5. října se v Soči konalo každoroční zasedání diskusního klubu Valdaj, kde mimo jiné V. V. Putin pronesl toto: „Pokud jde o význam Ruska, víte, velikost dnešního Ruska spočívá v posilování jeho suverenity a suverenita je založena na soběstačnosti v technologiích, ve financích, v celkové ekonomice, v oblasti obrany a bezpečnosti. A co bych chtěl v této souvislosti říci? Ti lidé, kteří po roce 1991 začali z nějakého důvodu bojovat proti současnému Rusku, já už jsem o tom částečně mluvil ve svém projevu… Vůbec nechápu, proč to udělali, jen kvůli své domýšlivosti, kvůli své hlouposti, jinak to nelze říci. Stále si kladu otázku: Proč? Vždyť my jsme k nim vztáhli své ruce: Chceme být s vámi, tady jsme. Ale oni ne, snažili se nás dorazit. Proč? Přesně tohle udělali. To nás muselo přivést k jediné volbě, abychom posilovali naši suverenitu v oblasti ekonomiky, financí, technologií a bezpečnosti.“
Pokusila bych se v krátkosti odpovědět na tu otázku, kterou si zde V. V. Putin klade. Jedná se o rozpor v koncepcích, v koncepci Západního a Ruského světa, kde ta západní je založená na parazitismu „elit“, vrcholku pyramidy nad jejím spodkem. Ta koncepce Ruského světa je koncepcí bolševickou, ať se to komu v Rusku nelíbí, jak chce. Ve filmu Čapajev je taková epizoda.
Mužik se ještě chvíli ošíval a potom se přece jen rozhodl stydlivě přeptat: „Víte, Vasiliji Ivanoviči, mužici by se chtěli ujistit: Tys pro bolševiky nebo komunisty?“ Čapajev: „Cože to?“ Mužik: „Ptám se vás, jste pro bolševiky nebo komunisty?“
Ta otázka má svůj význam. Zatímco komunisté/trockisté měli za úkol vyvolat světovou revoluci a použít v ní Rusko jako zápalnou šňůru, bolševici využili tu návnadu pro lidi v podobě revolučních idejí lepšího života pro ně, založených z velké části na marxismu (které měly posloužit k rozkladu Ruského impéria, a také za Únorové revoluce, respektive státního převratu, svého druhu majdanu, barevné revoluce posloužily), a začali ty cíle, které měly zůstat jen na úrovni deklarovaných, po Velké říjnové socialistické revoluci REALIZOVAT. Do té doby Prozatímní vláda stihla jasně ukázat, že ona je realizovat nehodlala, protože cílem Únorové „revoluce“ byl rozpad Ruska. (K tomu měly být využity i procesy národnostního charakteru rozjeté dávno před tím, již za carského režimu, než se bolševici dostali k moci, na které kvůli jejich setrvačnosti museli navázat a přibrzdit je v jejich destrukčním směřování, zvrátit je však již nebylo možné, tolik například k Ukrajině.) Na základě ohlášené koncepce vybudovali jeden z nejspravedlivějších států a z těch sociálních výdobytků, které vybojovali často za cenu obětování vlastního života, doposud žije celý svět, protože se odrazily i v Západním světě, který pokud chtěl ten „dobytek“ opět odrovnat, musel se postarat o výkladní skříň v podobě západních sociálních jistot a fakticky tak byl donucen proti své vůli zvednout životní úroveň obyčejným lidem u sebe na Západě. Je také vidět, jak jsou tyto výdobytky po pádu SSSR postupně všude odbourávány. I v současném Rusku byla například prodloužena doba odchodu do důchodu, že?
Citace V. V. Putina: „Už jsem o tom veřejně mluvil, i s našimi spojenci, i s našimi partnery. Nakonec, jednou dokonce váš pokorný sluha prostě navrhl: Možná bychom měli vstoupit do NATO? Ale ne, taková země není v NATO zapotřebí. Ne. Otázkou tedy je, co ještě bychom měli udělat? Mysleli jsme si, že už patříme mezi ně, jak se u nás s prominutím říká, že jsme jejich lidé, buržousti. Co ještě bychom měli udělat? Už tu přece není žádná ideologická konfrontace. Tak v čem je problém? Problém je tedy zřejmě v geopolitických zájmech a povýšeneckém přístupu k ostatním. To je ten problém, v domýšlivosti.“
Ne, problém není v domýšlivosti, problém je stále v té ideologické a fakticky konceptuální konfrontaci. Lidé z bývalého SSSR jsou nositeli té spravedlivé ruské koncepce, oni ji zažili, a přestože možná její realizace nebyla úplně ideální, neboť mimo jiné museli neustále bojovat s konfrontační koncepcí, tak se to z jejich vědomí tak snadno vymazat nedá. Již za dob SSSR začala realizace spravedlivé koncepce upadat po státním převratu v čele s Chruščovem, kdy SSSR začala pátá kolona rozkládat postupně programově zevnitř. (Ty nástroje jsou popsány v Koncepci sociální bezpečnosti/Концепции общественной безопасности: strukturní a bezstrukturní řízení, šest priorit řízení, úloha vědy, vzdělávacího systému a tak dále.) Nakonec jste se v roce 1991 na státní úrovni, jak jste sám podotkl, přihlásili a fakticky tím oficiálně vyhlásili koncepci, proti které bolševici bojovali. Pátá kolona tedy již přestala předstírat naplňování té bolševické, ruské koncepce a stvrdila to změnou státní vlajky, změnou hymny! Ale tím jste se přihlásili i ke všemu, co tato koncepce obnáší! Viz například další váš citát.
„Ostatně vaši kolegové – mnozí tu nejsou, ale nepopírají, že blahobytu Západu bylo z velké části dosaženo díky drancování kolonií v průběhu staletí. Toto je fakt. Ve skutečnosti bylo tohoto stupně rozvoje dosaženo vypleněním celé planety. Dějiny Západu jsou v podstatě kronikou nekonečné expanze. Západní vliv ve světě je obrovská vojensko-finanční pyramida, ke své obživě neustále potřebuje nové palivo – přírodní, technologické, lidské zdroje patřící jiným.“
Zde navrhujete jedno z řešení stávajících problémů ve světě a zároveň přiznáváte, že stále probíhá boj ideologií (v Koncepci sociální bezpečnosti/Концепции общественной безопасности je ideologie až třetí prioritou řízení, koncepce je v důležitosti a síle těchto priorit na místě prvním!): „Ano, dnes je ta situace jiná, dnes stojí v čele Francie úplně jiní lidé (než de Gaulle) a nejde o stáří těch lidí, ale o názory na roli, na význam Francie, dokonce možná i na její historii, na její budoucnost. Nebudu to hodnotit, to není naše věc, to je věc samotného francouzského národa. Ale vím, že je ve Francii mnoho lidí s názory, jež zastáváte, skutečných přátel Ruska a jejich počet roste. Bude-li se tato situace dále zhoršovat z hlediska vývoje situace ve světě a s přihlédnutím k tomu, že, jak jste řekl, tu je taková ideologická konfrontace? Nikdy to neskončí, to je očividné. Tyto různé proudy, bez ohledu na to, jaké nabývají vnější podoby, budou mezi sebou samozřejmě vždy bojovat, to je zřejmé. Ale podle mého názoru bude přece jen vědomí důležitosti, nepomíjejícího významu národních hodnot a tradic postupně stále nabírat na síle jak v evropských zemích, tak v samotných USA. A v tomto smyslu si myslím, že ano, ideologická konfrontace bude pokračovat, ale budoucnost přece jen patří národně orientovaným silám ve světě. A rovnováhy mezi nimi musí být na světové aréně dosahováno, jak jsem řekl ve svém projevu, hledáním kompromisů mezi civilizacemi.“
Jenže on to není boj mezi civilizacemi, jde o boj koncepcí, jde o boj obyčejných lidí proti parazitárnímu společenskému zřízení, ke kterému jste se v roce 1991 přihlásili, a stále v něm žijete. Tento způsob života se mimo jiné vyznačuje bojem různých band o místo pod sluncem. Anton Semjonovič Makarenko ve své knize Začínáme žít krásně popsal rozdíl mezi kolektivem rovnoprávných a spolupracujících lidí a bandou. Jak chcete dosáhnout spravedlnosti na geopolitické úrovni, mezi státy, jestliže sami stále žijete na základě ohlášené koncepce založené na parazitování?
Opět vás cituji, zřejmě jste si toho vědom: „Protože strategické myšlení bylo nahrazeno sledováním krátkodobých sobeckých zájmů ani ne zemí a národů, ale měnících se vlivových skupin. Odtud ta neuvěřitelná nezodpovědnost chování politických elit, které často zapomínají na strach i stud a považují se za absolutně neomylné. Civilizační přístup se takovým trendům brání, protože vychází ze základních, dlouhodobých zájmů států a národů. Zájmy, které nejsou diktovány momentální ideologickou konjunkturou, ale celou historickou zkušeností, dědictvím minulosti, na kterém je založena myšlenka harmonické budoucnosti.“
Tyto vlivové skupiny, to jsou bandy sledující své úzké zájmy, které zákonitě upřednostňují před zájmy většiny, большинства, ať už se jedná o vnitřní společenské vztahy, o národ, stát či „civilizaci“. A to se nezmění, nezmění-li se ohlášená koncepce, nezmění-li se vytyčení cílů. Bude-li zisk bandy nade vše (dnešní zdravotnictví tak například nemá za cíl lidi léčit, ale vydělat na nich), a to na všech úrovních i těch uvnitř státu! V pozdním SSSR se už díky působení páté kolony také kolektivy spolupracujících lidí proměnily v bandy. Makarenko dobře popisuje, jak je ta hranice tenká, obzvláště v přechodném období, než se kolektivy opravdu upevní. A jestliže lidé netuší, že problémy, obzvláště na čtvrté, ekonomické prioritě řízení, nejsou způsobovány chybami, ale úmyslným řízením, musí zákonitě upadat jejich sebedůvěra v tomto ohledu. Co z pohledu jednoho vypadá jako chyba řízení, je z pohledu druhého cílem jeho řízení (viz dnešní finančně-ekonomický blok v Rusku).
Cituji: „Jsme pro spravedlnost pro všechny. Éra vykořisťování kohokoli, jak už jsem dvakrát řekl, je minulostí. Země a národy si jasně uvědomují své zájmy a možnosti a jsou připraveny spoléhat se samy na sebe, což násobí jejich síly. Všichni musí mít zajištěn přístup k výdobytkům moderního rozvoje a pokusy o omezování v tom jakékoliv země nebo národa by měly být považovány za akt agrese, přesně tak.“
Ano, násobí to jejich síly, stejně jako to znásobilo síly bolševiků, kteří i přes svůj malý počet dokázali na začátku vyhrát, když lidem ukázali, že život může být jiný, lepší, když jim odhalili nové netušené obzory. V malém je to opět popsáno v Makarenkově knize, když jeho kolonie přebírá kolonii zdivočelých pubertálních chlapců jménem Kurjaž, kterých je dvakrát tolik. Podle mého názoru tím chtěli Makarenkův kolektiv zničit, ty síly, které potom provedly státní převrat po Stalinově smrti, ale jen ho posílily, protože i on, stejně jako bolševici, dokázal těm chlapcům ukázat jiný, lepší život, měl to ulehčeno ohlášenou Koncepcí. Tenkrát je v bitvě porazil na hlavu. V dlouhodobém boji ale neobstál a musel ze své první kolonie odejít. Ona i věda je jedním z důležitých nástrojů řízení! Ani SSSR kvůli nedostatečným znalostem obyčejných lidí, kterých je většina, большинство, proti čemu vlastně stojí, neobstál. Dokáže dnešní Rusko přesvědčit svět, že přináší jiný, lepší život, jestliže se uvnitř samo zakládá místo na Makarenkově kolektivu na bandě kurjažanů? Když stále patří mezi buržousty?! Kde stále zůstává zisk na prvním místě? Středobodem všeho života? Ano, v té bandě již jsou přimícháni díky SSSR Makarenkovi kolonisté, je ale třeba je posílit, místo toho, aby byli různými kurjažany upozaďováni a oslabováni. Rusko má na čem stavět, na své velké bolševické minulosti, je jen na něm, kdy veřejně ohlásí, že už nepatří mezi buržousty, odmítá jejich koncepci a opět NAVAZUJE na tu ruskou, bolševickou! A opět vztyčí ruský rudý prapor! Lidé potřebují vizi, potřebují vědět, kam jdou. Samotné vlastenectví je v tomto případě málo! Ten problém totiž nespočívá v geopolitice, ale v politice globální, vedené všude v průřezu elitářské pyramidy!
Citace ze zdroje: http://www.kremlin.ru/events/president/transcripts/72444
Autorka vyzdvihla to podstatné v Putinově postesknutí jménem rossionské elity „A my jsme si mysleli, že jsme vaši, buržuinskije.“ Putin tím zřetelně klade ruské elitě otázku, které se chce tato elita za každou cenu vyhnout, i když se jí vyhnout nelze: A kudy teď? Buď budeme pokračovat dál jako lokajové Západu likvidující Rusko (se kterým nás bez okolků zlikvidují taky), nebo si přiznáme, že budoucnost máme jen jako součást ruského světa s ruskou bolševickou koncepcí.
Chtěl bych upozornit na to, že to rozlišování mezi komunisty a bolševiky bylo asi v ruské porevoluční společnosti, přinejmenším na venkově, docela běžné, a odráží se i v literatuře. Např. Boris Pilňak v románu Holý rok (vydání Praha, Symposion 1928, s. 81) vkládá do úst Jegorky, jedné z postav románu: „Na schůzi povídám: Jakápak internacionála – je jen ruská národní revoluce – rebelie, a nic víc! Jako ji dělal Stěpan Timofějevič. – „A Karla Marxe“? oni na to. – Němec, povídám, a proto hlupák. – „A Lenin?“ – Lenin, povídám, je z mužického rodu, bolševik, ale vy budete nějací komunisti! Musíme, povídám, bít na poplach a osvobodit se od jha! Půdu mužikům! Pryč s kupci! Pryč se statkáři, s vyžírači! Pryč s ústavodárným shromážděním, pro celou zemi jeden sovět! Ať tam může každý, kdo chce, a ať se tam radí pod širým nebem. Pryč s čajem, pryč s kávou – pivo! Aby byla víra a pravda. Hlavní město – Moskva. Věř si každý, v co chceš, třeba v pařez. A s komunisty – také pryč! Bolševici, povídám, si to již zařídí sami. Nu, a mne šoupli rovnou do díry!
A na jiném místě toho románu Holý rok (vydání Praha, Symposion 1928, s. 183) vkládá do úst Nikona Borysiče, jedné z postav románu: „My držíme s bolševiky, se sověty, ale vy jste komunisti!“ … „Komunisti!“ – a s energickým gestem (jeho oči se zaleskly ve svitu louče): „My držíme s bolševiky! se sověty, hezky po našem, po rusku! Pánů už jsme si užili ažaž. Hezky po rusku, po našem! My sami!“
Tvrdenia, že SVO bola zle pripravená, sa už rozkryli ako kvákanie internetových bloggerov na základe zištných zámerov – sledovanosť kanálu je priamo úmerná ziskom bloggera z reklamy. Mimochodom títo bloggeri sú závislí na príjmoch od západného koncernu Google (platforma Youtube) – prečo nikomu pri tom nesvieti červená kontrolka? „Patriotickí blogeri“ sú de-facto konceptuiálne riadená 6. kolóna. Takže ich tvrdenia nemajú žiadnu informačnú hodnotu. Dokonca ich prichytili, že šírili dezinformácie z ukrajinských médií!
Úvod SVO bol pripravený úplne geniálne – vojská zachvátili celé morské pobrežie vrátane strategickej Záporožskej AES, kde bol uložený nelegálny obohatený urán a plutónium na výrobu ukrajinskej jadrovej bomby. Ten urán štát zhabal ako kontraband – podstatný detail je, že jeho hodnota bola 300 miliárd dolárov, to je suma všetkých ruských aktív, ktoré sa západ pokúsil blokovať… Takže jediným úderom si RF legálne zabezpečila vysokú vojnovú korisť, ktorá pokryla všetky ekonomické riziká SVO. Nakoniec sa západu ani zďaleka nepodarilo zmraziť toľko, koľko odhadoval a s vykradnutím tých majetkov a peňazí je to tiež zložité – tož globalizácia a právo im v tom bránia, lebo RF prísne dodržiava právny rámec aby to právne nebola vojna, ale SVO proti nacizmu podľa norimberských zákonov…
2. úderom na Charkov a Kyjev GŠ RF donútil chuntu na rokovania o kapitulácii – dohoda bola podpísaná, ale prekazili ju USA, VB a EU. To preto sa vojská stiahli od Kyjeva – tento úspešný úder sa politicky nepodarilo dotiahnuť pre protitlak západu.
3. Ukrajinská armáda bola 2. najsilnejšia armáda v Európe po ruskej. Nikdy v histórii sa vo vojne nepoužila taká silná PVO ako mala VSU. Bezhlavé utekanie do útoku by bolo chybou. Aj tu GŠ postupoval majstrovsky – ušetril veľa ruských vojakov, ktorí by dnes boli mŕtvi, miesto toho vedie vojnu prevažne bezkontaktnými technickými prostriedkami, totálnou prevahou v delostrelectve a letectve. Napriek tomu je pre naše chápanie sila VSU ohromná.
Armáda RF má vynikajúcu úspešnosť. Pripomeniem ohromných 31 lietadiel za týždeň, či 80 tankov, 400 diel, 400 BVP a 23000 mŕtvych vojakov VSU za mesiac október. Treba vnímať tú masu, to plne ospravedlňuje ústup z Chersonu aj od Charkova – taktika SVO je vynikajúca a kecy nevojenských blogerov sú len naháňanie peňazí. Problémy boli na začiatku so zásobovaním, boli nedostatky, ale pri takom objeme a fronte v rozsahu 1000 km sa ani trochu nedivím.
Opět ta samá chyba nezohledňující, že uvnitř Ruska není jednota a za současné koncepce ani být nemůže. Probíhá tam tvrdý boj a vlastenecké síly téměř podlehly, když měly být podepsány Istanbulské dohody, naštěstí byly tak neadekvátní (mimo jiné se proslýchá, že se mělo na jejich základě znovu jednat o postavení Krymu, ve smyslu jeho připojení k Rusku, to zřejmě byla ta poslední kapka), že jim to v konečném důsledku neprošlo, zřejmě by to vyvolalo občanskou válku a smetlo podpindosnické „elity“ jednou vlnou. Nakonec jim to došlo a zacouvali. V jakémkoliv hodnocení je třeba uplatňovat míru.
Ja myslím, že Putin dokázal, že pri rozumnom riadení ekonomická priorita je dôležitá, ale o svetonázore nerozhoduje. Putin dokázal urobiť obrat na: 1. priorite patriotizmom k ruskej štátnosti, vlajke atd. cez dobre pripravenú a takticky zvládnutú SVO; 2. priorite otvorením pochybností o západnom prekrúcaní dejín, ale vytvára priestor a prenecháva aktivitu študovaným akademikom. Súčasne udržiava úctu k tradíciám Veľkej Vlasteneckej Vojny s vlajkou víťazstva, čo mu ale nebráni vytvárať modernú veľmoc 21. storočia s rôznymi druhmi vlastníctva výrobných prostriedkov na 4. priorite a s inou vlajkou na 6. priorite.
Samozrejme pri nefungujúcej ekonomike by to nedokázal, lebo by banálne nemal prostriedky na budovanie patriotizmu k biednemu a zničenému štátu. Preto musel uriadiť kontrolu veľkých tokov peňazí, aby neboli vykrádané ničomníkmi na vily v Španielsku a iné nezmysly. Preto zabránil vykradnutiu naftového priemyslu v prospech západných koncernov Chodorkovským. Preto vrátil pod kontrolu Gazpromu nálezisko Sachalin 2.
Ale v špecifických oblastiach, ako sú moderné technológie, je komplex decentralizovaných súkromných firiem efektívnejší, ako centrálne riadenie. Málokto si uvedomuje, že dnešný svet je omnoho zložitejší ako svet v r. 1970 a presadiť sa v plnej šírke dnešných technológií je náročnejšie, preto treba v takých rizikových oblastiach, ako je aplikácia vedeckých výskumov do komerčných produktov pružnejšie riadenie, ako dokáže uriadiť centralizovaný systém riadenia. Myslím, že stalinský systém bol hybrid medzi marxistickým ideálom a výrobnou potrebou zo života – pružné riadenie vo výrobe spotrebného tovaru realizovali nespočetné výrobné družstvá, ktoré sa napr. v ČSSR uchovali až do 80. rokov (to preto nálepkovali Jakeša stalinistom, bola to vlastne v dnešnom ponímaní pochvala). V ZSSR ich zničil adminsitratívnym opatrením Chruščov a dopad na ekonomiku ZSSR bol zničujúci – jednoducho chýbal spotrebný tovar, ktorý predtým družstvá vyrábali.
Takže v zdravej spoločnosti so zdravou 1. a 2. prioritou a bez vonkajšieho vplyvu Rozdeľ a panuj sa 3. priorita stane nepresvedčivou a liberálne médiá stratia vplyv na myseľ obyvateľstva. 4. priorita – ekonomická je v podstate podobná už dnes tomu, čo robil Stalin, alebo čo navrhoval Miloš Jakeš realizovať od januára 1990 – veľkopriemysel pod kontrolou štátu ale drobné podnikanie fyzických osôb možné ako v kapitalizme.
V našich krajoch nie je splnená podmienka na 1. a 2. priorite, preto prehrávame na všetkých nižších. Bohužiaľ západ je na 1. a 2. priorite u nás extrémne aktívny a stále prináša nové sekty, čím si udržiava iniciatívu. Zlomiť to môžeme iba návratom ku koreňom a odrezaním úplne všetkých ideologických a historiografických počinov od roku 1985 – to je nástup Gorbačova k moci. Obávam sa ale, že západná veľkoprodukcia siekt a všetkých možných ezoterizmov znemožňuje zjednotiť slovanské národy a naše národy ešte nedozreli na zlom situácie vo svoj prospech. Veľký problém je fantazijná beletria, ktorá vytvára odtrhnutie populácie od reality.
To ale neznamená, že je všetko stratené – treba mravenčiu prácu na príprave takého kultúrneho zlomu späť ku našej kultúre (folklór, slovenské rozprávky, české pohádky) a k odmietnutiu všetkých tých „galérií moderného umenia“, ktoré tu cez EU západ financuje. Zatiaľ treba vnútri západnej Ríše konať podľa možností a pripravovať sa.
Tohle je poněkud idealistický pohled. Speciální vojenská operace nebyla příliš dobře připravena, její průběh tomu nasvědčoval. Potvrzuje to i vnitřní diskuse v Rusku o jejím průběhu, a to od problémů při mobilizaci, po problémy se zásobováním. Už jenom ta skutečnost, že vlastně žádná mobilizace zřejmě být nemusela, jestliže by od začátku byl dobře organizován nábor dobrovolníků, kterých bylo dostatečné množství. Jinou věcí je, že vlastenci v armádě vše postupně narovnávali, a nyní je situace už lepší. Nejde o to, co Putin zvládnul, ale co by mohl zvládnout, pokud by mu lidé podali pomocnou ruku. Tím, že jsou fakticky na oficiální státní úrovni neustále popírány úspěchy SSSR a není analyzováno, jak jich bylo dosaženo a proč se to následně zvrátilo, svědčí o tom, že vše není, jak má, a proto lidé musí tyto otázky nastolovat a nenechávat „elitu“ pokračovat v jejím „výkladu dějin“. Putin sám tuto otázku nastolil poukázáním na to, že se v roce 1991 přihlásili mezi buržousty. Myslíte si, že to byla náhoda? Mne jen udivuje, že na to nikdo pořádně nezareagoval. To byla jasná přihrávka, na kterou jsem se tím článkem pokusila zareagovat. A co se týče soukromého podnikání a družstev, proto jsem napsala, že je na ruskou bolševickou koncepci nutné navázat. Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš. Jenže pokud se nezmění to, kam nyní všichni směřujeme, riskujeme, že tam bohužel spíše dříve než později dojdeme… Problémy se řeší tím, že se nejprve identifikují, a potom se může začít hledat cesta k jejich vyřešení. Jestliže se ale před nimi budou zavírat oči, dopadne to jako v tom socialistickém táboře, kdy se lidé domnívali, že vše je chybou řízení, a nakonec je přesvědčili, že celé to zřízení není životaschopné. Jenže co je z pohledu jednoho chybou řízení, je z pohledu druhého jeho cílem.
Ani RF nie je dosť veľká a silná na to, aby mohla viesť ekonomiku inak ako zvyšok planéty. Proste ekonomika sazmenila, je globálna a Čína ukázala, že je možné si udržať 1. (komunistická strana) a 2. prioritu (veľmi aktívne projekty na CCTV) a urobiť hybrid štátnej kontroly monopolov a pružného súkromného sektoru na 4. priorite – to všetko pri súčasnom vodcovi, ktorý je veľkým obdivovateľom Stalina a pri obnove plnej kontroly komunistickej strany.
Treba aj zmeny teórie na nový stav sveta – marxizmus už nestačí a západný pokus o tzv. aktualizáciu jeho základného diela Kapitál na 21. storočie je zase iba podvod. Staněk rozprával o knihe Thomas Piketty – Kapitál v 21. storočí, tak som si ju požičal a prešiel som ju. Bohužiaľ sa mi vôbec nepáčila – nie je to adaptácia marxizmu ale vyvracanie marxizmu. Jediný prínos publikácie je štatistika pre analýzy kapitalizmu od smrti Marxa do súčasnosti. Čínska cesta je overená a západných autorov treba jednoducho ignorovať pre ich všeobecný zlý úmysel, resp. slabú snahu o hľadanie pravdy – tento kvalitatívny parameter západná veda nespĺňa, čo ju znehodnocuje (mimo technických vied, kde je klamanie dosť problematické a taká lož má veľmi krátke nohy). Kto má čas hľadať poskrývané klamstvá medzi riadkami?
Obávam sa, že kým existujú silné centrá moci v Európe, nie sú u nás podmienky na nový experiment so socializmom – navyše ten bol možný iba so ZSSR ako zdrojom lacných surovín. Bez ZSSR je obdoba ČSSR nemožná! My sme si vôbec neuvedomovali, ako veľmi nás ZSSR práve energiami a surovinami držal nad vodou! Vieme veľmi dobre, že aj u nás boli nedostatky a Miloš Jakeš ohlásil od januára 1990 drobné podnikanie – to bol jeden z dôvodov, prečo sa u nás tak ponáhľali s prevratom. Druhý dôvod bol, že Jakešovo vedenie odmietlo zobrať veľký úver zo západu, na ktorý klamstvami tlačili ľudia z pražskej 5. kolóny a z prognostického ústavu. Nakoniec ale bez ZSSR by ČSSR aj tak padla a možno s horšími následkami. Takže ten prevrat nakoniec dopadol vlastne neutrálne – dodnes zdržiavame a čakáme na geopolitickú zmenu, napriek obrovskému rozvratu ekonomiky a zadĺženiu.
Analýzu ZSSR a adaptáciu chýb robí v RF Kurgiňan, ale ruská verejnosť ho poväčšine odmieta. My nemôžeme od zeleného stola rozhodnúť proti vôli ruskej verejnosti – také úvahy sú preto iba kecanie odtrhnuté od reality. Treba vychádzať z reálneho politického stavu v RF a nie je možné nasadiť na RF československé okuliare.
Obávam sa, že už informovanosť našich odborníkov o stave RF do 2022 bola slabá a od 2022 sa enormne zrýchlili zmeny v RF, o 2-3 roky to bude pre našich ľudí nepochopiteľný svet, ku ktorému 99% ľudí sa v diskusii bude vyjadrovať od veci, lebo nebudú chápať reálny stav. Všetko bude v RF iné ako na západe a emigrant do RF sa bude cítiť asi ako emigrant do Číny, okrem jazyka.