se brzy přestěhoval do nového oddělení epidemiologie na Imperial College v Londýně. A následovalo ho mnoho kolegů z Oxfordské univerzity.

Jak informoval The Guardian 2. září 2000, spolu s Andersonem odešli profesor Brian Spratt specializující se na bakteriální infekce a profesor virologie Joff Smith. Tito profesoři a Anderson přetáhli 80 vědců z Oxfordu do Londýna. A spolu s nimi „odplavaly“ i granty ve výši 7 milionů liber od Wellcome Trust. „80 lidí udělá velkou škodu na reputaci Oxfordu a příjmech z výzkumu,“ řekl jeden z odešlých vědců. https://www.theguardian.com/uk/2000/sep/02/highereducation.researchassessmentexerciseeducation

Tento dlouhodobý konflikt se odráží v současném ostrém soupeření mezi oxfordskou výzkumnou skupinou, ve které je klíčovou osobou profesorka teoretické epidemiologie Sunetra Gupta, a londýnskou skupinou Imperial College vedenou Fergusonem a Andersonem.

Obě skupiny vytvořily modely k předpovědi vývoje situace s covidem. A tyto modely mají zásadní rozdíly.

Především Imperial College zavádí různé koeficienty úmrtnosti pro různé věkové skupiny populace – od 0,002% (dvě tisíciny procenta) u dětí do 10 let do 9,3% u lidí nad 80 let.

Oxfordský model používá mnohem menší koeficient úmrtnosti 0,14%.

Kromě toho Oxford a Imperial College hledají odpovědi na různé otázky.

Model Imperial College odpovídá na otázku, jak strategie zmírnění a strategie potlačení ovlivní křivku epidemie covidu-19.

A Oxfordský model odpovídá na otázku: „Je už covid-19 rozšířen u části populace?“

Odpověď oxfordských vědců zní: „Pokračující epidemie ve Velké Británii a Itálii začala nejméně o měsíc dříve, než bylo oficiálně zaznamenáno první úmrtí a již vedla k akumulaci značné masy kolektivní imunity v obou zemích.“ https://theconversation.com/coronavirus-weve-had-imperial-oxford-and-many-more-models-but-none-can-have-all-the-answers-135137

Oxfordskému modelu chybí alarmismus, který je přítomen v modelu Ferguson-Andersona.

Když v roce 2001 vypukla ve Velké Británii epidemie slintavky a kulhavky, vláda se velmi spoléhala na Andersonovu zkušenost v matematickém modelování během epidemie. Tímto se budeme podrobně zabývat o něco později.

V roce 2003 se Anderson stal členem vědecké rady Velké výzvy v globálním zdraví ( Grand Challenges in Global Health – GCGH). Připomeňme, že iniciátorem vzniku GCGH a jedním ze spoluzakladatelů byla Nadace Billa a Melindy Gatesových.

Od října 2004 do září 2007 působil Anderson jako hlavní vědecký poradce na britském ministerstvu obrany.

V roce 2006, během oslav 80. narozenin britské královny Alžběty II., byl Anderson povýšen do šlechtického stavu.

1. října 2007 se Anderson dostal do vedení GSK, kde byl jmenován nezávislým nevýkonným ředitelem a odborníkem na vědu a medicínu. Ve vedení GSK Anderson pracoval do roku 2018. To znamená, že v době založení CEPI se dostal do vedení.

V roce 2008 se Anderson stal rektorem Imperial College v Londýně. Jednou z myšlenek, které aktivně propagoval jako rektor, bylo vytvoření pobočky Imperial College v zahraničí. Podle The Independent považoval Anderson za nejatraktivnější Perský záliv, především Abu Dhabi (Spojené arabské emiráty) a Katar. Anderson věřil, že pokud Imperial College zřídí pobočku v Kataru, bude se soustředit na technické obory související s průzkumem nalezišť ropy a zemního plynu. https://www.independent.co.uk/news/education/higher/imperial-college-goes-international-1659587.html

Imperial College se ale také poohlížela po Číně a Indii. A dokonce začala jednání s institucemi v Dillí, Bombaji a Kalkatě o ochotě pomoci Indii při vytvoření lékařské školy.

Jak uvedl The Independent, „Anderson usiluje o to, aby Imperial College byla nezávislejší na vládě tím, že se šikovně zapojí do různých komerčních projektů.“

Na postu rektora Anderson nevydržel dlouho – něco málo přes rok. Jeho odchod z této funkce v listopadu 2009 byl pro mnohé překvapením. Oficiální důvod k odchodu: „Touha vrátit se k hlavnímu zájmu – výzkumné činnosti.“

Časopis The Lancet však Andersenův odchod nazývá palácovým pučem: „Zasvěcenci na Imperial College poukazují na palácový puč, stojící  za jeho odchodem, protože řídící orgány rady jednaly pod tlakem stížností na Andersonův styl řízení.“ https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(09)62046-8/fulltext

Anderson je zastáncem privatizace elitních státních univerzit a prudkého nárůstu cen za studium na nich. K dnešnímu dni je seznam regálií Roye Andersona následující. On je:

– profesor epidemiologie infekčních nemocí na škole veřejného zdraví ( lékařská fakulta na Imperial College London )

– ředitel Centra pro výzkum vzácných tropických nemocí;

– guvernér Národního historického muzea;

– člen stipendijní rady Národní výzkumné nadace v Singapuru;

– člen Mezinárodního poradního výboru thajské Agentury pro národní rozvoj vědy a techniky;

– člen poradního výboru pro biotechnologie Malajsie;

– předseda mezinárodní poradenské společnosti Oriole Global Health;

* a je také členem Mezinárodního poradního výboru poradenské společnosti Hakluyt and Company Ltd. The Times o společnosti píše, že se jedná o soukromou britskou zpravodajskou agenturu, „jejíž personál se skládá téměř výhradně z bývalých pracovníků zpravodajských služeb“. https://www.thetimes.co.uk/article/ex-mi6-man-spies-opening-as-head-of-gpw-rxwmccz8fn5

Nyní pojďme k další postavě úzce spojené s Andersonem – k Neilu Fergusonovi.

• Pokračování bude následovat