Otázka k zamyšlení. Často mluvíme o šesti prioritách zobecněných prostředků řízení, o ideologické a konceptuální moci. Jsme však připraveni vytvořit svou koncepci a zformulovat ideje, jejichž prostřednictvím ji dokážeme předat národu?

Se souhlasem docenta Lubomíra Pány zde umisťuji jeho článek publikovaný ve volebních novinách „Naše budoucnost“ v září 2020.

Kde domov můj?

Zamysleme se nad naším vztahem k Vlasti. Je zvláštní, že právě v Čechách koluje mnoho předsudků o nás samých a o našem národě. Nebudu je vyjmenovávat, jen řeknu, že jsou ze své podstaty nesmyslné. Copak jiné národy nemají podobné problémy jako my a mnohdy ještě horší? Mají, jen je nevidíme.

Tak až někdo zase bude tvrdit, že Češi za války udávali své spoluobčany nacistům, tak vězte, že například Francouzi, Poláci či samotní Němci udávali úplně stejně. A podobné je to se vším. Ti, kdo se snaží šířit nenávist vůči svému národu, takto záměrně poukazují na věci, za které se podle nich máme stydět. Cožpak ale nemáme i mnoho hodnot, na které můžeme být právem hrdí? Na ně poukazujme!

Hrdinové Tomáš Garrigue Masaryk či Ludvík Svoboda vedli naše vojska v těch nejtěžších časech. Bojovali za naši svobodu a zvítězili.

Češi byli ve středověku prvním národem, který povstal proti katolickému útlaku a dokázal zformulovat vlastní pojetí křesťanské víry. Mistr Jan Hus bojoval za Pravdu slovem a za Pravdu položil svůj život. Když nepomohlo slovo, musel přijít na řadu meč a Češi povstali osamoceni proti celé katolické Evropě a zvítězili.

Také jsme prokázali odvahu a ochotu pomoci slabým, když Československo výrazně pomohlo v letech 1947 až 1949 rodícímu se Izraeli poskytnutím důležitých dodávek zbraní. To vše navzdory mezinárodnímu embargu i politice Sovětského svazu. Izraelští Židé jsou nám za tuto pomoc dodnes vděční. Slovy premiéra Izraele Davida Ben-Guriona: “České zbrojovky zachránily stát Izrael, a bez těchto zbraní bychom nepřežili”.

Národ potřebuje hrdost a pozitivní vizi. Ne pořád naříkat nad tím, co je nebo bylo špatně. V tomto světle se například neustálé lamentování nad zločiny komunismu jeví jako škodlivé. I komunistické zločiny je samozřejmě třeba připomínat, ale jen s takovou mírou pozornosti, jakou si skutečně zaslouží.

Nehledě na to, že v té samé době, kdy u nás probíhaly politické procesy, v okolním světě se děly mnohem rozsáhlejší zločiny. Francouzi například vedli válku v Alžírsku, kde pozabíjeli tisíce civilistů, další Alžířany postříleli přímo ve Francii, když ti proti válce protestovali. V USA zase vládla rasová segregace a vzpomeňme také na slavný mccarthismus, což bylo politické pronásledování podobné jako na Východě.

Závěr je jednoznačný. Západu ani Východu nemáme co závidět. Tak na sebe buďme hrdí. Nenechme si vnutit myšlenku, že jsme špatný národ, slabý či neschopný. Nic z toho není pravda.

Jsme zemí, která má právo na samostatnost, nezávislost, vlastní politiku a vlastní ideje. Jsme Češi, Moravané a Slezané a vážíme si toho.

(konec článku)

Lubomír Pána je také jedním z tvůrců a oficiálním autorem krátké knížky Cesta ke svobodě národa. Myslím si, že stojí za přečtení a že nám může pomoci v naší společné práci.

15 komentářů

  1. Zajímavé, v poslední době přemýšlím nad tím, jak lidem vysvětlit, že nám pořád někdo něco podsouvá a při tom lhaní sleduje své cíle.

    Napadlo mě při diskusích s okolím používat argument, že jsme to byli my (Československo), kdo prohrál studenou válku. A posledních 30 let je důsledkem této prohry, která se sice odehrála na jiných prioritách než té silové (šesté), ale odehrála se. Sice na mě lidé koukají jak z jara, ale aspoň nad tím začnou přemýšlet.

    1. Díky Člověče, začnu to taky používat. Mě to celkem dává smysl ta prohra na vyšších prioritách vzhledem k tomu, co vidím kolem sebe.

  2. Člověk 23. 12. 2020 (6:46)
    Mýlíte se…. My (Československo) jsme žádnou válku neprohráli, ale byli jsme opět, podobně jako v r.1938, zrazeni a následně zdevastováni vnitřními a vnějšími nepřáteli našeho státu a národa. Většina národa jejich slibům bohužel uvěřila, část z nich jim ještě věří…

    1. …ideologické zpracování obyvatelstva (jako na Ukrajině, jako při rozpadu SSSR…

  3. Člověk 23. 12. 2020 (6:46)
    Mýlíte se…. My (Československo) jsme žádnou válku neprohráli, ale byli jsme opět, podobně jako v r.1938, zrazeni a následně zdevastováni vnitřními a vnějšími nepřáteli našeho státu a národa. Většina národa jejich slibům bohužel uvěřila, část z nich jim ještě věří…

  4. Děkuji moc za toto téma. S autorem beze zbytku souhlasím a myslím, že dokazovat to nemusím, mé postoje jsou tu dostatečně známé.
    Před mnoha lety jsem přemýšlela, proč je nám toho tolik podsouváno (o “české povaze”) nebo vysloveně mláceno o hlavu. Je to strach. Země na západ od nás ho mají snad geneticky “v krvi”. Nejen od Přemysla Otakara a nejen od husitů. Kořeny sahají mnohem hlouběji a to až do doby, kdy Atlantiďané začali své výpady na evropské území. V “české povaze” rozhodně není zrada, malost, prodejnost atd. Otázkou ale je, kolik Čechů dneska ještě žije. Mám na mysli tisíciletou genocidu, vysídlování skutečné elity národa a nahrazování Čechů obyvatelstvem jiným. Cílená likvidace, která se po staletí nedařila katolické církvi, se vede až v posledních letech “západní liberalizace”. Naplivat na své předky a tím se zbavit pevných kořenů dokáže opravdu jen asociál nebo dement.
    Hrdost na svůj národ je bezpodmínečně nutná pro naše přežití. A my máme stále na co a na koho být hrdí. “Západu” totiž “smrdíme” jako národ, ovšem našimi mozky a našima rukama nepohrdají, naopak je nutně potřebují ke svému přežití.

    1. Připojuji se se stejným oceněním tématu, které článek navozuje. K obsahu mám výhrady , nevím jestli autor s plným vědomím anebo naopak , pomíchal několik věcí dohromady a hledání jednotící národní myšlenky tím rozhodně nepomohl. Ale to není výtka.
      Co v článku postrádám, je pochopení, že ideje jsou níže než koncepce . Jsou nástrojem. Idea vlastenectví, sloužící koncepci davoelitarizmu, vede spolehlivě k nacionalizmu. Idea vlastenectví , sloužící koncepci Lidství , vede k patriotickému společnému planetárnímu celku.
      Konkrétně- vadí mi srovnání Masaryka a Svobody provedené na stejné konceptuální základně. A historie Izraele bez bližšího objasnění podmínek jeho vzniku a zejména prvotní podoby, vtisklé Stalinem, rovněž.
      A co mi nesedí vůbec, je zvednutí omšelého hesla “zločiny komunizmu”, když víme , že pachatelem nebyl komunizmus , alejeho úhlavní nepřítel.

    2. Připojuji se se stejným oceněním tématu, které článek navozuje. K obsahu mám výhrady , nevím jestli autor s plným vědomím anebo naopak , pomíchal několik věcí dohromady a hledání jednotící národní myšlenky tím rozhodně nepomohl. Ale to není výtka.
      Co v článku postrádám, je pochopení, že ideje jsou níže než koncepce . Jsou nástrojem. Idea vlastenectví, sloužící koncepci davoelitarizmu, vede spolehlivě k nacionalizmu. Idea vlastenectví , sloužící koncepci Lidství , vede k patriotickému společnému planetárnímu celku.
      Konkrétně- vadí mi srovnání Masaryka a Svobody provedené na stejné konceptuální základně. A historie Izraele bez bližšího objasnění podmínek jeho vzniku a zejména prvotní podoby, vtisklé Stalinem, rovněž.
      A co mi nesedí vůbec, je zvednutí omšelého hesla “zločiny komunizmu”, když víme , že pachatelem nebyl komunizmus , alejeho úhlavní nepřítel.

      1. Author

        Jen pro objasnění, článek byl původně napsán pro širokou veřejnost a publikován v novinách vydaných na podporu volební kampaně. Je tam brána v potaz nynější převládají světonázor občanů.

        Základní otázkou je to, zda naplňuje cíle, s jakými byl napsán.

        1. A jaký je tedy převládající světonázor občanů ? V těch třech bodech, které jsem vypíchl ? . Já nekritizuji autora , ale vyjadřiji se k jeho práci jako komentátor. Pokud budeme na fóru přejímat názory kohokoliv bez zájmu se k nim vyjádřit, bude to Fórum, ale ne KOB-fórum.

      2. “Pachatelem …. byl jeho úhlavní nepřítel”.
        Ale to je právě to, co i nás činí vinnými.
        My jsme proti nepříteli nebojovali, my jsme dokonce byli možná aktivnější, než to po nás ten nepřítel vyžadoval.
        Jako dnes. Děláme víc a dobrovolně (myšlena tím vláda a většina politiků), než nás nepřátelé jsou schopni dokonce i silou donutit.
        Že se ty zločiny nazvaly komunistickými, je jen slovo, podstata zůstává.

  5. Výborné shrnutí a bylo by velmi potřebné, kdyby se dostalo hlavně k mládeži, nově vychovávané ke kosmopolitismu.
    Jen z poslední doby mám čím dál větší pocit, že v případě té nové generace budou spíš platit básníkova slova:

    “….jeť sláva otců krásný šperk pro syny,
    kdo však ctěn chceš být, dobuď cti si sám….”

    protože oni ten šperk často zahazují jako lacinou, bezcennou, nemoderní ozdobu a čest měří penězi.

  6. Presné. súhlas až na poslednych 6 riadkov jedneho odstavca, zmysel sa skrýva v maličkostiach. Navyše tí ktorí sme tu nepotrebujeme cítiť hrdosť podľa niekoho. Ovšem inšpirovať sa môžeme.

  7. Dporučuji si na konceptuálu v sekci knihy přečíst materiál Galuško – Československo-68, zejména jeho historické reminiscence o působení našich legií v Rusku, vzniku Československa a postojích Čechů k režimu za protektorátu. Jsou tam i postřehy z chování Rusů, Němců či Poláků v r.68 a srovnání s naší armádou z té doby. Netvrdím, že všechno v tom materiálu je pravda, to ať posoudí jiní, ale vážný námět k zamyšlení to pro mne byl a je, přinejmenším v tom, jak se na nás jako na národ dívali a myslím že i dívají Rusové. Z jejich pohledu se nemáme ani náhodou čím chlubit a možným zkreslováním či zamlčováním historických faktů cesta k naší hrdosti za historii našeho národa v dlouhodobé perspektivě těžko povede.
    Je to ale jen můj názor.

  8. Když už jsem u toho doporučování, na stejném webu ve stejné sekci je i materiál “Operace Golgota”. I když se dá podle mne řadit asi někam k dostatečně známým “Protokolům…..”, přesto poskytuje dost témat k zamyšlení nad mechanismy ovládání společnosti nejen pro tohle téma, ale i pro celou naši dnešní realitu.
    Jen můj názor.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *