Cesty vítězství – Česká republika

V Čechách strávili motorkáři několik dní. Jejich program začal na východě země, kde uctili hrdiny padlé při osvobozování Brna, Kroměříže a dalších míst. Poté se po naší nejstarší dálnici, po které jezdili ještě hitlerovská vojska, sovětská vojska a dnes američtí vojáci, přesunuli do Prahy. U Olšanského hřbitova na ně čekali, stejně jako na všech ostatních místech, ti, kterým není lhostejná naše minulost a tím i současnost, a společně uctili památku padlých Rudoarmějců osvobozujících naše hlavní město. Čekalo tu na ně i několik křičících jedinců – odpůrců.

Ale odpůrců čeho vlastně? Mávali různými vlajkami, ten Evropské unie, druhý Ukrajiny, jiný NATO. Za celou cestu, co Vlky doprovázím, jsem neslyšel, že by se nějak vymezovali proti Evropské unii, neslyšel jsem, že by chtěli, abychom vystoupili z NATO, a nikdo z nich neřekl ani půl slova o Ukrajině. Ale ne, tady se mýlím, v jednom proslovu byla zmíněna Ukrajina, tedy konkrétně Ukrajinci, a to ve spojení s Rumuny a dalšími národnostmi, kteří nás společně s Rusi osvobozovali od fašismu a mnoho jich leží na těch hřbitovech, které jsem společně s Vlky navštívil.

Před Prahou se k nám přidal poslanec parlamentu, a také motorkář, Jaroslav Foldyna a po Olšanech jsme pokračovali do jeho bydliště, Děčína, kde nás opět místní přivítali u památníku padlých hrdinů – osvoboditelů tohoto krásného města. Stejně jako na Slovensku nás v Čechách provázela Policie, a tímto jim všem chci poděkovat za skvělou asistenci!