V roku 1939 boli pozemky, ktoré predtým zabralo Poľsko, vrátené späť do ZSSR. Značná časť z nich je pripojená k sovietskej Ukrajine. V roku 1940 vstúpila do Ukrajinskej SSR časť Besarábie okupovaná Rumunskom v roku 1918 a severná Bukovina. V roku 1948 – hadí ostrov pri Čiernom mori. V roku 1954 bola krymská oblasť RSFSR prevedená do Ukrajinskej SSR – v hrubom rozpore s vtedy platnými právnymi normami.
Samostatne poviem o osude Podkarpatskej Rusi, ktorá po rozpade Rakúsko-Uhorska skončila v Česko-Slovensku. Významnú časť miestnych obyvateľov tvorili Rusíni. Teraz sa o tom málo pamätá, ale po oslobodení Zakarpatska sovietskymi jednotkami si zjazd pravoslávneho obyvateľstva regiónu vyžiadal zahrnutie Podkarpatskej Rusi do RSFSR alebo priamo do ZSSR – ako samostatnej karpatskej republiky. Ale tento názor ľudí bol ignorovaný. A v lete 1945 bolo oznámené – ako písali noviny „Pravda“ – o historickom akte znovuzjednotenia Zakarpatskej Ukrajiny „s jej dlhoročnou domovinou – Ukrajinou“.
Boľševici považovali ruský ľud za nevyčerpateľný materiál pre spoločenské experimenty. Snívali o svetovej revolúcii, ktorá podľa ich názoru úplne zruší národné štáty. Preto sa hranice svojvoľne strihali a rozdávali sa veľkorysé územné „dary“. Nakoniec už nezáleží na tom, čím presne sa riadili vodcovia boľševikov pri rozrezávaní krajiny. Môžete polemizovať o detailoch, pozadí a logike určitých rozhodnutí. Jedna vec je jasná: Rusko bolo v skutočnosti okradnuté.
Pri práci na tomto článku som sa neopieral o niektoré tajné archívy, ale o otvorené dokumenty, ktoré obsahujú známe fakty. Vodcovia modernej Ukrajiny a ich externí patróni si tieto skutočnosti radšej nepamätajú. Ale z rôznych dôvodov, a to na miesto a nie na miesto, vrátane zahraničia, je dnes zvykom odsudzovať „zločiny sovietskeho režimu“, vrátane dokonca tých udalostí, na ktoré ani KSSS, ani ZSSR, ba dokonca viac tak moderné Rusko nemá čo robiť. Kroky boľševikov na odtrhnutie jeho historických území od Ruska sa zároveň nepovažujú za trestný čin. Je jasné prečo. Pretože to viedlo k oslabeniu Ruska, potom sú s ním naši chorí priaznivci spokojní.
V ZSSR hranice medzi republikami samozrejme neboli vnímané ako štátne hranice, boli podmienené v rámci jednej krajiny, ktorá bola so všetkými atribútmi federácie v zásade vysoko centralizovaná – opakujem, opakovane, vedúca úloha KSSZ. Ale v roku 1991 sa všetky tieto územia, a čo je najdôležitejšie, ľudia, ktorí tam žili, zrazu ocitli v zahraničí. A už boli skutočne odrezaní od svojej historickej domoviny.
Čo tu môžete povedať? Všetko sa mení. Vrátane krajín a spoločností. A samozrejme, časť jedného ľudu v priebehu svojho vývoja – z mnohých dôvodov, historických okolností – sa môže v určitom okamihu cítiť, realizovať ako samostatný národ. Ako by sme k tomu mali mať vzťah? Môže existovať iba jedna odpoveď: s úctou!
Chcete si vytvoriť svoj vlastný štát? Rado sa stalo! Ale za akých podmienok? Pripomínam vám tu hodnotenie jednej z najjasnejších politických osobností nového Ruska, prvým starostom Petrohradu A. Sobčakom. Ako vysoko profesionálny právnik sa domnieval, že každé rozhodnutie musí byť legitímne, a preto v roku 1992 vyjadril nasledujúce stanovisko: Zakladajúce republiky Únie by sa po tom, čo samy zrušili Zmluvu z roku 1922, mali vrátiť k hraniciam, v ktorých vstúpili do Únie. Všetky ostatné územné akvizície sú predmetom diskusií, rokovaní, pretože základňa bola zrušená.
Inými slovami, odíďte s tým, s čím ste prišli. S takou logikou je ťažké polemizovať. Len dodám, že boľševici, ako som už poznamenal, začali svojvoľne prekresľovať hranice ešte pred vznikom Únie a všetky manipulácie s územiami sa uskutočňovali dobrovoľne, ignorujúc názor ľudí.
Ruská federácia uznala nové geopolitické skutočnosti. A nielenže uznala, ale urobila veľa pre to, aby sa Ukrajina stala nezávislou krajinou. V ťažkých 90. rokoch a v novom tisícročí sme poskytli Ukrajine významnú podporu. Kyjev používa svoju vlastnú „politickú aritmetiku“, ale v rokoch 1991 – 2013 len pre nízke ceny plynu Ukrajina ušetrila na svojom rozpočte viac ako 82 miliárd dolárov a dnes sa doslova „drží“ ruských platieb za tranzit v hodnote 1,5 miliardy dolárov nášho plynu do Európy … Zatiaľ čo pri zachovaní hospodárskych väzieb medzi našimi krajinami by pozitívny efekt pre Ukrajinu predstavoval desiatky miliárd dolárov.
A bolo to významné na Ukrajine, zahŕňalo to silnú infraštruktúru, systém prepravy plynu, pokrokové stavanie lodí, stavbu lietadiel, raketovú techniku, výrobu prístrojov, vedecké, konštrukčné a inžinierske školy na svetovej úrovni. Po získaní takéhoto dedičstva vodcovia Ukrajiny, ktorí vyhlásili svoju nezávislosť, sľúbili, že ukrajinská ekonomika sa stane jednou z vedúcich a životná úroveň ľudí – jednou z najvyšších v Európe.
Dnes ležia na ich strane priemyselní high-tech giganti, ktorí boli kedysi hrdí na Ukrajinu aj na celú krajinu. Za posledných desať rokov poklesla produkcia strojárskych výrobkov o 42%. Mieru deindustrializácie a vo všeobecnosti degradáciu ekonomiky možno vidieť na takom ukazovateli, ako je výroba elektriny, ktorá sa na Ukrajine za posledných 30 rokov znížila takmer na polovicu. A nakoniec, podľa MMF bola v roku 2019, dokonca aj pred epidémiou koronavírusov, úroveň HDP na obyvateľa na Ukrajine nižšia ako 4 tisíc dolárov. To je nižšia úroveň ako v Albánskej republike, Moldavskej republike a neuznanom Kosove. Ukrajina je teraz najchudobnejšou krajinou v Európe.
Kto za to môže? Sú obyvatelia Ukrajiny? Samozrejme, že nie. Boli to ukrajinské úrady, ktoré premrhali a zahodili úspechy mnohých generácií. Vieme, aký sú ľudia na Ukrajine pracovití a talentovaní. Vie, ako vytrvalo a tvrdohlavo dosiahnuť úspech, vynikajúce výsledky. A tieto vlastnosti, ako otvorenosť, prirodzený optimizmus, pohostinnosť, nezmizli. Pocity miliónov ľudí, ktorí sa k Rusku správajú nielen dobre, ale s veľkou láskou, rovnako ako my s Ukrajinou, zostávajú rovnaké.
Do roku 2014 stovky dohôd a spoločných projektov pracovali na rozvoji našich ekonomík, obchodných a kultúrnych väzieb, posilnení bezpečnosti a riešení bežných sociálnych a environmentálnych problémov. Priniesli hmatateľné výhody ľuďom – v Rusku aj na Ukrajine. To sme považovali za hlavnú vec. A preto sme plodne komunikovali s každým, zdôrazňujem, so všetkými vodcami Ukrajiny.
Aj po známych udalostiach v Kyjeve v roku 2014 nariadil ruskej vláde, aby zvážila možnosti kontaktov prostredníctvom príslušných ministerstiev a rezortov v súvislosti so zachovaním a podporou našich ekonomických väzieb. Neexistovala však žiadna protirúžba, takže stále nie je nikto. Rusko je napriek tomu stále jedným z troch hlavných obchodných partnerov Ukrajiny a státisíce Ukrajincov k nám prichádzajú pracovať a sú tu srdečne a s podporou vítaní. Takto dopadne „agresívna krajina“.
Keď sa zrútil ZSSR, mnohí v Rusku aj na Ukrajine stále úprimne verili, že to vychádzalo zo skutočnosti, že naše úzke kultúrne, duchovné a hospodárske väzby nepochybne zostanú, rovnako ako komunita ľudí, ktorí sa vždy cítili jednotní v ich založení. . Udalosti sa však – najskôr postupne, a potom čoraz rýchlejšie – začali vyvíjať iným smerom.
Ukrajinské elity sa v skutočnosti rozhodli ospravedlniť nezávislosť svojej krajiny popretím jej minulosti, s výnimkou otázky hraníc. Začali mytologizovať a prepisovať históriu, blotovať z nej všetko, čo nás spája, rozprávať o období pobytu Ukrajiny v Ruskej ríši a ZSSR ako o okupácii. Spoločná tragédia kolektivizácie, hladomor na začiatku 30. rokov, sa vydáva za genocídu ukrajinského ľudu.
Radikáli a neonacisti deklarovali svoje ambície otvorene a čoraz drzejšie. Dopriali im ich úradné orgány aj miestni oligarchovia, ktorí po vykradnutí obyvateľov Ukrajiny uchovávajú ukradnutý tovar v západných bankách a sú pripravení predať svoju matku, aby si uchovali svoj kapitál. K tomu treba pripočítať chronickú slabosť štátnych inštitúcií, pozíciu dobrovoľného rukojemníka geopolitickej vôle niekoho iného.
Pripomínam, že už dávno, dávno pred rokom 2014, USA a krajiny EÚ systematicky a vytrvalo tlačili na Ukrajinu, aby obmedzila a obmedzila hospodársku spoluprácu s Ruskom.
My, ako najväčší obchodný a hospodársky partner Ukrajiny, sme navrhli diskutovať o vznikajúcich problémoch vo formáte Ukrajina – Rusko – EÚ. Ale vždy, keď nám povedali, že Rusko s tým nemá nič spoločné, hovorí sa, že táto otázka sa týka iba EÚ a Ukrajiny. Západné krajiny de facto odmietli opakované ruské návrhy na dialóg.
Zákazníci tohto projektu vychádzali zo starého vývoja poľsko-rakúskych ideológov vytvorenia „protimoskovského Ruska“. A nie je potrebné nikoho klamať, že sa to deje v záujme obyvateľov Ukrajiny. Rzecz Pospolita nikdy nepotrebovala ukrajinskú kultúru, nieto kozácku autonómiu. V Rakúsko-Uhorsku boli historické ruské krajiny nemilosrdne využívané a zostali najchudobnejšími. Nacisti, ktorým slúžili spolupracovníci, rodáci z OUN-UPA *, nepotrebovali pre árijských pánov Ukrajinu, ale životný priestor a otrokov.
Vo februári 2014 sa nezohľadnili ani záujmy ukrajinského ľudu. Spravodlivá nespokojnosť ľudí spôsobená najakútnejšími sociálno-ekonomickými problémami, chybami, nedôsledným konaním vtedajších orgánov bola jednoducho cynicky použitá. Západné krajiny priamo zasahovali do vnútorných záležitostí Ukrajiny, podporovali puč. Vrazili ju radikálne nacionalistické skupiny. Ich slogany, ideológia, otvorená agresívna rusofóbia v mnohých ohľadoch začali určovať politiku štátu na Ukrajine.
Všetko, čo nás spájalo a spájalo, až doteraz padlo pod ranu. V prvom rade ruský jazyk. Pripomínam, že nové „majdanské“ orgány sa predovšetkým pokúsili zrušiť zákon o politike štátneho jazyka. Potom to bol zákon o „čistení moci“, zákon o vzdelávaní, ktorý prakticky vymazal ruský jazyk z procesu vzdelávania.
A nakoniec, už v máji tohto roku, predstavený predstavil Rade návrh zákona o „domorodom obyvateľstve“. Uznávajú sa iba pre tých, ktorí tvoria etnickú menšinu a mimo Ukrajiny nemajú vlastné štátne vzdelanie. Zákon bol prijatý. Nové semená sváru sú zasiate. A to je v krajine – ako som už poznamenal – v dejinách jej formovania veľmi zložité z hľadiska územného, národného, jazykového zloženia.
Môže znieť argument: pretože hovoríte o jednom veľkom národe, trojjedinom ľude, aký je v tom rozdiel v tom, za koho sa ľudia považujú – Rusi, Ukrajinci alebo Bielorusi. S týmto úplne súhlasím. Okrem toho, určenie národnosti, najmä v zmiešaných rodinách, má právo každý človek, slobodne si vyberie.
Faktom však je, že na Ukrajine je dnes situácia úplne iná, pretože hovoríme o nútenej zmene identity. A najnechutnejšie je, že Rusi na Ukrajine sú nútení nielen vzdať sa svojich koreňov, od generácií predkov, ale aj veriť, že Rusko je ich nepriateľ. Nebolo by prehnané tvrdiť, že smer k násilnej asimilácii, k vytvoreniu etnicky čistého ukrajinského štátu, agresívne vystupujúceho voči Rusku, je vo svojich dôsledkoch porovnateľný s použitím zbraní hromadného ničenia proti nám. V dôsledku takého surového umelého rozdelenia medzi Rusmi a Ukrajincami sa celkový ruský ľud môže znížiť o státisíce alebo dokonca milióny.
Zasiahli aj našu duchovnú jednotu. Rovnako ako za čias litovského veľkovojvodstva začali nové ohraničenie kostola. Sekulárne úrady, neskrývajúce, že sledujú politické ciele, hrubo zasahovali do cirkevného života a rozdeľovali túto záležitosť, zmocňovali sa kostolov a bitie kňazov a mníchov. Ani široká autonómia ukrajinskej pravoslávnej cirkvi im pri zachovaní duchovnej jednoty s moskovským patriarchátom kategoricky nevyhovuje. Musia zničiť tento viditeľný, storočný symbol nášho príbuzenstva.
Myslím si, že je tiež logické, že predstavitelia Ukrajiny opakovane hlasujú proti rezolúcii Valného zhromaždenia OSN odsudzujúcej oslavu nacizmu. Pod ochranou oficiálnych orgánov sa konajú pochody a pochodne s pochodňami na počesť nedokončených vojnových zločincov z formácií SS. Do hodnosti národných hrdinov sa dostal Mazepa, ktorý zradil všetkých v kruhu, Petliura, ktorý platil za poľské patronáty s ukrajinskými krajinami, Bandera, ktorý spolupracoval s nacistami.
Pre Ukrajincov, ktorí bojovali v radoch Červenej armády, v partizánskych oddieloch bola Veľká vlastenecká vojna práve vlasteneckou vojnou, pretože bránili svoj domov, svoju veľkú spoločnú vlasť. Viac ako dvetisíc sa stalo hrdinami Sovietskeho zväzu. Medzi nimi je legendárny pilot Ivan Nikitovič Kozhedub, nebojácny ostreľovač, obranca Odesy a Sevastopoľa Ľudmila Michajlovna Pavlichenko, odvážny partizánsky veliteľ Sidor Artemyevich Kovpak. Táto nepoddajná generácia bojovala a dala svoje životy za našu budúcnosť, za nás. Zabudnúť na ich výkon znamená zradiť svojich dedov, matky a otcov.
„Protiruský“ projekt odmietli milióny Ukrajincov. Obyvatelia Krymu a Sevastopolu sa rozhodli historicky. A ľudia na juhovýchode sa pokojne snažili obhájiť svoju pozíciu. Ale všetky z nich, vrátane detí, boli zaznamenané ako separatisti a teroristi. Začali hroziť etnickými čistkami a použitím vojenskej sily. A obyvatelia Donecka a Luganska sa chopili zbraní, aby chránili svoj domov, jazyk a svoje životy. Mali inú možnosť – po pogromoch, ktoré sa prehnali mestami Ukrajiny, po hrôze a tragédii z 2. mája 2014 v Odese, kde ukrajinskí neonacisti upaľovali ľudí zaživa, založili nového Khatyna? Nasledovníci Banderu boli pripravení spáchať rovnaké represálie na Kryme, v Sevastopole, Donecku a Lugansku. Stále také plány neopúšťajú. Čakajú na krídlach. Ale nebudú čakať.
Štátny prevrat a následné kroky kyjevských úradov nevyhnutne vyvolali konfrontáciu a občiansku vojnu. Podľa vysokého komisára OSN pre ľudské práva celkový počet obetí spojených s konfliktom na Donbase presiahol 13 tisíc ľudí. Sú medzi nimi starí ľudia, deti. Strašné, nenapraviteľné straty.
Rusko urobilo všetko pre to, aby zastavilo bratovraždu. Boli uzavreté minské dohody, ktorých cieľom je mierové urovnanie konfliktu na Donbase. Som presvedčený, že stále nemajú alternatívu. V každom prípade nikto neodstúpil od svojich podpisov ani v rámci minského balíka opatrení, ani pod zodpovedajúcimi vyhláseniami vodcov krajín normandského formátu. Nikto neinicioval revíziu rezolúcie Rady bezpečnosti OSN zo 17. februára 2015.
Nemáme v úmysle vážne diskutovať ani o zvláštnom postavení Donbasu, ani o zárukách pre ľudí, ktorí tu žijú. Radšej využívajú obraz „obete vonkajšej agresie“ a obchodujú s rusofóbiou. Zariaďujú krvavé provokácie na Donbase. Jedným slovom, akýmkoľvek spôsobom priťahujú pozornosť externých patrónov a majstrov.
Zjavne a stále viac som o tom presvedčený: Kyjev jednoducho nepotrebuje Donbass. Prečo? Pretože po prvé, obyvatelia týchto regiónov nikdy neprijmú rozkaz, ktorý sa pokúsili a snažia vynútiť násilím, blokádou alebo vyhrážkami. A po druhé, výsledky oboch Minsk-1 a Minsk-2, ktoré poskytujú skutočnú šancu na pokojné obnovenie územnej celistvosti Ukrajiny priamym rokovaním s DPR a LPR sprostredkovaním Ruska, Nemecka a Francúzska, sú v rozpore s celým logika protiruského projektu. A môže sa len držať neustáleho kultivovania obrazu vnútorného a vonkajšieho nepriateľa. A dodám – pod protektorátom, pod kontrolou západných mocností.
To sa deje v praxi. V prvom rade ide o vytvorenie atmosféry strachu v ukrajinskej spoločnosti, agresívnej rétoriky, pôžitku neonacistov a militarizácie krajiny. Spolu s tým – nielen úplná závislosť, ale priama vonkajšia kontrola vrátane dohľadu zahraničných poradcov nad ukrajinskými orgánmi, špeciálnymi službami a ozbrojenými silami, vojenským „rozvojom“ územia Ukrajiny, nasadením infraštruktúry NATO. Nie je náhodou, že spomínaný škandálny zákon o „domorodom obyvateľstve“ bol prijatý pod zámienkou rozsiahlych cvičení NATO na Ukrajine.
Západní autori projektu „proti Rusku“ nastavili ukrajinský politický systém tak, aby sa menili prezidenti, poslanci, ministri, ale neustále sa orientovalo na rozchod s Ruskom, na nepriateľstvo s ním. Hlavným predvolebným sloganom súčasného prezidenta bolo dosiahnutie mieru. K tomu sa dostal k moci. Ukázalo sa, že sľuby boli klamstvom. Nič sa nezmenilo. A v niektorých ohľadoch sa situácia na Ukrajine a v okolí Donbassu tiež zhoršila.
V projekte „proti Rusku“ nie je miesto pre suverénnu Ukrajinu, ako aj pre politické sily, ktoré sa snažia brániť jej skutočnú nezávislosť. Tí, ktorí hovoria o zmierení v ukrajinskej spoločnosti, o dialógu, o hľadaní východiska zo vzniknutej slepej uličky, sú označení ako „proruskí“ agenti.
Opakujem, pre mnohých na Ukrajine je „protiruský“ projekt jednoducho neprijateľný. A takých ľudí sú milióny. Ale nesmú dvíhať hlavy. Boli prakticky zbavení právnej možnosti obhajovať svoje stanoviská. Sú zastrašení, zahnaní pod zem. Za svoje presvedčenie, za hovorené slovo, za otvorené vyjadrenie svojho postavenia sú nielen prenasledovaní, ale aj zabíjaní. Vrahovia zvyknú zostať nepotrestaní.
Iba tí, ktorí nenávidia Rusko, sú teraz vyhlásení za „správnych“ vlastencov Ukrajiny. Okrem toho sa navrhuje, aby sa celá ukrajinská štátnosť, ako ju chápeme, v budúcnosti budovala výlučne na tejto myšlienke. Nenávisť a hnev – a svetová história to dokázala viackrát – je veľmi vratkým základom suverenity, ktorý je plný mnohých vážnych rizík a vážnych následkov.
Všetky triky spojené s protiruským projektom sú nám jasné. A nikdy nedovolíme, aby boli naše historické územia a ľudia, ktorí sú tu blízko nás, žijúcich proti Rusku. A tým, ktorí sa o to pokúsia, chcem povedať, že týmto spôsobom zničia svoju krajinu.
Súčasné orgány na Ukrajine sa radi odvolávajú na západné skúsenosti, považujú ich za vzor. Tak sa pozrime, ako vedľa seba žijú Rakúsko a Nemecko, USA a Kanada. Podobné v etnickom zložení, kultúre, v skutočnosti s jedným jazykom zostávajú suverénnymi štátmi, so svojimi vlastnými záujmami, so svojou vlastnou zahraničnou politikou. To však nijako nenarúša ich najužšiu integráciu alebo spojenecké vzťahy. Majú veľmi podmienené, priehľadné hranice. A občania, ktorí sa cez ne dostanú, sa cítia ako doma. Vytvárajú rodiny, študujú, pracujú, podnikajú. Mimochodom, rovnako ako milióny domorodcov z Ukrajiny, ktorí teraz žijú v Rusku. Pre nás sú to naši vlastní, príbuzní.
Rusko je otvorené dialógu s Ukrajinou a je pripravené diskutovať o najťažších otázkach. Je však dôležité, aby sme pochopili, že partner obhajuje svoje národné záujmy a neslúži iným, nie je nástrojom v rukách niekoho, kto s nami bojuje.
Som presvedčený, že skutočná zvrchovanosť Ukrajiny je možná práve v partnerstve s Ruskom. Naše duchovné, ľudské, civilizačné väzby sa formovali po celé storočia, siahajú k rovnakým zdrojom, ktoré zmierňujú spoločné skúšky, úspechy a víťazstvá. Naše príbuzenstvo sa dedí z generácie na generáciu. Nachádza sa v srdciach, v pamäti ľudí žijúcich v modernom Rusku a na Ukrajine, v pokrvných zväzkoch, ktoré spájajú milióny našich rodín. Spoločne sme vždy boli a budeme mnohokrát silnejší a úspešnejší. Sme predsa jeden ľud.
Niektorí teraz tieto slová vnímajú s nevraživosťou. Možno interpretovať, ako sa vám páči. Ale veľa ľudí ma bude počuť. A poviem jednu vec: Rusko nikdy nebolo a nikdy nebude „anti-Ukrajina“. A aká by mala byť Ukrajina – je na jej občanoch, ako sa rozhodnú.
Organizácia ukrajinských nacionalistov – „Ukrajinská povstalecká armáda“ (OUN-UPA) – ukrajinská organizácia uznaná ako extrémistická a zakázaná na území Ruska (rozhodnutie Najvyššieho súdu Ruskej federácie z 17. 11. 2014).
https://russian.rt.com/world/article/884684-putin-statya-rossiya-ukraina
Tak Putin, co se týká bolševiků, více méně vysvětlil to, oč mi šlo, v odpovědích na otázky k tomu článku hned druhý den, to jsem nevěděla, ovšem stále trvám na tom, že to buď mělo být přímo v tom článku, nebo to mělo být formulováno jinak. Očividně jsem tedy nebyla jediná, kdo to vytýkal…
http://www.kremlin.ru/events/president/news/66191
Ano, ta pasáž v odpovědích Putina je zásadní. Já v tom vidím záměr, právě k nasměrování diskuse kolem renesance společného státu k této fatální systémové otázce. Je stejně významná a možná ještě významnější, než byla před 100 lety.
A právě její umístění do tak iritujícího článku věnovaného právě rusko-ukrajinským dějinám – opět záměr.
@Bigo2 : dvě poznámky, vysvětlující moji formulaci „prohrál bitvu“
1) nejde o očkování, ale o POVINNÉ očkování, které znamená loajalitu s omezením základního lidského práva na svobodu volby ochrany SVÉHO zdraví.
2) právě v té POVINNOSTI je zakomponován hlavní úmysl-zlomení podstaty RUSKÉHO ducha a šířeji i slovanské mentality vůbec. Tedy souhlas se zotročovacím principem.
A tohle tysíly, které stojí za globálním kovidovým fašizmem velmi dobře vědí…
Těch 146 tisíc mrtvých má stejnou průkaznou hodnotu jako našich 30 tisíc – je to z velkéí části součást psychologické války jako komponenty zavedení kovidového a BigPharma fašizmu. Ty čísla vůbec neberu jako validní.
Díky za vysvětlení – já to beru. Ale čistě teoreticky, když se jedná o epidemii, která vážně zasáhla stát a je k dispozici opravdovou fungující vakcína, je logicky nejlepší řešit to povinným očkováním. Nemyslím, že by povinné zastavení epidemie mohlo poškodit či zlomit „ruského ducha“. Rusové od VŘSR zažili spoustu povinností, zvláště pak ve Velké vlastenecké válce a konečně kovid je přeci také válka.
Co se týče kovidu, my nemáme vůbec jasno – jsme totálně zahlceni protichůdnými informacemi. Je to u kovidu jako s chřipkou, jejíž virus neustále mutuje a vakcína je tedy částečně pozadu? Je vůbec kovid virus?
Kdo jiný než Putin by měl mít z ruských zdrojů solidní vědecky podložené informace z výzkumu. Na rozdíl od západních vakcín, ruský národ může vakcíně důvěřovat – jinak by Gosudar jistě nedal povel k povinnému očkování.
@Bigo2 Nesouhlasím. V ruské společnosti , kterou se pokouší na principech individuální mravnosti a kolektivní zodpovědnosti (podstata KSB) restaurovat právě Putinův tým, a navázat na jeho vysokou poválečnou úroveň, je tento příkazový řídící systém naprosto vadný. Ten zmíněný cíl přímo rozkládá.To je přesně finální podoba NWO.
@Irena – to je přesně parketa, na které o Putinových výrocích směrem k bolševikům a bolševizmu uvažuji. Emoce stranou.
U nás máme podobný příklad historického hádání se : čs.legie.
pokud nepoužiji znalosti řízení , tak se budu do nekonečna mydlit hlava nehlava buď na jedné nebo druhé straně „legionářů“ a skutečné podstaty jejich role se prostě nedoberu. A ještě naseru spoustu přátel..
K tomu Putinovi : musí mít velmi vážný důvod, proč riskne nasrání části skutečných SSSR-patriotů .Myslím si totéž, co asi Ty. Obava o restauraci munulosti v podobě SSSR 2.0 s podpindosnickými „patrioty“ v čele. Jeho týmu jde o to, aby masa pochopila, že „dvakráte nejde vstoupit do stejné řeky“ a v tomto případě jde o skutečně velké riziko.
Vždyť ani v našem případě není jedním z možných projektů budoucnosti ČSSR 2.0 , ale společný stát 2021.
Putinovi jde o koncepci odpovídající 21.století s vyvarováním se chyb a min, které SSSR mělo.
Úvahu k tématu, proč Putin negativně mluví o bolševicích, jsem napsal zde.
https://ksbforum.eu/index.php?u=/topic/2967/%C3%BAvaha-k-t%C3%A9matu-pro%C4%8D-putin-negativn%C4%9B-mluv%C3%AD-o-bol%C5%A1evic%C3%ADch/post-24750#post-24750
Dovolím si s autorovým svolením tento komentář kolegy Tauruse uvést jako samostatný článek. Rozhodně stojí za to !
Díky, moje svolení samozřejmě máš.
S těmi „bolševiky“ to vidím docela jednoduše – Putin není prediktor, plní funkci korektoru – a plní ji skvěle. Nemůže ohrozit své dílo tím, že se pustí do bojů na dalších frontách (vysokých prioritách). Není to jeho úkol ani kompetence, stejně jako vlajka, znak a ostatní. Může (a také to dělá) brzdit a blokovat destrukční koncepční vhozy ze strany nepřátel (také ne donekonečna), ale nemůže formovat vlastní. To je určeno jiným – ti musí bezstrukturním způsobem vytvořit potřebnou poptávku v národu, on ji pak jistě a rád naplní.
Už sama nutnost napsat jím takový článek vyjadřuje bohužel, že na straně prediktoru ruského světa něco neklape. V tom má Pjakin pravdu, ať si říká kdo chce co chce.
Bývalý prezident Ukrajiny Leonid Kučma poskytl rozhovor k projektu „30 let zhroucení SSSR. Historie ve tvářích “. V rozhovoru s novinářem upřímně přiznal, že autoři myšlenky ukrajinské nezávislosti klamali lidi před referendem 1. prosince 1991 (o vystoupení z SSSR). Výsledkem je, že země ztratila svůj potenciál, který v příštích desetiletích nebude obnoven.
Rozhovor byl zveřejněn na kanálu History Lab na YouTube.
https://www.youtube.com/watch?v=HHpcOS-BbBA
Na začátku Kučma hovořil o důsledcích rozpadu SSSR pro Ukrajinu.
„Za všechno se musí platit.“ Včetně ceny za nezávislost. Kdo zaplatí jakou částku, to už je jiná otázka. Největší částku platí obyčejní lidé. Protože věří slibům … Tyto lidi jsme do jisté míry podvedli, když jsme řekli, že Ukrajina živí celé Rusko. Přepočítali jsme vše, co se na Ukrajině vyrábí na světové ceny. Ale to, co nám Rusko dodalo, jsme nepočítali“- připustil Kučma.
Podle něj kolem roku 1989 ukrajinský ekonomický institut provedl výpočet platební bilance Ukrajiny a Ruska – ten byl „vážně negativní“. Koneckonců, Ukrajina dostávala ropu a plyn za ceny „které byly nižší, než cena čaje nebo vody“. Výsledkem bylo, že zúčtování přišlo okamžitě, když Rusko přešlo na obchodování za světové ceny. To vyvolalo na Ukrajině hyperinflaci, což se nestalo v žádné bývalé republice SSSR.
Podle Kučmy měl být přechod k nezávislosti od SSSR měkčí a trvat delší dobu.
Politik uvedl, že Ukrajina se zabývala pouze sebezničením a ztratila svůj vědecký, technický a lidský potenciál, který nelze obnovit ani za 10, ani za 20 let.
Uvedl příklad obchodu se zbraněmi. V této oblasti Ukrajina byla na druhém (a v některých ohledech na prvním) místě ve světě, ale bez boje prohrála tento trh s ostatními zeměmi „místo abychom vydělavali peníze a utráceli za stejnou konverzi“ a mnohé sociální problémy.
„Nebylo dost moudrosti, vůle … obecně, nebylo dost inteligence.“ Ale platí za to jiní, ne tí, kdo rozhodoval a rozhodují, “shrnul exprezident.
Poté byl Kučma požádán, aby pojmenoval hlavní úspěch nezávislé Ukrajiny. Na otázku odpověděl následovně: pokud by se na Ukrajině konalo referendum o tom, zda by občané chtěli žít v nezávislé zemi, většina by odpověděla kladně.
Kupodivu tento rozhovor otiskly ukrajinské noviny.
https://strana.ua/news/343330-kuchma-priznalsja-chto-ukraintsev-obmanyvali-pered-raspadom-sssr.html
V SSSR všichni svazové republiky, kromě Ruské Federace a Běloruska byly dotačními. Aby prodejní stranické elity mohly rozdělit národy, musely neskutečně lhát. Slyšely jsme nejen, že Ukrajina krmila Rusko, ale i Pobaltí, Gruzie, Arménie, Uzbekistán, Kazachstán atd.
Když po rozdělení v „samostatných“ republikách nastal ekonomický propad, vymyslely se další historky o tom, jak Rusko drancovalo jejích zdroje a lidský kapitál, způsobovalo hladomory a genocídy.
Podobné historky se vyprávěly i v zemích RVHP.
Přitom ekonomický propad nastal v důsledku rozdělení a následného drancování a rozkrádání májetku těchto zemí jejích politickými elitami a elitami západních zemí.
Bohužel i přesto řada občanů věří báchorkám o tom, že žijí v nezávislých zemích, a že ta jejích nezávislost byla vykoupená léty strádání a ztrátou ekonomického potenciálu. Proto si tak zvanou nezávislost musí ještě víc vážit.
Inu, propaganda přináší své ovoce a pro někoho je i docela výdělečnou činnosti. A to nemluvím jenom o konečných beneficientech, kteří si na lží nahrabali miliardy. Ale i takových malých rybách, jako politologové, historici, novináři, neziskovky atd.
Proč by tu živnost neprovozovali, když pořád dobře vynáší a má i konečného spotřebitele. Jak se zpívá v jedné ruské pohádce „На дурака не нужен нож. Его без ножика возьмёшь и делай с ним что хошь“.
Já bych k tomu dodala jednu, podle mne dost podstatnou věc. Mluví se o tom, kdo na koho vydělával, a přitom se fakticky opomíjí skutečnost, že nastala změna KONCEPCE, bohužel všude, jak v odtržených republikách, tak i v samotném Rusku. Přestože ta socialistická koncepce díky tomu, že od Chruščova převzaly řízení globální elity, nebyla bez chyb, stále se jednalo o ohlášenou koncepci, které se tak chtě nechtě podřizovaly procesy. Takže nikdo nevydělával na nikoho, prostě ty prostředky byly přerozdělovány více méně ve prospěch většiny. (Jako když si přerozdělujete prostředky v jedné domácnosti, kde sice nemusí každý čerpat stejný podíl, ale domácnost jako taková musí být životaschopná, tj. nejprve se financují základní potřeby všech a prostředky se přerozdělují víceméně tak, aby na tom rodina jako taková netratila…) Nebylo nutné podřizovat se „světovým cenám“ v energetických nosičích, jestliže Rusko/SSSR mělo své vlastní a proto, jak říká Kučma, byla cena ropy a plynu taková, jaká byla. Přinášelo to totiž prospěch všem a bylo to logické. Že tomu ke konci neodpovídaly ekonomické výsledky, je už věcí uvědoměle zmanipulovaného řízení. Kdysi hodně dávno jsem slyšela od Starikova jednu takovou rozumnou myšlenku, nevím teď, jestli to byl rozhovor s ohledem na Krym, nebo na jiná území, ale řekl, že pro stát je vždy výhodné, když získá další nová území, přestože mohla být do té doby „ztrátová“. Nová území, to jsou noví lidé, nový koloběh zboží, který původní ekonomice i té, která se integrovala, vždy prospěje (rozloží se náklady, zvýší se možnosti). Já dodávám, je-li vše řízeno ku prospěchu lidí, nebo alespoň ku prospěchu daného státního útvaru, respektive daných státních elit. Rusko se teď drží díky svým bohatým zdrojům, ale pokud nezmění koncepci, neudrží se. Musí se k němu připojit další a ti to neudělají, zůstane-li koncepce taková, jaká je. Lidé to vše sledují pozorně, dokonce i ti, kteří si myslí, že se o politiku nezajímají. Zatím nevidí žádný podstatný rozdíl. Už jsem uváděla jinde, že koronavirus je závažným příznakem, který mohl lidem dát najevo, že Rusko směřuje k jiné koncepci, jenže to zavádění povinného očkování to smetlo ze stolu. Je to ze strany Ruska velká prohra.
Tu potřebu nové koncepce (respektive ideologie) cítí i lidé v Rusku, jak vyplývá i z tohoto pořadu Solovjova, který si stojí za to poslechnout: https://smotrim.ru/video/2315812, je z 8.7.21. Na YouTubu už ty pořady nebývají celé, nevím, kde by ještě byl jinde k dispozici.
Povinné očkování – vidím to v delším časovém úseku jako prohru bitvy. Ano, je to neputinovské, podobně jako penzijní reforma , ALE : známe dostupné varianty v červnu 2021? A hlavně-Rusko je momentálně „nevěsta“, ale v nastupujícím „matriarchátu“. Bojují o ni dvě mocenská centa. Staří atlantisté ( Londýn) a kontinentální osa Berlín-Paříž.
Bolševici ? A co když to byla předvolební přihrávka patriotům? Skutečným. Objasní ten rozdíl ?
Využijí ji právě polemikou s Putinem ?
Poslední průzkumy ukazují velmiu vysoký rating Stalina. proč ho touto přihrávkou ještě před volbami nevyužít ?
A má vůbec protistrana někoho proti „bolševikům“
S koronavirem je to vnější prohra ve velice důležité bitvě, se kterou se penzijní reforma nedá porovnat. Málokoho zajímají důchody v Rusku, ale všechny zajímá, jaký tam mají přístup ke koronaviru.
A diskusi je možné rozpoutat právě diskusí s Putinem, ne? Není to to, co právě činím 🙂 ? Nelíbí se mi, co povídá o bolševicích a argumenty jsem už uvedla i pod jiným článkem. Putin není nedotknutelný, je zapotřebí s ním polemizovat. Já s ním nesouhlasím v názoru na bolševiky a ještě více v názoru na očkování, které on fakticky propaguje. Psala jsem to ještě na Vodě, když se na vládě ptal, zda jsou očkovaní proti chřipce a doporučoval jim to. Už tenkrát jsem s ním v tomhle zajedno nebyla…
Já mám potřebu se Putina v tomto zastat.
Protože on ve své funkci je (musí být) extrémně opatrný při tvorbě informačního pole a při napravování dezinformací co obyvatelům této planety cpou 30 let do hlavy světová i domácí zkorumpovaná média.
V anglofonním prostředí existuje výraz „truth bomb“ a je vnímán pozitivně. Ale v Putinově situaci je „truth bomb“ přesně to, co si v žádném případě nemůže dovolit. Je jako slon umístěný ve skladišti porcelánu, který musí zvážit každý svůj krok, každý pohyb s milimetrovou přesností a s maximální jemností, aby ve skladu nenastala lavinovitá pohroma.
Současný svět je takové skladiště porcelánu ve kterém každý neopatrný krok znamená naprostou katastrofu.
Nebo chcete li, můžeme Putina přirovnat ke člověku který musí projít se svíčkou v ruce skladištěm střelného prachu, přičemž tento se ze sudů rozsypal všude po zemi a podlaha velmi klouže.
Proto je ve všech projevech extrémně opatrný.
Když vezmeme v úvahu, že slovo „bolševik“ je nejen u nás ale co vím tak i v Rusku považováno v podstatě za nadávku, tak bolševiky svým projevem spíš mírně rehabilitoval.
Když z nich coby „viníků všeho zlého v Rusku, po kterých to jejich řádění museli napravovat ťuťu ňuňu hodní trockisté“ udělal alespoň lidi, kteří se snažili, leckdy improvizovali a leckdy to nedopadlo podle jejich představ.
Nadávat na Trockisty si může dovolit Pjakin, Putin ani v nejmenším. On moc dobře ví proč nikdy na nikoho nenadává.
A kdo zná energetiku mluveného slova a co vše s ním můžeme napáchat když ho používáme negativním způsobem, ten ví proč bychom neměli nikdy na nikoho nadávat, ať by provedl cokoliv.
A rovněž proč bychom nikdy neměli směřovat svoji energii směrem k boji proti komukoliv a čemukoliv.
To je základní „energetická násobilka“ , jejíž znalost je nutným předpokladem k tomu aby se nám v tomto světě dařilo.
Bohužel, toto učení běžně známé našim předkům, před námi bylo poslední tisíce let zákeřně tajeno a jeho neznalost byla používána proti nám jako zbraň a prostředek ovládání.
A my se tyto znalosti musíme znovu pracně učit a ještě pracněji je začleňovat do našeho života.
Jinak s naší civilizací bude konec.
Ondra: Nu, já se na to zase dívám z hlediska pravdy a toho, oč je nutné se v dalším směřování společnosti opřít a on těmi řečmi o bolševicích tento základ podrývá. Takže mi nepřipadá, že by se vyjadřoval právě opatrně. Jak se říká, nikdo ho za jazyk netahal, že? Mohl se vůbec vyhnout tomu o tom mluvit, nebo se vyjadřovat zaobaleněji, akcentovat například roli zahraničí… (To vůbec nemluvím o tom, jak se na tom podepsal carismus, ke kterému se z jakéhosi důvodu nemá potřebu vyjadřovat.) On vyloženě ukládá vinu na bedra bolševikům a to já osobně neschvaluji, protože oni fakticky tenkrát zachránili celistvost Ruska. Takže už by pak nebylo pod co klást tu hrůzostrašnou časovanou bombu, která později vybuchla jen díky tomu, že bolševici byli fakticky od řízení odstaveni.
@Ondra
Je možné dát nějaký odkaz k tomu tématu energetiky slov/mluvy? Děkuji.
To ale není polemika s tebou na téma souhlasím či nesouhlasím s vyřčeným postojem Putina k bolševikům a bolševizmu. Mě zajímá a hledám důvod PROČ to uvedl (minimálně podruhé) a veřejně . Nedávno v Sevastopolu na výročí připojení Krymu před narvaným stadionem.
V tom jeho výroku není chyba, ale záměr, a o tom hovořím a ten hledám. Putin ví, podle mně,velmi dobře, jak jeho výrok zarezonuje v mnoha hlavách,o tom nepochybuji. Ale máš své vysvětlení ?
Boletus: Zdá se mi, že by to mohla být prevence před zřízením SSSR 2.0 ve stylu Chruščov v čele se současným vedením Komunistické strany RF. Jenže to je z mého pohledu do budoucna poněkud krátkozraké, protože to připravuje Rusko o potřebnou životní oporu. Navíc, jak říkám, začíná se v Rusku mluvit o nutnosti státní ideologie a v tomto ohledu je to ještě více kontraproduktivní. Doufejme tedy, že to sekundárně vyvolá ve společnosti tu diskusi, ve které vyplavou na povrch fakta, která většina veřejnosti nezná… Druhou věcí je, že mu teď jde po krku oligarchát, tak by to v rámci přežití (nejen jeho osobně, ale i systému, který buduje) mohl být vzkaz, že jim jejich „nabytá jmění“ jako bolševici zabavovat nebude…
Ještě je tu k tomu zajímavý komentář z internetu: Zajímá mne, proč opět vytvořili simulaci o revoluci v FR?
Má k ní dojít 21. září 2021, v tomto roce a píší o tom, jako by to byla hotová věc.
V této hře má být hlavní figurou Navalnyj – v této hře nebo simulaci.
Žijeme snad v počítačové hře? /Fakticky svým způsobem ano,
když vezmeme do úvahy řízení globálních elit, které nám vytvářejí předpoklady,
podle kterých se potom chováme, jako když mravenečkovi razí cestičku…/
Napřed vytvořili simulaci o pandemii a všechny nás zavřeli a teď nám chtějí vnutit Navalného.
Mimochodem v roce 2017 také byla hra o pandemii a nazvali ji covid 19,
dokonce tam byly rozdělovány testy mezi státy… a teď tu je hra o revoluci v RF.
Лена Вея, [06.07.21 08:26]
Меня сейчас интересует , почему опять создали симуляцию о революции в рф?
Она произойдёт 21 сентября 2021 , в этом году и пишут о ней как уже о свершившимся факте https://conworlds.fandom.com/ru/wiki/%22%D0%92%D0%B5%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%B5_%D0%9E%D1%81%D0%B2%D0%BE%D0%B1%D0%BE%D0%B6%D0%B4%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B5%22(%D0%92%D0%B5%D0%BB%D0%B8%D0%BA%D0%BE%D0%B5_%D0%9E%D1%81%D0%B2%D0%BE%D0%B1%D0%BE%D0%B6%D0%B4%D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B5)
Лена Вея, [06.07.21 08:27]
Теперь главнюк будет Навальный по этой игре или симуляции
Лена Вея, [06.07.21 08:29]
Мы что все живем в компьютерной игре?то они создали стимуляцию
о пандемии и всех нас закрыли , а теперь хотят Навального навязать
Лена Вея, [06.07.21 08:32]
Кстати в 2017 тоже была игра о пандемии и назвали ее ковид 19,
там даже распределили тесты по странам .. а теперь игра о революции в рф
https://conworlds.fandom.com/ru/wiki/%22Великое_Освобождение%22(Великое_Освобождение)
Irena:
Zkoušela jste v nějaké běžné internetové diskuzi pustit jen malý kousek skutečné pravdy o Stalinovi?
Tím nemyslím celou pravdu, jak postavil na nohy Rusko a udělal z něj supervelmoc a zajistil celému světu mír na dalších 40 let.
Ale jen malý kousíček, třeba jen zkusit vyvrátit ty lži o „stalinově holodomoru“ nebo o „stalinských čistkách“ které stalin rozhodně nezpůsobil.
Já se o to pokusil. Několikrát. A kdyby to nebylo virtuálně na internetu, ale v reálném světě, tak by mě tam umlátili. Takhle mě umlátili jen virtuálně a dostal jsem trvalý vyhazov.
Takže to je moje zkušenost z šíření pravdy za každou cenu ve světě kde vládne lež a z lidí jsou vygumovaní přeprogramovaní nemyslící bioroboti.
Viz 4 druhy (ne)lidské psychologie.
Jinak váš postoj k pravdě plně chápu. Ale praktické provedení vidím z vlastní zkušenosti prostě jinak než vy.
Povinné očkování – vidím to v delším časovém úseku jako prohru bitvy…
Ale proč? Putin jistě má k dispozici nesporná fakta. Je mu bez pochyby známo, že opravdu jde o epidemii – od počátku onemocnělo téměř 5.89 mil. obyvatel, z toho množství zemřelo 146 tisíc! Gosudar má tedy dost pádný důvod, že se rozhodl zavelet k boji! Navíc ví, že nemusí kupovat cizí jedy za příšerné ceny – Rusko má svojí čistou vakcínu bez nežádoucích dopadů či záměrů!
Čili moudrý vládce rozhodl – já bych to bral!
Věřím Bohu, jsem prostě věřící a přesto vlak prostě nejede.
Doufám že je to začátek procesu obnovování historicky osvědčených spojenectví a státností. A nejen mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem. V malém a mírněji proběhla rozluka i mezi námi a Slováky, i mezi zeměmi bývalého soc. bloku. Obnova společného státu (ČSR) a posílení spolupráce v bloku států ve střední Evropě by přinesla prospěch všem.
Prvý dojem: ten negatív na boľševikov je na môj vkus príliš akcentovaný. O trockistoch, prípadne komunistoch ala Chruščov (ktorý priamo realizoval ten odpis Krymu) či Gorbačov ani slovo…