Jaká je dnes výchova mladé generace, taková bude budoucí koncepce života našeho národa. Kdo má větší vliv? Rodina nebo sociální programování mladé generace ve škole, v masmédiích atd.?
Správná trefa. Znáte tento český film? Je o výchově dětí v rodině, ve škole, o sociálních vztazích vrstevníků, rodičů a dětí, žáků a učitelů atd., o hodnotě pravdy a spravedlnosti a o ceně, kterou za jejich obhajobu musíme často platit. Film je z roku 1984 a všem ho doporučuji. Já jsem ho donedávna neznal, a jsem velmi překvapen, že se v době, kdy již většina TV produkce usilovně pracovala na přípravě přechodu k liberální „demokracii“, ještě něco takového podařilo natočit. Dobrá práce, pane režisére!
Správná trefa / český film 1987:
Jak s tímto filmem souvisí realita dnešních dní? Co tím chci říct? Odpověď se skrývá v otázce: Jak dosahují lidé v životě úspěchu? První cestou je pravda, čestnost, odvaha a odvedená práce… Druhou cestou je manipulace, přetvářka, parazitování na práci druhých… Jde o první prioritu řízení – konceptuální nastavení každého z nás. V masových číslech je to o modelu a nastavení celé společnosti. Na čem je založeno, podle masmédii propagovaného žebříčku hodnot (dnešních oficiálních měřítek), „úspěšné“ fungování jedince v soudobé davo-elitární společnosti, která sama sebe označuje ze liberálně-demokratickou? Základem „úspěchu“ těch takzvaně „chytrých“ je vnitřní přijetí převráceného smyslu pojmu tak základního, jako je pravda. Lež je vydávána za pravdu a pravda je označována za lež. Výhodu získávají jedinci přijímající a využívající vědomé popření pravdy, manipulaci, newspeak (např. „pravda a láska vítězí“, „žijeme v nejvíce prosperující a svobodné společnosti v historii“…), vynucovanou korektnost (nejen politickou), nadřazování práv různých menšin nad celospolečenskými zájmy většiny, nahrazení spravedlnosti formálním dodržováním změti paragrafů, které na spravedlnost vůbec neberou ohled atd. Nelze si nevšimnout, jak tento tlak prostředí (bezstrukturního řízení) formuje charaktery.
Mamon nebo osobnostní rozvoj?
Jakými nástroji je vytvářen tlak na přijetí této zvrácené anti-morálky? Před Covidem to byl především kult mamonu a s ním spojený kult karierního úspěchu, které setrvačností prozatím stále formují hodnotový žebříček většinové společnosti (masmédia, umění, kultura, sport – bezstrukturní řízení). „Dosahování úspěchu“ materiálního a karierního je „zlatým teletem“ – nejvyšším bohem, kterému se naše společnost klaní. Základem je přirozená potřeba sebe-uznání. Dalším faktorem je propagování a podpora přehnaného kultu „užívání si“ (hédónismu). Využita je i „přirozená“ tendence k lenosti. Ten, kdo je dnes považován za „chytrého“, jídá koláče bez práce a pečení holubi mu létají sami do huby. Cílem takového života není tvorba hodnot a osobnostní rozvoj morálky a znalostí lidí. Cílem netvorů je konzum a „užívání“ si života. A kam to vede, to cítíte jistě sami.
Všimli jste si typického osobnostního profilu jedinců, kteří se dostávají do řídících pozic? Oportunisté, manipulátoři, nezřídka sociopati a psychopati. To jsou osobnostní charakteristiky, které jsou hlavním předpokladem pro kariérní růst a nadstandardní materiální zajištění (hlavní znaky společenského úspěchu a uznání). Zákon času, odkrývající dříve skryté způsoby manipulace, nutí architekty vládnoucí davo-elitární koncepce obsazovat řídící funkce (strukturní řízení) jedinci s postupně více a více deformovanou antimorálkou.
Obrana dětí
Zasaženi jsou nejen dospělí, ale co je horší také děti prostřednictvím výchovy. Malé děti jsou jako čistý nepopsaný list. Od malička rostou s naší výchovou a podle našeho vzoru/příkladu (matriční otisk – vtištění). Vzory, které jsou dětem předkládány, jsou ukládány do jejich podvědomí (konkrétní lidé – rodiče, učitelé, vedoucí různých organizací, masmediální vzory, sportovní vzory, filmové vzory…). I negativní vzor se při opakované projekci postupně stává vzorem, který je přebírán. Vše je zesíleno, pokud se zároveň ukazuje, že lži a antimorálka vzoru vede k dosažení společenského úspěchu. Lze se tomu nějak bránit? Uvědomují si rodiče, prarodiče, učitelé (ti, co to myslí s novými generacemi dobře) to, že jsou zodpovědní za tvorbu základů morálky nových generací a tím (v masových číslech) i celkového charakteru budoucí společnosti? Bohužel si často ani „dospělí“ neumí poradit s vlastním životem. Výchova nových generací tak není plně v našich rukách.
Co můžeme udělat my, kteří nesouhlasíme s duševním mrzačením mladých generací? Odmítnout podílet se na podpoře antimorálky, lží a manipulací jako standardních nástrojů úspěchu. Jak? Odmítnutím a ignorací lhářů, manipulátorů, psychopatů a deviantů, kteří se nás snaží ovládnout. Pokud je nebudeme poslouchat, následovat jejich příkladu, budou scházet na úbytě. Je také nutné odmítnout kult mamonu a jako protipól nabízet cestu rozvoje osobnosti, její tvořivosti a touhy po poznání. Bez práce nejsou koláče. Cesta je cíl. Cesta vlastního rozvoje je zároveň cestou k rozvoji společnosti.
V čem jsou Rusové většinově jiní? Jsou srdeční a otevření ke všem upřímným, přímým a přátelským lidem. Také však uzavření a odmítaví k falši a manipulacím. Vnitřně podporují lidskou spravedlnost a rovnoprávnost, nejen formální (elitou ke svému prospěchu nastavený právní řád). Součástí slovanské tradice je také láska k dětem. Ochránit je před útoky a nákazou zla a umožnit jim harmonický lidský rozvoj, to je mimořádně důležité poslání a naděje pro budoucnost.
Čtete vašim dětem české pohádky a pověsti? Vybíráte je uvážlivě? Nenecháváte je opuštěné před „obrazovkou“ TV, PC…? Víte, k jakým hodnotám je vede jejich učitel? Tomu se říká bezstrukturní řízení. Vytváření podvědomého žebříčku hodnot. To je základ, který se v dospělosti těžce mění. A 99% současné mediálním produkce je směřuje k přijetí antimorálky za vlastní.
A ještě dodatek. Každý obyčejný člověk rozhoduje sám o svém životě a postoji k němu. Nelze se vymlouvat a svalovat vinu jen na druhé, jak často slýchám: „Já za to nemohu, to oni… Já jsem v životě neuspěl, protože jsem nemohl studovat kvůli komunistům,“ atd. Kdo neumí přijmout osobní zodpovědnost, nikdy se nestane člověkem.
Pro ruštináře ještě jeden krásný ruský film na stejné téma jako Správná trefa.
Солнце в кармане (1984):
https://www.youtube.com/watch?v=z3XTLkT6xO0
Stojí zato překonat se a bojovat za pravdu. Probíhající Covid agenda je jedno velké zrcadlo nastavené celé společnosti a celé civilizaci.
Myslím, že jsem Vám rozuměl. Šanci prosadit svůj talent (rozvíjet se) má malý národ jako my pouze v podmínkách vnějšího ochránce, který mu ten rozvoj navíc dovolí (spolupráce se SSSR). Po Plyšáku nám byl určen úplně jiný úděl, s našim rozvojem nikdo nepočítal, naopak. Jsme jen levná pracovní síla (personální zdroje) do spotřebování kádrů vychovaných soc. školstvím. Vůdci skutečně řídí stát v zájmu své vlastní partaje (mafie), v ideálním případě dokonce v zájmu rozvoje svého národa pouze pokud mají suverenitu a tu my už 30. let nemáme.
Dalo by se s Vaší odpovědí souhlasit, kdyby podstata odpovědi byla obecně platná. Jenomže podstata odpovědi neladí se skutečností dosvědčující, že jsou mnohé země (např. Kuba, RF, Venezuela a Čína) pro které je to jinak. Není důkaz, že vůdci těchto zemí jsou volbou vnějšího ochránce. Buďto žádný ochránce není anebo zjevně není tak mocný. Přesněji řečeno v současnosti není tak mocný. V naší zemi je u obyvatel historicky zakořeněno, že „se s tím nedá nic dělat a mne to nezajímá“. Uvedené země na tom prokazatelně v určité době byly daleko hůře nežli naše země, ale dostaly se z úpadku. Obyvatelé to dokázali možná proto, že nevěděli „že se s tím nedá nic dělat“, ale nepochybně proto, že si chtěli zvolit dobré vůdce pro většinu a budoucnost své země.
Dokázali je zvolit a podpořit i v podmínkách v jakých poslední americké volby prokázaly, že mechanismus „svobodných voleb“ dává zaručené výsledky.
Kuba bude něco speciálního jako Bělorusko nebo třeba Švýcarsko. Rozhodně by nemohla existovat, pokud by na ni USA vyvíjely skutečný tlak. To platí obzvláště pro dobu po pádu SSSR. Tj. má jakési výlučné postavení. Já osobně se kloním k tomu, že jeden z jejích úkolů spočívá ve zdravotnictví, stejně jako Švýcarska ve financích /zavádění moderních způsobů „léčby“, experimentování, sbírání statistických údajů atd./. Navíc má specializace na tuto oblast výhodu, že umožňuje vysílat skupiny lékařů do různých zemí, kde mohou působit nejen jako lékaři, ale i politicky. Například je-li žádoucí poslat do kopru nějakou pravicovou vládu, aby se místní elity vystřídaly u vesla a příliš pevně se tam neusadily… Venezuela byla podřízena USA a teď hledá oporu u Ruska, Číny a Íránu – tj. mění se její opora. Proč jste do toho míchal samotnou Čínu to nevím. Ta sama o sobě jako budoucí centrum řízení žádnou oporu nepotřebuje, protože zdroje jsou k ní směřovány už z titulu budoucího postavení. Vůdci v určitých zemích mohou samozřejmě svou osobností vývoj ovlivňovat, ale jen v rámci zadaných parametrů. /Lenin a Stalin využili situace, a převzali řízení procesů, které už byly v běhu a jen je popostrčili do jiných kolejí, než kam měly původně směřovat…/. Takže důležitější než vůdci je řízení a koloběh zdrojů toto řízení podporující. Někteří tak dostanou do ruky zdroje, aniž by to byla fakticky jejich zásluha, prostě jejich země začne plnit jinou úlohu a zdroje k ní jsou pro plnění daného úkolu přesměrovány…
Co se týče té Číny, tak kolegové nahoře dobře poukazovali, že směřuje k fašismu. Ovšem i tam se může objevit nějaký ten Stalin a Lenin a využít situace, kdy jsou do ní směřovány zdroje a zvrátit tu situaci ve prospěch lidí, lidství… Tuto věc úplně nevylučuji. Pokud by se v Rusku situaci povedlo ukočírovat, mohly by toho využít i podobné síly v Číně.
To je podle mě fatální problém Československa. Právé ty zdroje, potřebné pro libovolný manévr. Bez zdrojů můžete mít vymyšlené cokoliv a sebevíc rafinovaně, ale nikdy to neuskutečníte.
A současná vláda psychopatů nám ničí a rozkrádá poslední dostupné zdroje.
Takže reálně hrozí že příjde číňan i se svými obřími zdroji a za pakatel nás tu kompletně zkoupí.
V oblasti nemovitostí (nejen) v Praze se to už děje.
Ovšem je možný i pohled zcela opačný. Kde tehdy ve zdevastovaných a zaostalých českých zemích dokázal Karel IV. doslova z ničeho vyzískat zdrojovou stabilitu na nevídaný rozkvět českých zemí?
Čili zdrojová stabilita může být naopak důsledkem kvalitního koncepčního řízení.
Stalin i Putin v podstatě udělali totéž. Stalin využil zejména zdroje lidské. A povedlo se to i ve válkou a revolucí rozvrácené zemi.
Jen k tomu měl docela dost zasvěcených pomocníků z řad bolševiků.
My momentálně máme jen globalistu Zemana, a můžeme být rádi aspoň za něj. Bez něj bychom byli na úrovni Ukrajiny nebo Rumunska. To on v podmínkách rozvrácené ekonomiky a vykradených zavřených továren v roce 1998 zajistil zdrojovou stabilitu aspoň na naše přežití. A ta se vyčerpala až teď po 20 letech za vlády kovidových zlodějin a rabování obřího rozsahu.
To jsme si tak úplně nerozuměli. Karla IV. probírat nebudu, protože o tom nemám dost informací, ale předpokládám, že tehdy plnil také nějakou uloženou úlohu (nebyl on vychován ve Francii?), proto mu byl, přičemž na historicky celkem krátkou dobu, umožněn ten rozmach. Stalin využil nastartovaných (a podporovaných) procesů – revolučních – které měly sloužit pouze k rozbití Ruska jako impéria a otočil je směrem, který nebyl v plánu. Tj. realizoval deklarované cíle, které měly zůstat pouze deklarované k pozvednutí masy a rozbití státu. Ty zdroje už se potom najdou samy sebou, oni totiž jsou, obzvláště pokud je jejich proud přesměrován na společné cíle, tj. na blahobyt pro většinu. Putin jen fakticky navázal na socialismus, opřel se o vědomí lidí vychované za socialismu. Nenechal to zvrátit do chruščovských kolejí, ale bohužel to zatím nezavedl ani do těch stalinovských. Podle mne stále balancuje na hraně, o čemž svědčí jeho prohlášení o bolševicích, které si mohl klidně odpustit (navíc opominul důsledky únorové revoluce a procesy autonomizace již nastartované, které se dost dobře nedaly zastavit… a vůbec zcela opominul, že Rusko jako takové mohlo zcela přestat existovat, tj. poukázal fakticky jen na negativní důsledky, které ovšem nezavinili bolševici a museli na ně jen reagovat jako na stav prostředí v rámci svých sil a možností). Ten koronavirus v poslední době není dobrým příznakem vně ani dovnitř. V zahraničí to lidé hodně sledují a Rusko na tom mohlo získat zatraceně hodně bodů, které naopak ztratilo, pokud by to nedovolilo zvrátit do současných mantinelů povinného očkování s hrozbou ztráty zaměstnání. A co se týče nás, je nutné sledovat procesy, které můžeme podpořit. V současné době je to opora o V4 jako silnější blok a Rusko, které je i při všech nevyjasněnostech pořád lídrem z pohledu nastavení společnosti ve prospěch lidí. Stále je to o tom, odhalovat lež a poukazovat na pravdu, a to v tomto ohledu v té své poslední práci Putin tak úplně nezvládl…
Lze to vyjádřit i jinak. Vliv vůdců (i geniálních) je vždy limitovaný převládajícím postojem/názorem národa. A kdo tento mainstreamový názor utváří/programuje do lidí? Pokud nemá vůdce tento zdroj bezstrukturního řízení pod kontrolou jsou jeho možnosti k rychlé změně směřování státu (ovlivnění postoje národa) velmi omezené… Právě o tom byl článek, který jsem napsal. Podívejte se na oba filmy, které jsem dal v odkazech. Jakým způsobem formují / vedou mladou generaci do budoucnosti. A co produkují / programují dnes?
Po Plyšáku jsme se nalepili na mucholapku slibů luxusního bezpracného života – západní naleštěné bídy. Dokud z toho národ neprocitne a nezačne na sobě makat a spoléhat se hlavně sám na sebe, tak…
Já si poslední dobu při každé události vzpomenu na zásadní věc kterou i Pjakin často opakoval:
„všechny události probíhají v souladu s úrovní mravnosti jejích účastníků“
A dodám bohužel pro nás.
Jen mi poněkud vrtá hlavou, jak tonže Západ nesklízí ovoce toho co zasel, a dopadá to převážně na naši hlavu.
Takže je v tom nějaký háček. A funguje to asi poněkud složitěji.
Západ sklízí „ovoce“, které zasel. USA čeká rozpad a podívejte se na to jak žijí obyčejní Američani, proti tomu je u nás stále ráj na zemi… Anglii a západní Evropu čeká boj původního obyvatelstva o zachovaní si své původní identity a kultury – o přežití národů. Zdánlivý luxus (naleštěná bída) jim v zápasu o přežití vůbec nepomáhá, spíš naopak.
U nás je bohužel také mnoho lidí, co si myslí že budou žít jako vši na těle hostitele (na úkor společnosti) a ještě se považují za chytré (zajímavé – v ruštině je chytrý ve správném významu – vychytralý/vyčů….).
Přesně tak, funguje to komplikovaněji a my nemáme dostatek důležitých informací, potřebných pro dostatečnou analytickou rovnici, která by nám objasnila řešení. Nepochybně hrají roli zdroje. Cesta získání zdrojů objasňuje proč národy získávají vliv. V případě Karla IV. je zdrojová odpověď ve výjimečnosti tehdejších našich nalezišť zlata v Evropě.
Ale zdroje nejsou tím důvodem proč se dostali do čela národů vůdci, kteří evidentně nebyli ani volbou západu ani volbou „ochránce“ – Fidel, Che, Stalin, Mao a další. Proti všem těmto vůdcům byly použity všechny myslitelné způsoby k jejich odstranění – od hospodářského embarga jejich zemí, přes vojenskou intervenci až po odstranění atentátem. (Naopak zdroje jsou vždy důvodem k odstranění nepohodlných.) Množství těchto vůdců zase neodpovídá úvaze, že uvedení pánové měli prostě štěstí. (Ty vůdce, kteří štěstí neměli nevzpomínám.) Takže štěstí jako rozhodující důvod můžeme z rovnice pro analýzu také vyřadit. Jednoznačně však nelze vyřadit morální úroveň společnosti v dané zemi. Přesto kupř. Hitlerův úspěch u německého národa prokazuje, že image vůdce nemůže být rozhodujícím důvodem který dostane vůdce na vrchol moci. Nelze totiž předpokládat, že by německý národ byl co do různosti rozložení názorů na svého vúdce výjimkou mezi národy. Existují důkazy, že nebyl.
Jsme sice schopni sestavit rovnici významnějších a méně významných důvodů majících vliv na výběr vůdců, ale rozhodující důvod pro výběr nemáme, protože rovnice je složitější. Prostě funguje to komplikovaněji, nežli nám sděluje historie anebo vysvětluje pan Pjakin.
Takže jsme stále na začátku – za úpadkem nebo úspěchem každé společnosti stojí její vůdci.
Siar: Za úpadkem nebo úspěchem každé společnosti stojí především lidé dané společnosti. Pokud se nepodílejí na řízení a přenechají vše nějakým vůdcům, nemohou čekat, že se jim povede dobře. Hitlera Němci nezvolili ani poté, kdy si prošli výmarským ekonomickým peklem, ze kterého je Hitler svou „ideologií“ za pomoci západních zdrojů jako měl dostat za podmínky, že se této ideologii cele podřídí. Prostě tam ty volby pořádali pořád dokola a stejně to bylo málo platné, nakonec ho tam museli dosadit natvrdo. Asi by se jim to touto metodou časem povedlo, že by ho Němci z bezvýchodnosti nakonec i zvolili, ale očividně je tlačil čas a byli nuceni ho tam dosadit natvrdo. Že Fidel přežil tolik atentátů, nepovažuji za štěstí, ale za včasnou informovanost, což jen dokládá, že tam byla nějaká třetí síla, která ty dva tábory nechala hrát boj nanajských chlapečků pro dav a sama si tím řešila nějaké své cíle, viz můj předchozí komentář. Che byl jen vývěskou, přesvědčeným revolucionářem, který byl používán jako nástroj a po použití odhozen.
Stalin dokázal využít objektivních okolností k dosažení subjektivních cílů a na nás je, abychom na tento jeho úspěch dokázali navázat.
Sice jsem napsal text v češtině, ale zjevně se s pochopením jeho podstaty míjíme. Zopakuji tedy podstatu svého názoru jinými slovy. Jako každý starší člověk jsem měl možnost dlouhodobě sledovat a srovnávat jak se celospolečensky vyvíjejí podmínky k životu obyčejných občanů v naší zemi a jiných zemích. Zvládnout systémovou analýzu nasbíraných informací není nic těžkého. Jenom je potřeba získat srovnatelný rozsah obsahově významných informací.
Stručný závěr srovnání je takový, že naše země se jako celek propadá do zaostalosti a nedávno zaostalá Čína se stala jinou planetou. (viz https://youtu.be/4u_iZTdHmMQ) Ve výsledku nejde o výčet všech důvodů proč se Čína tak pozitivně rozvinula, ani o výčet všech důvodů proč naše země tak zaostala. Hlavní důvod důležitý pro rozvoj nebo úpadek společnosti je jeden – jsou jím vůdcové dané společnosti.
Problém správného chování ve společnosti nemůže být nikdy vyřešen „společenským kreditem“. To je jen a pouze donucovací prostředek, jediné co to může vyřešit je každodenní chování všech skupin, co tvoří společnost. A vnitřní, okamžitý trest společenství za nesprávné chování (zdaleka nejen ve smyslu dnešním, jako trestním, ale především ve smyslu morálním). K tomu je však potřeba několik předpokladů, jako vzdělání, výchova v morálce, cti, poctivosti a pozitivní práci pro společnost, v pozitivních hodnotách, ale také a to je důležité, umět se ubránit těm, co tomu všemu překáží. A to není proces na krátkou dobu. Ta se – bohužel – nejspíš v dohledné době nenaskytne. „Kredit“ však hodnotí jinak. z hlediska – dnes v Číně – státu. A prostá čísla nedávají nic jiného, než něco podobného, jako u pohodlných učitelů, jen průměr známky, ale nehodnotí celkový „přehled o předmětu“ (stav).
Problém není ani tak v kamerách, shromažďování informací, jako ve způsobu řízení a využívání všech možných dat. My, jako celek, jsme až příliš zpohodlněli, zpyšněli a právě u nás je velmi dobře vidět, že přes ztrátu státu, který je v podstatě minimálně polokolonií, přes zničení průmyslu, zemědělství, školství a tak se dá pokračovat dále, tak přes to vše se nic moc jakoby neděje. A proč? Protože kapitalismus pro svůj vznik a rozvoj musel zničit to nejdůležitější v životě lidí – vzájemné vztahy nejen v rodině, jak vidíme zvláště dnes, ale musel co nejvíce ničit soudržnost na úrovni, řečeno našimi pojmy, ulice, obce, čtvrti, rodiny ve smyslu rodinného klanu (rozhodně ne v mafiánském smyslu), rodu a vůbec kvalitativní pochopení soudržnosti v měřítku např. státu.
U nás je to sice stále o něco lepší než v takzvaných „základních zemích kapitalismu“, ale proto není možné zůstat v klidu. Rychle „civilizaci“ doháníme. Důsledkem je „nepochopitelná politika“ doslova a do písmene několika málo jedinců a to proti všem ostatním bez výjimky. Právě proto pak nejsme schopni se dohodnout, zorganizovat (není to sranda v době internetu, mobilů a tabletů?) na tom co nás pálí nebo co chceme a nebo co je v pořádku. Protože ti darebáci všech druhů a úrovní se snadno navzájem najdou a dohodnou. Společnost jako celek si však svoje vztahy a zvyky buduje dlouhou dobu a mnoho lidí ví, jak snadné je přitom třeba rozhádat „pouhou“ jednu rodinu, natož společnost jako celek a zvláště když k tomu dostali darebáci času víc než dost.
Proto si to zavedou ať už v jakémkoli počátečním omezení. Nakonec to všude bude stejné, protože si zvykneme a další kroky „těch druhých“ už drtivá (nebo potřebná) část společnosti přijme s klidem. A navíc „bude nutno“ držet „ousta“ kvůli bodům. Protože kapitalismus si musel vychovávat čisté individualisty, sobce, egoisty a ti mu pomohou k smrti, ovšem o to více sobě i ostatním pomohou do „Nového divného světa“. Teď konkrétně pomáhají zavádět svou individualistickou lhostejností (to přece nic jiného není!!) ke společnosti ten „světový koncentrák“.
Buď je Čína antipodem kapitalismu, jako komunistická země, a pak by měla ve vlastním zájmu proti němu rozhodně bojovat a nebo je to „zatím“ jen země s více „lidskou tváří“ kapitalismu, co se „první“ hrne do „Nového divného světa“. Ale právě posledních cca 40 až 50 let historie Číny není tak jednoznačných, navíc se dá očekávat, jakmile dojde ke změnám na vedoucích místech, může se změnit i politika samotné Číny. Čína si nejspíš bude muset vybrat jasnou cestu, protože jestliže „Nový divný svět“ by měl fungovat, měl by mít celosvětovou působnost, protože tu by mělo být všechno ve vlastnictví „novodobých feudálů“. A to nehledě na své vlastní tisícileté kulturní tradice a zvyky. Čína je přesto všechno jedním z hlavních klíčů k tomu „novému“. Takže pak „nový divný svět“ bude nebo nebude. Zatím bych byl z toho důvodu ve velké nejistotě. Kapitalismus mohl začít „od mála“, ale ne tento „Nový svět“, hlavně ne proto, jaké si ten klade cíle.
„“ v době, kdy již většina TV produkce usilovně pracovala na přípravě přechodu k liberální „demokracii“… „“
Zajímavé. Tohoto si prakticky nikdo nevšiml, že nejmíň od poloviny 80.let se točily filmy více či méně skrytě protirežimní.
U nepovedeného puče koncem 60. let to bylo zjevné. Ale v 80.letech si toho všiml málokdo.
Já si toho všiml poprvé u těsně předpřevratového filmu „Vážení přátelé, ano!“ uvedeného r.1989.
Byla tam dokonce zmíněna tehdejší právní přeměna národních podniků (n.p.) patřících národu, nám všem, na státní podniky (s.p.) patřící momentálně vládnoucí sebrance skrývající se za stát. Což bylo nutnou podmínkou k budoucí privatizaci a rozkradení.
A vůbec, ta atmosféra filmů z 80. let byla cíleně temná a ponurá. Opak atmosféry „radostného budovaní“ let padesátých nebo optimizmu let šedesátých.
To bylo záměrné šíření beznaděje.
V té době to chápalo opravdu jen hrstka jedinců a jejich šance upozornit na to a šířit informaci v dostatečné míře mezi lidi byla minimální. Klíčová masmédia té doby (TV a rozhlas) byla prakticky od počátku ČSR strukturně ovládaná nejstarší globální mafií. Zde se vedl skrytý ideologický a konceptuální boj (a ten nebyl ve všech fázích z jejich strany vždy jen úspěšný). Nakonec ale dokázali na svou stranu strhnout pracující „inteligenci“, proto byl možný tak hladký Plyšák.
Problém vidím v tom, že to nechápou lidi dodnes, že aktivní ideologická, legislativní a ekonomická příprava na převrat v ČŘ probíhala snad od počátku 80. let.
Čím to, že po „normalizaci“ přišlo tak prudké uvolnění?
Co bylo spouštěčem těchto procesů?
Že by úmrtí nebo odchod z funkce u řady ruských činitelů na kterých systém stál ? (napadá mě Andropov a Černěnko, ale bude jich asi víc)
V Polsku působila „Solidarita“ taky od počátku 80. let.
A vůbec, to prudké, i pro Západ šokující zhroucení SSSR je zajímavé téma. Nejspíš bude objasněné v nějaké knize VP.
Přesně tak, postupný řízený rozkladu SSSR po vraždě Stalina a Berji rukama vlastní zrádné věrchušky najdete v knihách VP.
Situace u nás se řešila opakovaně v diskusích na Leva-Netu a i zde byly články, které s tohoto tématu dotýkají. Např. rok 1968 a jeho dopad na postoje našeho národa k SSSR a manipulativní přenos veškeré zodpovědnosti na Rusy (přesto, že vedení SSSR nebylo zdaleka jen Ruské). Následně to bylo mistrně využito k protiruské propagandě (dodnes je to „svatý grál“ rusofobů) a „fruktifikováno“ v 89-tém v podpoře pádu socialismu našim obyvatelstvem.
Obdobné úvahy o věci napadnou snad každého, kdo nad věcí přemýšli. Včteně té úvahy, že změna ve vůdcích Číny může znamenat naprostý obrat v nahlížení na to co je pro společnost užitečné. Zřejmě nemáme potřebné informace.
Jenomže to placání se Evropy v dobrých myšlenkách pro minulost a jalových myšlenkách pro současnost, potřebnou cestou z úpadku Evropy není. Stejně jako není řešením současná forma názorového sjednocování myšlení. Podle mne u nás zíráme do zdi a přežvykujeme prázdné fráze, kdežto Čína je v budoucnosti, kterou Česká republika nechápe. Zažil jsem doby za Maa, kdy Čína vyvážela vepřové konzervy, tenisky, bavlněná trička a propisovací pera. Československo vyváželo strojírenské a průmyslové celky (celé fabriky na výrobu cementu, piva, cukru, strojů, tanků atd.). Dnes má Čína samostatnou vesmírnou stanici, prvenství v patentech mnoha odvětví, světové bankovnictví, neustále rostoucí životní úroveň a má vůli obyvatel být ještě lepší. My máme rozsáhlou stínovou ekonomiku a znechucené obyvatele. Je nejvyšší čas namísto nadřazeného plkání proti Číně začít přemýšlet o tom, jak naši situaci skutečně změnit k lepšímu. Také potřebujeme dlouhodobé cíle užitečné pro společnost (nikoli pro politickou klaku). A protože nejsme za 30 let schopni měřitelně celospolečenského pozitivního rozvoje, můžeme se poučit od Číny, která se měřitelně celospolečensky rozvíjí k lepšímu. Výsledky obou zemí ukazují, že namísto pochyb o vůdcích v Číně bychom měli pochybovat o vůdcích našich.
„Dnes má Čína samostatnou vesmírnou stanici, prvenství v patentech mnoha odvětví, světové bankovnictví, neustále rostoucí životní úroveň a má vůli obyvatel být ještě lepší.“
Budeme-li na věc nahlížet jen skrze tato měřítka, potom mohou být naším vzorem třeba Anglie 19. století nebo USA z 1. poloviny 20. století. Ty země také tehdy zažily obdobný ekonomický růst. Otázkou je, které vrstvy z toho měly užitek, které menší (nemám ale na mysli drobty padající ze stolu bohatých) a které ani náhodou, nebo jinou: Kdo skutečně tvoří hodnoty a kdo jich jen užívá? O koloniích nemluvě.
Číňané kdysi ostře kritizovali politiku SSSR pod vedením Chruščova. Nicméně později si vzali k srdci právě Chruščovovo heslo „komunismus, to jsou bliny s máslem a se smetanou“. A k tomu Bucharinovo NEPovské „obohacujte se“.
Čína je už od doby Maa především obří sociální laboratoř. Podle mého názoru je právě proto „úspěšná“, protože ač řízena „komunistickou stranou“, některé její názorové proudy byly a jsou napojené na globální struktury (GP). Je zde modelován a testován systém budoucího zotročení. Samozřejmě, nelze jen zastrašovat (cukr a bič). Srovnávat s tím situaci u nás nedává smysl. ČSSR byla v určitých fázích vývoje nepříjemným důkazem možnosti existence lepšího lidštějšího uspořádání věcí. Proto rozpad a hluboký pád do otroctví (historicky jsme se opakovaně postavili globalistům do cesty).
Za mě čínský systém společenského kreditu řešením není. Všudypřítomný dozor a elektronická kontrola a následná šikana je obdobou toho co chtějí zavést pohrobci fašistů v západních zemích a vlastně na celém světě (celosvětový lágr se zostřeným dozorem). To že se většina dá pozitivně ovlivnit výchovou ukázal minulý režim u nás. Srovnejte si jenom sociální propad a celkovou úroveň nejnižších vrstev za socialismu a dnes. Tenkrát bylo těch takzvaných sociálů co by se na prstech jedné ruky napočítalo. A dnes?
Trefně jste to pojmenoval. Systém „sociálního kreditu“, to je čirý fašizmus bez přívlastků a bez příkras.
Vlastně je to starý dobrý nelidský kastovní systém z Indie, dovedený k naprosté dokonalosti.
A kdo kastovní peklo v Indii zavedl, to všichni moc dobře víme.
Říká se, že právě ti „žrecové“ kteří způsobili zánik a potopení předchozí civilizace, byli nuceni vandrovat po světě, než zakotvili v Egyptě. A právě z oblasti Indie je tehdy hnali svinským krokem.
Což by vysvětlovalo, proč později spustili na indickém subkontinentu svůj pilotní program kastovního „fašizmu“ v tak obřím měřítku.
Ale tento poslední odstavec berte jen jako perličku, trochu mimo téma.
V kapitalistické diktatuře menšiny naprosto převládl tento problém v chování lidí, pro které je správné pouze to, co je pro ně jako jednotlivce výhodné a přináší jim zisk. Problém byl řešen již v politické ekonomii socialismu. V padesátých letech se ho nepodařilo vyřešit ani Stalinovi (nikdo jiný na to myšlenkově neměl) před jeho vraždou. Přestože dnes se Západ tváří, že politická ekonomie socialismu je neexistující lež, tak problém správného chování ve prospěch společnosti jako celku je od letoška v praxi vyřešen. Vyřešila ho Čínská komunistická strana, která představuje diktaturu většiny. Řešení se jmenuje „systém společenského kreditu“. Čína použila nové postupy v politické ekonomii, které kombinují politickou ekonomii kapitalismu v zahraničním obchodě s dlouhodobými socialistickými cíli užitečnými pro čínskou společnost. Znáte u nás nějaké dlouhodobé cíle užitečné pro společnost (nikoli pro politickou klaku)?
Já bych to než řešení nazval spíš „přímou cestou do pekel“.
A je to řízeno světovými elitami.
To, že chtějí prosperitu Číny, neznamená že taky chtějí prosperitu původních číňanů.
Stejně jako to že ČR má zaujímat v budoucnu důležitou funkci v řízení střední evropy, neznamená, že se ty výhody budou týkat obyvatel ČR. Respektive původních slovanských obyvatel, tedy nás.
Vzhledem k tempu jakým se obsazují všechny klíčové zahraniční firmy výhradně zahraničními pracovníky všech jazyků a barev pleti, a dostávají za to úplně jiný plat než „čeští domorodci“…. no možná že tam nějaké čechy nechají umývat podlahy a čistit záchody.
Jako za starého C.K. zřízení: co čech, to lokaj nebo služka.