GNOZE II – Obrana Ducha a čisté mysli

Pokud chceme jít správnou cestou, jako lidé i jako společnost, je důležité chápat, že své směřování určujeme na té nejzákladnější úrovni – ve své mysli. Právě v mysli se střetávají všechny možnosti života a my pomocí svého vědomí a vůle vybíráme ty žádoucí.

Ne vždy však dokážeme zvolit správně a je mnoho způsobů, jak sejít na scestí. Ty jsou tu přítomny v každém okamžiku, v každé více i méně podstatné záležitosti. Nikdy nezáleží jen na jednom rozhodnutí, například že jsme se přidali na správnou stranu nebo že jsme něco dobrého udělali. Lidské úsilí obrany Ducha a čisté mysli je nekončící proces. Z něho vychází vše Dobré (včetně všeho dobrého, co vzniklo v naší civilizaci). Je pramenem života, ostrovem dokonalosti. Úsilí obrany Ducha je projevem naší mravnosti.

Nástrahy naší mysli

Jak bylo dříve popsáno, ve Védách je vysvětlen nekonečný boj dvou neživých sil, dvou srážejících se kamenů, dvou zvířat. Člověk stojí mezi nimi a rozevírá vyprázdněný prostor Lidskosti a vroucnosti. Tím brání svého Ducha.

Síly útočí právě na lidskou mysl, nutí ji podrobit se svým pokušitelským lstem. Získávají si emoce i jakoby logické argumenty pro tendence jdoucí jejich směrem. Člověk může mít pocit, že stále stojí na správné straně a činí dobro, ve skutečnosti již pracuje na svou hladovou mysl ovládanou dvěma zvířaty. Takový člověk je oním vlnícím se hadem a zůstává jím, dokud si svůj omyl neuvědomí a neoprostí se od posedlosti, která jej zachvátila.

Na společenské úrovni přináší hladová mysl lidí stagnaci v rozvoji a úpadek. Vytváří ze své pozice neřešitelné problémy.

Spodní síla Země – Tamas

Spodní kámen přitahuje požitkářství, vegetativnost, pohodlnost, nezodpovědnost a nesvázanost. Projevuje se prostým egoismem, snahou o neustálé sebe-uspokojování. Přináší touhu vlastnit, a pokud možno stále víc a víc statků. Skrývá se za objektivní potřeby, ty ale nadměrně zvyšuje a překrucuje k nesmyslnostem a zvrácenostem. Spojuje se s pocitem člověka, že musí mít vše, co vidí.

Odvrhuje poznání a raději přijímá primitivitu. Volí vždy cestu nejmenšího odporu, nezávisle na tom, zda je správná. Spodní síla odmítá starost o druhé, odpovědnost za společnost, stát nebo národ.

V současné době se nadvláda této síly schovává zejména za liberální ideologii a z ní plynoucí všeprostupující individualismus. Z toho plyne stále nižší a nižší schopnost společnosti udržitelně se rozvíjet, praktická nemožnost složitější organizace. Nic nemusí být podřízeno řádu.

Pravidla jsou vhodná jen tehdy, když jsou výhodná, a jen pro toho, pro koho jsou výhodná. Jedinou motivací spodní síly k uposlechnutí dohod a zákonů je strach z trestu. V takovém případě nastupuje absolutní konformita a podvolení se.

Nejdůležitějším projevem je pak pěstování hedonismu a neřestí. Hranice možného se posouvají stále dál, vnímání společnosti věcí jako nepřijatelných se otupuje (drogy, alkohol, sexualita, veřejný projev). Všemu vládne kult peněz a honba za ziskem. Narůstá spotřeba hmotných věcí a plýtvání.

Současný kapitalistický systém se kryje za názory vycházející z protestantství – „schopní mají nárok na dobrý a bohatý život“, „člověku předurčeně spasenému bůh již v tomto životě naděluje bohatství – proto bohatí jsou blízko bohu“. Tato ideologie vytváří prostor pro jinak zcela bezideovou spodní sílu. Je to záminka a obhajoba pro lačnost a egoismus.

To v důsledku přináší další související problémy, které můžeme vidět všude kolem sebe. Spodní síla ubíjí Člověka, dělá z lidí zvířata neschopná hlubšího citu a chápání.

Horní síla Nebe – Radžas

Pochopení této síly je o něco složitější. Zato však člověku velmi nečekaně otevře oči a dost pravděpodobně i pomůže v životě – pokud se svým poznáním bude řídit.

Síla horního kamene přirovnávaná k Nebi je silou boje, neklidu, ale zároveň pevného řádu a tvrdosti. Projevuje se touhou člověka nastolovat svou vůli, řídit a ovlivňovat ostatní. V konečném důsledku vede k tvrdé disciplíně a omezování svobody. Vrcholem působení nebeského kamene je cílená demonstrace síly a moci.

Takovéto projevy jsou navenek viditelné a dobře pojmenovatelné. My však potřebujeme znát ty základní prvky působící v mysli každého člověka. Tím prvním hybatelem je pohled na sebe sama, který většinou vyúsťuje v určité hodnocení, na jehož základě se vytváří emoce. Radžas působí na nutkání vnímat svou osobnost kladně a příjemně. Vzniká potřeba nalézat argumenty k uznání sebe sama a z toho plyne sebe-identifikace s určitými ideály. Ta vede k sebestřednému vnímání vlastní osobnosti, pocitu vlastní „osvícenosti“, který si nárokuje právo a jakoby morální povinnost prosazovat svou vůli.

Takový člověk je hnán touhou postavit druhé do řady a každému předat své myšlení a svůj charakter – vytvořit „správné“ lidstvo k obrazu svému. To pak vede například ke grotesknímu misionářství anebo k násilnému nucení svého pohledu druhým.

Pokud bychom sílu Radžas zobecnili, jedná se o braní si na sebe určité role a absolutní služba této roli. Je to pokušení každému ukazovat a dokazovat svou pravdu. Je to snaha bojovat o svůj pohled na svět až do posledních sil. Je to ztotožnění sama sebe s „dobrem“, se „správností“.

V mysli podněcuje Radžas neustálé myšlenky na vlastní já v nějakém ději, příběhu. Vytváří představy hrdinství, zásluh nebo demonstrace síly. Hladová mysl se pak v každé takové vymyšlené situaci vyžívá a strhává s sebou celé vědomí. Někdy vyvolává doslova bouři v hlavě, napíná mozek k práci – která je však zcela zbytečná, odvádí pozornost a vyvolává ještě větší touhu uspokojit svou vnitřní pýchu. Chce „velké“ vize vlastního já převádět do reálných situací a je schopná tomu podřídit vše. Zároveň spouští divoké emoční vyžití se v každém vlastním úspěchu, znovu si přehrávání svého „vítězného pochodu“ v hlavě…

Projevem nebeské síly je touha po vlastní vážnosti, důstojnosti a důležitosti. Kromě vlastní honby za mocí je realizována též identifikací vlastního já s určitou skupinou (v podstatě egregorem) a potřebou dokazovat sobě svou příslušnost („pří-slušnost“) k této skupině. Z toho plyne právě ona absolutní poslušnost a tendence k budování pevného řádu. Takovýto řád, v jehož základu leží vrtochy lidského ega, však působí jen bolest a pošlapávání skutečné Lidskosti.

Jak již bylo zmíněno, Radžas podněcuje sebe-ztotožnění člověka s jeho ideály. Tyto ideály však postupně naplňuje samoúčelností a převrací je naruby. Přináší usilovnou zbytečnou až škodlivou činnost, posedlost. Vyvolává nadměrný boj, konflikty.

Jedna taková obecná myšlenka plynoucí z vlivu horního kamene vyjadřuje pocit, že „jsme dobří tím, že stojíme na té správné straně.“ Opak je však pravdou – Dobré z nás dělá naše nekončící mravní úsilí, obrana Ducha a čisté mysli a z toho plynoucí kroky v životě.

Někdy lidské ego může působit i jakoby „záporným způsobem“ – vyžadovat sebeponižování nebo sebepoškozování. Ve skutečnosti se zase jedná o vnitřní pýchu, která je však způsobena identifikací se s takovou představou o „dobru“, která toto jednání vyzdvihuje. Příkladem může být katolický biblický kult a jeho četné projevy (nahlížení na člověka jako na „předurčeně hříšného“, sebeukřižování prováděné na Filipínách atd.).

Společenské projevy síly horního kamene

Radžas působí společenské sepětí, ale zároveň svázanost. Nastoluje tvrdý řád a eliminuje své protivníky. Snaží se o absolutní jednotu za každou cenu a ve všem. Podporuje organizovanost, ale způsobuje potlačování lidské iniciativy. Každý, kdo se vymyká určenému vzoru, je vnímán jako odpadlík. Je nastaven princip „kdo nejde s námi, jde proti nám“.
Pravidla se striktně dodržují, aniž by bylo přihlíženo k osobitosti situace. Poslušnost vychází z identifikace jednotlivců s autoritou, z jejich ideologie a z ní plynoucího pocitu vlastní správnosti – což je právě ona vnitřní pýcha a potřeba uspokojit ego.

Důsledky obou sil a jejich projevů

Jeden z kamenů je vždy dominantní a určuje základní podobu společnosti. V celkovém systému se ale vždy nacházejí prvky obou dvou sil a společně tvoří velkého hada, který požírá Člověka, jeho srdce a Ducha.

Teprve když je vkládáno dostatečně velké mravní úsilí dostatečně velkého počtu Lidí, pak může společnost získávat na Dobrotě a spravedlivosti. To je také podmínkou k dosažení skutečného Poznání a jeho společenského uplatnění.

Na všech úrovních a ve všech životních situacích i dlouhodobých procesech je člověk postaven před volbu mezi poddáním se silám hada nebo projevením v sobě Třetí síly Lidskosti. Taková Lidskost pak přináší vše Dobré, originální, užitečné. Společnost Lidí nesoucích Světlo dokáže i nepředpokládané věci. Zvládá vše s lehkostí, bez konfliktů nebo zbytečných ztrát.

Důsledky pro řízení

Obě hadí síly mohou být také zneužity k ovládání lidí. Systém s jednou dominantní silou lze například narušit druhou z dvojice. Lidé oproštění od lačnosti mohou být lapeni přes ego a obráceně. Síla Země umožňuje řídit pomocí pohodlnosti a strachu (cukr a bič). Síla Nebe zase nabízí podchycení lákavými rolemi a pocity osobní „velikosti“ („vejití do dějin“). To vše pak v šikovné kombinaci pomáhá člověka i společnost dovést tam, kam samozvaní kurátoři chtějí. A nejen oni, ale jacíkoliv hadem pozření jedinci s trochou vlivu.

Všechno záleží na míře chápání – jak u uzurpátorů moci nad druhými, tak i u lidí, kteří se mají stát jejich hračkami a dojnými krávami.

Gnostici vždy usilovali o co nejčistší a nejúplnější Poznání. Takové Poznání, které přináší duchovní růst a skutečnou svobodu Člověka i společnosti.