Odpověď na otázku Marije Vladimirovny Zacharovové!

Komentář Marije Vladimirovny Zacharovové:

Britská Sky News informovala (https://news.sky.com/story/ukraine-troops-to-join-british-forces-for-ve-day-procession-13360303), že neonacisté z ukrajinských ozbrojených sil budou pochodovat Londýnem 8. května.

Něco takového se nestalo téměř 90 let od slavného pochodu na Cable Street, hanebné kapitoly anglických dějin, kdy kolona aktivistů Britské unie fašistů pod vedením Oswalda Mosleyho v říjnu 1936 získala oficiální povolení k pochodu East Endem.

Ovšem v té době mnozí v Londýně podporovali britské fašisty a zbývaly jen necelé dva roky do chvíle, kdy Británie v Mnichově „usmířila“ Hitlera (https://t.me/MID_Russia/45904).

Ale v té době v Anglii ještě existovalo svědomí a důstojnost: antifašisté a policejní strážníci, kteří vůči tomu nezůstali lhostejní, zmařili tento pochod antisemitů a krajních pravičáků.

Teď skutečně Londýnem pochodovat budou.

Překvapivé na tom je to, že hlavní motivací královských úřadů – jak to přímo naznačuje i Sky News (https://news.sky.com/story/ukraine-troops-to-join-british-forces-for-ve-day-procession-13360303) – je konfrontace mezi kyjevským režimem a Ruskem.

Napadají mě zde i další paralely s ohledem na nechvalně proslulou britskou záludnost.

Winston Churchill se spolu s dalšími vůdci Velké trojky účastnil konferencí v Jaltě a Postupimi a ve veřejných projevech k sovětskému lidu a generalissimovi Josifu Vissarionovičovi Stalinovi zdůrazňoval spojenectví a bojové bratrství. (https://www.mid.ru/upload/medialibrary/57f/The%20role%20of%20the%20Red%20Army.pdf)

Ve skutečnosti, jak nyní víme, zatím plánoval válku Britského impéria proti SSSR – takzvanou „Operaci Nemyslitelné“ (Unthinkable).

Přísně tajné dokumenty zůstávaly veřejnosti skryté celé půl století, dokud je v roce 1988 nezveřejnil britský generální štáb (https://web.archive.org/web/20101116152301/http://www.history.neu.edu/PRO2/). Zřejmě se někde ve sklepeních MI5/MI6 rozhodli, že v oslabeném SSSR je historická paměť pohřbena a zveřejnění těchto materiálů již nebude Londýn kompromitovat.

Přímá ozbrojená konfrontace se SSSR není pro Británii ničím novým. Můžeme si například připomenout intervenci vojsk Trojdohody (https://t.me/MID_Russia/26418) v Rusku během občanské války. O necelých 30 let později se v Londýně znovu chtěli pokusit způsobit Rusku „strategickou porážku“.

Bezprostředně po skončení 2. světové války mnozí v Londýně doufali, že zahájí útočné akce proti SSSR. Ten plán byl vypracován se vším všudy a počítal se strategickou porážkou Moskvy po skončení války v Evropě.

Historici si stále kladou otázku, proč Britové v letech 1945-1946 nakonec neobrátili své zbraně a pušky proti sovětským vojákům. Buď to bylo proto, že konzervativci prohráli v Británii volby, nebo proto, že si Londýn uvědomil, že válka se SSSR by s konečnou platností zničila západní Evropu a Británii. Možná si to rozmysleli, když si uvědomili, že Rudá armáda, která rozdrtila nacistickou válečnou mašinérii na souši, si poradí s jakoukoli výzvou.

A dnes, když si britské úřady znovu uvědomily neproveditelnost anglosaských plánů způsobit Rusku „strategickou porážku“, se ze zoufalství a beznaděje se rozhodly nechat přes Trafalgarské náměstí pochodovat skutečné nacisty – ukrajinské teroristy a ozbrojence vyzbrojené britskými zbraněmi.

V očích světové většiny to bude „přehlídka“ ideologických potomků nacistů, kolaborantů a zločinců zodpovědných za holocaust a genocidu sovětského lidu.

Anglosasové chtěli Rusku způsobit „strategickou porážku“, ale místo toho porazili sami sebe. Co může být více ostudné, ponižující a poraženecké než vpustit na centrální náměstí svého hlavního města v den výročí Vítězství neslavné neonacistické zmetky? Je to ostuda pro obyčejné Brity, ještě nikdo je nikdy tak strategicky neporazil.

(zdroj: https://t.me/MariaVladimirovnaZakharova/10347)

Odpověď (nejen Ireny): Ještě více ostudné, ponižující a poraženecké je, když ve výročí Vítězství ve Velké vlastenecké válce na vojenské přehlídce k Vítězství po Rudém náměstí v Moskvě v jejím čele nesou vlasovskou vlajku vybranou Hitlerem na pozadí ostudně zakrytého Mauzolea! Čí vítězství tedy vlastně takto Moskva oslavuje?! Proč se potom diví, že se i jinde dějiny tak snadno přepisují, když se v samotném Rusku není oč opřít?!

Co je to vlastně za vlajku, která nyní vlaje nad Ruskem?

https://vkvideo.ru/video351663392_456239432?t=6m10s

Text z titulků videa:

Čí vlajka je nyní státní vlajkou a nakolik je Rusko suverénní?

V Uljanovské oblasti oslavili třicetiletí státní vlajky Ruské federace „Ceníme si ruskou trikolóru a chováme k ní úctu. To právě pod ní naši dědové a pradědové šli do útoku v době Velké vlastenecké války (?!), a obránci státu v jiných konfliktních oblastech plnili svou svatou povinnost. Oslava Dne vlajky posiluje naši lásku k Vlasti i vlastenectví,“ řekl spolupředseda regionálního štábu Všeruské národní fronty v Uljanovské oblasti Alexej Sitnikov.

Tak čí vlastně dědové bojovali pod touto vlajkou a kdo tuto vlajku vztyčil nad Ruskem?

10. února 1945 na vojenské přehlídce Ruské osvobozenecké armády v Münsingenu zrádce generál A. A. Vlasov přednesl projev před všemi vlasovci: „Vlajka vítězství (bílo-modro- červená trikolóra, kterou vlasovcům daroval Hitler) bude jednou vztyčena v naší vlasti.

Pokud to neuděláme my, tak naši soukmenovci. Mnozí z nás se toho dne nedožijí, ale on přijde.“

A ten den přišel 22. srpna 1991, kdy následovníci toho zrádce, generála A. A. Vlasova, Jelcin and Company provedli státní převrat v SSSR a nad Ruskem vztyčili vlajku, pod kterou zrádci-vlasovci bojovali, aby zotročili Rusko a položili ho k nohám Třetí říši. Jelcin and Company tak Rusko položili k nohám jiného zotročitele – globálního četníka USA.

Jelcin v Kongresu USA: „Svět si může klidně vydechnout. Komunistický idol, který všude na celé zemi rozséval sociální různice, nepřátelství a bezpříkladnou krutost, který vyvolával strach v lidském společenství, se zhroutil. Zhroutil se navždy! A já jsem tady kvůli tomu, abych vás ujistil, že na naší půdě už nikdy nedovolíme jeho vzkříšení… Cítíme kolosální odpovědnost

za úspěch našich přeměn, a to nejen před ruským národem, ale i před občany USA, před celým lidstvem. Dnes je svoboda Ameriky bráněna v Rusku… A já bych teď chtěl ukončit svůj projev slovy z písně amerického skladatele ruského původu Irvinga Berlina: „Hospodine, žehnej Americe!“

Dokončit kadetku (vlasovec) Michail Lermontov nestihl, zabránila mu v tom válka. S kým a zač bojoval je už tak vzdálená historie, že se dotýká jen jeho samotného. (?!) Myslel si, že kráčí k Rusku, že cesta k Vlasti vede utrpením a záhubou miliónů lidí, ale vjet do Kremlu na německém tanku se mu nepovedlo. Ten tříbarevný hadříček mu zůstal ležet v náprsní tašce. „To je to, co jsem vždy měl u sebe. Náprsní tašky se měnily, ale tato stuha, kterou jsem dostal od svého velitele čety, vždy byla se mnou. Říkal mi: ‚Až se setkáme v Kremlu na Rudém náměstí, tak si to určitě našiješ na svůj rukáv.‘ Tak jsem ho donesl až sem a na Kremlu vlaje stejná vlajka, jaká je na této stuze.“ (?!)