O potřebě strategického myšlení

z cyklu společenských esejí ‘‘NAVRÁCENÍ‘‘)  

Strategické myšlení je základem pro úspěšné vedení státu

Naše země – a hned na začátku si dovolím vztáhnout slovo „naše“ nejen na Českou republiku, ale i na bratrské Slovensko – již desítky let postrádá politické a ekonomické vedení, které by dokázalo strategicky myslet a strategicky jednat. Stalo se smutným pravidlem, že výkon vlády se transformoval do nekonečného seriálu chaotických a improvizovaných řešení, přičemž pokud je vláda nucena jednat v nestandardní nebo krizi se blížící situaci (a lze si jen s hrůzou domyslet, co by se stalo, kdyby zemi postihla skutečná mimořádná událost velkého rozsahu, jako je např. celoplošný dlouhodobý blackout, EMP, válečný konflikt velmocí nebo reálná pandemie skutečně smrtelného viru), zvrhává se styl vládnutí do kolotoče špatných nebo ještě horších nařízení, které zemi zákonitě vedou do stavu ekonomického a společenského kolapsu.

Řízení státu se v režii většiny popřevratových vlád smrsklo na trapné pokusy o řešení skutečných nebo uměle vytvořených problémů a pseudoproblémů, přičemž žádná z vlád, které se tady vystřídaly od roku 1989, neprojevila ani náznak pochopení pro skutečné mnohovektorové řízení státního útvaru zvaného Česká republika nebo Slovensko. Je to jedním z důsledků „kádrové krize“, kdy politické strany v důsledku nechuti slušných lidí a skutečných expertů, kteří by byli ochotni nastoupit do nejvyšších postů státní správy a následně vést resort, postrádají skutečně kvalitní osobnosti s vysokým morálním kreditem a odborností.

Nelze dobře vládnout státu, kde není jasné a zřetelné, kam chce země směřovat, jaké jsou jeho priority a jaké hlavní cíle chce v střednědobém až dlouhodobém horizontu naplnit. A samozřejmě jakými cestami, jakými procesy toho chce dosáhnou.

Události posledních několika let, kdy se naše země dostala do vleku významných geopolitických událostí, jako je uměle vyvolaná pseudopandemie koronaviru, ekonomická a energetická krize, zhroucení světového řádu atd., jasně ukázaly na absolutní nepřipravenost vedení státu na nepředvídatelné mimořádné události. Politici i vysocí státní úředníci prokázali nekompetentnost a totální neschopnost (nebo až příliš velkou schopnost zneužít vzniklou situaci ve svůj osobní majetkový i jiný prospěch) efektivně reagovat na nestandardní podmínky vzniklé mimořádnou krizovou událostí. Desítky až stovky dosud zpracovaných strategických a koncepčních dokumentů (za nemalé peníze, pořízení takového dokumentu většinou externí poradenskou firmou se pohybuje v řádu milionů korun) zůstaly bezpečně uložené v šuplících ministerstev a postupy zde uvedené nebyly využity, případně se plnily jen formálně. Vláda a ministerstva jednaly chaoticky a nekoncepčně, pouze reagovaly na vzniklé problémy. Dokázaly, že neumí myslet a pracovat strategicky, že jejich myšlení a schopnosti končí většinou u ubohé a zcela neefektivní improvizace. V ještě horším případě sice jednaly systematicky a koncepčně, ovšem v rámci strategie NWO a Great Resetu do 2030. Tedy zcela proti zájmům České republiky, vlastizrádně!

Naši politici ani vedoucí úředníci prostě neumí myslet a konat strategicky, dlouhodobě, koncepčně a kontinuálně. Spousta cizích slov, ale jeden výsledek – stát dovedený těmito amatéry nebo prospěcháři ke krachu.

Současný volební systém nahrává tomu, aby řízení státu podléhalo volebním cyklům, tedy aby se plánovalo pouze na 4 roky dopředu – tedy v rámci časového horizontu jednoho volebního období. Což je pro jakékoliv strategické řízení státu špatné. Pokud bude vytvořen a schválen dlouhodobý strategický plán, pak se musí každá vláda tohoto plánu držet, což by mělo být legislativně zakotveno. Samozřejmě za podmínky jeho průběžné kontroly, doplňování o další roky a aktualizace podle měnících se podmínek.

Jak tedy konat jinak a lépe?

Důležitým nástrojem efektivního a kvalitního fungování státu je proto více než kdy jindy využití strategického řízení jeho fungování a rozvoje. Tento proces státní i veřejné správě (tedy krajům, městům a obcím) pomáhá nejen nalézat a dosahovat vlastních rozvojových cílů, ale také adaptovat se na měnící se podmínky okolního světa. Což je zejména v dnešní době velmi aktuální, neboť stále více platí pravidlo, že „co platilo včera, už dnes neplatí, a co platí dnes, nebude zřejmě platit zítra!“ Strategické řízení by proto mělo být klíčovým nástrojem při získaní podkladů pro rozhodování o dalším rozvoji země.

Strategicky myslet znamená předvídat budoucí vývoj a připravit svoji zemi, město nebo obec co nejlépe na budoucí vývoj. Někdy to neznamená nic víc, než zapojit zdravý rozum a nespoléhat se na někoho dalšího, než na vlastní schopnosti a možnosti. Tedy na schopnosti státu nejen udržet, ale zvýšit kvalitu života svých občanů v souladu s aktuálním děním ve společnosti a být připraven provést vlastními silami nutné kroky v krizové situaci.

Základem pro skutečně efektivní řízení a dlouhodobě udržitelný rozvoj státu je naplnění tří „S“: Strategicky myslet – Strategicky plánovat – Strategicky řídit. Tento přístup k řízení státu je sice neobvyklý, neboť stále ještě v naší zemi přetrvává klasický administrativně-byrokratický přístup zavedený za císařovny Marie-Terezie, ovšem v dnešní velmi turbulentní době je více než nutné začít myslet a konat jinak, doslova a do písmene STRATEGICKY. Jedině ten, kdo je tohoto schopen, je povolán řídit naši zemi.