K původnímu rozboru kolegy Tauruse k článku V.V.Putina “O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ publikovaném na našem fóru přidáváme doplnění, rovněž od Tauruse.
Původní rozbor zde: Proč mluví Putin negativně o bolševicích? (úvaha) – Fórum KOB (kob-forum.eu)
Doplnění:
V dnešním vydání „otázek – odpovědí“ Pjakin odmítl komentovat článek Putina „O historické jednotě Rusů a Ukrajinců“ z toho důvodu, že informační pole ještě není na to připraveno. Současně upozornil na to, že Putin výjimečně hned druhý den po zveřejnění jeho článku odpověděl na otázky k tomuto článku. A každý, kdo je konceptuálně vzdělán, najde v rozhovoru Putina odpovědi na svoje otázky, protože vše leží na povrchu.
Odkaz na rozhovor Putina, ve kterém on vysvětluje svoje postoje, je na oficiálních stránkách prezidenta:
http://www.kremlin.ru/events/president/news/66191
Byla zde diskuze o tom, že Putin měl výhrady k bolševikům. Konkrétně, že to bolševici založili časované bomby vedoucí k rozpadu SSSR. Tak mě pochopitelně zajímalo, jak Putin vysvětluje konkrétně tuto věc. Dále jen citace, která ani nepotřebuje komentáře.
„Otázka: Ve svém článku píšete o jedné z „časovaných bomb“ založených v Ústavě Sovětského svazu. Takže tam byly další takové? Co jste tím myslel?
Vladimir Putin: Otevřeně jsem tam řekl, že nejnebezpečnější „časovanou bombou“ je právo republik Sovětského svazu svobodně vystoupit z jednotného státu.
Musím vám říci, že když se po první světové válce rodil Sovětský svaz, tak dokonce i bolševické vedení mělo na tuto věc různé úhly pohledu. V tom svém materiálu, v tom článku nezacházím do podrobností, protože tento podrobný popis by byl podle mého názoru zbytečný. Ale například Stalin, který v bolševické straně řídil práce v tomto směru, měl v tomto ohledu vážné rozpory s Leninem. Stalin trval na autonomizaci, na principu autonomie při budování Sovětského svazu a měl za to, že všechny ostatní sovětské republiky, které byly vytvořeny v prostoru bývalé říše, by měly být součástí RSFSR.
Lenin na to měl jiný názor, hovořil o rovnosti všech republik, které nejsou součástí Ruské federace (RSFSR), ale společně s ní vytvářejí nové státy za rovnocených podmínek. Stalin to nazýval národním liberalismem a otevřeně se o tom s Leninem přel.
Mimochodem i ten Leninův postoj, pokud si přečteme dokumenty, byl takový, že Stalin má v této věci v zásadě pravdu, ale že je příliš brzy o tom mluvit. Takže [Lenin] ustoupil, jak říkal Stalin, nacionálům. A samotný Stalin mluvil o tom, že ruský federalismus je přechodnou fází k socialistickému centralismu.
A fakticky to tak bolševici provedli, protože Sovětský svaz byl formálně federálním státem, ne-li dokonce konfederaci s přihlédnutím k právu z něj vystoupit, ale ve své podstatě to byl vysoce unitární centralizovaný stát. No a to právo na vystoupení zůstalo samozřejmě jednou z „časovaných bomb“.
A druhou bombou, o které jsem také mluvil, byla vedoucí úloha KSSS, udávající směr, vedoucí, hlavní. Proč? Protože se ukázalo, že to byla jediná věc, která udržovala celou zemi v rámci jednotného státu. A jakmile se strana začala rozpadat zevnitř, začala se rozpadat celá země.
Byly tam i jiné „časované bomby“. Pak si o tom možná ještě promluvíme.„
Ještě doplněno o další kousek:
Otázka: Píšete tam o projektu AntiRusko. Kdy začal a týká se to jen Ukrajiny?
V. V. Putin: Samozřejmě, že ne. Popisuji to tam dost podrobně. Ten projekt začal už v 17. – 18. století v Polsko-litevské unii (Rzeczpospolita), potom ho využívalo polské nacionalistké hnutí a před 1. světovou válkou v něm pokračovalo Rakousko-Uhersko.
Cíl byl jednoduchý, přece to tam uvádím: Rozděl a panuj! Například před 1. světovou válkou měli potenciální protivníci Ruska jednoduchý cíl, prostě oslabit ruský stát a aktivně na tom pracovali tím, že prosazovalil tuto ideu, aby oddělili část jednotného národa od jednoho celku a oslabili tak svého protivníka. Proč potom bolševici na tuto ideu navázali a uplatnili ji při budování jednotného státu, není z historického pohledu tak úplně jasné.
Tenkrát, v té době, to určitou logiku asi mělo v tom, že potřebovali dát stát opět dohromady, a to tím spíše, že měli za to, že se jedná pouze o přechodné období. Ale všechno to nechali tak, jak to bylo a bohužel tyto „bomby“, o kterých jsem mluvil, potom zaúčinkovaly.
Takže to všechno začalo už dávno, ještě ve Středověku a pokračuje to až dneška. Stále využívají to, co už bylo dříve připraveno. Všechno to nové je jen již zapomenuté staré.
Asi se shodneme, že Putin absolutně dobře chápe všechny historické souvislosti, kterými procházeli bolševici při budování SSSR. Jeho „dovětek“ k článku to každopádně dokládá. A domnívám se, že skuteční bolševici by se neměli cítit jeho článkem naštvaní.
Video odvysílal federální kanál Rossija 24.
https://www.youtube.com/watch?v=CQ8aeHh2sbc
Pro 25 Fialů: Zbytečné debaty – činů je nám třeba!
http://www.rukojmi.cz/clanky/11879-uz-neni-cas-na-noblesu
Chtějí-li lidé změnit postavení své společnosti, protože s ním nejsou oprávněně spokojeni, musejí vědět jak postupovat. Nevědí-li jak postupovat a dohadují-li se mezi sebou nad vymyšlením teplé vody, tak to vyhovuje jen jejich nepřátelům.
Postupy jak změnit své postavení k lepšímu tady dávno (velmi dávno) jsou. Fungovaly v minulosti, fungují nyní a budou fungovat i v budoucnosti. Je ztrátou času bez jejich analýzy tvrdit, že jsou pro dnešní dobu neúčinné. Pouze je nutné nalézt je a pochopit jejich funkce. Nejde o to jak to přesně udělali naši předchůdci, ale které funkce z jejich postupů měli jaký účel a výsledek. Analyzovat musíte to co není zjevné a co se před námi snaží nepřítel schovat a překrýt jiným obsahem. Analýzou nalezneme nejenom postup, ale především myšlenky jak dosáhnout společného cíle v současných podmínkách.
Prvním a bezvýhradným krokem pro změnu musí být společná myšlenka a cíl, tzn. spojující ideologie. Protože bez spojující ideologie absolutně nelze změny ve společnosti dosáhnout. Bez spojující ideologie není síla společnosti.
Debatuješ Ondro s lidmi, kteří mají myšlenky srovnané do osobní individuální mozaiky a z ní vyplývá i pevný světonázor.
To není příznak dogmatizmu, ale fáze osobního a osobnostního vývoje. Z toho, co píšeš je zřejmé, že ty jsi „na cestě“ a ještě si se do tohoto budu nedostal. Takže debaty tomu odpovídají , z Tvé strany je patrné bloudění. ode mně se nedočkáč žádného mentorování a vnucování mého pohledu, protože jsem si stejným procesem prošel také. A vycházel jsem z daleko náročnější pozice.
Dle mojí životní zkušenosti, ten kdo měl „pevný světonázor“ ve skutečnosti zamrznul v nějakém období, většinou v době kdy mu bylo okolo 20 let. Starší generace zamrzla v období socializmu, o něco mladší generace světonázorově zamrzla v období kapitalistického neoliberalizmu 90. let.
Oběma pak uniká, že život je o neustálé změně a o neustálém vývoji, a to i o vývoji světonázoru, který končí až smrtí.
Obzvlášť je to patrné dnes, kdy jsme po tisíciletích byli udržování v co největší nevědomosti, což byl základ našeho ovládání. Proto dnes potřebujeme být naopak hodně pružní a umět přijímat nové názory, ve skutečnosti názory staro-nové, protože z části půjde o návrat ke znalostem a technologiím, které jsme kdysi dávno znali.
Jak tristní situace je, můžeme vidět třeba v tom, jaké znalosti o fungování vesmíru má průměrný andský šaman, přičemž moderní kvantoví fyzici mu v tomto sotva sahají po kotníky.
Čili máme co dohánět. a k tomu je třeba být myšlenkově pružný.
Zkrátka, problematiku osobního světonázoru vidím dost odlišně.
Děkuji za zajímavou diskuzi, byť jsme se neshodli, těším se na další podnětnou debatu pod nějakým novým článkem.
Ondro,
s tím konečným názorem nelze než souhlasit. K tomu dám vlastní zkušenost:
Nejsem zvyklý na ryby a dost se jich bojím, zřejmě špatná zkušenost z dětství. Přítel mi řekl: Klidně jez, a až narazíš na něco, s čím si nevíš rady, dej to na okraj talíře. Buď se k tomu vrátíš nebo se to vyhodí. A od té doby naslouchám (snad pozorně) všechny názory kolem sebe. S čím si nevím rady, dávám na okraj, ale sám nevyhazuji. Často přijde chvíle a já to pochopím, použiji. Uvidím to z jiného úhlu, budu mít jiné životní zkušenosti. Proto chápu tuto diskuzi ne jako souboj dvou samců o prioritu, ale jako ohledávání skutečnosti z různých pohledů. Podstatné však je, abychom pohlédli pokud možno totožným směrem a pak popsali své poznání.
Váš způsob myšlení je Ondro poněkud zmatený. Jediné, v čem s vámi můžu souhlasit, je ten komentář, že se nelze vrátit k socialismu v jeho původní podobě. To tu ale také nikdy nikdo netvrdil, takže asi oponujete jen sám sobě. Dále tam v podstatě pláčete nad tím, že jsme malý národ, co nic nezmůže a bude fakticky smeten bez zdrojů a kádrů… Tak úplně váš postoj nesdílím (smeteni můžeme být, pokud se proti tomu nepostavíme a trpně si to necháme líbit s tím, že stejně nic nenaděláme a vlastně se s tím ani nic dělat nedá). To jsme však zase u toho, že je potřeba se o někoho opřít, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu a bohužel ani ve svobodné společnosti, kde i kdyby se nakrásně většina lidí pro něco rozhodla, znamenalo by to, že jim bude dovoleno to realizovat… Pokud chceme změnit koncepci našeho života, nebo alespoň ideologii, musíme se přitom o někoho opřít, nebo ještě přesněji řečeno někoho, kdo tím směrem jde, podpořit i našimi silami a sdílet jeho cestu, ovšem se vším všudy, tedy i s těmi těžkostmi, které to zákonitě musí přinést (to je jedna z věcí, které si musíme být vědomi!). Ten někdo se dle mého osobního názoru nachází na východ od nás a je jím Rusko. Proto není divu, že tak sleduji vývoj v samotném Rusku, protože pokud se tam zvrátí směrem k „západním hodnotám“, budeme takříkajíc namydlení. Nevidím jediný důvod, proč bych já odsud nemohla podporovat proudy v Rusku, které odpovídají mým názorům, tomu, co bych pro lidi chtěla. Já se cítím za náš stát poražená v bitvě studené války a nesmířila jsem se s tím, co to přineslo. Našemu státu a lidem se dařilo nejlépe, když jsme byli v mnohoregionálním bloku s Ruskem a já se stále považuji za jeho součást. Proto mne především zajímá, jak se těm zmetkům povedlo nás položit na lopatky, a to je neodmyslitelně spjato s Ruskem/SSSR. Chceme-li se bránit, musíme vědět jak a čemu. Nechápu, co vás na tom tak irituje. Máte-li co říci k naší scéně, proč sám nenapíšete článek? Čekáte, že to někdo udělá za vás a vy ho jen z bezpečných pozic nicnedělání budete kritizovat?
Povedlo se jim přesvědčit hodně našich lidí, že jsme za socialismu všechno dělali špatně, proto se jim na Západě dařilo „lépe“ a my se vlastně zhroutili sami o sobě. To všechno je lež! A ta lež se o něco opírá. Opírá se o další lži. Jednou z největších je Stalinův kult osobnosti. To byla ta otrava, od které se potom odvíjelo všechno ostatní, měli jsme napravovat chyby, které fakticky žádnými chybami nebyly, jen za ně byly vydávány a my si tak podřezávali větev, na které jsme sami seděli (teď mluvím všeobecně za všechny lidi žijící v té době až do dnešních dnů – ta štafeta se stále předávala). Pokud se tohle nenaučíme odhalovat, nemáme šanci ani do budoucna. A jsme zase u bolševiků, ti zlepšili život nám všem, včetně obyčejných lidí na Západě (těm jen dočasně než padne SSSR, postupně to alespoň některým z nich začíná docházet). A právě tyto spojitosti si málokdo uvědomuje. Takže musíme jít k pramenům a podívat se, kde se to zlomilo a proč jsme si to nechali líbit a jak se tomu do budoucna ubránit.
To nebylo myšleno jako poraženectví nebo pláč nad situací. Z mého pohledu je to konstatování holého faktu, že oproti Rusku jsme na tom kádrově bídně.
Vycházím z toho, že pro jakýkoliv manévr v reálném světě je třeba se opírat o naprosto střízlivé zhodnocení reálné situace. Protože když činíme rozhodnutí na bázi fantasmagorií a nereálného posouzení situace, tak ten manévr nedopadne dobře. Pjakin o tomhle hovořil mockrát, používal při tom myslím přesnou definici z DVTŘ, kterou si z hlavy teď nevzpomenu.
Co se týče toho, že jsme jako češi prohráli studenou válku, jak říkáte, tak to má podle mě poměrně jednoznačnou příčinu. Prostě nás zkorumpované vedení SSSR hodilo přes palubu, naservírovali nás Západu jak na stříbrném podnose, stejně jako nás předtím „spojenci“ mnichovskou zradou naservírovali Hitlerovi. Nikdo mě nepřesvědčí, že KGB nevěděla o tom, co tu podniká STB, že připravuje převrat, spíš bych řekl, že to tu KGB pomáhala organizovat, podobně jako v Rusku.
Jaké v tom vidím ponaučení do budoucna?
Že se opravdu nevyplatí se o někoho opírat, jak tu píšete, protože tím se na dotyčném stáváme více či méně závislým a pak o našem osudu rozhoduje on.
Prostě jako jedinou cestu vidím co největší nezávislost a soběstačnost československa. Nikoliv to, že zpod vlivu Západu utečeme zase zpátky pod vliv Východu.
Ovšem jiná věc je, jak tu soběstačnost a nezávislost vlastně reálně provést, spíš to je běh na hodně dlouhou trať. A na někoho to pak může popis toho kde jsme, ve srovnání s tím kam se potřebujeme dostat, jako určité poraženectví nebo přílišná skepse. Ale není tomu tak.
„Že se opravdu nevyplatí se o někoho opírat,“
To je nepochopenie blokového usporiadania života.
Súhlasím s Irenkov, Bletusom a Lenkov.
Tu je len načrtnuté:
http://leva-net.webnode.cz/products/konglomerat-a-blok-video-ke-kaspickemu-summitu-2014/
Ondro vy si neustále protiřečíte a je div, že si to neuvědomujete. Na jednu stranu chcete, abychom byli samostatní a soběstační a na druhou stranu vykřikujete, jak nás všichni potopili. A my jsme na tom svůj vlastní podíl snad neměli? Pokud jsme ho neměli, nedá se ani očekávat, že bychom se kdy vzmohli na samostatnost a pokud jsme ho měli, udělali jsme chybu a z té je třeba se poučit.
V posledním Pjakinově videu povídá o tom, že v unitárním státě by nedocházelo k bratrovražedným válkám, protože kdyby pevně nevymezili hranice: „Tohle je moje a co ty tu děláš?“ (viz například nyní Arménie a Ázerbájdžán), tj. nedali preference do ruky nějaké skupině na pevně vymezeném území, tak by se neměla oč opřít, co hájit a na té šachovnici, kde se národy prolínají, by nevznikaly důvody k bratrovražednému boji, protože by se všichni v rámci svých možností podíleli na budování jednotného státu tak, aby přinášel užitek všem. Protože v jednotě je síla, a proto se s takovým úspěchem uplatňuje to neustálé Rozděl a panuj! Vy si tedy myslíte, že když si uděláte někde své vlastní pískoviště, že si ho uhájíte? Takto přesně manipulovali například s Čečenci i Ukrajinci a tak dál: „Vy máte dost svých zdrojů, když nenecháte Moskvu, aby vám z nich ujídala, tak si budete žít jako prasata v žitě!“ A oni jim na to skočili. Potom najednou zůstali sami se svým pískovištěm a zjistili, že velcí kluci je nutí stavět bábovičky, a potom se baví tím, že jim je rozšlapují a oni už nemají sílu se jim ubránit…
To by bylo na rozsáhlou debatu, jaký jsme měli nebo neměli podíl na tom, co se stalo v roce 89. Zvlášť s přihlédnutím k tomu, že kdo měl jiný názor na porevoluční uspořádání, třeba chtěl socializmus s lidskou tváří místo nelidského kapitalizmu 19. století, tomu v autě záhadně selhaly brzdy (Dubček) a nebo náhle umřel na zástavu srdce (Kryl) ačkoliv byl ještě den předtím v dobrém zdravotním stavu.
Rád se té debaty zůčastním, pokud tu někdo k tomu udělá článek.
Co se týče „vymezování hranic“, tak to je typický projev všech živých organizmů, a projev života jako takového. Jde jen o to, aby to vymezování a soutěžení probíhalo nekrvavě a spíš na pozitivní bázi, pokud možno. Unifikovaný svět nejen že není možný, ale vlastně je i kontraproduktivní. Protože brzdí vývoj, stejně tak jako může brzdit vývoj extrémní soutěžení, kdy se navzájem likvidujeme.
To je jako v přírodě, kde „souboje“ samců o samici, mívají často symbolický a rituální charakter, a o likvidaci soupeře (jak to je zvykem v naší současné civilizaci), tam rozhodně nejdě, ikdyž nějaké šrámy a oděrky k tomu patří.
Čili to že se jako stát vymezíme v pevných hranicích které jsou dány geograficky, a vymezíme se kulturně, ideově, ještě neznamená, že nemůžeme spolupracovat s jinými národy na vzájemně výhodné bázi. K tomu ale musíme mít co nabídnout, což je další otázka k širší diskuzi.
„make bussiness, not war“ je daleko schůdnější a dosažitelnější varianta v dnešním světě než „make love, not war“.
Jinak děkuji za podnětnou diskuzi, asi se nějakou dobu další diskuze zdržím, napsal jsem tu toho docela dost a na hodně široké téma a myslím, že to protentokrát stačilo.
Opět překrucujete, unitární stát není o tom, aby byl unifikovaný, alespoň ne v pojetí ruského světa. Fakticky, sice šikovně, ale vždy odvádíte řeč úplně jinam…
@Ondra : přiznám se, že jsem v Tvém komentu nenašel nic, co bych chápal jako názor na to, jak postupovat při tvorbě budoucího společenského systému. Převládá relativizování.
To je perfektní živná půda růstu liberalizmu, ten je na tom postaven.
Bolševizmus není jen dobová záležitost, to snad jen ten název.
To je koncept myšlení, kde je minimálně v rovnováze JÁ a vy. Lepší je ale pořadí vy a JÁ.
Kritériem úspěšnosti libovolné metody není porovnání „staré-nové“, ale vždy jen „dobré-špatné“.
To, že Tvé myšlení považuje generace do 35 let za „mimo“ není asi směrodatné, tím se mohu pochlubit také. Mám proti pětatřicátníkům velkou výhodu:
oba nevíme, co přijde, ale já aspoň vím, co už bylo a nesu si životní zkušenost.
@Ondra: řeknu to diplomaticky. Míjíme se. Důvod může být věkový anebo prostě jiný způsob myšlení. To, že zvednu ze země zašlapanou kladnou zkušenost poválečné ČSR a poté ČSSR neznamená, že ji budu obnovovat jako poválečnou ČSR a ČSSR. Naši kolonizátoři velmi dobře věděli, CO do země zašlapat a co nejvíce dehonestovat. Právě tu ZKUŠENOST pamětníků všech generací, že to JDE. Ale ne mustrem 1948-1989, ale mustrem 21.století. Ta podstata 1. priority je nadčasová a přenositelná.
O totéž jde i Putinovu týmu a staví na dobrém vztahu a ZKUŠENOSTI se SSSR.
Uvažuješ v kategoriích digitálního paradigmatu „jednička-nula“ anebo „černá-bílá“. Ale to, co objektivně přicházi jako KVANTOVÁ transformace, je právě zlomení tohoto rigidního a na protikladech postaveného existenčního paradigmatu. Na něm je ostatně budován a přetvářen i celý biblický koncept.
Budoucnost je v konsensu a všech formách spojování. Minulost je v konkurenci a všech formách vymezování.
Já jsem přesvědčený, že stanovisko jak Ireny, tak i to vaše, chápu. Jen s ním částečně nesouhlasím a domnívám se že naše priority by měly bý trochu někde jinde.
Naopak ale mám pocit, že moje stanovisko tu prakticky nikdo nechápe. Jak se říká „jedním uchem tam, druhým ven“ – poněkud se míjíme.
Já bych řekl, že právě podstatou konsenzu a spojování, je umět (snažit se) pochopit stanovisko toho druhého. Bez tohoto si o konsenzu jen můžeme nechat zdát.
Koneckonců „bůh“ v sobě dokáže zahrnout i „satana“ právě proto, že je spojující a zahrnující.
Z čehož lze vyvodit, že ani konkurence a určité vymezování se nelze „zahodit“ spolu s minulostí. Ale naopak, oboje tu bude existovat dál a sloužit ku prospěchu věci. Jen to nebude dominantní tak jako v minulosti, se všemi dřívějšími destruktivními důsledky.
Kamarádské poplácávání se po ramenou a notování si jak si rozumíme a jak máme podobné názory, to není konsenzus, to je konformita. Což byl mimochodem jeden z poměrně negativních rysů minulé socialistické éry.
Pokud vám připadá, že mám jiný způsob myšlení, tak vás můžu ubezpečít, že dnešní generace do 35 let považuje moje myšlení za zastaralé a zcela mimo.
Což znamená, že máme velký problém. Protože tohle je generace, která za pár let bude stát na klíčových místech tohoto státu, a měla by být jeho pilířem.
Kupříkladu dnešní generace cca 45-níků která by měla být současným pilířem společnosti a jejím hlavním hybatelem, má beznadějně vymyté mozky na 1. a 2. a 3. prioritě, převážně ekonomickým neoliberalizmem a kapitalistickou ideologií.
Ty prostě o výhodách KSB prakticky nepřesvědčíte. A s generací mladší, je to ještě horší.
Myslím že Putin si tuhle generační propast velmi dobře uvědomuje, proto moc nemluví o bolševicích a dalších dobových záležitostech, které mladší generace prostě nestráví.
Rýpat se dokola v tomto tématu, našemu národu fakt hodně pomůže, v situaci ve které se nacházíme :-/
Ale je možné, že jsem jen nepochopil zaměření tohoto fóra a je to ve skutečnosti fórum čistě ruské, jen provozované v českém jazyce.
V tom případě ještě nutně potřebujeme české (česko-slovenské) KSB fórum, kde se budou řešit konceptuální otázky týkající se přežití našeho národa.
Protože souhlasím s tím, že současný směr „covidiocie“ kterým kráčí naše země, je prostě skluzavkou do pekel. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tak je to cesta do záhuby. A jediná možnost jak přežít, je vydat se jinou cestou.
Vzhledem k našim dějinám se nejedná o téma, které by šlo mimo našeho národa, i my máme na co navazovat. Musíme se dozvědět širší souvislosti, abychom pochopili, co se stalo a proč se to stalo. Fakticky jsme společně s Ruskem prohráli studenou válku, a to vyvolává otázky. Sovětský svaz z toho dost dobře vynechat není možné. Pokud vy osobně jste naši socialistickou minulost odepsal, já tedy rozhodně ne. A cílem je se dozvědět, proč věci neklapaly tak, jak měly. Zda šlo skutečně o něco, co nebylo životaschopné, nebo se někdo postaral, aby to tak vypadalo…
Nejsme ve vzduchoprázdnu a musíme se rozhlížet, co se děje okolo nás. Na koho bychom se měli orientovat a proč a na koho ne. Komu bychom měli být nápomocni v jeho snaze a komu naopak ne. Proto nás tak velmi zajímá, co se dělo i děje na východ od nás, vás snad ne?
Nemluvě o tom, že i zkušenosti někoho jiného jsou poučné. Od Západu se kolonialismu, genocidě domorodců a tak dále učit nehodlám… Pro mne byl prozatím nejlepším státním zřízením socialismus a na to je třeba navázat a vyvarovat se dřívějších chyb.
Jakoupak jinou cestou se hodláte vydat, abyste přežil, smím-li se ptát? A jaké jsou to ty konceptuální otázky týkající se přežití našeho národa?
Dodatek: Globalizace je nevyhnutelný fakt, proto je nutné při posuzování jevů (plánů a probíhajících událostí), mít před očima „mapu celého světa“ a sledovat (pokud možno) všechny probíhající děje …
Planeta Země je jeden celek, kde ostatní „celky“ jsou součástí jedné mozaiky, …
Podobně jako u ekosystému lesa (zase jen jednoho dílčího kousku Země), kde narušíme-li jednu součást tohoto ekosystému lesa, může dojít k jeho onemocnění, zhroucení, smrti, což může způsobit dominový efekt a vede k dalším a dalším škodám …
Tak, a lidstvo je také dílčí část planety Země
a zároveň i jeden celek (dílek Země).
„Všechno souvisí se vším.“ (na tom není nic nepochopitelného)
„Vývoj“ lidstva probíhal v „určitém“ systému,
(k tomuto poznání, pochopení je třeba se dopracovat),
Dlouhodobě vládl jeden systém (v novodobých dějinách, historii)
a následně se „objevil“ druhý systém – v podobě SSSR.
(stále máme před očima celou mapu světa)
Abysme došli k pochopení, porozumění,
je třeba prozkoumat co, kdy jak a proč!
KSB je koncepce sociální bezpečnosti
a v globalizovaném světě (což je bezpochyby dnešní realita), nám naprosto nepomůže „přehrabovat se lopatičkou na našem domácím pískovišti“,
protože naprosto není možné tímto způsobem,
bez zasazení a vnímání našeho pískoviště jako součásti lidstva jako celku dosáhnout
právě oné sociální bezpečnosti.
A proto je Ondro Váš příspěvek „mimo mísu“, je o nepochopení …
To prosím není osobní napadání z mé strany, ani kritika, jen upozornění, že tudy cesta nevede a pokus o vysvětlení, proč tudy cesta nevede.
Já jsem přesvědčený o opaku. Podle mě nikam nevede rýpání se v záležitostech cizích velmocí. Je to užitečné, zorientovat se v globálních trendech. Ale náš „trn z paty“ to nijak nevytrhne.
Putin jednoznačně ukázal, že preferuje vlastní cíle, vlastní agendu, a nás klidně hodí přes palubu (narážím na situaci s podvodnou vakcínou a falešnou epidemií). Ne že bych mu to chtěl vyčítat, každý hájí své zájmy.
Ale pro nás z toho plyne jen jedna věc. Že musíme mít stanovené vlastní zájmy, vlastní strategii abychom vůbec nějak přežili.
A to nikde mezi českými konceptuály nevidím. Jejich předmětem zájmu je převážně šťourání se v ruských vnitřních záležitostech a plivání směrem na Západ. To je tak všechno.
Tím nijak nezpochybňuju analyzování dějů pomocí KSB a DVTŘ. Jen nevidím že by to někdo dělal pro české podmínky a pro českou historii. Což naprosto nutně potřebujeme.
Ale hlavně potřebujeme předběžnou koncepci rozvoje a přibližnou strategii. Protože události na nás tak nějak nepočkají, a my absencí strategie a analýzy v podstatě každý den obrovsky tratíme, tím že jedeme na globální „Great reset“ agendě.
Takže brzo už z českého národa nebude co zachraňovat, pokud to půjde tímto tempem.
Tu cestu, Ireno, kterou se vydat právě naléhavě potřebujeme nalézt. Já nejsem Putin ani Pjakin, abych ji takto z hlavy dokázal vymyslet 🙂
Abych byl konkrétní, tak mě mírně šokoval váš nezájem o české dějiny a hlavně o osobu Karla IV. , jakož i o osobu Miloše Zemana, jediného konceptuála v české politice za posledních 30 let. Zhruba asi tak jak vás mírně šokuje můj nezájem o bolševiky.
Analýza éry KarlaIV. , společně s podobnými analýzami dalších klíčových historických osobností, Masaryka, Jiřího z Poděbrad, Albrechta z Valdštejna, Komenského ale i Miloše Zemana a dalších, je pro nás stejně klíčová, jako pro Rusko analytické práce o Stalinovi.
Je potřeba si uvědomit, že my máme od Ruska diametrálně odlišné podmínky a tudíž některé věci odtut nejsou u nás aplikovatelné.
-jsme mrňavá země
-jsme obklopeni silnějšími národy
-jsme permanentně někým okupováni
-nemáme obří zdroje surovin
-jsme národ početně na pokraji toho, kdy můžeme v globálním světě tvořit nezávislou politiku
-v 15milionovém národě se z principu nenajde tolik použitelných kádrů.
Na rozdíl od Ruska, kde i přes systematickou genocidu a debilizaci národa na všech prioritách, tam početně vždy bude dost použitelných kádrů.
Zatímco my tak nějak chronicky balancujeme na hraně přežití.
Proto je stanovení našich priorit a základní strategie (nebo aspoň čemu se vyhnout) otázkou akutního přežití.
A my si nemůžeme dovolit plýtvat časem a zdroji na otázky které nejsou důležité pro naše přežití.
Jak se mi jeví rizika naší blízké budoucnosti:
Zřejmě nás čeká určitá forma hospodářského krachu, se všemi důsledky. A my nemáme nerostné zdroje kterými bychom to mohli sanovat, ani ekonomické rezervy jako „prohnilý západ“. Kromě toho, každý se během ekonomického krachu Evropy bude snažit zahojit na tom druhém, slabším. A my jsme opravdu mrňavý národ s armádou snad horší než mají slováci.
Zkrachuje sociální systém, zkrachuje nejspíš i zdravotnictví, stát bude selhávat v čím dál více věcech, a političtí paraziti se budou snažit ukrást co se dá ve stylu „po nás potopa“. Což už jak vidíme, se děje.
Myslím že další riziko, kromě naprostého krachu státu, je to, že nám Čína „nabídne pomoc“. To je asi ta nejhorší varianta. Protože víme jak jejich pomoc obvykle vypadá.
Prostě nás tu za pakatel zkoupí. A dopadneme jako jeden z malých národů na území Číny. Tedy zanikneme.
Jenže my vlastní konkrétní cestu stanovenou státem nemáme. Jediné, co slyšíme od těch poměščíků sedících jak v senátu, či parlamentu je „vyšší integrace s EU, vyšší integrace s EU“ a pořád dokola.
Když před pár lety došlo ke schůzce nevím koho z Levanetu se Zaznobinem, tak se naskytla možnost, položit přes Hoxův mail, či diskuzi Zaznobinovi otázku a já se tehdy ptal:
Co je horší pro civilizaci, jestli společnost se špatnými ideály, nebo společnost bez ideálů.
A Zaznobin tehdy odpověděl, že neexistuje žádná společnost bez ideálů, dokonce i anarchisté mají ideály.
Jenže já neshledávám v naší vládě žádný projev ideálů, který by poukazoval na konkrétní směřování našeho státu. My se v tuhle chvíli nemáme o co opřít. Ani ta unie nedeklaruje konkrétní směr. A proto je nutné, aby vláda stanovila konkrétní cíle.
Nemám na to dělat velké rozbory, ale jen dvě myšlenky:
-1) Myslíte si, že by nám bylo „dovoleno“ jít jinou cestou – třebas tou ideální pro lidstvo a planetu?? To Západ nepřipustí, abychom ukázali na jeho chyby a šli vzorem ostatním státům, kdyby se nám dařilo. Na to jsme velmi malým státem (či spíše dneska kolonií).. Bez spolupráce s jiným velkým státem nemáme šanci s něčím převratným prorazit, vše by bylo utlumeno hned v zárodku. Čili vidíte to moc naivně..
– 2) Jiná – „třetí“ cesta zde už byla na stole v 1968, kdy jsme chtěli budovat socialismus či kapitalismus s lidskou tváří. A jak to dopadlo, víme.. Ani Východ (bohužel) ani Západ (samozřejmě..) neměl zájem na tom, aby se opět poukázalo na jeho chyby.. Čili sami nemáme šanci něco v globálním měřítku změnit.
Nevidím to tak skepticky . Objektivní hodnocení historie poválečného lidově-demokratického a později socialistického ˇČeskoslovenska ukazuje rozhodně víc, než jen malou a na silné odkázanou státnost. Naší obrovskou výhodou tohoto období byl fakt, že jsme byli členy BLOKU a ne KONGLOMERÁTU. Abych byl konkrétní, v čem jsme fakticky zanechali stopu a minulost, ke které se budeme nejen my vracet :
– 15 milionový stát byl v mnoha ohledech mezi první desítkou zemí Světa (4.priorita)
– disponoval vzorovým modelem zdravotnictví , od nás se učil i dnes asi nejůspěčnější zdravotní systém-a tím je Kuba
– disponoval vzorovým modelem vzdělání
– prezentoval velmi stabilní model soužití dvou národů
Takže nesedejme si zbytečně na zadnici a zkusme to dobré a vyzkoušené zvednout,sice zašlapané,ze země a jít cestou našich mamin a tátů, babiček a dědečků. Dokázali to oni, dokážeme to taky.
Myslím, že právě tohle neustále vrací do společenských debat i Putinův tým.
Chtěl jsem reagovat i na @Ondru, ale děvčata to řekla brilantně. Snad to pochopí.
Já vidím zásadní problém v tom, že do téže řeky prostě podruhé vstoupit nelze. Málo lidí si to uvědomuje, ale je to čím dál zjevnější, že začíná nová epocha, ve které nebude možné dělat věci starým způsobem. Byť dříve se ukázaly jako solidně funkční.
Samozřejmě že bych nás viděl rád zase jako soběstačnou zemi která dokázala dodávat průmyslové celky do celého světa a v řadě oborů byla na špičce.
Ale je potřeba si přiznat, že z určité části to bylo tím, že na nás „dohlíželi“ rusové. Což je jedna z věcí která se již nebude opakovat. Spoustu postupů ve vědě a hlavně školský systém jsme z větší části převzali od rusů.
Podle mě není možné se k socializmu vracet, ale jen využít některé z jeho výhod.
Socializmus byl produktem dost šílené doby, a v tehdejších podmínkách byl solidně funkční (tedy, nebýt trockistů). Jenže od té doby se toho dost změnilo, i lidská mentalita se změnila. A tím nemyslím ten rozklad který se k nám šíří ze západu a celkový kulturní úpadek. Myslím tím něco poněkud subtilnějšího, co se děje na pozadí, za tím vším.
Což v praxi znamená třeba to, že i když mládež a děti „odpojíme“ od ajfounů a od debilizující pa-kultury, tak na ně nebude možné uplatňovat ani ruský model vzdělávání, ani komenského didaktické poučky.
Prostě ty děti mají jinou, mnohem svobodomyslnější mentalitu kterou nelze vecpad do socialistických školních lavic.
Přitom zcela reformovat vzdělávací systém je naprosto nutné. Jen se nelze vrátit do starých kolejí.
Stejně jako díky zrychlujícímu se času od minulého století přestalo fungovat dědění vzdělání a řemeslného know-how z otce na syna, protože poznatky otce najednou byly zastaralé.
Tak dnes dochází ke změně podobného typu, kdy prostě tytéž věci nebude možné dělat starým způsobem. Docela těžko se to vysvětluje, protože je tu ještě pořád systém starý, a to nové, kde staré poučky nefungují se teprve pomalu klube na povrch. A jasně viditelné to bude až za 5-10 let kdy se starý systém sesype definitivně.
Toliko ve stručnosti k tomu, proč se domnívám, že s největší pravděpodobností nebude možné se vrátit k socialistickému modelu, ale jen využít některé jeho prvky. A dál to bude průkopnická činnost.
(dále to nejspíš rozvedu v odpovědi pro Irenu)
Nemyslím, že Putin je „představitel“ ruských elit. Ty nejsou zdaleka jen liberální, i když tyto ho na konci devadesátek „nominovali“ . Samozřejmě je namístě veškerá analytická zdrženlivost jako bezpečná metoda proti Putinovu „zbožšťování“ . Ale zrovna tato etapa jeho řízení mi nepřipadá vůbec jako neúspěšná ať už z pozice vnitřního,tedy vnitroruského, tak i globálního řízení. V obou fázích řízení (podle PFŘ 1.krok – tedy identifikace faktoru prostředí) bylo nutné reagovat rychle a s ohledem na další předpokládané kroky Putinovy koncepce. Co je zásadní faktor tlaku prostředí ? Velký reset a jeho podoperace KOVID a podoperace deglobalizace od modelu 20.století. A v obou musí Putin manévrovat ne s ohledem na aktuální a i osobní kredit, ale s ohledem na další asi dobře přečtené fáze běžícího globálního procesu. Má na své straně dva trumfy :
– ruskou vakcínu a i podporu Číny se svojí vakcínou Sinopharm
– velký kredit Stalinovy koncepce SSSR
první může využít ve prospěch nového modelu zdravotnictví jako služby státu vůči národu
druhé může využít ve světle koncentrovaných dostředivých tendencí Běloruska a brzy i Ukrajiny v celonárodní diskusi- jak dál k obnovenému společnéímu státu ?
Tyhle diskuse se povedou i v globálním měřítku .Státy podle mustru 19-20.století prostě končí včetně modelu udržení státnosti ala britská liberální demokracie. A na dveře bouchají různé nové formy od fašistického digitálního koncentráku až po potenciální formát SSSR II.
Takže já nehodnotím Putinovy velmi kontroverzní manévry jako „nože na krku“, případně škobrtnutí, ale využití příležitosti k velmi potřebným řídícím krokům
Ono je to těžké. My opravdu neznáme podmínky, za nichž vznikal Sovětský svaz. Dosti pravděpodobně tato možnost hrála vážnou úlohu a potom ji jako takovou nelze považovat za vinu bolševiků. ALE to mluvíme o Ústavě roku 1924. Něco jiného je Ústava roku 1936 – tam se tato možnost měla (opravdu to šlo?) zavřít – a poslední možnost byla po válce. Co tam všechno hrálo, také nevíme.
O čem však Putin nemluvil (a ani nemohl) je něco jiného: Ohromnou chybou Ústavy roku 1936 bylo zničení prvků tradiční společnosti. To považuji za důležitější, než to „ostátnění“ národů. V tradiční společnosti totiž moc pochází zdola a proto, bez ohledu na ústavu, případnou svrchovanost vyhlašuje lid a nějaký formální papír nemá žádnou váhu (rozdíl viz chápání referenda na Krymu). Největší chybou bolševiků prostě bylo to, že postupně prosadili liberalizaci společnosti. No, a protože Putin je ve skutečnosti představitel ruských elit – a tedy liberálů – tohoto se dotknout nemohl.
Jak už jsem uváděla jinde v komentáři, tak jsem o doplňujících otázkách hned druhý den nevěděla, ale jen to svědčí o tom, že bylo zapotřebí ten text doplnit, takže se v tomto duchu museli ozvat i mnozí jiní a bylo nutné to doplnit!
Také jsme v té souvislosti mluvili o koronaviru a byl uváděn odkaz na video/článek od Kurgiňana
https://kob-forum.eu/2021/03/30/9a-kurginan-koronavirus-jeho-cile-autori-a-vladci-cast-ix/
V něm kromě odůvodnění proč to nejde, zazní také tato věta:
Jediné, co by mělo být, je říci to na rovinu: hra na koronavirus (nezáleží ani, zda je umělý nebo přírodní) je součástí strašného globálního trendu, do kterého se začleňovat není dobré. My se do něho nezačleníme a nabízíme světu jiný trend, na vlastní nebezpečí a riziko.
A já si myslím, že je pro Rusko nadále neudržitelné existovat bez ideologie. Také se tam o tom už začíná diskutovat a právě koronavirus vytváří to prostředí, kdy by takový krok byl opodstatněný a pokud by byl podpořen distancováním se od koronavirové agendy, vedl by k široké podpoře Ruska ze strany světové veřejnosti, která vůbec není v tomto ohledu zanedbatelná, protože tady jde o zdraví a všichni pozorně sledují, jak se k tomu kde postaví. A já to považuji za velmi vhodný okamžik k učinění podstatných kroků tímto směrem (obzvláště když právě teď má Rusko na šesté prioritě krytý zadek). Čím déle se to bude odkládat, tím nesnadněji později bude možné obhájit tu skutečnost, že Rusko jede v této špinavé globální agendě. Koronovirus je nástroj, který se dá dobře obrátit proti těm, kdo ho jako nástroj zneužívají.