(autor Jura, tandemní spolupráce Jardob)
Rekapitulace známého o historii vzniku KSB
Zpracováno dle: http://leva-net.webnode.cz/products/jak-vznikl-autorsky-kolektiv-vp-sssr-jak-se-objevila-mrtva-voda-kob/
Autorský kolektiv VP SSSR, který sepsal KSB (Koncepce Společné Bezpečnosti) se začal formovat během perestrojky v letech 1985-87. Hlavním výstupem jsou analytické práce o KSB.
První podoba analytické práce této skupiny dostala v průběhu činnosti (1988-90) název „Dehermetizace“ (Разгерметизация – Název byl zvolen podle hlavního poselství knihy, jímž bylo odtajnění znalostí o řízení společnosti).
„Dehermetizaci“ autoři psali pro sebe, nepočítalo se s tím, že by měl text být veřejný. Psalo se ručně do sešitů A4, s mezerami pro poznámky a doplnění. Pracovní text četli všichni členové formujícího se kolektivu, vnášeli své poznámky a opravy do volných míst v sešitech, když došlo místo pro poznámky, aktuální varianta textu se přepisovala i se změnami do nového sešitu jako výchozí varianta stejným způsobem, jako se psal původní text. Proces se opakoval do té doby, než vznikl pro všechny přijatelný výsledek.
Práce nad Dehermetizací pokračovala, ale završena nebyla.
VP SSSR v té době také vydal novinový článek publikovaný v časopisu „Molodaja gvardija“
pod názvem „Konceptuální moc – mýtus či realita?“ – jako odpověď Leningradské univerzity na otázku zadanou všem univerzitám Akademií věd: „Jaká má být věda ve 21. století?“, ve kterém jsou zveřejněny teze budoucí KSB.
V lednu 1991 „Institut USA a Kanady“ Akademie věd SSSR zadal Institutu řízení na Fakultě aplikované matematiky Leningradské státní univerzity (LGU) výzkumnou práci. Zadáním bylo matematické modelování interakce velmocí, globálně politických procesů a variant vývoje. Odpovědným vedoucím za vypracování byl rektorem LGU jmenován představitel kolektivu VP SSSR. Vznikají reálně dva kolektivy – jeden formální z představitelů všech 20 fakult LGU, druhý neformální – VP SSSR. Formální kolektiv odvedl mnoho užitečné práce, ale nedokončil ji. Práci dokončil neformální kolektiv VP SSSR.
Výsledkem snahy „vysvětlit od nuly“ vše, co se vyjasnilo během psaní Dehermetizace, byla práce, která vešla ve známost jako „Mrtvá voda“ (Мёртвая вода) ve verzi r. 1991. (V pozdějších letech byly vydávány zpřesňující revize této analytické práce). Mrtvá voda se dodnes považuje za základní publikaci o KSB.
Zhodnocení dosavadního vlivu KSB na změnu systému
V průběhu let po zveřejnění Mrtvé vody byla tato práce (potažmo celá KSB) mnohými kritizována jako těžká k pochopení (je sepsána akademickým žargonem, který není běžným lidem vždy srozumitelný). Nevím, jak tato debata probíhala v Rusku, ale pamatuji si, že v diskusích na leva-netu se pravidelně objevovaly hlášky typu: „Nemáte něco jednoduššího na pochopení?“
VP SSSR ve své odpovědi na první část kritiky (těžký jazyk) znovu převyprávěl celou KSB do podoby středoškolských učebnic „Základy sociologie 1-6“.
Obdobné převyprávění za účelem větší čtivosti KSB vytvořil generál Petrov pod názvem – „Tajemství ovládání lidstva“ (vydáno slovensky).
Pozn. autora článku: Oba knižní počiny jsou sice čitelnější než Mrtvá voda, ale pro většinovou společnost nadále „těžké“ na pochopení. Důvod asi nejlépe osvětluje citát: „Některé věci jsou pro nás nepochopitelné nikoliv proto, že by náš rozum byl mdlý, ale protože nezapadají do stávajícího systému našich znalostí“.
Jinými slovy mnohé znalosti obsažené v KSB nezapadají do stávajícího systému znalostí, jak je utvářen u většiny lidí dnešní společnosti žijící pod nadvládou Biblické koncepce (tj. dá se to chápat také jako jeden ze zabudovaných ochranných mechanismů Biblické koncepce).
Selhala tedy KSB nebo je potřeba udělat něco jiného, než děláme doposud?
Nejznámější výzva, která by měla vést k rozšíření vlivu KSB zní: „Čtěte tlusté knihy VP SSSR“.
Po více jak 30 letech od prvního veřejného vydání Mrtvé vody jsou myšlenky KSB sice již zapsané do podvědomí lidstva, mnohé pojmy se prosadily do všeobecného diskurzu, často však s nepochopeními a zkreslením. Celkově je však evidentní, že nezpůsobily očekávanou změnu společenského systému.
Jste s tímto stavem spokojeni? Já ne (připomenu, že každé řízení začíná prvním bodem Plné funkce řízení = Odhalení tlaku na psychiku). Takže co s tím?
Moje analýza, co s tím
Někdy se uvádí, že vítězství KSB nastane, až téměř 100 % z nastupující generace dosáhne typu psychiky Člověk před dosažením své pohlavní zralosti. K tomuto kritériu se zdaleka neblížíme. Přečíst ani neznamená nějakou záruku pro čtenáře, že pouhým přečtením dosáhne typu psychiky Člověk. Ke změně typu psychiky je potřeba se změnit, což se nestane samo sebou.
Z teorie KSB připomenu, že v psychice člověka (i zvířat) jsou přítomny tyto komponenty:
- genetika
- kultura (veškerá negeneticky předávaná informace z pokolení na pokolení).
- vlastní rozum
- intuice a speciálně Boží vedení
Typ psychiky je nutné během života získat – nerodíme se s ním. Živá voda tedy nemůže být tvořena komponentou genetiky.
- Víme, že 90% kostry typu psychiky se formuje od prehistorie početí do 5 let věku dítěte.
(Pozn. např. populární kniha o výchově Masaru Ibuki: „Kinder-garden is too late! aneb po třech letech je už pozdě!“ dokonce hranici, kdy je zformován intelekt a charakter stanovuje na 3 roky. KSB však jako důležitou součást typu psychiky bere schopnost dialektiky, kterou je možné u dítěte zformovat ve věku 3-5 let v období otázek „A proč?“. Dále je součástí typu psychiky i světonázor, který se formuje od prehistorie početí – tj. zejména tím, s jakým světonázorem přistoupili rodiče k tvoření potomka – formování světonázoru Masaru Ibuki nesleduje.)
Nevím o žádném dítěti, které by četlo v prehistorii svého početí. I v těch 5 letech čtou jen jednotlivci. Přečtením tlustých knih mohou v pozdějším věku dospívající chyby svých rodičů při své výchově již jen opravovat a doplňovat. Kostra typu psychiky je již dávno hotová.
Jak tedy děti získávají svůj typ psychiky? Děti se přirozeně (je to určeno geneticky) snaží napodobovat kulturu způsobu života rodičů. Ani rodiče nemají často čas číst tlusté knihy. Vychovávají tedy své děti podle vzorů přejímaných z aktuálně panující kultury (kostel, televize) – později si řekneme více.
- Z definice typu psychiky v KSB víme, že u nižších typů psychiky (zvíře a biorobot) při konfliktu rozumu s nižšími komponentami (genetika, kultura) vyhrávají tyto nižší komponenty psychiky.
Čtení tlustých knih (a jejich pochopení) je rozumová aktivita. Přímo z jedné ze základních definicí KSB tedy vyplývá, že výzva ke čtení tlustých knih na většinu současného obyvatelstva z větší části nebude fungovat – nebo jen pomocí nějaké Náhody (což je synonymum Boha, pokud se zrovna nechce podepsat).
VP SSSR si tohoto byl vědom. Píše, že marxismus byl ve stejné pozici jako KSB – je to analyticko-logický systém předkládaný v textově-knižní podobě – většina lidí té doby nedokázala najít dostatek času, chuti, aby si marxismus přečetla. Většina, co ho četla, pochopila úplné začátky (nadhodnota) a pak se ztratila. Přesto lidé nadšeně budovali socialismus – protože ho znali z kultury (v daném případě z děl socialistického realismu).
Doposud to byla kritika omezeného dosahu dnešního preferovaného pojetí předávání znalostí KSB pomocí rozumových schopností čtením tlustých knih. Teď je na místě připomenout jednu ze základních pouček filozofie života dle KSB: „Když nevíš, jak něco udělat, najdi (vytvoř) si novou metodu, jak to udělat.“
- Základní kniha KSB se jmenuje Mrtvá voda.
Podnětem pro tento název se stal motiv z pohádek A. S. Pušina, kde mrtvá voda zaceluje rány i nechává srůst odťaté končetiny a živá voda oživuje mrtvou vodou uzdravené tělo.
Mrtvá voda, jenž navazovala na Dehermetizaci (odtajnění), tak měla pomocí v ní obsažených, dříve utajovaných znalostí uzdravit/zacelit nemocný sociální organismus poškozený Biblickou koncepcí. Následovat měla Živá voda, jenž by znalosti z Mrtvé vody převedla do kultury!!!
Textově-knižní analyticko-logická analýza Mrtvá voda (dostupná i v jiných převyprávěních: Dehermetizace, Základy sociologie 1-6, Tajemství ovládání lidstva) je zpracovávána rozumem. Určitá kultura výchovy vede k rozvoji rozumových schopností, jiná kultura je není schopná rozvinout nebo vede k jejich zakrnění.
Závěr: Z teorie KSB, tak jak byla sepsána VP SSSR, ohledně typů psychiky tedy přímo vyplývá, že při formování typu psychiky je určující způsob života rodičů, který rodiče přejímají z aktuálně panující kultury.
Proč VP SSSR začal Mrtvou vodou, a ne rovnou Živou vodou?
Všechny dosavadní „Dobré zprávy“ v posloupnosti A(E)chnaton, Mojžíš, Ježíš, Mohamed byly v originále veršované příběhy (tj. kultura). Je možné (dávám tuto hypotézu do pléna k posouzení), že chybějící rozumový apel stojí za tím, že se všechny dosavadní dobré zprávy podařilo GP v procesu návaznosti pokolení překroutit tak, že se ze zamýšlených Dobrých zpráv změnily na další systém manipulace s davem. Mrtvá voda (apel na rozum) by tak měl předcházet Živé vodě (převod rozumových znalostí do kultury).
Marxismus byl první světonázorový systém vytvořený pomoci textově-knižního apelu na rozum, kterému však málokdo rozuměl. Socialismus byl nadšeně budován na základě přijetí kultury (děl socialistického realismu), nikoliv na základě znalosti šedesáti svazků Marxe a Engelse, případně dalších šedesáti svazků Lenina a Stalina.
V teorii marxismu byla spousta chyb např. v analýze globálního historického procesu a roli lichvy v něm. To je jeden z důvodů, proč následnou likvidaci socialismu zařídili často ti samí představitelé kultury, kteří vytvořili mnohá z nejlepších děl socialistického realismu (tomuto efektu je třeba se vyvarovat).
Civilizaci tvoří kultura
Od odpůrců Bible občas slýchávám názor, že Bible neosahuje nic moc vědecky převratného, že pouze obsahuje přejaté příběhy tehdejší doby, které jsou vhodně upraveny, doplněny, zcenzurovány…
Nemůže být snad většího omylu. Příběh stojí v základu kultury, která, jak jsem poukázal výše, stojí v základu formování způsobu života rodičů, jehož napodobováním se formuje typ psychiky nastupující generace.
Světu vládne kolektivní Západ, o němž se říká, že je žido-křesťanskou (Biblickou) kulturou – civilizací. Za formováním dnešního člověka Západu stojí právě ty mnohými opomíjené příběhy Bible.
Příběh je tedy to, co stojí v základu civilizace.
Jaké jsou způsoby šíření kultury
Bez nároku na úplnost seznamu:
- Kostel, synagoga, mešita … tj. organizované místo daného světonázorového učení, kde se předčítají příběhy ze svaté knihy daného náboženství.
- Televize – nyní se vysílají komerčně úspěšné příběhy (tj. plně v režii koncepce: „Skoupení světa na základě mafiánského monopolu na lichvu“), v období socialismu to byly příběhy socialistického realismu.
- Příběhy vypravované na místě setkávání dané komunity/rodiny (indiáni u ohně, černá hodinka).
- Putující učitelé daného světonázoru (putující mniši, bardi, druidi, slovanští volchvové).
- Národní obrození – divadelní hry (tj. příběhy), které se hráli v ochotnických divadlech.
Teze: Učitel je 3. rodič
U většiny zvířat končí rodičovská péče po několika týdnech či měsících, ale u lidí je výchova extrémně dlouhá – děti obvykle dosahují plné samostatnosti až po 18–25 letech. (Pozn. Toto není v nesouladu s výše uváděným obdobím formování typu psychiky od prehistorie početí do 5 let věku dítěte. Věk 18-25 let, kdy nové pokolení dosahuje plné samostatnosti, je tím obdobím, které se stane prehistorií početí u následující generace.
Lidé mají jedinečnou schopnost předávat kulturní znalosti, což hraje zásadní roli v jejich výchově a vývoji.
Na rozdíl od většiny živočichů není výchova lidských mláďat pouze záležitostí rodičů, ale zapojuje se do ní i širší rodina a celá místní komunita (a prostřednictvím médií celá společnost). Geneticky máme naprogramované žít v loveckých tlupách o velikosti 5-25 osob (tuto velikost by měly optimálně mít dnešní pracovní skupiny typu třída ve škole, sportovní klub, pracovní dílna, kancelář), které se mohou sdružovat do zimního tábořiště o velikosti 60-250 osob (obec, čtvrť obce, ulice).
Lidské děti mají dlouhé období závislosti a učení, což jim umožňuje osvojit si složité dovednosti a kulturní znalosti potřebné k životu ve společnosti. Tento model výchovy je jedním z klíčových faktorů, který lidi odlišuje od ostatních druhů a umožňuje jim budovat složitou civilizaci, předávat znalosti mezi generacemi a neustále rozvíjet lidské technologie, kulturu a společnost.
Víme, že znalosti orby je schopen oráč předat svému synovi. Není však už schopen předat znalosti krále, protože je sám nemá. A právě proces předávání znalostí nastupujícím generacím, kterými nedisponují rodiče, je klíčový faktor, kterým je možné zkvalitňovat každou další generaci nebo zajistit mafiánský monopol pro klanovou strukturu „elit“.
V dnešní době má GP a obecně davo-„elitarismus“ pod kontrolou jak školní vzdělávání, tak média typu televize, stejně jako organizovaná náboženství s jejich rabíny, kněžími…
Institut putujícího barda/volchva/učitele bychom mohli vytvořit poměrně jednoduše i v dnešní době. Zatím nám nic nebrání v tom vytvořit dostatečně silnou občanskou iniciativu, která by se tímto zabývala.
Teze: Jak vytvořit Živou vodu?
Bible osahuje příběhy tehdejší doby, které jsou vhodně upraveny a doplněny. Bibli vytvořil GP na základě svých hermetických znalostí a plánů.
Živá voda by mohla také mít podobu knihy, která bude obsahovat příběhy, které jsou vhodně upraveny a doplněny podle znalostí obsažených v Mrtvé vodě. Může jít o příběhy, které ilustrují některé poučky KSB. Může jít o příběhy, které budou vytvářet jiný světonázor, než se na nás dnes valí ze všech médií pod kontrolou GP.
Výběr, upravování a doplňování příběhů do Bible měl pod svou kontrolou přes své periferie uvnitř židovstva GP.
Analogicky by výběr, upravování a doplňování příběhů do Živé vody mohla mít pod svou kontrolou občanská iniciativa, která by kromě sestavení souboru příběhů Živé vody připravila jedince k roli fungovat jako potulný učitel, jenž by fungoval jako 3. rodič a napomáhal skutečným rodičům při formování typu psychiky nastupující generace.
Jenže, jak takovou organizaci vytvoříme? Jaká budou kritéria členství? To je podstatná otázka, protože když si přečtete knihu Sad roste sám..? tak tam je popsáno, že GP se prostřednictvím periferií zednářských lóží dokáže infiltrovat (na základě procesu návaznosti pokolení) do všech úspěšných organizací. Částečná odpověď je v materiálu VP SSSR: „Súfismus a zednářství, kde je rozdíl?“
K uvážení dávám, že je doloženo, že Kelti a Slované měli putující bardy/volchvy (dnes by to mohl být „učitel“), kteří chodili od vesnice k vesnici a zpívali písně (příběhy, analogem v dnešní době jsou třeba přednášky s elektronickou prezentací), příležitostně léčili (způsob udržování zdraví je doložitelně nejvýraznější dílčí koncepcí jednotlivých civilizací) a radili dospělým. Písně, výuka, léčení je společná aktivita rodin a většinou celých místních komunit (to, že škola probíhá bez rodičů, je základem manipulace GP s nastupujícími generacemi).
Tito putující bardi/volchvové/učitelé se cca 1x za rok sešli na nějakém významném místě (prozatím jsem nalezl, že takto fungovaly ostrov Rujána v severním Německu a ostrov Valaam na Ladožském jezeře), kde si zazpívali nové písně, které jednotliví bardi v daném roce složili a rozhodli o změnách repertoáru na příští období (až zas tolik se to z roku na rok neměnilo).
Napadají mě tak 3 kritéria pro účast na takovémto setkání, které by kodifikovalo publikaci s názvem „Živá voda“ obsahující příběhy (v různých formách: pohádky, básně, písně, vypravování, film, obraz, ….), které by formovaly způsob života společnosti, tj. i rodičů, od nichž napodobováním formuje nastupující generace svůj typ psychiky. Mimochodem tento postup je efektivní i na rodiče (jestliže se 90% kostry typu psychiky formuje od prehistorie početí do 5 let věku dítěte, tak stále zbývá 10% k opravám v pozdějším věku a toto je způsob, jak toho docílit – pozorovat, jak se z vlastních dětí stávají kvalitnější jedinci – „Společné tvoření a radost z jeho pozorování“):
- Znalost KSB – tj. Mrtvé vody (nebo Dehermetizace, Základy sociologie 1-6, Tajemství ovládání lidstva).
- Být bardem/volchvem/učitelem (není myšleno ve škole, ale v reálu předávat své znalosti (zaučovat) další, kteří vykonávajících tu samou činnost. Tj. klidně ředitel ve firmě dává rady ostatním ohledně řízení.
- Být vyslán svou komunitou (obcí/ulicí, pracovním kolektivem) – V levé mozkové hemisféře je snadnější lhát než v pravé. Společné pocity a prožitky se velmi těžko manipulují. Znalost kandidáta z místa bydliště nebo pracoviště je základem demokracie. Hezké řeči je možné vymyslet, reálné pocity a prožity ukazují na charakter člověka.
Jdete do toho se mnou? Tohle není práce pro jednoho, k vytvoření takovéto občanské iniciativy bude potřeba několik tisíc člověko-let práce.


Moc pěkně napsané úvahy na rozvoj KOB. Těšil jsem se na komentáře, ale po více než týdnu ani jeden.
A přemýšlím, proč nikdo nereaguje. Že by proto:
Já jsem ve článku našel jednu podstatnou nesrovnalost s mým cítěním. Můj pocit je, že Živá voda se nedá vměstnat do článků, knih, organizací apod. Ani vlastnosti nositelů Živé vody nelze zevšeobecňovat – například tento učitel je putující a proto je živější.
Živá voda je prostě proud života. Nelze ji nezkresleně zapsat do knih, … digitalizovat.
Ve své době si vypravěči příběhy nezapisovali – jejich nositelé si je pamatovali – tj. principiálně s nezapisováním nemám problém. Mno, jen paměť dnešních lidí je pomíjivá.
Já když jsem dětem vyprávěl pohádky, tak jsem si je nejprve přečetl (abych se je naučil), ale později jsem je vypravoval zpaměti (se svými úpravami).
Samozřejmě, že vypravované jsou lepší /živější – dají se rozvíjet do podrobností nebo naopak v případě potřeby zkrátit.