„Izolace“ Ruské Federace v plném proudu

U nás na Západě nás neustále přesvědčují, jaké je to Rusko zlé, agresivní, a právě proto je nutné ho izolovat a že tato izolace nyní probíhá. V jednom kuse jsou nám ukazovány příběhy z celého světa, za které je prý odpovědné Rusko, ačkoli důkazy nejsou předkládány. Některé případy se, po obvinění a mohutné mediální kampani, ani nevyšetřují.

Pojďme se ale na tu izolaci podívat blíže. A to očima začátku roku 2024.

Na konci února se konal II. Mezinárodní kongres rusofilů. Hnutí přátel Ruska bylo založeno v březnu minulého roku, za účasti představitelů 42 států světa. Dnes je těch států už 125, a to ze všech kontinentů Země. Hnutí vychází z předpokladu, že současný model mezinárodních vztahů se postupně, ale nezvratně mění z jednopolárního na mnohopolární. Hnutí zcela záměrně a otevřeně prohlašuje, že není namířeno proti nikomu, ale naopak podporuje spolupráci všech se všemi. Není proti, ale je za.  Za mír! Za spolupráci všech národů světa na základě rovnosti a spravedlnosti.

Na přelomu února a března se v Kazani konaly Hry budoucnosti. Mezinárodní soutěž se odehrávala na pomezí dvou světů: reálného a virtuálního. V tomto směru jde klasický sport ruku v ruce s digitálním. To znamená, že testuje schopnosti sportovců ve dvou dříve nesouvisejících dimenzích. Sportovci se například nejprve střetli na hokejovém simulátoru a poté pokračovali v zápase na ledě. O trofeje Her budoucnosti se utkali účastníci ze 107 zemí, zúčastnilo se více než 270 týmů ve 21 disciplínách.

A do třetice. Začátkem března se v Soči koná Celosvětový festival mládeže, a to již počtvrté. Akce se účastní 20000 mladých lidí z celého světa, ruských a zahraničních budoucích lídrů z oblasti obchodu, médií, mezinárodní spolupráce, kultury, vědy, vzdělávání, dobrovolnictví a charity, sportu, různých oblastí veřejného života a také teenageři zastupující různé dětské organizace a sdružení. Žádostí o účast na této unikátní slavnosti bylo více jak 325000.

Takhle tedy vypadá ta „izolace“ na začátku roku a bude zajímavé ji dále sledovat. Tento přístup západního světa by se dal opsat příslovím „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“. Do pomalé a postupné izolace se tak může dostat, a dle mého názoru už dostává, naše západní společnost. Zde se chce věřit, že ti „kopáči“ nepůjdou příliš do hloubky, aby se z té jámy alespoň někdo dostal na světlo.