S rozvojem mediálního prostoru a zejména s příchodem internetu, se společnost ocitla ve zcela novém informačním prostředí. Potřeba vnímat a analyzovat velké toky informací vede k otázce: „jak by mělo lidské myšlení fungovat?“ Diskutuje se o takových pojmech jako „klipové myšlení“, „kritické myšlení“, „systémové myšlení“. Co tyto pojmy znamenají, v čem se liší a co by mělo být pro naši psychiku normální?

Každý týden vstřebáme tolik zpráv, videí a článků, kolik naši dědečkové a babičky ani za rok nečetli a neviděli. V důsledku toho je náš mozek nucen filtrovat, analyzovat a vyhodnocovat větší množství informací, než kdokoliv v lidských dějinách před námi.

Někteří lidé se této mozkové činnosti dobrovolně zříkají a raději vnímají informace jednoduše jen jako zábavu – sledují nespočet filmů, televizních seriálů, neustále surfují po sociálních sítích, bezmyšlenkovitě klikají na odkazy na internetu a informace vnímají výhradně prostřednictvím emocí: líbí / nelíbí. Takoví lidé prostě nechápou, že informace jsou jako potraviny, jejichž konzumace a kvalita se nevyhnutelně odráží na lidské psychice. Z toho vyplývá, že hodnotit je je nutné nejen podle „chuti“, ale i podle obsahu.

Stravování hamburgery a jinými fastfoody rychle poškozuje trávení a řadu dalších životně důležitých tělesných systémů člověka, takže jeho tělo slábne, tloustne a churaví. S destruktivními, chaotickými či otupujícími informacemi je to velmi podobné. Jejich nekritické vnímání naplňuje lidskou psychiku nejrůznějšími nesmysly, v nejlepším případě zbytečným, ale daleko častěji škodlivým infoodpadem. Je naprosto přirozené, že takový člověk začne dříve či později strádat, dojde na nevhodné chování, začnou se projevovat deprese, životní plány se začnou hroutit. Co jiného byste také od otrávené psychiky čekali?

Co však znamená kritické vnímání informací a jak předejít otravě škodlivými informacemi? Zde nám na pomoc přichází kritické myšlení.

Kritické myšlení

Kritické myšlení, nebo jinými slovy „vědomé vnímání informací“, je algoritmus pro zpracování nových informací, který se skládá ze tří bodů:

1. Vědomí, že jakákoliv informace člověka ovlivňuje.

Tento bod si snadno zapamatujete, pokud budete mít trvale na paměti analogii s obvyklým jídlem. Žádné jídlo přeci neprochází tělem beze stopy. Jeho trávení může být snazší nebo obtížnější v důsledku čehož se tělo stává silnějším nebo slabším. S informacemi je to stejné.

2. Schopnost identifikovat vyslovený i zatajený cíl a smysl šířených informací.

Jak rozlišíme škodlivé potraviny od zdravých? Tak především už chápeme, že krásný štítek ani zářivý obal výrobku vůbec nezaručují, že nám prospěje. Složení výrobku zkoumáme proto, abychom se vyhnuli nejrůznějším chemikáliím, látkám zvýrazňujícím chuť, geneticky modifikovaný potravinám, atd. Taktéž se zamýšlíme nad dopadem konkrétní potravy na náš organismus, vždyť jeden člověk potřebuje jíst více listové zeleniny, jiný kořenové a třetí musí pravidelně pít vodu.

Podobných zásad bychom se měli držet při hodnocení mediálního obsahu. Hojnost vulgárností, násilí, oplzlosti, hloupého humoru, to jsou jasné příznaky toho, že tento „produkt“ byl otráven a musí být vyřazen z vašeho jídelníčku, i když je zabalen do atraktivního obalu a zhusta inzerován v tisku.

Rovněž stojí za to věnovat pozornost tomu, kdo tento obsah (film, karikatura, show, píseň, článek) vytvořil a za jakým účelem. Odpovídá autorem deklarovaný záměr reálně dosahovanému výsledku? A jaké jsou vedlejší účinky? Není nabídnutá zpráva falešná? Nemáme náhodou před sebou „trojského koně“, zvenčí přitažlivého a jedovatého zevnitř?

Proto musíme identifikovat záměr, který nám autor nebo tvůrce nabízí, a poté jej vyhodnotit – což už je třetí krok algoritmu, který je základem kritického myšlení.

3. Vyhodnocení nalezeného záměru a smyslu z hlediska „dobré / špatné“, „škodlivé / prospěšné“, „důvěryhodné / falešné“ atd.

Po rozebrání obsahu je ta pravá chvíle pro naše hodnocení, obrazně řečeno, „orazítkujeme“ ho závěrem naší výstupní kontroly. Razítka mohou být velmi různá: „spolehlivé“, „ lživé“, „užitečné“, „škodlivé“, „učí dobrému“, „učí špatnému“, „pochybné“, „vyžaduje další studium“, „nebezpečné“, „ hodné šíření“ a tak dále. To znamená, že nezbytné informace, které se k vám dostaly, je potřeba ohodnotit (kategorizovat), aby ve vaší hlavě zaujaly to místo, které si zaslouží.

Díky popsanému přístupu už do vašeho světonázoru nebudou padat žádné informace náhodně a nekontrolovaně. Každý informační blok bude analyzován, označen a odeslán na příslušnou adresu. Něco poletí do „koše“ okamžitě, něco bude umístěno „do karantény“ a něco zaujme své zasloužené místo ve vaší pokladnici nejužitečnějších a nejcennějších znalostí.

Každý informační blok má své místo a smysl

Systémové myšlení

Nicméně pro plnohodnotný život dnes samotné kritické myšlení nestačí. Je nezbytné formovat si systémové myšlení. A pokud dosáhnout to první je relativně snadné – stačí naučit svůj mozek správnému algoritmu pro zpracování příchozích informací, potom formování systémového myšlení většinou vyžaduje dlouhodobější úsilí.

I zde bude vhodné začít s definicí.

Systémové myšlení je myšlení, které se opírá o mozaikový pohled na svět, ve kterém jsou veškerá fakta uspořádána, vzájemně propojena a navzájem se doplňují a vytvářejí celostný a vnitřně nerozporný obraz světa.

Každý z nás, už ode dne svého narození, neustále poznává svět a plní své osobní zavazadlo znalostí a představ o všem kolem. Cokoliv, co jsme kdy viděli, četli, shlédli, učili se, je navždy uloženo v našem podvědomí. A je velmi dobré, když v době dospívání člověk již disponuje uceleným a dostatečně podrobným světonázorovým obrazem, který mu poskytuje odpovědi na všechny základní otázky: „jak je uspořádán svět“, „co je to člověk“, „jak sám sebe ovládat“, „proč žiji“ a další…

V moderních reáliích však většina dospívajících vstupuje do dospělosti bez potřebné znalostní základny, pročež se začínají potýkat s různými problémy. Důvod spočívá v tom, že jejich světonázor často obsahuje spoustu protichůdných nebo vysloveně lživých informací a v řadě důležitých oblastí nemají informace v podstatě žádné. Tato situace je odrazem problémů v současném vzdělávacím systému a ve společenské kultuře obecně, protože ta prostupuje všemi oblastmi a vytváří vlastní rámec pro chování a vnímání světa, a to převážně prostřednictvím mediálního prostoru.

Za těchto podmínek je to právě kritické myšlení, které může člověku umožnit, aby si začal vědomě utvářet celostný obraz světa. A jak budou kaleidoskop a chaos v hlavě postupně ustupovat mozaice, bude se formovat systémové myšlení.

Obvykle tento proces trvá poměrně dlouho, protože je na jedné straně nutné vyhodnotit a revidovat vše, co se nashromáždilo za roky mládí a na druhé straně bude zapotřebí najít odpovědi na mnoho trýznivých otázek. A protože nemluvíme o prostém biflování hotových informací, které pro nás již někdo shromáždil (jak jsme na to ze školy zvyklí), ale o procesu samostatného pátrání, analýze, osvojení si a testování všech druhů znalostí v praxi, neměli bychom očekávat rychlé výsledky.

Kritické a systémové myšlení jsou nicméně objektivními požadavky moderního rychle se měnícího světa. Pokud chcete pochopit, co se děje kolem vás, a chovat se přiměřeně novým okolnostem, musíte této problematice věnovat svou pozornost.

Klipové myšlení

Za současného stavu je mimořádně znepokojivá aktivita šíření klipového myšlení ve společnosti, které se vyznačuje rychlou a bezmyšlenkovitou konzumací informací, dávkovanou hlavně krátkými a nesouvislými bloky, tj. „klipy“.

„Klipové myšlení“ je v podstatě protikladem systémového a kritického myšlení a v člověku vytváří chaotický, kaleidoskopický obraz světa, ve kterém jsou narušené příčinné vztahy nebo dokonce žádné nejsou. Pro lidi s takovým světonázorem je obtížné formovat a plnit dlouhodobé plány, protože v hlavě mají neustále se měnící nepořádek. A při jejich trvalém napojení na velké informační toky se stávají snadno manipulovatelnou masou.

Hlavní nebezpečí formování klipového myšlení dnes přichází z mediálního prostředí, které na lidské vědomí soustavně útočí všemi druhy infoodpadu. Nejaktivnější jsou zejména televize, reklamní průmysl, řada tvůrců kreslených filmů, filmů, hudebních videí, a baviči.

Dospělo to tak daleko, že už vznikly a aktivně se propagují sítě zaměřené na vtahování dětí a formování jejich klipového myšlení již od dětství. Zejména se jedná o takové zdroje jako Tik Tok a Like. Jejich typickým rysem je podmínka omezení velikosti videa na 15 sekund nebo jednu minutu, což vede k rychlé změně tématiky konzumovaného obsahu, jeho zaměření na emoce a tím na povrchnost. Průměrný uživatel těchto sociálních sítí shlédne 50–100 příběhů za hodinu, přičemž každý z nich je věnován úplně jinému tématu.

Přidávají se i další velké platformy, jako například VKontakte (ruský facebook), ve kterém se nedávno objevila podobná sekce „Klipy“. Kromě toho řada sociálních médií navíc zavádí algoritmy, které podporují vytváření stručného textového obsahu, který oproti článkům v plné délce získává jasnou distribuční výhodu. V důsledku toho máme dnes kritický nedostatek internetových zdrojů (a tedy i publika), na kterých by bylo možné vést smysluplnou a seriózní diskusi na aktuální témata.

Těmto negativním tendencím lze na úrovni jednotlivce odolávat pouze vůlí a vědomým formováním svých informačních toků, což mimo jiné předpokládá odmítnutí nebo cílený odpor proti informacím negativně ovlivňujícím psychiku.

Na společenské úrovni je nutné vést osvětovou činnost ohledně rozdílu mezi klipovým, kritickým a systémovým myšlením; identifikovat faktory podporující jejich rozvoj; podílet se na vytváření příznivého informačního prostředí pro děti. Tento proces by měl začít odhalením podstaty výrazů, o což jsme se pokusili v tomto článku. Těšíme se na bohatou diskuzi na toto téma.

S díky a laskavým svolením přeloženo z tohoto článku.

https://whatisgood.ru/theory/analytics/sistemnoe-myishlenie/

23 komentářů




  1. Článek se mi líbil. Určitě se dostanu do situace, kdy jej budu moci převyprávět i jiným lidem. JE výhodné, že text pracuje se snadno představitelnými slovay. Příběh, který se mi rozvíjí v hlavě, je pak velmi plynulý a spojitý. Tím chci říct, že smekám klobouk před autorem a pochopitelně i překladatelem. Tomu patří také díky. A ten, kdo nepochopil, nevadí. Teorie se musí praktikovat, zažít. Jinak to reálné pochopení nepřijde, dodávám já z vlastní zkušennosti. To se mi líbí na KSB. Teorie je sepsána, přečíst a naučit si to může každý. Není třeba žádného velmistra, který dovysvětlí, jak se to myslelo. Ne. KSB není žádná esoterika nebo hermetické nauky. Míra pochopení KSB je rovna míře reálné mravnosti čitatele. Takže pokud si někdo stěžuje, že KSB se osvojit nedá…no…prostě nesouhlasím. Takový člověk, pak dopadne jako Uhlíř a Svěrák:

    “Ani k stáru, ani k stáru, ani k stáru,
    nemám o životě páru, nemám páru,
    třeba že jsem dosti sečtělý, sečtělý. ”

    (Tady se zpívá o teorii, sečtělosti, která se nepoužívá v praxi, proto to nepochopení.)

  2. Napsal jsem, že SYSTÉMOVÉ MYŠLENÍ SE DÁ NAUČIT a že to záleží jen na každém
    z nás. Skutečně to platí, avšak je s tím spojena řada obtíží, které si musí každý zájemce o zvládnutí systémového myšlení uvědomit. Přikládám zde několik informací pro zájemce o samostudium systémového myšlení, které jsou určeny jako navigace pro absolutní nováčky a mají za úkol napomoci zájemcům o samostudium zvážit, jakou úroveň dovednosti zamýšlejí studiem dosáhnout.
    Nejdříve nechť si každý zájemce o studium pozorně přečte „Základy analytiky“ od pana Pjakina. Rozumí se tím základy obecné analytiky. Tam se zájemce dozví,
    že „…v současné době, kdy je svět ohromen informačním rozmachem, se můžete v informacích „topit“, ale přesto pro analytiku potřebné informace nezískáte“, tedy že první problém, který bude muset jako student vyřešit, je získávání dostatečného rozsahu a množství použitelných informací. Stručně řečeno musí si nalézt potřebné zdroje informací o systému, který chce analyzovat. Rozumí se tím veřejně dostupné informace. Není to úplně snadné, ale postupem času to dobrý student zvládne. Pak musí student získat postupy co s informacemi má dělat. K tomu se student dočte, že „Západ dosud nebyl schopen vyřešit problém plnohodnotné metodiky pro získání a zpracování informací, která by byla přístupná široké veřejnosti.“, tedy stručně řečeno, že z anglosaských zdrojů nezíská student srozumitelnou metodiku k naučení se obecné analytice. Jejich dostupné učebnice analytiky se týkají z 95% problematiky obchodu a zvyšování prodeje anebo zpracování tzv. velkých dat. Pouhá cca desetinka % učebnic, která by se dala k výuce metodiky obecné analytiky použít se však zabývá zpravodajskými přístupy k informacím, takže učebnice nejsou běžně dostupné. To je důvod, proč musí student při studiu vycházet z „tlustých knih“ Vnitřního prediktora SSSR. Mnohé z knih jsou přeloženy a jsou dostupné. V současnosti prostě nemá jinou volbu. Zde samozřejmě platí, že znalost ruštiny je vítána, protože existuje řada dalších výborných učebnic obecné analytiky v ruštině, které však nepatří do KSB
    a nebyly přeloženy.
    Takže abych to shrnul – zájemce o samostudium (a jiné u nás v této době není) systémového myšlení si musí uvědomit, že analytika je práce s informacemi a proto musí vědět kde získá informace o systému, který hodlá analyzovat a pak si musí
    z metodik „tlustých knih“ nalézt vhodné postupy jak má metodicky postupovat
    při analýze systému, který si zvolil. Protože se jedná o začátečníka, měl by začít
    s analýzou systému jednoduššího a tudíž méně náročného na informace a jejich logická a věcná propojení. Přirovnám to ke zvládnutí šachové hry na šachovnici 4×4 pole. Bude-li zájemce o studium chtít analyzovat kupříkladu současnou krizi koronaviru a její zvládání státem v České republice, pak je práce přirovnatelná
    k šachům na standardní šachovnici 8×8 polí. Rozhodně nemůže začít problematikou globalizace světa, kterou objasňuje pan Pjakin. To je šachová hra na šachovnici
    o velikosti 64×64 polí.
    Takže závěrem: chcete-li se naučit systémové myšlení, pak si nejprve rozmyslete kolik času můžete studiu skutečně věnovat a zda u toho vytrváte. Nevytrváte-li začněte znovu, časem zjistíte že to jde a že máte výsledky. Tajemství je v tom, že naučíte-li se přitom něco jiného užitečného pro společnost, bude vám to ve studiu systémového myšlení přínosem. Mezitím sledujte dále Otázky a odpovědi a vězte, že pomoci v životě se vám dostane, až když začnete pomáhat nejprve sami sobě. Držím všem studentům systémového myšlení palce a přeji úspěch.

  3. SYSTÉMOVÉ MYŠLENÍ SE DÁ NAUČIT a to dokonce formou samovzdělávání. Záleží jenom na vás samotných. Je to však dlouhodobá, celoživotní forma sebevzdělávání se. Nemůžete očekávat výsledky už za pár měsíců, ale časem zjistíte, že se lepšíte. Toto sebevzdělávání vyžaduje trpělivost a skromnost. Skromnost proto, protože na rozdíl od profesionálů vám nebude přístupný stejný rozsah informací o zkoumaném systému. Nedostatek informací znamená, že nelze udělat stejný závěr jako ho dělají profesionálové. To však nebrání učit se dál i z postupů těch lepších a nejlepších. Časem se naučíte odlišovat dobré a špatné analytiky. Vždyť už tím, že budete pravidelně sledovat kupříkladu Otázky a odpovědi se učíte. Sbíráte tím zkušenosti a to není málo. Minimálně pochopíte co ještě neumíte a co se máte doučit.

  4. Výborný článek, srozumitelný, velmi potřebný. S dovolením šířím. Děkuji

  5. Výborná analýza a dobrá poznámka od Ludvíka.
    Naozaj treba hromadu trpezlivosti s učením a ešte viac flexibility v správnu chvíľu vedomosti použiť. Nedávno som niekde zachytil príbeh o holej pravde, na ktorú väčšina ľudí neznesie pohľad.

  6. Pravda je taková, že lidé se systémové myšlení naučí jen do té míry, která je daná jejich předpoklady, schopnostmi a pracovitostí. Někteří se systémové myšlení nenaučí nikdy, někteří jen z části. Zájemců je hodně, velmistrů je velmi málo. Je to obdoba hudebních dovedností. Přesto je to obor, jehož zvládnutí je předpokladem pro to, aby člověk pochopil co je to společnost, která ho obklopuje, jak v ní žít a jakou v ní může získat roli aniž by žil ve frustraci a na drogách. Ti lidé, kteří systémové myšlení zvládli se tím nechlubí. Není to pro ně důležité. Až bude společnost opět vyspělá natolik, aby se rozvíjela k lepší budoucnosti, bude se systémové myšlení ve školách učit. Protože společnosti budou zapotřebí ve vedení státu odborně schopní politici „kádři“. V současnosti jsou zapotřebí všehoschopní politici. V tom je ten rozdíl a proto nyní žijeme v neradostné době. Žijeme totiž pořád ve středověku, jenom máme aplikace.

  7. Problém je, že systémové myšlení se zřejmě v podstatě “nedá naučit”. Žádná škola by to zřejmě nedokázala. Systémové řízení je úkol na celý život a záleží při něm na množství a kvalitě informací, na stupni vzdělanosti, na schopnosti analyticky myslet, apod. Některé otázky, které jsem si pokládal ve dvaceti, se mi zodpovídají až teď a nejsem si jistý zda správně a zcela. Kdyby mi na ně někdo byl schopen odpovědět před lety, tak bych mu zřejmě nevěřil.
    Základem k němu je kritické myšlení, které by mělo vštěpováno každému od útlého věku. Někdo se ho “naučí”, někdo nenaučí za celý život.

    1. Naučit ne , spíše zažít.

      1. Jak chceš něco odpovídajícím způsobem zažít, když víš prd vo co go……když už jsem v tom lingválním diskurzu.
        Jinak TikTok je opravdu Mordor dětský psýchy. Kaleidoskop je taky dětská hračka….. ne?? Na druhou stranu, mít 30 vteřin na zformování myšlenky je velká výzva. Jak jednou řekla kamoška. Nemohu to říct, tak to zatančím…..

    2. Promiň, ale když slyším slovní spojení “kritické myšlení” vybaví se mi Emma Smetana a spol. Oni nám vyčítají absenci kritického myšlení. Je to vlastně pojem převzatý ze školení neomarxistů. Děti je nutné naučit celostnímu vnímání světa a ne kritickému myšlení.

  8. Děkuji za perfektní článek, který je třeba šířit do světa!

  9. Perfektný článok, ukladám si ho medzi dôležité dokumenty.

  10. K motto stránek. Latiníci říkají “Teoria sine praxi sicut currus sine axi, praxis sine teoria sicut currus sine via” (Teorie bez praxe jako vůz bez osy, praxe bez teorie jako vůz bez cesty).
    K článku: výborný, jasný, stručný. Odkaz jsem přeposlal známým s klipovitým stylem myšlení. Jen mám obavy, že článek nepochopí. Systémové myšlení je myšlení správně zařazující informace do informační matrice, která se ještě ke všemu řídí pravidlem “panta rhei”. JanDrda

  11. Systémové myšlení je obtížné z toho důvodu, že jeho podstatou je hluboké porozumění systému. Pro hluboké porozumění složitému systému je především potřebné naučit se správně strukturovat z čeho je systém sestaven a jaké mají být jeho funkce. Pak je potřebné posbírat informace o tom, zda systém plní či neplní funkce, které by měl plnit a v případě, že neplní, nalézt co je toho příčinou. Zda je to struktura systému, nebo jsou to vnější pravomoci systému anebo pravidla uvnitř systému. To pro případ, že systém ve vnějším okolí plní určené funkce.
    V praxi koloniálních států je to však tak, že systémy řízení státu svou úlohu jenom „kašírují“ a plní ji systémy státu nadřazeného. I to je potřebné správně rozpoznat.
    Použít systémové myšlení pro každý složitější systém předpokládá jednak hluboké znalosti o daném systému a dále analytické dovednosti v nezbytném rozsahu. Nebudu zde vypisovat všechny hlavní dovednosti, uvedu jen tolik, že to vyžaduje zvládnout především následující oblasti vědomostí: logiku, srovnávací analytiku, cit pro realitu (sem patří i tzv. detektivní schopnosti, které jsou potřebné pro vytvoření opodstatněného závěru) a hlavně trpělivost. Trpělivost z toho důvodu, že se jedná o celoživotní učení se. Každý „živý“ systém se neustále vyvíjí a znalosti, které analytikovi stačily před půl rokem, dnes již nestačí. Bohužel v České republice se strukturování, analytice ani logice , které jsou nutné pro zvládnutí dovedností systémového myšlení, nikde neučí. V důsledku toho ani vysokoškolsky vzdělaní lidé u nás nejsou schopni správně provést potřebné analýzy a proto bývají jejich závěr chybné. Proto pro získání uvedených dovedností musí každý zájemce pracovat s podklady, které si dokáže nalézt sám. V případě použití učebnic analytiky doporučuji nezaměřovat se pouze na anglosaské zdroje, je naprosto nutné brát vědomosti i ze zdrojů ruských. Teprve kombinace obojích učebnic (a ony se doplňují), dává potřebnou bázi znalostí. Nakonec už jen pracovat na dovednostech analytické praxe. Budou-li vaše praktické závěry v souladu s vývojem skutečností, jste na dobré cestě. Nebudou-li v souladu, musíte se něco důležitého doučit.
    siar

    1. Myslím, že žádné vysoké školy na zvládnutí systémového vidění nejsou potřeba. Hlavní je výchova v rodině k celostnímu vidění světa dítěte.
      Proto je tady snaha elit převzít výchovu dětí již od mateřské školy, aby měli rodiče co nejmenší vliv na výchovu svého dítěte. Proto nám przní pohádky, proto rusí v TV pořady jako Folklorika. Dál to pokračuje na ZŠ, kde se aplikuje stejná výchova na kluky i díky, kteří se učí společně v jedné třídě podle jednoho mustru, a učitelem je obvykle žena. Tím děti dostávají pohled na svět jenom z ženského hlediska.
      To je ale chyba, jelikož kluci a dívky mají ve zdravé společnosti jiné poslání.
      Z toho důvodu by se měli kluci i holky vzdělávat odděleně, a učiteli by měli být také pro kluky muži, pro dívky ženy.
      Nikdy Vás nenapadlo, proč se hlavně děti britské elity vychovávají oddělně? Zatímco, děti plebsu jsou smíchány a učí se společně?
      Na vysokou školu přichází již hotový člověk a utvořeným světonázorem.
      Velkou roli hraje i intuice, která se nedá naučit ve škole, ale jen v dialogu s rodiči a s Bohem.
      Člověk s celostním viděním světa pak nepotřebuje ani analytiku, ani logiku a další. Prostě člověk se podívá a vidí. Nemusí nic “rozkládat po poličkách”, prostě to vidí. Je to podobné, jako když cikán vezme do rukou housle a hraje.

      Tento celostní pohled na svět byl krásně vyjádřen ve filmu “28.Panfilovců”, kde zazněla věta “Родина, это земля на которой живём а отечество, как мы живём”. V té jediné větě je popsán algoritmus výchovy našich dětí. Prostě člověk by si neměl ani uvědomovat, že teď přemýšlí synteticky, mělo by to pro něj být, jako dýchání.
      Zaobírat se celostním viděním světa na VŠ je pozdě. To je vidět na našich studentech.

      1. V Rusku už zaviedli niečo také ako výhradne dievčenské a výhradne chlapčenské triedy (asi 700 tried) – výstupy budú známe až generačne, tak že aktuálne ešte niesu známe generačné výstupy v úspešnosti jednotlivcov a generačnom odkaze.
        O rozdielnosti psychiky vnímania niet pochýb

  12. Perfektně vyvedený a vybraný článek. Srozumitelný a obsažný současně, pochopitelný i pro vnímavějšího čtenáře bez nutnosti jeho znalostí speciálních pojmů.
    Poděkování a uznání za něj autorům i administraci webu.

    1. Díky za pochvalu, omezím se jen na alibistické “za všechno může autor” 🙂

      1. Video je v ruštině. Popis videa (podle autora, není tom můj výtah, je to strojový překlad):
        Jak struktura jazyka odráží hluboký světonázor lidí. Co ukazuje srovnání řečnických obratů ruského jazyka s jazyky západní a východní Evropy. S jakými lidmi máme nejvíce jazykových podobností a se kterými méně. O tom a mnoha dalších věcech vypráví známý lingvista, televizní moderátor programu „Polyglot“, Dmitrij Petrov.

Comments are closed.