Ač první psaný pokus, který připravuji pro tento web bude o něčem úplně jiném, dnešní televizní zprávy mě přivedly k jedné „bleskovce“. Včera okolo poledne došlo v Limassolu (Kypr) k pokusu vraždy. Jedná se o případ zločinného spolčení dvou žáků soukromé školy ve věku 13 a 15 let, kteří zaútočili na žáka jiné soukromé školy. Úderem kladiva do hlavy první z uvedených (13 let) napadl za podpory druhého (15 let). Na akci si přinesli již zmíněné kladivo a nůž s čepelí o délce 25 centimetrů. Na školním dvoře byly následně nalezeny v tašce další nože, kuchyňské, baseballová pálka a jiné útočné předměty. Důvodem konfliktu podle prohlášení žáků měly být – „rozpory ve hře na internetu“.
Celé je to samozřejmě strašné, ale pro mě jako právníka je nejstrašnější postoj justice. Zraněný odvezen k ošetření do státní nemocnice a následně přemístěn do dětského oddělení psychiatrie. Na žádost policie byli oba pachatelé předvedeni k soudu a u mladšího pachatele byla vazba na psychiatrii zamítnuta a u staršího nařízeno 8 denní pozorování na psychiatrii.
Dovoluji si podotknout, že anglosaské právo se v detailech liší od kontinentálního práva, které funguje v Čechách. Nezletilého nelze dát do klasické vazby, pouze zajistit do zdravotního zařízení, ale i o tom musí rozhodnout soud. Tento se v případě byť jen jednoho pachatele mladšího 18ti let koná za zavřenými dveřmi.
Závěrem snad jen to, že čím více se dětem dává, tím hůře rostou. Tady je dítě něco jako v Indii kráva. Věc posvátná. Nejsem si jist, zda je to správně, ale spíše je to na škodu těm dětem samotným. Dnes to sice nechápou, ale až nebudou rodiče, kteří jim dnes zametají cestu, padnou do tvrdého.
Karlosi, mohl bys mi prosím do mailu dát na sebe kontakt? Ráda bych věděla, co se s tebou ty 2 roky, co jsme spolu mluvili naposledy, dělo. A jak se má Mercedes? Napiš prosím na isis8@post.cz
Již jsem odpověděl. Teď je nutno číst, hlavně mezi řádky. Ahoj.
Boletova otázka a druhé přečtení všeho opět ve mě evokuje myšlenku: „… a v srdci nedostatek vědomí Boha“. Společnost na Zemi byla již velmi dlouho pod řízením různých satanistických spolků. A navíc jim k tomu pomáhaly církve náboženství knihy, jež si svou knihu povýšily nad Boha.
Jak to pak může dopadnout jinak, než takto, když již od kolébky je svědomí programováno podle vadných informací?
Příteli, z jednoho pohledu máš snad pravdu. Z druhé strany Ti přeložím prohlášení Arcibiskupa Chrysostomose, hlavy pravoslavné cirkve Kypru, mimo jiné jednoho z 10ti nejbohatších lidí na ostrově: Zaplaťte, protože ani Bůh nepomáhá zadarmo! Veřejné prohlášení z března tohoto roku, všechny TV kanály a všechny noviny ho citovaly. K tomu dodám, že je jediným majitelem firmy KEO (lihoviny a pivo z plzeňského chmelu), dvou hotelů v Pafosu (St. George a St. George Garden a nakonec výhradní majitel Hellenik Bank (loni čistý zisk po zdanění 40 miliard). To, příteli můj, není Boží sluha, ale businesman. A jako držitel diplomatického pasu neplatí daně!
Osobně, nejsem věřící, k mystickým hodnotám bez tvrdého důkazu jsem velmi skeptický. Naproti tomu svědomí pokládám za velmi důležitý moment každé osobnosti.
Školy by měly dát dětem základ spolu s rodinou, pokud ovšem škola je indoktrinována ideologicky vyvstává problém. Pokud je i rodina tak potom je konec.
Myslím, že nejste ve sporu. Tebou popsaný případ odpovídá tomu, co popisuje badatel – církev není bůh, přestože se pro oči věřících nad něj někdy povyšuje.
Skeptik k mystickým hodnotám bez tvrdého důkazu? Boží mlýny a opičí pracka jsou pro mě měkkými důkazy existence něčeho vyššího – v KSB tomu říkají HNR. Někdo jiný tomu říká Bůh, jiný zase To, další třeba Nejvyšší nebo Všehotvůrce.
Svědomí je vskutku důležité, zvlášť v tandemu s morálkou. Ozývá-li se mi svědomí, cítím, že mi Bůh říká, abych sám prověřil události minulé nebo probíhající a zhodnotil jejich soulad s morálkou a lidstvím.
Bohu je třeba naslouchat. Uslyšíš-li jej skutečně, uvěříš mu.
Mám pocit, že rodina je už dávno cielene rozbíjaná. Dávno myslím biblický koncept. Za chvíľu budú Vianoce a deň svätej „rodiny“. Symbol – obraz tejto rodiny (otec neviditeľný, ale všetko „vidí“=za všetko môže, jeho protiklad pestún Jozef, utrápená „panna“ matka a synček) vplýva už veľmi dlho, no neboli splnené materiálne podmienky pre otvorenú „rebéliu“ v rodine. Teraz len lížeme následky. Ženy nevedia čo by v ochrane deti a „otcovia“=pestúni tak samo, len aby ostali a boli dobrí ako pri maminke. A otec? K tomu farizejstvo a už tu máme našu politickú scénu a my nášho Igora. Podhubie bolo vytvorené a huby rastú…
Ako to je s pravdepodobnosťou realizácie možnej budúcnosti? Mne vychádza, že mravnosť sa nám stratila.
Mám, Karlosi, dvě otázky ,navazující na poslední odstavec Tvé úvahy . Kladu je proto, že jde o jedno z mála klíčových témat , před kterými stojí všichni , kteří chtějí novou generaci počít a vychovat, anebo tento klíčový životní krok už udělali .
1) proč se reprodukujeme ?
2) zrození a výchova + vzdělání je proces řízení . Stavíme si už na počátku jeho cíl ?
Zkus dát na to svoji odpověď . Nevím jestli už jsi rodič ( prarodič) , ale na tom nesejde . Je to téma, které bude stále více vynášeno na povrch a bude každému myslícímu člověku víc a víc důležité.
Sofistikovaná otázka, respektive dvě otázky, asi bych začal tou druhou. Děti nemám, tudíž ani vnoučata. Dokud jsem měl věk na děti, služba mi to neumožňovala a pak je už pozdě, najednou zjistíš, že by to narušilo tvůj řád, na který jsi zvyklý. Nemyslím si, že bychom měli děti rozmazlovat a nebo se jim nahrazovat penězi. Rodič by měl předat svému potomkovi své zkušenosti a životní moudra, problém je v tom, že nás starý už dnes nechce nikdo poslouchat. Víš, to co se okolo nás děje, je vlastně jen takový virtuální svět, nic moc skutečného. A bohužel po 17.listopadu se většina lidí stala obětí peněz.
Zde bych citoval: peníze, jsou prostředek žití, nikoliv ke štěstí! potkal jsem za svůj dlouhý život mnoho chudých, ale šťastných. Pracoval jsem pro mnoho extrémně bohatých, ale youfale nešťastných.
Vedl jsem debatu, asi zbytečnou, s jedním mladým. Snažil jsem se mu vysvětlit, že bohatsví nejsou čísla na jeho ůčtu, ale to co má v hlavě. Docela dlouho to nechápal. Pak mu povídám, zkus nechat doma peněženku, mobil a kartu VISA a odejet do přírody s nožem za opaskem a řekni mi jak dlouho přežiješ. Na to mi odpověděl: Až budu mít hlad, tak se vrátím domů.“ Na to se ptám jak si na poušti zajistí vodu. Samozřejmě, že neví. Jinými slovy sám sebe, svojí leností a pohodlností, svým způsobem odsuzuje k smrti. Problém je, že věří, že na kartě bude mít vždy peníze a tak vybere a nebo zalplatí co potřebuje. ALE! Všechno má své ale. Pokud se banka rozhodne, nevybere ani halíř, nezaplatí ani cent. To samé, pokud se vláda rozhodne, že ho prostě VYPNE. A neuvádím Ti okolonost, že jen vypnou proud. K tomu mám jinou historii.
V roce 2010 došlo na vojenské základně v Mari k výbuchu kontejnerů s armádním materiálem. Celkem tam bylo 97 velkých kontejnerů 40 stop. Vedle je jediná elektrárna na celém Kypru. Výsledek výbuchu celkem přes 30 hodin nešel nikde proud. To byl šrumec!!! Ale věř nebo nevěř, nikdo se nepoučil. V roce 2013 byl bankrot a banky zavřely a vypnuly bankomaty na jedenáct kalendářních dní. Následek byl upravení našich vkladů o mínus 47,6% směrem dolů. Ano, chápeš dobře, během chvilky nás okradla vláda o 47,6% se zdůvodněním, že nám už nikdo nechce půjčit a nemáme na provoz státu. A všichni jak ovce tomu věřili. A na závěr, podařilo se mi sehnat list s1176 jmíny fyzických a právnických osob, kteří v průběhu těch 11 dní, kdy banky nefungovaly, odesílali peníze na svá konta v zahraničí. A ne miliony, ale miliardy Eur. Nabídl jsem ji všem televizním kanálům a novinám, všichni to odmítli. Nakonec ji zveřejnili v Řecku. A výsledek? Všichni jsou spokojeni, tedy mimo mě.
Je třeba dětem poukazovat na takovéto skutečnosti, vysvětlit příčinu i následek a dokázat jim to.
To v čem žijeme je jedna velká lež!!!
Je třeba sledovat toky peněz, osoby se později přiřadí sami (odkopou se).
Když jsem dostudoval, složil jsem slib, který mimo jiné obsahoval, že nebudu lhát, budu ctít zákon a budu spravedlivý. To je pro mě osobně více než všechny Ústavy světa dohromady.
Nevím, zda jsem Ti odpověděl plně na Tvoji druhou otázku, ale snažil jsem se Ti alespoň částečně přiblížit můj pohled na tuto problematiku. Nicméně toto je z mého pohledu téma na dlouhé hodiny s ohledem na dnešní stav světa.
A otázka první? Víš, že člověk je jediné stvoření, které koná sex pro potěšení a nejen pro stvoření potomstva? Ne, teď vážně, reprodukce, udržení rodu, udržení majetku nebo pro funkčnost systému. Podívej, každý má na to jiný pohled, těch zorných úhlů je mnoho, nejen ty co jsem uvedl. Navíc u některých žen je to téma zdravotní a to z obou stran (bezdětná ze zdravotních důvodů). Nejsem lékař ani filosof, ale právník. Životem unavený člověk s právním vzděláním asi nejlépe vystihuje můj status, protože jako právník jsem se nikdy neživil. S mým charakterem bych asi ani nemohl.
Jak jste psal o těch nešťastných bohatých… Já bych to vztáhla i na ty, kteří řídí svět a možná si myslí, že jim to přináší uspokojení. Nevím, jestli jste viděl takovou pohádku Příšerky s.r.o./ Monsters, Inc. Tam ty příšerky vstupují do světa lidí, kde straší děti a získávají tímto způsobem energii/elektřinu, kterou potřebují k fungování své společnosti/svého světa. Nakonec zjistí, že když ty děti rozesmějí, tak získají té energie stokrát více. A v tom je zakopaný celý ten pes téhle zvrácené společnosti, která si myslí, že pláčem lidí získá více uspokojení než když jsou radostní a šťastní. Bože, já když si vzpomenu, jak dobře mi bylo za socialismu, tak se mi nechce věřit, že si to lidé nedokážou připamatovat. A nejedná se vůbec o materiální stránku. Nevyskakovala jsem si tehdy, stejně jako teď. Ale ta sounáležitost lidí, ta atmosféra ve společnosti byla radikálně jiná. Jen když připomenu takové hravé filmy, jaké byly natočeny, jako například Páni kluci, Marečku, podejte mi pero, Jáchyme, hoď ho do stroje, Což takhle dát si špenát, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách… Tak myslím, že to zcela jasně popíše tu klidnou, hravou atmosféru, kdy se lidé nebáli budoucnosti, kdy se nebáli zítřka… Ano, ani tehdy to ještě nebylo všechno úplně ideální, ale mohlo to k tomu ideálu směřovat a teď jsme zase spadli do té žumpy. Ale to už zase nějak ztrácím myšlenku, která měla být taková, že kdyby ti, kteří mají v rukou zdroje a možnosti otočili a místo aby se zaměřovali na deptání lidí, by se vrhli na tvořivost, stejně jako kdysi bolševici, tak by nakonec zjistili, že jim je tak dobře, jako nikdy v životě a sami by nemohli uvěřit při pohledu zpět, jací byli, jak se chovali a jak to vůbec mohli se sebou vydržet… Jen jak to udělat, aby si to uvědomili, aby to zkusili?
děkuji Ti , Karlosi ,za zamyšlení. Potěšilo mně , žes mi odpověděl ne za „Lidstvo“, ale za sebe. Tvým slovům věřím.