Příspěvek od Jany, maminky dvou dnes už dospělých dětí : Náhodou jsem na sociální síti objevila článek o porodech doma a porodech našich předků a zajímavá byla i diskuse pod článkem. Když jsem si toto všechno pročítala, stále více jsem si uvědomovala, jak to vše zapadá do řízené genocidy bílého člověka.

Co se týká porodnic jako takových – kde se vlastně vzaly a jsou opravdu nezbytné? Údajně byly zřizovány ve starověkém Egyptě a Římě pro otrokyně, zatímco „urozená“ a střední vrstva, si ani v děsivém snu, neuměla představit porod vlastního dítěte mimo domov, kam zvali porodní báby, později lékaře, věštce. Otrokyně, která porodila dítě, 5 až 9 dnů mohla zůstat s ním a potom musela začít pracovat. K dítěti chodila jen, aby je mohla nakojit a na noc. Takto to trvalo asi 6 – 12 měsíců na různých místech jinak, podle toho, jak se ke svým otrokům choval otrokář. Po odloučení matky od svého dítěte se o něj nejdříve staraly speciálně vyškolené otrokyně-chůvy. Později, když dítě dospívalo, přecházelo podle rozhodnutí jeho majitele do výchovy k jiným otrokům. Například z některých chlapců se vychovávali vojáci. Takoví vojáci, kteří neznali své rodiče a prošli speciální fyzickou přípravou a psychologickým zpracováním, byli nejvíce oddáni svému otrokáři. Od dětství se jim vštěpovalo, že je pro ně otrokář matkou a otcem, zkrátka Bohem. Do jaké míry se tato údajně starodávná situace podobá dnešní skutečnosti? Porodnice-jesle-mateřská škola-škola-vysoká škola a otrok je připraven. A jelikož „panovník“ je neviditelný, novodobý otrok věří tomu, že je svobodný a nebouří se.

V Rusku (údajně-žádné další info jsem nenašla) byly první porodnice určeny pro lehké ženy, které chodily také rodit do cikánských táborů a ponechávaly zde nechtěné děti na výchovu.

Porodnice je opravdu absurdní. Je zřetelným (cíleným) příkladem ztráty porodního instinktu u žen, původních znalostí a také kultury citů dnešního člověka, ztráty citů skutečné lásky k ženě a ke svému dítěti jako části sebe a svému pokračování.

Dítě narozené v porodnici nemůže být jen vaše. Je ještě něčí. Proces narození se totiž skládá z početí, donošení a příchodu dítěte na svět. Samotné narození je neméně důležité než ty dvě předcházející fáze. Pokud je odevzdáte do cizích rukou, celkem lhostejným k vám a vašemu dítěti, nezúčastňujete se úplně narození svého dítěte. Jako důsledek u vás nevzniknou v plné míře rodičovské city, což dítě pocítí a posléze vám to vrátí svou bezcitností. Tímto postupem příchodu na svět je evidentně poznamenán celý další život dítěte. Položme si tedy otázku, jsou porodnice opravdu nezbytné? Není na čase se nad celým problémem zamyslet a dopřát dětem narození tam, kde bylo z lásky počato, kde se po 9 měsíců vyvíjelo a pociťovalo tu největší možnou lásku, tedy Doma? Doma, pro ně v tom nejkrásnějším a nejbezpečnějším prostoru se svými milujícími rodiči. Kolik dětí, přicházejících dnes na svět toto může zažít? Kolika dětem je to dopřáno? Podívejme se a srovnejme, jak se rodily děti našich vedických předků ve svém Prostoru Lásky:

Při porodu dítěte směl být vedle ženy-rodičky jen její muž. Nikdo nesměl vstoupit, nikdo nesměl rušit ani myšlenky otce a hlavně jeho ženy při přijetí jejich dítěte. Přítomny byly u vchodu pouze zkušené porodní báby, které přicházely na pomoc při nebezpečných situacích, kterých však bylo pomálu. Rodiče velmi dobře věděli, jak důležitá je jejich komunikace a to jak v myšlenkách, tak i nahlas s rodícím se děťátkem. Celého významného procesu zrození se tak účastnili všichni tři – matka, dítě a otec. První pohled a hlavně dotek otce a matky na jejich děťátko byl plný lásky a nadšení. Každý další nevítaný ať již z rodiny nebo okruhu přátel, by byl pro dítě cizí a zbytečně by rušil rodičovské myšlenky na dítě a hlavně by vzbuzoval ostražitost miminka, které se nejlépe cítí v psychologickém poli svých rodičů. Obdobně důležité je nevyrušovat děti a jejich matky při kojení, protože během něj spolu oba láskyplně a významně komunikují.

Technika porodu:

Narození u různých národů lze považovat za dokonalejší úměrně posunu do hloubky dějin a za nesmyslně primitivní v dnešní době. Logika každého příčetného člověka velí, že k narození dítěte by mělo docházet nejen pomocí tlačících pohybů dělohy, ale i pod jeho vlastní váhou – to znamená rodit ve stoje, v sedě – v podřepu. Tato nejpřirozenější poloha je v porodnici obrácená naruby – v leže s nohami vzhůru. Toto mohu potvrdit z vlastní zkušenosti a také mnohé z žen v diskusích – zkuste zatlačit v této poloze. Spoustu žen nutí tato poloha tlačit do hlavy a velmi se vysilují. Často mají popraskané oční žilky. U mě došlo k tomu, že jsem neměla sílu dítě vytlačit a to uvízlo v půli cesty. Stahy mi odezněly a já skončila pod kyslíkem až díky pohotové sestřičce, která mi v pravý čas svou váhou zatlačila na bříško, se dcerka nakonec narodila. Ještě před tím však ke mně doléhaly slova jako kleště nebo zvon – což si ani nebudu raději představovat.

Mnohem lepší než „suchý“ porod je porod v teplé slané vodě, který je mnohem šetrnější jak pro ženu, tak hlavně pro dítě, pro které je výstup z vodního prostředí do ovzduší obrovským stresem.

A teď přijde to hlavní – přestřihnutí pupeční šňůry – asi nejstrašnější sabotáž s jakou v porodnici mohli přijít. Nevím, zda si lékaři vůbec uvědomují, že tímto aktem vezmou dítěti 30% krve a připraví ho o kmenové (imunitní) buňky, taktéž o tzv. „resuscitační komoru“, co je současně další ledvina, játra, srdce a plíce, plus stres z přechodu dýchání z pupeční šňůry na dýchání plícemi. A jak by to správně mělo být? Jsou 2 možnosti:

1. Novorozenec se přiloží k prsu tak, aby zachytil bradavku. Tělo matky bude okamžitě reagovat uvolněním oxytocinu a placenta se jemně oddělí od dělohy. Placenta je jako infuze zavěšena nad úrovní dítěte a tak leží, dokud všechna krev z placenty nepřejde do dítěte. Pupeční šňůra se přestřihne až po ukončení pulsace (cca za 2 hodiny).

2. „Lotosový porod“ – pupeční šňůra není přestřižena vůbec. Placenta se vysuší a pupeční šňůra sama odpadne po 4 – 7 dnech).

Ne náhodou se placenta prodává na výrobu drahých léků, kosmetiky a injekce proti stárnutí „ne-lidí“.

Závěrečný rituál – Podání dítěte otci cizí osobou.

Jsem si jistá, že drtivou většinu obyčejných lidí vůbec nenapadne, že jde o neuvěřitelně zvláštní rituál – podivná „neznámá teta“ předá novopečenému otci čerstvě narozené dítě, které nezplodila, nedonosila, neporodila a vidí muže poprvé a možná i naposledy, ale právě v tom okamžiku přenese nejdražší poklad místo milované ženy. Matka, která dítě zplodila, donosila a porodila, stojí bokem. Tato absurdnost je horší než satanský rituál odřezání od klanu, když vlastní matka nemá právo ponechat si své dítě, ale žádá matku, aby byla kmotrou. Je to akt přerušení kontaktu Matka – Dítě – Otec……

Téma článku přímo vyplynulo z četných diskusí , které vedeme v naší pracovní skupině VODÁRNA . Shodli jsme se na tom, že formování mladé generace (výchova a vzdělávání) musí být celistvé a postavené na společném a pevném základě. Jeho základní kámen pokládají oba rodičové už v okamžiku početí dítěte a běží i celé prenatální období. Narození je jeho vyústění a jeho harmonický průběh je základem úspěšného rozvoje každého nově příchozího člověka na tento složitý Svět. Zazněl názor jedné maminky, věříme že nebude ojedinělý. A nebude jen od maminek, ale i tatínků.

32 komentářů

  1. Pro ty co rozumí ruštině přidávám odkaz na video z kanálu Kramola, kde vědma popisuje, jak systém deformuje jedince už od početí a snaží se z něho vytvořit poslušného člena stáda…..
    Moc pěkné a inspirativní…
    https://youtu.be/P913PAVTMjM

    1. Je to výborné, co se tu sešlo zajímavých odkazů na téma přirozeného porodu. Ta VĚDMA jako VĚDoucí MAtka Aljona Polyň to také nádherně vysvětluje, stálo by to za titulky. Moc děkuji.
      Jedinou námitku Tarcha, odkazující se na davy současných žen nezajímajících se o nic jiného než porodnici a tvářících se po porodu páru dětí jako celoživotní profesonálky, KOB jednoduše vysvětluje nastavením jejich typem psychiky: Biorobot.

  2. pre širší kontext pôrodu odporúčam prečítať túto veľmi zaujímavú knihu: https://www.databazeknih.cz/knihy/magicke-dite-422039
    deti narodené prirodzene sa smejú o dosť skôr, ako deti narodené v pôrodnici.. prijal sa neskutočne chybný predpoklad (na základe pochybnej pseudovedeckej autority), že ľudia sa rodia akoby predčasne, kvôli uzavretiu panvových kostí a veľkosti hlavy… šok z toho, keď som si uvedomil, čo to celom kontexte pre nás znamená, som doteraz ešte celkom dobre nespracoval…

  3. Velice hezký článek a také diskuse. Zásadní je vnitřní nastavení rodičů, a to od početí až po příchod na svět. Tento jejich vnitřní svět pak determinuje vnější podmínky. Probíhá-li to vše na vědomé úrovni a v harmonii s přírodou, tak budoucí Človíček může svůj život stavět na pevných základech. Tento vstup do hmotné reality bude navždy ovlivňovat jeho vnímání událostí.

    1. A ještě bych ráda odkázala na knihu Jaroslava Duška “První dotek”, ve které nádherně popisuje nejen význam prvního doteku dítěte.

  4. @VODARNA, jsem moc rád za toto téma, za tento aspekt “stávání se člověkem”, jsem i moc rád za to, že zde byla MIK521 zmíněna Asociace pro porodní domy a centra (apodac.org). Jsem aktivní v tomto tématu právě ve strukturách APODACu a pokud by VODARNA měla zájem, rád budu spolupracovat, podílet se na jeho dalším osvětlování.
    Kontakt přes admina.

    1. Rádi tě přizveme ke společné práci. Posílám Ti mail.

  5. Málo také ví, že miminko si samo určí, kdy se narodí. Jakmile je zralé, jeho organismus přes placentu pošle zprávu ve formě chemické látky, která způsobí, že matčin organismus začne v hypofýze vytvářet hormon oxytocin, “hormon lásky”, který je mj. odpovědný i za děložní stahy. Takže teprve na výzvu ze strany dítěte se spouští celá tato hormonální kaskáda, jejímž cílem je, aby miminko přišlo na svět. Antagonistou, látkou rušící působení oxytocinu, je stresový hormon adrenalin. Proto je tak důležité, aby se budoucí maminka cítila v bezpečí, aby byla v klidu – aby porod mohl pokračovat přirozeně a svým tempem. Proto se velmi často děje, že hezky rozběhnutý porod se po příjezdu do porodnice zcela zastaví – matka se necítí být v bezpečí (divme se tomu – v noci ostré světlo, diktování po sté těchtýž údajů na příjmu, “příprava na porod – holení, případně klystýr apod., “příjemná” PA či lékař/ka) a její organismus se brání přivést do takového prostředí její dítě. Pak se začně porodu pomáhat a porod, který mohl skončit úplně přirozeně, v pohodě, končí po řetězci “pomáhajících” zásahů třeba císařem. A to vše vlastně úplně zbytečně. Stačilo by podpořit maminku, počkat, až se obnoví její důvěra. Ale naši lékaři, co jsem mohla číst, nikdy přirozený – opravdu přirozený, nemedikovaný porod nikdy nezažijí. Proto se ho bojí – oni ten proces ani neznají. Porod není o kontrole, o pípajících přístrojích, křivkách na monitoru – ale o důvěře, vyčkávání, podpoře a zásahu opravdu až ve chvíli, kdy je to potřeba. Zdravé miminko ví, jak se má narodit, a umí to. Jen mu to zbytečně nekazit…

    1. Jsem jen poučený otec, ale myslím, že ve vašich příspěvcích zaznívá to podstatné, moc děkuji za osvětu. Vrací mě to do Neratovic a k obrovské vděčnosti za trpělivost naší PA Jarušky. Nechci si nechat pro sebe tuto jedinečnou přednášku Martina Nemravy a Natálie Sedlické, nabízím k tématu, pokud jste ještě neviděli:
      https://slideslive.com/38907945/jak-nerodi-muzi-role-muzu-u-porodu
      Něco o nich:
      https://www.respektkporodu.cz/?people=martin-nemrava

      1. @ MIK521 Moc děkuji 🙂

  6. Ještě bych ráda dodala, že to skvělé procento novorozencké úmrtnosti, kterým se naši “dinosauři” prsí v porovnání s ostatními státy, je třeba nahlížet ve světle toho, že v naší zemi se do statistiky zemřelé miminko narozené do 24. týdne vykazuje jako potrat, zatímco třeba v Německu již jako mrtvorozené dítě. Dále eugenika ve smyslu doporučování “přerušení” těhotenství u dětí s vrozenými vývojovými vadami (které by po porodu třeba zemřely). Znovu opakuji, že nijak nesnižuji um a úsilí lékařů při záchraně životů maminek a dětí, velmi si toho vážím. Ale je třeba vědět, jak statistiku číst.

  7. Jako budoucí otec jsem v roce 2017 strávil téměř celý týden na festivalu Respekt k porodu https://www.respektkporodu.cz/. Setkal jsem se zde s mnoha zajímavými lidmi, také s iniciativou Asociace pro porodní domy a centra https://apodac.org/ . Moje manželka je vědomá žena, vybrali jsme si přátelskou porodnici (Neratovice), a byla to velmi dobrá volba.
    Porod je nejdůležitější středobod života rodičů a dítěte – nového člověka na světě. Je oprávněné kolem tohoto bodu vystavět celé vzdělávání člověka – osobní růst naplňující mužskou či ženskou roli, výchovu k naplněnému partnerství a pozdějšímu rodičovství – tady je skutečný smysl Života, a tím i života. To se systémově neděje, ale objevují se lidé, ženy i muži, kteří při uvědomění svého ženství či mužské role vidí tyto priority.
    Chci říct, že v této oblasti tady není prázdno – jsou tu vědomé ženy-matky, vědomé porodní asistentky a jsou tu i porodnice, které nečekají na instrukce shora a samy nabízejí tu nejzdravější možnou cestu pro vědomé ženy. Je těžké docenit jejich práci.
    Ale je třeba vědomých žen-matek (taky mužů-otců), není to dnes Systémem podporováno, ale je to možná cesta (v rámci dané úrovně svobody) pro každou ženu. Tady vidím roli babiček a matek dospívajících dcer – pokud máte co předat, předávejte, ani ideální Systém to za vás neudělá tak, jak to můžete udělat vy samy, se vší rodovou hrdostí.
    Nenalézám pomoci pro ženy, které k porodu přistupují – no nějak TO porodím, jedno kde a jak, ONI už budou vědět. Nevědomí je těžká bariéra. Můžeme vinit Systém, ale to není celá pravda.
    Jestli vědomá žena bude rodit doma nebo jinde už není tak zásadní, důležité je láskyplné okolí a důvěra k němu, žena rozhoduje a musí být plně respektována. Porod nemá zaručenou šablonu, proto ani systémové nastavení by ji nemělo mít. Dnes je reálná možnost si vybrat, Systém může pomoci ve výchově a pěstováním všech možností volby, ale těžiště zůstane i v ideálním společenství na kultuře ženských rodových linií. Na mužích pak je uvolnění dnešního mocenského sevření této oblasti, tak aby cesta k vědomému ženství byla ta běžná, normální a přirozená.

    1. Díky, Miku. Skvělé pochopení i vyjádření. Tlak na osobní zodpovědnost a osobní rozhodnutí prudce roste a reparáty se nenabízejí. Ideální Rodič je jen jeden, i když realizovaný ve dvou fyzických podobách MATKY a OTCE. A tím třetím by měl být záhy vědomý UČITEL. Pokud dosáhne společnost tohoto triumvirátu, pak se nebojím budoucnosti. Všichni tři budou pracovat se stejným anebo blízkým SVĚDOMÍM a ROZLIŠENÍM.

  8. Z tématu to jasně vyplívá, ale volba partnera je v podstatě absolutním základem k pohodovému a bezproblémovému porodu, v podstatě i celému životu.

    Pokud ti dva spolu souzní, tak pak panuje shoda i nad způsobem porodu a tudíž je vytvořen základ k tomu, aby se rodilo doma.

    Když žena není stresována rodiči, manželem a jeho rodiči, když se může dítěti od početí, celých těch 9 měsíců věnovat, tj. komunikovat s ním, věnovat se sobě (a tím i tomu dítěti) tak si prostě a jen připravuje pohodovou další cestu.

    …. takže žádné chození do práce a řešení nějakých nesmyslů, které se dítěte a sebe netýkají. Žádné neustálé běhání za lékařem/doktorem (= zatím, co dává léky/tím co se honosí titulem ze školy odtržené od života/člověka), žádné ultrazvuky a jiné zbytečné nesmysly.

    Důvěra v sobě a své vedení ze strany všehomíra. Pouze poslouchání vlastní intuice, její vnímání a naplňování.

    Pak se ani porod neřešení “jako problém, byť potenciální”, ale pouze jako něco krásného čím se projde a co má své další pokračování.

    Ale na takový průběh/příběh je nejprve potřeba začít (= teď hned) pracovat na sobě, svém způsobu myšlení = stravování = celého svého každodenního života.

    Pak si těch porodů doma můžete užívat :o)

  9. Nová doba porodní – Vlastimil Marek
    – sic jsem to četl dávno, myslím že stojí za přečtení. Věnuje se tam právě danému tématu a hlavně tomu, že vývoj dítěte začíná dávno před porodem.

    1. @Cestovatel potvrzuji ocenění práce Vlastimila Marka. Rovněž doporučuji.

  10. Děkuji Janě za pěknou kompilaci …

    Protože chystám sérii článků na téma “Zvonící cedry Ruska” (dále jen ZC) od spisovatele Vladimíra Megreho (a jejich vztahu ke KSB – podle mě kladného, ale doposud to není zbytkem komunity přijímáno), je na místě dodat, že velká část textu z pochází z tohoto zdroje, tj. ZC (Kniha 8.2 Nová civilizace – Obřady Lásky; kapitola KDE VLASTNĚ MÁME RODIT DĚTI?).

    Ty největší perly (a z diskuse je patrné, že zveřejněnou informaci za perlu považují i mnozí zdejší studenti koncepce) jsou v ZC ukryty v pozdějších dílech. Většina studentů koncepce však ZC nikdy nečetla… nebo se dostali, podobně jako Zaznobin, jen k 5. či 6. dílu

    Myslím, že je čas to změnit, protože je snad evidentní, že ten text Megermu nediktoval jen tak nějaký hej počkej, ale někdo se žreckými schopnostmi. … zbývá určit, zda ten někdo je z prostředí GP, ruských znacharských klanů … nebo jaký je vlastně jeho vektor cílů ???

    1. No, on sám Megre v těch knihách vystupuje jako totální hlupák (tedy jako standardizovaný produkt západní společnosti) – alespoň v prvních dílech, pak se to lepší…. ale tak to muselo být – Megre jako protiváha oproti prezentované koncepci nezatížené překrouceným pohledem na svět. Takhle si to našlo čtenáře co jsou schopni přemýšlet, porovnávat a pak je na nich co si z toho vezmou

      1. Megre je pouhý pošťák Sdělení obsaženém v ZC.

        Na pošťáky nejsou kladeny tak velké morální požadavky jako na autory Sdělení…. v podstatě jediným požadavkem je, aby nezkreslil obsah přineseného Sdělení.

        To, že sám sebe v zápisu nepřikrášloval je indície svědčící o tom, že nezkreslil (na jeho místě by drtivá většina z nás sama sebe přikrášlovala = zkreslovala)

  11. Hledáme MÍRU a tak je to asi namístě . 1% potenciálně komplikovaných porodů nemůže určovat pravidla těch 99%.
    Podstatné je, že těch 99% není chyba anebo omyl, ale poslední otevřené Okno Overtona. Stejný mechanizmus jako s Kovidem. Vytvoříme “nebezpečí” a donutme většinu k připravenému procesu.

  12. Souhlasím s domácími porody, ale jak zvládnout doma porod komplikovaný….měli jsme v rodině mladou matku, která měla tak komplikovaný porod+ vysoký tlak, hrozil kolaps ledvin, všechno se semlelo na poslední chvíli. Výborný tým lékařů u Apolinářů měl co dělat, aby jí zachránil život. A volali k tomu primáře, který se k mamince vrátil z cesty na chalupu a za 5 minut 12 zachránil císařským řezem oběma život. Všechno se semlelo na poslední chvíli, doma by nepřežila. Pro tyto a podobné případy musí zůstat lidsky vedená specializovaná zdravotní zařízení.

    1. V Holandsku to zvládají …. místo porodnic, mají hustou síť porodních sanitek, takže se říká, že tzv. při porodu čeká sanitka za nejbližším rohem.
      (Důvodem samozřejmě není péče o člověka), ale to, že to je na provoz levnější než nemocnice.

      1. Též dochází k řádnému posouzení, jestli je pro matku ze zdravotního hlediska péče PA vhodná, nebo zda bude zařazena mezi maminky rodící v nemocnici. Udává se, že porody v domácím prostředí představují v Nizozemí cca 30 % všech porodů.

    2. @Tarch
      Víte, porod je třešničkou na dortu a problémy u porodu jsou ze 100% o rodičích a především o matce. Takže, pokud je budoucí mám a vnitřně v pohodě a doma je harmonie, tak jsou problémy u porodu pouze iluzorní téma.

      Uvědomte si, že porod, který v systému zažila ta budoucí máma, její výchova a vliv společnosti jsou tou pravou příčinou problému u porodu.

      1. To je tak trochu nesmysl “problémy u porodu iluzorní téma..”, protože reakce lidského těla během procesu porodu je neodhadnutelná – kamarád je gynekolog. Zrovna tak jak může ideálně probíhat banální operace a najednou je tu problém a zachraňuje se lidský život. Pokud některé maminky chtějí nechť doma rodí, ale bude-li to většina bude to nahrávání GP – elita v porodnicích zůstane a plebes doma jako za starých časů s rizikem úmrtí. Kromě toho by tento proces návratu porodů do domovů maminek umožnil obrovskou redukci počtu gynekologů-porodníků a ti co zbydou budou k nezaplacení pro normální rodiny. Těla dnešních žen jsou jiná než těla žen co rodily před
        sty a tisíci lety. Ani plně vyškolená porodní asistentka doma u porodu nemůže zvládnout náhlé komplikace , které vyžadují okamžitá rozhodnutí a zásah odborníka – dělá to moje spolužačka. To by se tak GP líbilo, vrhnout nás zpět do minulosti. Kdo chce ať rodí doma, ale pak nedej bože v případě neštěstí ať se rodina matky nesoudí, protože matka měla možnost volby.

      2. @Tarch
        Mluví z Vás jen strachy, chápu proto i to co píšete.

        Když se zklidní vnitřní nastavení, není pro problémy místo.

        Očař umí jen zvednout dioptrie a nasadit brýle … a gynekolog, který je “vyškolen” na rození do kopce těžko může pochopit to, co píšu. Porodní asistentka nemůže zafixovat mentální nezpracované bloky u rodičky a jejího muže.

        Takže, pokud je splněna podmínka, o které jsem psal, tak pak je to co píšete Vy pouhé scifi (z minulosti, pardón, naší součastnosti).

      3. S kolika ženami jste třeba mluvil na tohle téma – u nás v rodině by žádná třeba rodit doma nechtěla a všechno jsou to inteligentní ženy, VŠ na porody doma nemají negativní názor, ale rodit chtěly v porodnici. nechci se chlubit, ale tak to je. Co nechápu jak může “vnitřní zklidnění” vyřešit náhlé nečekané komplikace při porodu. Osobně bych polidštil porodnice a jejich personál, ale nepřenášel většinu porodů domů. To nahrává likvidaci odborné gynekologie a porodnictví. Více než teorii o harmonii apod. to chce vyjít do terénu a mluvit s ženami, těmi současnými i našimi matkami, babičkami pokud je ještě máme. Nemluví ze mne strach, ale zkušenost se dvěma těžkými porody v rodině. Jako teorie je článek dokonalý, ovšem praxe bývá jiná, zkuste vyrazit do terénu a mluvit s matkami.

      4. @Tarch
        Nehoda není náhoda. To, že se někomu něco děje a někomu jinému ne, to je otázka vnitřního nastavení každého toho jedince.

        Chápu, že na základě Vašich zkušenosti máte postoj, jaký máte. Vychází to z Vás a těch dalších lidí, kterých se to týkalo.

        Já osobně mám jedno své dítě odrozené mnou bez asistence a další děti s asistencí, ale všechny doma. Mám prostě jiné zkušenosti. Vím, jak jsem/jsme se s ženou k tomu dopracovali. A přitom “lékaři” říkali, že máme 4% šanci za život na dítě, pak také povídali něco o rozštěpu, atd. Ale o tom je život, buď za bernou minci berete to co říká někdo jiný a nebo to co máte nastaveno uvnitř.

        Vnitřní zklidnění, jak to popsat. Prostě stav “VÍM”. To znamená žádné pochyby. Když něco 100% víte, tak nepochybujete.

        To není “věřím”, “chci věřit”, “doufám”, “možná”, atd. …. to vše jsou prostě jen nižší úrovně toho VÍM. Každý zná stav VÍM, ale každý ho zná u něčeho jiného (jiná oblast svého života, jiné události, …). Ale tam, kde ho kdokoliv zažívá, tak tam chápe to co píšu. A v těch jiných oblastech, kde to tak nemá, tak tam zažívá ty jiné stavy (nižší úrovně). Tam kde nejsou pochybnosti to prostě funguje jinak než tam, kde pochybnosti jsou.

        Když prostě víte, že dítě bude zdravé a porod bude příjemný, rychlý a klidný, tak to tak prsotě musí být … ale vnitřní stav “VÍM” se nedá okecat, zracionalizovat. Prostě buď je a nebo není …. a když není, tak čím větší je míra té vnitřní nejistoty (třeba i zastírané či nepřiznané), tím vzdáleněji od toho cíle ve finále skončíte.

        Zní to je jednoduše. Je to jednoduché. Dostat se do staví 100% vím v oblasti/situaci, kde to tak aktuálně nemám, to však již tak jednoduché být nemusí.

        A mnoho lidí tu změnu ve svém vnitřním nastavení udělat ani nedokáže. Ale jde to. Vždycky to jde, když daný člověk se pro to skutečně vnitřně rozhodne a dělá kroky k tomu, aby to tak bylo.

      5. Odkud berete, že postoj GP je takový, jako tvrdíte?

        Porodnice je technokratické zařízení, tudíž je pod kontrolou GP. GP naopak brání porodům doma.

    3. Ženy, které rodí doma (i můj případ) nerodí samy -mají u sebe plně vyškolenou (VŠ studium) porodní asistentku (PA), k které docházejí celé těhotenství. Tato PA je tidíž velmi dobře zná, jak po zdravotní, tak i psychické stránce. To se Vám v klasické péči ani náhodou nestane – vzhledem k její roztříštěnosti (lékař, sestra, prvotrimestrální screening, další screeningy, těhotenská cukrovka – ta zase na jiném pracovišti, závěrečný měsíc docházení na monitory do porodnice, porod…) se budoucí maminka setká i se 70 různými (!!) zdravotnickými pracovníky. I kdyby tito lidé sami byli etičtí a s nejlepší vůlí lidští, v tom množství rodiček a omezeném čase nikdy nemůže vzniknout, jako k PA, která maminku doprovází a podporuje celé období těhotenství přes porod až po první dny s miminkem., kdy radí s péčí o novorozenečka. PA dokáže sama zhodnotit zdravotní a psychický stav matky – zná ji, má výsledky vyšetření. Žádná PA si nevezme “na triko” domácí porod , pokud by hrozilo sebemenší riziko, a jednoznačně doporučí nemocniční porod (kde s maminkou bude jako její doprovod; jsou osvícené porodnice, které těmto PA i umožňují tam porod vést). Co se týká nečekaných komlikací během porodu – ty jsou díky neinvazívnímu přístupu omezeny na minimum (žádné protrhávání vaku blan, dokud je dítě ještě vysoko s komplikací prolapsu pupečníku, žádné podávání medikací, které mohou zastřít skutečný stav a reakce rodičky (dáme tabletku, aby dozrálo děložní hrdlo, dáme trochu oxytocinku, aby se nám rozběhly stahy… Jenže ouha – umělý oxytocin prochází přes hematoencefalitickou bariéru a rázem je to náhlá příšerná bolest, kterou matka nevydrží, takže epidurál, aby nic nebolelo, pak ale rodička necítí stahy a musí nastoupit řízené tlačení se všemi s tím spojenými riziky. Nezřídka takový porod končí pro vyčerpání matky právě císařským řezem/vexem (vakuum extrakce, “zvon”) a s tím spojenými dalšími komplikacemi: po císaři narušený bonding (matka na JIP, dítě samo), velmi často kojení v háji (dítě na umělé výživě = finanční náklady, není to plnohodnotná výživa, ať si farmafirmy říkají, co chtějí), narušení břišní stěny jizvou (fyzioterapeuti by mohli vypravovat, jak je osvěta v tomto směru nulová a tyto nešťasné maminky pak končí u nich v ordinacích s bolestmi v zádech, bříškem, které se nestahuje, jak by mělo, a ony stále vypadají, jak kdyby byly v 6. měsíci, protože fascie jsou narušeny, s problematickými jizvami, protože nikdo nevysvětlil, jak je třeba se o jizvu starat, atd., atd.). A i když se “povede” porod vaginální, nejedna matka má trauma ze zcela zbytečného nástřihu, uspěcháváním porodního procesu může dojít i k poškození miminka (není správně dorotované a již nuceno se narodit). O pošramocené psychice nemluvě. Nechci v žádném případě hanět péči nemocniční – vždy budou maminky a děti, kterým zachrání život!, ale její plošné aplikování tam, kde není třeba, vede (ještě kromě toho, že je to drahé) ke zcela zbytečným komplikacím zdravotním i psychickým.

  13. Nejde zdaleka jen o obor porodnictví. Celý systém zdravotnictví coby regulátora planetární populace a koncového dealera Rockefellerova “byznys plánu” (BigPharma) se blíží ke svému neslavnému společenskému kolapsu. KOVID bude tím posledním hřebíčkem do rakve důvěryhodnosti tzv. zdravotnictví a stavění skutečné ochrany a to především preventivní, lidské populace. V tomhle globálním transformačním procesu by rození našich potomků v kruhu blízkých mělo být samozřejmostí. Překážky jsou umělé a snadno překlenutelné. A kdo chce do “bílého ráje”- samozřejmě-cesta volná.
    Vzpomínám na prof. Švejcara a jeho kampaň v 70. a 80. letech minulého století…

  14. Velmi dobrý a silný článek Jano. Dává smysl, vše do sebe zapadá. I to systémové brojení proti domácím porodům. Systém výroby otroků se brání přirozenému rození LIDÍ. Poznatky z článku stavějí dnešní proces porodů a příchodu dětí na svět do světla nenormálnosti a nepřirozenosti.

    Připomnělo mi to jednu naši příbuznou, která se narodila na západě, celý život tam žije a stala se doktorkou. Porodila své první dítě doma. Sice to bylo náhodou, protože i když už začala první fáze porodu, tak jí poslali z porodnice domů, že ještě není čas. Takže za asistence svého manžela porodila doma v koupelně. Teprve pak se dostala do porodnice. Asi jako bonus jí pak narozené miminko v té porodnici málem zabili, protože jí ho hned po příjezdu vzali, dali do inkubátoru a někdo se “spletl” v nastavení teploty, takže když ho pak sama našla, tak bylo velmi podchlazené. Okamžitě si ho vzala k sobě a zahřála ho svým teplem. S odstupem času si myslím, že chtěli mimčo zabít, vinu hodit na matku a všem “ukázat,, jak jsou domácí porody nebezpečné. Dnes má děti tři a ty zbylé dvě rodila doma zcela plánovaně.

    Kéž se celý systém jednou vrátí do normálnosti. Ještě jednou díky za článek.

Comments are closed.