Je zajímavé, že některé filmy v nás zanechávají otazníky. Ptáme, kdo mohl natočit takovou ptákovinu? Jsou tam nelogické scény, podivný děj nebo nějaké nezvyklé kulisy… (a někdy to ani otazníky nevyvolá, jak dobře je to udělané). Ve mně například takové otazníky kdysi v dětství vyvolal film Kočičí princ. Jeho analýzu však provádět nebudu, neboť prostě nemám chuť vidět jej podruhé, jednou mi to stačilo.

Video s titulky zde:

Ulož to (pokud máte někdo problémy dostat se tam přes odkaz, zkuste si dát vyhledávání podle názvu: Jak dětem vštěpovali nenávist k SSSR od Nestora_Titulky_CZ)

https://uloz.to/tamhle/JY9VSsdPBYqA#!ZJD2LGR2AQNkMQplAJDmMJMyMJEwMHSkJHWVrKMaYISIBGOzZD==

RuTube

https://rutube.ru/video/f1ede03ab62b619e3fcd70283ff98d71/

VKontaktu

https://vk.com/video351663392_456239220

9 komentářů

  1. Vzpomněl jsem si, že i takový Pan Tau obsahuje podivnosti, které se těžko chápou, ale zajisté svůj význam mají. V jednom díle, kde děti soutěží na lyžích, se neustále objevují čísla 11, 22, 33 a 44. Zřejmě tam nebude ten satanistický prvek, jako v sovětské Mary Poppins, ale programování podvědomí dětí bych se nedivil.

  2. Irenko díky za překlad. Napřed jsem byl trochu roztěkán, neboť jsem si tu pohádku (obrázky) pamatoval trochu jinak, než to Nestor podával. Kdysi dávno jsem totiž viděl filmový muzikál z roku 1964 a netušil, že to téma bylo ještě jednou filmováno 1983 v SSSR. Což mnohé vysvětluje a Nestor má ve svém pohledu naprostou pravdu.
    Ta Ruská verze je skutečně zpracována formou podprahové maskované diverze, je to čistý satanistický vývar.
    Těch podprahových informací je tam skutečně velmi mnoho a pro dospělé je problém je najít, pokud se na to přímo nesoustředí a nepustí si to několikrát. Děti jsou však skutečně vnímavější a tyto podprahové střely se do jejich podvědomí vkládají mnohem snáze, přímo do hlubších úrovní. A to, podle čeho se člověk řídí, to je, zvláště v případě nutnosti rychlé reakce anebo nedostatku informací, formováno především hlubšími úrovněmi podvědomí a tam zasunutými programy. Oproti tomu ty školní a výchovné programy jsou uloženy v mnohem vyšších hladinách pamětí, blížeji k vědomí a tedy s mnohem nižší prioritou při vyhodnocování událostí i rozhodování.

  3. Popisované děje souvisí s přípravou na Perestrojku a rozval SSSR. Rok výroby 1983.

    Dokázal by někdo odpovědět na to, jak působí originální Mary Poppins?
    Je to celkem důležité, protože ve videu myslím ze zahájení OH v Londýně, kde jsou děti v postelích a snáší se na ně koronavirus to pak jakoby utne právě Mary Popins.

    Zaznamenal jsem totiž v nějakém videu kladné hodnocení Mary Poppin.

    1. Author

      Nevím, mně to přišlo vždy jako blbost, nezajímavý film, tedy bez hlubšího rozboru, stejně ostatně jako Alenka v říši divů. Také jsem nechápala, co na tom lidé mají. No a ten Kočičí princ ten ve mně zanechal přímo nechuť.

  4. Také děkuji za překlad.
    Rozbor obsahu u tohoto filmu bych nejspíše nezvládl v takové míře a hloubce. Jsem mladší ročník a film jsem nikdy neviděl. Viděl jsem pouze to, co bylo ukázáno a vysvětleno v rozboru výše a dost mě to překvapilo. Ale není se čemu divit, protože nejmladší pokolení je také cílová skupina GP.

    Jinak pochopitelně někdy mi stačí vidět jednu minutu z nějaké kresleného seriálu pro děti a okamžitě vypínám. Všiml jsem si, že v této tvorbě pro děti velmi často v příběhu chybí rodiče. Prostě matka a otec tam téměř nejsou. Typicky postava Králiček Bing – ufňukaná potvora, která se pořád ptá nějaké postavičky (co vypadá, že je upletená z vlny), co je správně. Třeba tady je postava rodiče nahrazena dokonce něčím neživým. Když sleduji něco tak ohavného tak vypínám, ale dítě vedle se chce dívat…a tak vysvětluji dítěti co je špatně na příběhu nebo co se mi (a proč se mi) nelíbí.
    Díky KSB je pro mne sledování filmů a různých pořadů více zajímavé, protože už chápu některé drobnosti v řízení, které mi dříve unikaly. Nejvíce mě zajímají ty filmové pasáže, kde se něco vysvětluje – proč a jak se událo v příběhu. To je podle mne jádro filmu. Nevýhoda je, že u filmů intenzivně přemýšlím a sleduji detaily. Třeba nedávno jsem se díval na film Tygr a drak (USA/Čína). Viděl jsem asi jen 10 minut, ale hned od počátku je vidět, proces předávání koncentrace řízení do Číny. Vidím to v příběhu, kdy nějaký mistr je unaven a v jedné hluboké meditaci prožil hluboký neklid a chce se vzdát cesty bojovníka a tak jde předat 400 let starý meč svému příteli. Když se zaměřím na to povídání v těch prvních 10 minutách, tak to tam prostě „vidím“.

  5. Díky Ireno za překlad a titulky. Co se týče obsahu, Nestor opět velmi jednoduše vysvětluje, jak funguje bez-strukturní řízení pomocí kinematografie. V tomto případě je popsán způsob programování sovětské mládeže využitím filmu „pro děti“ prošpikovaného satanskými symboly a vzory chování, které, uložené v podvědomí malých diváků, mohou vést (vlastně vedly) ke katastrofě.

    Kdysi jsem viděl pár videí na YT, které poukazovaly na podobný problém, kdy v disneyovských filmech pro děti, tyto malé diváky programovali k násilí, sexuálním úchylkám, prostě k nenormálnosti. Když jsem po letech tato videa znovu hledal, už jsem je nedohledal.

    Jinak zkušenosti z výchovy dětí jsou: pokud už mají čučet na pohyblivé obrázky, tak maximálně na Krtka, Maxipsa Fíka, nebo jiné československé pohádky. Jak děti rostou a chtějí vidět více zahraniční „tvorby“, tak na to s nimi musí dospělí koukat taky, aby předešli koukání na „programovací“ pohádky. Jinak mám vypozorováno, že na první dobrou poznám tvorbu UK/USA a tvorbu odjinud. Ta tvorba UK/USA totiž VŽDY obsahuje násilí, ať už otevřeně, nebo skrytě. A pokud se pak děti začínají ptát na násilí a na válku, tak není problém jim pustit válečný film, který se jim vryje do vědomí i podvědomí takovým způsobem, že pak pochopí, proč jsou v ČR ty kamenné pomníčky, někdy s těmi podivnými písmenky (azbuka) 🙂

    Na závěr zpět k tématu: myslím, že v dnešní době by rodiče měli děti chránit od programování pomocí pohyblivých obrázků (ať už v TV, nebo v kinech). Komediantů všech úrovní, kteří si nechají rádi zaplatit od samotného satanáše, je na světě ještě stále dost.

Napsat komentář