Čtenáři románu „Prezidentova archa“ si jistě vybaví schéma pro záchranu dolaru, respektive oddálení kolapsu světového finančního a obchodního systému založeného na dolaru jako de facto „světové měně“, kterou vymyslel jeden z „hrdinů“ tohoto románu (sám autor tvrdí, že v románu není žádná postava hlavním hrdinou a má pravdu – proto ty uvozovky).
Novopečený znovuzvolený prezident USA Trump však předvádí schéma, které svou koncepcí, jak se zdá, daleko překonává románovou fikci.
Nejprve několik základních fakt pro pochopení situace:
Spojené (dosud) státy konzumovaly a snad ještě konzumují, v porovnání s jinými zeměmi, drtivou většinu zdrojů planety Země. Za tento objem konzumace nedávají výměnou téměř nic. Za dodávky z celého světa platí dolary, které si v podstatě samy tisknou. Na toto téma již byly popsány tuny papíru a gigabajty dat, a proto to nebudu dále rozvádět. Produkce a distribuce dolarů probíhá tak, že FED emituje dolary, ty si americká vláda „nakoupí“ výměnou za vládní dluhopisy a použije dle potřeby, v americkém systému státních financí to znamená, že určitý objem vyplatí za státní zakázky, něco málo občanům ve formě dávek a z toho všichni vesele nakupují různé dobroty z dovozu (mimo jiné).
Copak se děje s těmi vládními dluhopisy? V aktuálně dožívajícím brettonwoodském systému je drží centrální banky jiných států jako „devizové rezervy“, které nakupují ve formě vládních dluhopisů USA a tím de facto financují bumbrlíčka v podobě USA. Teoreticky by se tyto dluhopisy měly časem splatit, ovšem astronomicky narůstající vládní dluh USA naznačuje, že k tomu asi nikdy nemůže dojít. Pro srovnání, někdy kolem roku 2008 dosáhl státní dluh USA jednoho bilionu dolarů, dnes je to něco kolem 36 bilionů. Do roku 2008 se to počítalo jenom v miliardách…
Jak tedy splatit astronomický státní dluh, když není čím?
Jedním z možných způsobů, jak spustit žádoucí trend „návratu dolarů domů“ bez toho, že by došlo ke státnímu bankrotu, je otočit směr toku peněz a zboží. Tedy méně dovážet (importovat) a tedy platit dolarem, více prodávat (čili exportovat) za dolary a ty pak nějakým způsobem, který dnes není úplně zřejmý, použít k umořování státního dluhu USA. Velmi zjednodušeně – méně platit, více dostávat zaplaceno.
V této souvislosti dávají smysl některé sliby a záměry amerického prezidenta (toho skutečného, Trumpa, ne toho románového):
- anexí Grónska by USA získaly významné surovinové zdroje, které by se tak ocitly uvnitř ekonomického systému USA, tím by se snížila (a možná výrazně) potřeba nákupu surovin importem ze zahraničí a tím zvyšování emise dolaru pro financování tohoto importu. V historii USA najdeme několik obdobných případů: například drancování Ruska „za kopějky“ na konci minulého století a anexi ložisek ropy v Sýrii ze současné doby.
- anexí Kanady by USA získaly kromě zdrojů surovin i významný objem průmyslové a zemědělské produkce, kterou by bylo možné exportovat z USA, na rozdíl od dnešního stavu, kdy export realizuje Kanada, a to by opět podpořilo návrat obchodní bilance USA ze silně pasivní k více aktivním hodnotám.
- Jelikož anexe zdrojů by „pouze“ snížila importní zátěž obchodní bilance USA, ale ruku v ruce s ní musí jít i export, musí být součástí „řešení“ ještě další opatření k zajištění efektivního exportu, zejména:
- Deindustrializace silných evropských producentů, hlavně Německa a Francie. Jednak se tím díky odstranění evropské konkurence uvolní určitá „kapacita trhu“ pro americký export, jednak se Evropa tímto krokem dostane do závislosti na USA a bude muset v mnohem větší míře nakupovat import z USA. Dnes to již vidíme na nuceném nákupu zkapalněného zemního plynu a ropy zeměmi EU (zemní plyn USA nakupují v Rusku a ropu kradou v Sýrii, jen tak mimochodem). Deindustrializaci Evropy formou „přetahování“ výrobních podniků z Evropy do USA začala realizovat Trumpova první vláda a ta Bidenova v tom nadále pokračovala znevýhodňováním evropského průmyslu a služeb (například letecké dopravy) v mezinárodní konkurenci cestou devastujících sankcí jakoby proti Rusku.
- Vyřešit nějakým způsobem problém Číny, která také významně konkuruje USA na světových trzích. Já sám nemám vhled do těchto záležitostí, ale určitou inspirací mohou být občasné komentáře Michaila Leonidoviče Chazina. S tím souvisí do určité míry i problém panamského průplavu, který má pod kontrolou Čína a může být jedním z prvků usnadňujících nebo naopak komplikujících výše uvedená opatření.
V celém souhrnu ukazují zdánlivě nesouvisející vyhlašované záměry prezidenta Trumpa celkový rámec plánu „záchrany dolaru“ (nebo odvrácení kolapsu). Nicméně jako vždy je to cestou ukořistění přírodních, energetických a lidských zdrojů jiných zemí.
Výborně, jen bych dal na první místo ty zdroje energetické. Příroda a lidé počkají.🙂