Ve svém minulém článku jsem psal o návodu VP SSSR jak by lidé měli žít, aby se o 1-2 řády zvýšila pravděpodobnost, že jejich děti získají typ psychiky člověk před dosažením své pohlavní zralosti … tj. o krajinné venkovské urbanizaci. Jde o pouhých 27 stran v knize „Základy sociologie 6“, z čehož je zřejmé, že jde pouze o hrubý nástin plánu, kterému v dané knize chybí podrobnosti. Sám sobě jsem si vytyčil cíl (a doufám, že se přidají další), že ten plán konkretizuji tak, aby byl skutečně použitelný pro studenty koncepce už teď ve formě soukromé iniciativy. Představa VP SSSR byla v době sepsání Základů sociologie spíše taková, že tento projekt by měl být zrealizován hromadně s podporou státu a státnosti po vítězství myšlenek KSB. Jenže já si myslím, že z důvodů vymírání pokolení, které dostalo základ v socialistickém školství by taková budoucnost pro absolutní nedostatek kádrů s lidským typem psychiky nikdy nemusela nastat. Je tedy třeba, aby alespoň „pionýři nové lidské civilizace“ své děti tímto způsobem vychovávali již teď.

Jardobem jsem byl upozorněn, že minimálně částečně a minimálně některé prvky jsou rozpracovány v knize „Ekonomika inovačného rozvoja“, kterou jsem samozřejmě ještě nestihl přečíst a na další publikaci VP SSSR mě v tomto směru zatím nikdo neupozornil…  o tom tedy někdy později.

V dnešním článku bych se chtěl zabývat biosférickými a noosférickými objektivními záležitostmi, kterým je podřízený život člověka i celého lidstva. O nich je potřeba si udělat představu dříve, než se pustíme do samotného projektu krajinné venkovské urbanizace, protože předurčují úspěch/neúspěch při naplnění cílů projektu.

Součinnost druhu Homo Sapiens s biosférou Země

Bytosti biologického druhu Homo Sapiens jsou od počátku své existence, dané zrozením či evolucí, součástí biosféry Země. Počáteční součinnost tohoto biologického druhu s prostředím (důležitý je zejména způsob obstarávání potravy) je v literatuře popisována tak, že původní lidé byli lovci a sběrači[1] žijící v nevelkých tlupách, které se neustále pohybovaly po svém rodném teritoriu.

Při tomto způsobu života je zajištěna potravinová i zdravotní bezpečnost pouze při velmi nízké hustotě osídlení.

Cca před 15 000 lety začala domestikace. Domestikací se rozumí vytváření nových druhů z divokých forem živočichů a rostlin člověkem. Tyto nové druhy jsou utvářeny tak, aby splňovaly konkrétní požadavky lidí, aby byly lépe adaptovány na podmínky, které jim člověk stanoví a na neustálou lidskou péči. Jako první domestikované zvíře se uvádí pes (z vlka).

Z hlediska času je domestikace nízkofrekvenční proces. Uvádí se, že k domestikaci je třeba 30 až 100 generací. Proto se dříve domestikují zvířata a rostliny s krátkým životním cyklem. Např. slon nebyl nikdy domestikován a na práci se používají vždy nově odchytnutá mláďata druhu.

Největšími změnami ve srovnání se svými divokými předky prošla zvířata a rostliny, které se staly objektem zemědělství. Lidé si vybírali živočichy a takové rostliny, jež splňovaly jejich požadavky. Následně byly na tyto organismy kladeny selekční tlaky, u zvířat můžeme hovořit například o větší produkci mléka, u rostlin zase o větším výnosu při sklizni, které měly za následek změnu genetické výbavy těchto organismů. Nakonec došlo k tomu, že se lidé stali závislí na domestikovaných organismech stejně, jako se oni stali závislí na nás, tudíž i my lidé procházíme určitou (sebe) domestikací. Např. díky soužití s mléčným skotem došlo ke změně genomu homo sapiens u genů ovlivňujících netoleranci na laktózu.

Další (tentokrát již cílenou a z biologického hlediska nepřirozenou) domestikací/zotročením prochází lidstvo od počátků davo-„elitarismu“ a zejména od průmyslové revoluce, kdy je lidstvo podobně jako chované zvířectvo nahnáno do ohrad, která v jejich případě mají podobu měst, a ve kterých jsou zbaveni starostí o přísun potravy, odstraňování splašků, ochranu před „divokou přírodou“, … o kritice měst a technokratického vývoje jsem psal již v minulých článcích, kdy jsem citoval z apokryfu Ježíše Krista nebo ze Základů sociologie 6 od VP SSSR. Od V. V. Pjakina i VP SSR víme o snaze GP vyprodukovat „člověka poslušného“, což by byl domestikant z původního „divokého“ druhu homo sapiens.

Pozitiva zemědělské domestikace:

  • Kvantita získávané potravy. Z 1 ha se díky zemědělství získá mnohem více potravy než pomocí tradičního lovu a sběru.
  • Do doby průmyslové revoluce byli zvířecí domestikanti jedinou silou, která ulehčovala člověku práci na poli. Pluh sám člověk bez zvířat ani neutáhne.

Rozporuplné důsledky zemědělské domestikace:

  • Vzhledem k efektivitě zemědělské produkce navíc není nutné, aby se zemědělstvím zabýval každý jednotlivec a někteří se tak mohou zaměřit na jinou činnost. Domestikace zvířat a rostlin jsou tak de facto jakýmisi pomyslnými prarodiči specializace a s ní bezprostředně souvisejícího rozvoje technologií. Mezi důsledky specializace patří vznik písma, ale i vytvoření podmínek pro umožnění davo-„elitarizace“ společnosti (Písmo sloužilo potřebám velmi omezeného okruhu vzniknuvších elit, a to především k byrokratickým účelům = vedení záznamů a vlastní propagandě).
  • Za diskutabilní výhodu je v literatuře považováno i to, že se již člověk nemusel stěhovat za potravou, naopak zemědělská činnost přímo vyžaduje, aby žil usedlým životem. Diskutabilní je to zejména díky výkalům koncentrujícím se na jednom místě a z toho plynoucími epidemiemi lidí i zvířat při nesprávném zacházení s nimi.
  • Díky zvýšení potravní produkce se obrovsky zvedla populační hustota, která by u jiných živočišných druhů skončila naprostým kolapsem jejich biologické niky.
  • Uvádí se, že domestikace druhem Homo Sapiens znamenala pro některá zvířata z hlediska zachování genů nesporné výhody. Příkladem je dnes již nežijící pratur, který byl vyhuben v první polovině 17. století, jehož geny však přežívají dodnes v podobě množství plemen domácího skotu. Ze světa mizí výlučně divoké zvířecí druhy, nikoliv domestikanté. Rozporuplná je kvalita toho „přežívání“, o níž si řekneme později.
  • Další světlou stránkou života domestikantů je, že jsou chráněni před predátory. V tomto ohledu jim během života (byť v případě tzv. hospodářských zvířat často ne dlouhého) obvykle nehrozí žádné nebezpečí, neboť veškeré útoky zvířecích predátorů jsou v příkrém rozporu se zájmy člověka a ten se jim tudíž snaží všemožně předcházet. Námi chovaná kráva, slepice či prase se tedy na rozdíl od dalších turovitých, bažantovitých či prasatovitých, kteří žijí volně v přírodě, nemusí obávat, že se stane kořistí šelmy či dravce.  Rozporuplnost této stránky života domenstikantů je v tom, že jsou-li vypuštěni do divoké přírody nepřežijí v ní, nebo se vytvoří subkultura tzv. „zdivočelých zvířat“, jejichž chování bývá „morálně“ problematické (např. smečky zdivočelých psů útočí cíleně na člověka, zatímco původní divoký vlk se člověku raději vyhne). https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/326532-jelen-zabijak-agresivni-zvire-ubodalo-duchodce-svymi-parohy

Negativa zemědělské domestikace

Zdálo by se, že díky velké kvantitě vypěstovaných potravin přechod člověka od sběru a lovu k pěstování kulturních rostlin a chovu tzv. hospodářských zvířat znamenal radikální zlepšení jeho zdraví.  Avšak tento tradiční pohled na zemědělství dostává povážlivé trhliny, snažíme-li se jej podložit skutečnými důkazy. Jednou z mála cest, jak zjistit, jaký byl zdravotní stav lidí před a po přechodu k zemědělství, je vzájemně porovnat jejich ostatky. A právě toto porovnání „překvapivě“ ukazuje, že s přechodem člověka k zemědělství se jeho zdravotní stav nikoliv zlepšil, nýbrž dokonce zhoršil.

Např. vědci, kteří studovali staré lidské kostry z Řecka a Turecka poukazují na to, že s nástupem zemědělství postupně klesala tělesná výška zkoumaných jedinců, přičemž současné výzkumy dokládají, že kvalitnější výživa v dětství vede k větší výšce v dospělosti. Ta začala stoupat ve zkoumané oblasti až v antice, avšak průměrné výšky svých předků lovců a sběračů současní Řekové a Turci dosud nedosáhli.

Předmětem studia se staly rovněž tisíce koster amerických Indiánů v údolích řek v Illinois a Ohiu, kde se kolem roku 1000 n. l. začalo s intenzivní zemědělskou výrobou, jejíž těžištěm bylo pěstování kukuřice. Výsledky opět ukazují, že opuštění tradičního lovu a sběru se negativně podepsalo na zdravotním stavu indiánů. „Průměrný počet zubních kazů v ústech dospělého jedince vyskočil z méně než jednoho k téměř sedmi a chybějící zuby a abscesy byly více než hojné. Defekty skloviny u dětských mléčných zubů poukazovaly na skutečnost, že těhotné a kojící matky byly těžce podvyživené. Četnost výskytu anémie se zvýšila čtyřikrát, z tuberkulózy se stala epidemie, polovinu populace postihla syfilida nebo jí podobná frambézie a dvě třetiny populace trpěly osteoartritidou a dalšími degenerativními chorobami. Úmrtnost v každé věkové skupině stoupla a věku nad padesát let se dožívalo 1 % populace, zatímco ve zlaté éře před příchodem kukuřice to bylo 5 %. Téměř 20 % celé populace zemřelo mezi prvním a čtvrtým rokem života, nejspíš proto, že odstavená batolata klátila podvýživa a infekční choroby“.

Proč v mnoha oblastech znamenal přechod člověka k zemědělství zhoršení jeho zdravotního stavu? Jednak strava lovců a sběračů byla na rozdíl od té zemědělcovi pestrá, tzn. obsahovala množství bílkovin, vitaminů a minerálních látek, které si naše tělo chtě nechtě žádá. Naopak jídelníček zemědělců z velké většiny tvořily plodiny obsahující škrob. Zemědělci získávali levné kalorie za cenu chudé výživy. Další úskalí zemědělské produkce spočívalo ve skutečnosti, že kvůli závislosti na druhově velmi omezeném množství pěstovaných plodin hrozilo zemědělcům ve srovnání s lovci a sběrači větší riziko smrti hladem, pokud se jejich plodiny neurodí. A konečně zatřetí, zemědělství umožnilo překotný nárůst nejen lidské populace, nýbrž též „populace“ nejrůznějších choroboplodných mikroorganismů. Usedlý způsob života a vysoká koncentrace lidí na malém prostoru, si tak vyžádaly nemalou daň. „Většina z dnešních nejzávažnějších infekčních chorob a lidských parazitů se objevila až po přechodu k zemědělství. Těmto zabijákům se daří pouze v přelidněných společnostech podvyživených usedlých lidí, kteří se neustále infikují jeden od druhého a od vlastních splašků.“

Ze studia kosterních pozůstatků, zvláště těch společností, kde se již zemědělství takříkajíc zaběhlo, lze taktéž vypozorovat enormní rozdíly mezi zdravotním stavem elit a zbytkem společnosti.[2] Čehosi obdobného, jsme svědky i dnes, ovšem s tím rozdílem, že vše se uskutečňuje v celosvětovém měřítku. Většině amerických a evropských čtenářů může naprosto komicky znít argument, že lidstvu by mohlo být v průměru lépe, kdyby žilo stylem lovců a sběračů, protože převážná část lidí v dnešních průmyslových společnostech se těší lepšímu zdraví než většina dnešních lovců a sběračů. Nicméně Američané a Evropané patří v dnešním světě mezi elitu, závislou na ropě a jiných materiálech importovaných ze zemí s mnohem nižším zdravotním standardem, kde se většina populace zabývá zemědělstvím… ale přesně toto tvrzení je možné vysledovat i za pojmem „Krajinná vesnická urbanizace“ ze Základů sociologie 6.

Krátké shrnutí nejdůležitějších rysů společností podle charakteristického způsobu součinnosti s biosférou Země (resp. převládajícího způsobu získávání potravy)

Lovci a sběračiZemědělciTechnokracie
Kočovní – nízká hustota zalidněníPastevci – kočovní – střední hustota zalidnění. Zemědělci – usedlí – vysoká hustota zalidněníPřelidnění, zejména ve městech
Rovnostářský typ společnostiPodmínky pro vznik davo-„elitarismu“Stále více spoutaná společnost pravidly, vše kontrolují technické systémy
Nedědí se „elitarita“, záleží na tom, kdo co umíDědí se „elitarita“Dědí se „elitarita“. Ta má již tisíceleté tradice
Strava pestrá, existují období bez nalezené stravy[3]  Strava ve velkém množstvím, ale nízká pestrost. Při neúrodě jednoho typu potravy nebo při určité politice elity hrozí podvýživa či hladomory. Elita má zachovánu pestrost na úkor obyvatel z periferieNikdo si nepěstuje potraviny sám, všichni jsou závilí na jejich přísunu. Všichni, jak bioroboti jedou v některém z doporučovaných stravovacích systémů. Každý z nich má své výhody a nevýhody (kvalita potravin, cena, …). Příznivci jednotlivých stravovacích systémů bojují mezi sebou
Prakticky neexistují nakažlivé nemoci, neexistence zdravotní péče je hrozbou při zraněních.Spolu s vysokou koncentrací lidí se množí nakažlivé nemoci. Elita díky zdravotní péči mívá vysoký věk dožití (nemoci se léčí, chybějící pestrost je získávána na úkor kolonií). Dav je na tom zdravotně hůře než lovci a sběračiLidé trpí množstvím nakažlivých a civilizačních chorob. Díky zdravotní péči s nimi v „bohatých zemích“ dlouho přežívají, takže se vyvolává iluze „zdraví“ společnosti. V souvislosti s očkováním proti Covid 19 je dobře viditelné, že neposlušným může být odmítnuto léčení. Chudých předměstských slumech 3. světa málo co z „vymožeností“ (pitná voda, kanalizace, další sítě) bohatého západu

Noosférické (mravně-etické) důsledky stávající podoby domestikace.

Myšlenky a činy, jimiž formujeme život svých zvířecích domestikantů se přes noosféru projeví na naší (sebe) domestikaci i cílené domestikaci davo-„elitářstvím“. Je tedy na místě se ke svým domestikantům chovat jinak. Námitka, že někteří z nás přeci nechovají osobně žádné domestikované zvíře, neobstojí – tím, že jsme se vzdali kontroly své potravy, jsme již z velké části programovatelní (zotročení) díky závislosti na systému výrob, dovozu, prodeje…

Geneticky modifikované rostliny i živočichové – na lidech je zatím zákonem zakázáno, ale z hlediska Overtonových oken je tato možnost již pokročile rozpracovaná pomocí různých sci-fi filmů apod.

Další ze zajímavostí domestikace jsou „normy“.

Např. dle tabulek uvedených v publikaci „Chov králíků pro masnou produkci“ je optimální životní prostor chovného čtyřkilogramového králíka 0,2 m2.

Avšak jde-li o králíka chovaného jako miláčka, hovoří literatura poněkud jinak. „Chovanému králíkovi bychom měli dopřát každý den pohyb po bytě, balkoně, zahradě nebo venku. Přitom je potřeba dbát na to, aby se nepolekal nebo ho nenapadla škodná (dravec). Králíka můžeme brát i ven na procházku, při které může mít obojek a vodítko. To by mu mělo umožnit volný pohyb.“ „Avšak králičí život znamená také pohyb, a ještě jednou pohyb. Volně a bez problémů smět hopsat kolem, skákat, kličkovat – to jsou základní potřeby hbitého a mrštného zvířete. Uspořádej proto výběh králíků zajímavě, aby i jejich cesta ke krmení vyžadovala překonávání malých překážek, aby měli vyhlídková místa, tunely a bludiště k prolézání a domečky k odpočívání. To udrží malé uličníky fit a jejich smysly nezakrní. Navíc se z nich tak stanou zajímaví a veselí společníci i pro nás lidi. Ušetři svého králíka života o samotě. Minimálně jeden společník by jej měl už od mládí doprovázet.“

Lidské kapsle s výživným roztokem pro lidi v Matrixu připomínají onu klec o velikosti 0,2 m2 masného králíka. Život ve městech připomíná život zakrslého králíčka chovaného jako domácího miláčka v městském bytě – naši „pokrokoví“ páníčci nám pořád ještě nechávají dostatek prostoru na jogging, spining a další „zábavu“, takže pořád můžeme radostně hopsat. Nicméně s interakcí s původní přírodní biologickou nikou druhu (a jen tam se druh může zdravě rozvíjet) to nemá nic společného.

Považuji za nutné zmínit také šlechtění krav a zejména to, kam dospělo v posledních 30 letech … prakticky totiž nemáte šanci uvidět nekulhající krávu.[4]

Typická kráva masného plemene v Evropě nebo Severní Americe dává jedno tele ročně, žije po většinu roku venku a její život se tak hodně podobá životu volně žijících přežvýkavců. Kojí své tele až do přirozeného odstavu v šesti až osmi měsících. Produkuje nanejvýš 8–10 litrů mléka denně, tele toto množství vypije během 4-6 sání denně. Maximální množství mléka ve vemeni nikdy nepřesáhne dva litry. Dobrá evropská nebo severoamerická dojnice dává také od druhého roku života každoročně tele. Na vrcholu produkce (okolo třetí laktace) může nadojit denně mezi 30 a 40 litry, v oblastech jako je Kalifornie nebo Izrael, kde je k dispozici výživa, může nadojit až 57 l mléka. Mléko je dojeno stroji 2 – 3x denně, takže maximální množství mléka ve vemeni může v některých chvílích přesahovat 20 litrů, což je desetkrát více než u krávy masného plemene.

Nepopiratelným zdrojem strádání dojnic je bolest spojená s kulháním, nejčastěji způsobená chorobami paznehtů. Průzkumy ukazují, že asi 25 % dojnic je každý rok ošetřováno buď chovatelem nebo veterinárním lékařem kvůli kulhání. Dojnice zůstávají ve stádě v průměru čtyři laktace (tedy čtyři roky), a když jdou potom na porážku, inspekce paznehtů ukazuje poškození téměř u všech zvířat. Rychlé rozšíření vemene v době prvního otelení a jeho další zvětšování až na kapacitu schopnou pojmout 20 litrů mléka mezi dojeními nepochybně zvětšuje náchylnost ke kulhání tím, že nerovnoměrně zatěžuje vnitřní a vnější paznehty. Šlechtitelé mléčného skotu vždycky hleděli nejen na selekci mléčné užitkovosti, ale také na selekci exteriéru, zvláště tvaru vemene a zadních končetin tak, aby snížili riziko kulhání a zánětů vemene (mastitidy). Tyto cíle ale míří proti sobě. Krávy s dobře vyvinutými vemeny mívají horší (více vychýlené) postoje zadních končetin. Hlavním problémem pro dojnici není stavba těla, kterou zdědí při narození, ale postoj, který je výsledkem abnormálního rozšíření vemene.

A posledními domestikanty, které chci zmínit jsou slepice-nosnice a kuřata-brojleři. Snůška divokého předka slepice okolo 6-8 ks vajec ročně byla dostatečná pro reprodukci druhu: „Dnešní nosnice snáší i 300 vajec za rok. Slepice s vysokou užitkovostí běžně spotřebovávají kalciové rezervy z kostí pro tvorbu skořápek. Ke křehkosti kostí navíc výrazně přispívá fakt, že se zvířata nemají možnost udržovat v kondici prostřednictvím pohybu. „Dolní končetiny slepic z klecí jsou pouze z 80 % tak silné jako u slepic z neklecových systémů a kosti křídel slepic z klecí jsou o více než 1/3 slabší než kosti křídel ostatních slepic. Např. výzkum z roku 1996 uvádí, že osteoporózou je způsobováno 35 % úhynů slepic během produktivního období, tj. během snášky. K tomuto číslu došli výzkumníci na základě stanovení podílu mrtvých slepic, u kterých byla nalezena minimálně jedna zlomenina žeber, prsní kosti, pažní kosti, kosti stehenní a holeně. (Je záhodno podotknout, že umírání v důsledku četných zlomenin či doslova zborcení celé kostry je často velmi pomalé a bolestivé). Závěrečná zpráva jiného výzkumu realizovaného v roce 1993 ve Velké Británii zase říká, že jako postižené osteoporózou bylo ke konci snáškového období možno označit všechny zkoumané slepice.“

Dnešní kuřecí brojleři vyrostou místo za půl roku za 42 dní: „Genetická selekce kuřecích brojlerů na rychlý růst a masivní hypertrofii prsního svalu vyvolala vážný problém, tzv. ‚syndrom slabých nohou‘, u těch nejtěžších, nejrychleji rostoucích linií. ‚Syndrom slabých nohou‘ je eufemismus požívaný na popis (nikoliv diagnózu) početného a deprimujícího souboru patologických poruch na kostech, kloubech, šlachách a kůži.“ […] „U 25 % kuřecích brojlerů z těžkých linií dosahuje v době před porážkou (ve 42 dnech) závažnost těchto poruch takové míry, že silně omezuje pohyb nohou.“ […] „Patologie a patogeneze těchto poruch končetin je složitá a multifaktoriální, ale většina těchto změn může být, jednoduše řečeno, přičtena na vrub tomu, že ptáci jsou příliš těžcí na své nohy, anebo mají tak pozměněný tvar těla, že to zcela nepřirozeným způsobem přetěžuje klouby.“

„Počátkem devadesátých let 20. století hodnotili vědci z Veterinární fakulty Bristolské univerzity míru schopnosti chůze komerčně chovaných kuřecích brojlerů. „Stupeň 0“ označoval normální schopnost chůze, „stupeň 3“ značil viditelné abnormality komplikující ptákům pohyb a „stupněm 5“ byla klasifikována zvířata, která se téměř nebyla schopna pohybovat vůbec (maximálně se za pomoci křídel plazila po holeních). Problémy s chůzí na úrovni „stupně 3“ a výše mělo bezmála 26 % ptáků. John Webster konstatuje, že problém chronické bolesti spojené s chorobami nohou u kuřecích brojlerů lze snadno vyřešit zmírněním selekce na rychlý růst a snížením přísunu živin během raného vývoje. „Obě tato opatření ale zpomalují produkci a tím zvyšují náklady. Žádný chovatel k nim proto nepřistoupí, dokud k tomu nebude nucen anebo nebude moci prodat ‚šetrně chované‘ brojlery s přiměřeným ziskem.“

Závěrem = obrázek často vydá za tisíce slov.

Jak je to dnes – a jak díky (sebe) domestikaci si sami sobě připravujeme obdobnou budoucnost = zajišťujeme svoje ne-lidství:

V čase 4:42  –  v příjmové hale jatek svítí modré světlo, které slepice nevidí a myslí si, že jsou ve tmě, což je uklidňuje a nejsou pak před porážkou ve stresu (nepřipomíná vám to něco z našich dnešních lidských dní?)

Takto nějak by to mohlo vypadat, pokud dojde k přechodu na eko-technickou civilizaci (Dojde tím zároveň ke splnění biologických a mravně-etických etických (noosférických) předpokladů k přechodu na lidský typ psychiky:

(mimochodem, Masajové na konci videa jsou skvělí)

  • Jak tyto principy integrovat v našem klimatickém pásmu – pokračování příště.

[1] Lovci a sběrači je rovnostářský typ společnosti, která získává většinu potravy prostřednictvím lovu divokých zvířat a sběru jiné volně se vyskytující potravy – planě rostoucích rostlin a jejich plodů, hmyzu, mlžů, plžů či medu, přičemž sběr převažuje nad lovem. Mezi lovci mohl být i podstatný poměr žen. Strava je kalorická, ale i přesto, že mají více pohybu než lidé v moderní společnosti, spálí kalorií podobně. Jsou to kočovníci, neboť se musí neustále přesouvat z místa na místo v důsledku vyčerpání lovišť a zdrojů. Vyprávění příběhů učí spolupráci a rovnosti, a přitom nevyžaduje moralizování náboženstvím. V jejich společnosti nerozhoduje příbuznost (to nejspíše znamená, že se nedědí „elitarita“, tj. nejsou davo-„elitární“. V kontrastu s tím stojí hierarchické zemědělské společnosti, které získávají většinu potravy prostřednictvím pěstování a chovu domestikovaných rostlin a živočichů.

Lov a sběr je prvotním způsobem obživy rodu Homo, který byl praktikován po většinu lidské existence. Po neolitické revoluci byli lovci a sběrači ve velké části světa nahrazeni (evolučně pokročilejšími ???) zemědělci a pastevci. Lovci a sběrači ale mají lepší imunitu. Jejich způsob života poskytuje kvalitnější výživu, díky čemuž měli vždy lepší zdravotní stav než zemědělci a pastevci. Podle této publikace https://phys.org/news/2019-05-farmers-leisure-hunter-gatherers.html mají lovci a sběrači více volného času než evolučně pokročilejší zemědělské a pastevecké společnosti – To bych zdůraznil, volný čas potřebujeme, aby mohli lidé studovat KSB.

[2] Nálezy koster v řeckých hrobech v Mykénách z doby okolo roku 1500 př. n. l. naznačují, že členové královských rodin měli lepší stravu než prostí lidé, protože královské kostry byly o 5-7 centimetrů vyšší a měly lepší chrup (v průměru jeden oproti šesti zubním kazům nebo chybějícím zubům). Mezi mumiemi z chilských hřbitovů pocházejících z doby okolo roku 1000 n. l. byli příslušníci elity rozlišitelní nejen podle ozdob a zlatých spon do vlasů, ale i podle toho, že měli na kostech čtyřikrát méně stop po infekčních nemocech.

[3] To však naučilo lovce a sběrače obdivuhodnému sociálnímu sdílení. Viz https://phys.org/news/2016-07-hunter-gatherers-fundamental-human-social-networks.html

[4] Já s kravami vyrůstal (byť jen o prázdninách a víkendech u babičky), takže si pamatuji, jak před 40 lety vypadaly. Nedávno jsem náhodou viděl mléčné krávy a překvapilo mě, jak moc kulhají.

12 komentářů

  1. Přemýšlím nad různými články KOB. Protože mě předtím zaujal Védismus a studium Dějin, tak se na různé články snažím dívat tímto pohledem.
    Pokud předešlu, že každý různý pohled na Dějiny dává jiné pochopení souvislostí, pak dává smysl rozlišovat falešné dějiny (hisTorii) od té skutečné. Pak i jakákoliv díla jsou psaná s ohledem na to, na jakou verzi dějin/hisTorie věří autor.
    A jestliže ještě zůstanu v této teoretické koncepční rovině, pak vytvořené dílo, kniha či článek je vždy ve shodě buď s falešnou zkušeností, paměti lidstva a nebo s pravou.
    S přistoupením článku, pod kterým píši svůj komentář, tak věřím na úplně jiné dějiny a na Velkou Tartárii, Antickou Unii a vysoce vyspělou civilizaci Bílé RASY. A na základě tohoto odhaduji na jinou cestu dalšího žádoucího rozvoje lidstva na Zemi a nezbytnou nutnost zbavit se vlivu Matrixu a pokřiveného a falešného pohledu na naše Dějiny. Jen tak se můžeme znovu napojit na genetickou paměť RODu a lidstva a tuto pokřivenou společnost „opravit“.
    ~~~
    Mé bádání s kolegou je pracovně na stránce http://mm2.slovanskakosile.cz/domains/mm2.slovanskakosile.cz

  2. Skúsim ešte inú časť textu ale s trocha iným pohľadom na celkový kontext – „Bytosti biologického druhu Homo Sapiens jsou od počátku své existence, dané zrozením či evolucí, součástí biosféry Země.“ – Z verejne dostupných zdrojov vieme, že ultimátnym cieľom KSB je rozvinutie tvorivého potenciálu človeka. Zároveň poskytuje (KSB) sériu technológií, ako identifikovať a narábať s vonkajšími sociálnymi vplyvmi, aby sa vývoj človeka mohol odohrávať v bezpečnom a mierumilovnom svete. Máme tu však aj staré indické príslovie – „Keď chceš zmeniť svet, zmeň seba“. Ak to spojíme (sever s juhom), získame poznanie, že cesta akejkoľvek osobnej zmeny mení svet a zároveň osobná zmena (rozvoj tvorivého potenciálu) je cieľom, pre ktorú sa snažíme zmeniť svet.

    Ako reflexia na tento nepretržitý proces, vzniknú (aspoň pre mňa) dve otázky. Prvá – ak si človek rozvinul časť potenciálu, ktorú iní ešte nie, ako im to môže tlmočiť alebo sprístupniť, keď k tomu druhá strana nemá pojmový a skúsenostný aparát? Problém, ako s tými mimozemšťanmi alebo karmou a pod. – niekto ich vníma alebo vie s nimi komunikovať, iný nie.

    Druhou otázkou je – aká by bola najefektívnejšia forma z pohľadu tvorcu tejto vesmírnej školy alebo planetárnej civilizačnej skúsenosti, aby sa čo najväčšia skupina bytostí dostala v jednom okamihu na rovnakú – novú úroveň rozvoja svojho tvorivého potenciálu? V tom prípade sa totiž môže udržať súdržný vývojový a civilizačný komponent celého procesu, inak sa rozpadne na nesúrodé a neintegrovateľné skupiny komunít a z toho vyplývajúci postupný planetárny úpadok z globálneho hľadiska. Momentálne sa totiž podľa mňa práve presúvame do tejto fázy, populárne sa to nazýva dystopický svet.

    Jednou z vesmírnych technológií pre tento účel bude podľa všetkého časové opakovanie tej istej (medznej) doby, napr. v rozmedzí cca 100 rokov a postupný opakovaný pokrok na základe využitia predchádzajúcej časovej skúsenosti (geneticky v DNA, v OCS, karmicky a pod.) Až kým sa nenazbiera dostatočná kvantita bytostí, ktoré vedia spoločne uskutočniť tvorivý skok (rozvinúť si spoločne – v rozmedzí napr. 100 rokov novú časť tvorivého potenciálu). Už sa to podľa mňa ani veľmi nedarí skrývať, preto filmy, ktoré riešia časové opakovania spojeného s dosiahnutím cieľa – Avengers, Loki, Matrix 4, alebo skrátený cyklus v rámci jedného dňa napr. – Na hromnice o den více, Palm springs, Edge of Tomorrow a pod. Jednoducho, opakovanie je matkou nielen múdrosti.

    Čo v prípade, že podobnému procesu (vývoj opakovaním) podlieha v objemnejšom scenári okrem človeka aj naša Zem ako bytosť sama osebe? – že nie je len neživým priestorom na ľudský vývoj (komédiu), ale okrem poskytovateľa biosféry aj osobným účastníkom svojho vlastného vývoja? V tom prípade sú napr. v krátkej sérii Loki od Marvelu uvedené katastrofické udalosti (z pohľadu ľudí, z pohľadu Zeme očistné), ktoré sa konajú okolo roku 2050 (inak, celá séria Marvelu obsahuje zaujímavé informácie). Niektorí ľudia však v rámci svojho rozvinutého tvorivého potenciálu a komunikácii aj so Zemou hovoria, že oproti cyklu, ktorí je predchádzajúcich časových záznamoch (Loki – 2050), tieto udalosti prídu v tejto časovej slučke o dosť skôr – možno už o pár rokov alebo už v budúcom roku. Keďže aj Zem už má v rámci tejto časovej rekapitulácie poznatky získané a zrýchľuje svoj časový vývoj tým, že svoje zmeny realizuje o štvrťstoročie skôr. Pozrite si možno druhý diel Lokiho (S01E02) a premyslite implikácie … Je to jedna z možností, ako môže byť riešená súčasná globálna patová situácia, na planetárnej úrovni – trocha iný ako Homo-centrický pohľad.

  3. Pěkné. Nicméně, co tím chtěl autor říci?
    Návrat do prvobytně pospolné společnosti lovců a sběračů je nemožný – minimálně ze dvou důvodů:
    1. Lidí je na světě tolik, že by se musel jejich počet zredukovat na méně než 1% současného stavu;
    2. krajina na většině kontinentů je přeměněná natolik, že by ani to 1% sběračů a lovců neuživila.
    Takže, co s tím?
    Jak praví klasik: „Hledej. šmudlo!“
    Je třeba využít všechny znalosti a schopnosti, které lidstvo nabylo za poslední tisíciletí a uspořádat společnost a její fungování tak, aby VŠICHNI měli co jíst, kde bydlet a spát a souběžně měli možnost a současně povinnost přispívat k fungování společnosti podle svých znalostí a schopností…
    (A jsme opět u systémové změny, o které je na různých webech opakovaně pojednáváno a o které řada autorů píše docela podrobně, jen na tomto fóru se o ní mluví o to méně, o co více se zde píše o tématech, která nikoho – kromě zarputilých „studentů KOB/KSB“ – nezajímají…)

    1. Author

      Odpovědi bude potřeba hledat společně. Část mých bude v tom „pokračování příště“ nebo je třeba hledat u VP SSSR (Hlava 22 Základy sociologie 6).

      Pjakin ohlašuje pravidelně, že systémová změna nastane, až s pravděpodobností blížící se jistotě bude mládež dosahovat lidského typu psychiky před dosažením pohlavní zralosti – o čem jiném se chceš bavit?

      1. „Pjakin ohlašuje pravidelně, že systémová změna nastane, až s pravděpodobností blížící se jistotě bude mládež dosahovat lidského typu psychiky před dosažením pohlavní zralosti – o čem jiném se chceš bavit? “
        Tohle je jen čekání na na něco , co nikdy (samo) nepřijde a tím pádem nemá smysl se o tom bavit.

        Co ohlašuje Pjakin, je nepodstatné. Mnohem důležitější je to, co jsi schopen a ochoten pro zahájení systémových změn ve společnosti udělat ty, já, ostatní „studenti KOB/KSB“ a všichni, kdo o tuto změnu stojí.
        Přestaň se už konečně ohánět „biblí KOB/KSB“ a jejími guru a vykladači a začni přemýšlět vlastním mozkem a konat vlastní skutky. A to platí pro celé zdejší osazenstvo…
        Dám příklad a opět se vrátím ke Goethovi a jeho výroku o šedivé teorii a zeleném stromu života:
        Vyšel zde obsáhlý seriál o covidu od Kurgiňana. Celá problematika v něm byla rozebrána do šroubku. Všichni, kdo ho četli, jsou jistě patřičně nachytřeni a mohli by z teorie covid-19 složit státnici.
        Ale:
        Kdo z vás umí poradit sousedovi, jak se zachovat při nenošení roušky a konfliktu v obchoďáku?
        Kdo pomohl kamarádovi, kterého chtěl zaměstnavatel vyhodit z práce, protože se nenechal očkovat?
        Kdo vyřešil konflikt rodičů ve škole, kde ředitelka trvala na nošení respirátorů ve třídách u prvňáčků?
        Takových otázek a praktických problémů se v celé zemi vyskytly stovky a tisíce. Sám jich mám zdokumentovaných od přímých účastníků přesně 159.
        Jak jste PRAKTICKY řešili denní problémy svých dětí, kolegů, sousedů atd???
        Tady je kritérium vašeho přínosu pro nastolení systémových změn a ne nekonečné diskuze na internetu na roztodivná témata, odtržená od reality. Tak se konečně proberte, sektáři!

      2. Author

        Permakulturou (na které je krajinná venkovská urbanizace založená) se v ČR zabývá desetitisíce lidí. V současné době většina z nich nejspíše podporuje Green Deal, protože jako jedni z mála obyvatel ČR/SK chápou nesmyslnost současného systému a nikdo jiný než GP v podobě Green Dealu jim jiný systém nepředstavil.

        Třeba úspěšný nebudu, ale podchycení alespoň části z těchto desetitisíců aktivních lidí schopných něco dělat z vlastní iniciativy, by situaci změnilo víc, než když o Covidu řeknu dalším 2 sousedům. …. Bij se, kde se nacházíš, a já se nacházím právě na této pozici. Ty jsi v jiné situaci, tak pracuj tam.

      3. Pre Vlastu: Ja takých ľudí okolo seba vidím. Sú to študenti KSB a robia to nielen pre svojich najbližších, ale pomáhajú oveľa širšiemu okruhu ľudí na Slovensku.
        Oni sa tým nebudú verejne vychvaľovať. Nerobia to preto, aby ich ľudia obdivovali, ale aby pomohli tým, ktorí to potrebujú.

  4. Author

    Jestliže jeden z hlavních cílů KSB je dosažení lidského typu psychiky, tak by mě zajímalo, co si v tomto smyslu myslíte o Masajích z posledního videa: Člověk a divočina – pláně?

    Já osobně bych řekl, že k dosažení lidského typu psychiky mají nejblíž z komunit které jsem viděl, ale samozřejmě to video je nezobrazuje ve všech životních situacích, takže jistotu dosažení Lidství nemám. Proto by mě zajímalo, jak byste je hodnotili vy.

    1. „Ve svém minulém článku jsem psal o návodu VP SSSR jak by lidé měli žít, aby se o 1-2 řády zvýšila pravděpodobnost, že jejich děti získají typ psychiky člověk před dosažením své pohlavní zralosti …“ – ako jasné, platí to, ale z hľadiska súčasnej reality je to oproti času, kedy sa to písalo už zastaraný predpoklad. Deti, ktoré sa tu už od 80-tych rokov rodia, majú hneď od počiatku ľudskú úroveň psychiky, častokrát neporovnateľne vyššiu ako ich rodičia. V súčasnosti už masovo. Pozrite si knihy a informácie o indigových, diamantových a pod. deťoch. Hlavnou úlohou je naopak – zabezpečiť, aby sa im v tomto hnoji a marazme psychika nezvrátila k biorobotom alebo zvieratám, alebo s tým očkovaním k bohvie čomu … Ľudský typ psychiky taktiež nemá celkom ako zabezpečiť systémovú zmenu, pretože nie je sám o sebe zárukou poznania alebo adekvátneho pochopenia reality, je skôr zárukou, že sa človek človeku nestane vlkom, ale nestačí to už k tomu, ako sa pred vlkmi (zvieratami v ľudských telách) ochrániť. K tomu je potrebné si rozvinúť ďalšiu časť svojho tvorivého potenciálu.

      1. Author

        Nejsem si úplně jistý (doufám, že to čte i někdo další, kdo mě případně opraví), ale myslím, že typ psychiky je něco jiného než vyšší úroveň vědomí.

        V tlustých knihách je zmínka, že znalosti jsou vůči typu psychiky až druhotné.

        Každopádně, pokud by se podle tohoto projektu realizovala urbanizace, tak je předpoklad, že by koncepce měla mít kontrolu nebo alespoň vliv i na školy a vzdělávání.

        A mimochodem ty vyspělejší duše si budou (podle mě) spíše vybírat ke svému vtělení rozkvetlou zahradu než betonovou ohradu.

      2. Author

        Ještě doplněk k těm indigo a diamantovým dětem.

        Co já o tom tématu vím, tak oni se ve stávající společnosti užírají. V důsledku pak jsou nespokojené a páchají častěji sebevraždy.
        Osobně jsem přesvědčen, že nevidí budoucnost stávající betonové džungle a jejich nespokojenost by nebyla, kdyby vyrůstali v rozkvetlé zahradě (své i celého lidstva).

Napsat komentář