Tento text v původním rozsahu 12 stran nám zaslal pan Michalů. Pro uveřejnění na našem webu text krátíme.
Jsem stále žijící svědek celé té sovětské prý okupace (od 21. srpna 1968 – 21. června 1991, tj. 23 let) a chci dobrovolně na svoji čest a svědomí podat o celé té prý okupaci toto svoje svědectví.
Nejprve, než podám svědectví o tom, jak jsem já a my všichni – tedy celá naše československá společnost – žili v té sovětské prý okupaci a během ní a jak jsme ji vůbec mohli přežít, musím začít tímto… Podle chorobné fanatické nenávisti a hysterie všech těch pošuků (ano pošuků) a psychopatických nenávistníků je vstup armád pěti států Varšavské smlouvy v čele s vojsky SSSR na území Československa vnímán prý jako okupace a takto:
- „Okupace“, při níž nebyla vypálena ani jedna vesnice je prý nesrovnatelně horší zločin než desítky vesnic, které byly vypáleny a jejich obyvatelstvo vyvražděno za okupace německými nacisty (Lidice – vypáleny Němci 10. 6. 1942, obyvatelstvo i s dětmi vyvražděno; Ležáky – vypáleny Němci 24. 6. 1942, obyvatelstvo vyvražděno; Juříčkův mlýn – vypálen Němci 3. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Zákřov – vypálen Němci 18. – 20. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Ploština – vypálena Němci 19. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Prlov – vypálen Němci 23. 4. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Vařákovy paseky – vypáleny Němci 2. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Leskovice – vypáleny Němci 5. – 6. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno; Javoříčko – vypáleno Němci 5. 5. 1945, obyvatelstvo vyvražděno…),
- „Okupace“, při které sověti nikoho nemučili, je prý daleko horší zločin než „jenom“ 82 umučených lidických dětí za německé nacistické okupace (nelze nepřipomenout bestiální zločin NĚMCŮ spáchaný na bezbranných lidických dětech, kdy i naprosto malé děti ve věku dvou, tří let až patnácti let byly umučeny, zavražděny udušením ve speciálně pro to připraveném nákladním vozidle, jehož korba – nástavba byla uzpůsobena jako plynová komora, kde tato děcka byla udušena výfukovými plyny! Takto byly naše lidické děti zavražděny Němci dne 2. července 1942 v táboře Chelmno. Děti byly nahnány do nákladních automobilů se vzduchotěsnými korbami. Po nastartování motoru byly výfukové plyny vypouštěny do korby, kde byly namačkány nahé děti. Jak dlouho a v jakých křečích chudinky umíraly?!),
- za sovětské „okupace“ se nekonaly žádné popravy československých obyvatel v pankrácké sekerárně a na kobyliské střelnici, ale to je daleko horší zločin než tisíce takto popravených obyvatel za německé nacistické okupace,
- za sovětské „okupace“ se nekonalo uzavření českých vysokých škol, nebyly žádné popravy českých vysokoškolských studentů, žádné deportace českých vysokoškolských studentů do koncentračních táborů,a přesto je to prý nesrovnatelně horší zločin než právě za německé okupace uzavření vysokých škol, poprava devíti studentů, odvlečení 1.200 vysokoškoláků do německých koncentračních táborů (17. 11. 1939 zastřeleno Němci v ruzyňských kasárnách devět představitelů studentských spolků, jedním z nich byl i student Jan Opletal, české vysoké školy uzavřeny Němci na tři roky),
- 400 obětí na životech v době celé té sovětské prý „okupace“ (trvala 23 let, od 21. srpna 1968 – 21. června 1991) je daleko a nesrovnatelně horší zločin než 365.000 obětí Němci zabitých, umučených, popravených československých obyvatel za německé nacistické okupace (trvala 6 let, od 15. března 1939 – 9. května 1945). Takže ještě jednou – 400 mrtvých je daleko a nesrovnatelně horší zločin než 365.000 mrtvých!! K těm počtům obětí se ještě vrátím.
- žádná genocida na českém a slovenském národu v době celé té sovětské prý „okupace“ je daleko a nesrovnatelně horší zločin než cílená, důkladně prováděná genocida, tj. likvidace českého a slovenského národa Němci za německé nacistické okupace,
- včasná a bleskurychlá pomoc a podpora přátel, záchrana našimi přáteli (Sovětským svazem, SSSR, ruským lidem a národem a spřátelenými zeměmi sdruženými vojensky Varšavskou smlouvou, jíž jsme ostatně také byli členem) za té sovětské prý okupace je daleko a nesrovnatelně horší zločin než ZRADA Velké Británie a Francie v Mnichově v září 1938 (v noci ze dne 29. na 30.), kdy zcela hanebně a bezostyšně nás právě tito dnešní vnucovaní nám falešní spojenci zradili a vydali do spárů a pařátů nacistického hitlerovského Německa!
Přitom bilance obětí na životech celkově za dobu celé té sovětské prý okupace (od 21. srpna 1968 – do 21. června 1991, za 23 let) je 400 lidí, z toho do konce roku 1968 137 lidí! Toto je přesný údaj, který sami přiznali čeští historici naší současnosti, tedy doby zcela chorobně nepřátelské a nenávistné vůči všemu ruskému! A tito vůči Rusku zaujatí historici zpřesnili takto počet obětí té sovětské prý okupace. Do konce roku 1968 ZEMŘELO 137 lidí. Průměrný počet obětí na životech za jeden rok celé té 23 leté sovětské prý okupace je tak 17 (ano, slovy sedmnáct) lidí! Zajímavé – čtěte dále – ti historici dokonce sami píšou, že ZEMŘELO!! Nebyli zastřeleni, nebyli umučeni, nebyli pověšeni, nebyla jim setnuta hlava, nebyli zplynováni!! Tyto oběti na životech, tito lidé, kteří – jak píšou i sami čeští historici, ZEMŘELI (tedy během té sovětské prý okupace), nepřišli rozhodně o životy v důsledku nějakých urputných bojů při statečné obraně své země se zbraní v ruce proti přicházejícím vojskům armád pěti zemí Varšavské smlouvy (mainstream by napsal jenom proti vojskům Sovětského svazu!), ale v naprosté většině případů to byly nešťastné nehody, tragické náhody a neúmyslná zabití mnohdy i zcela zbytečně úmyslně vyprovokovaná. Mnozí z těch srpnových a posrpnových tragicky zahynulých občanů Československa byli provokatéři!! (Ať se vám to líbí, nebo nelíbí, je to tak! A bylo tomu tak i v Liberci!!)
Nikdy (naprosto NIKDY!!) žádný sovětský/ruský voják (nebo jiný voják zemí Varšavské smlouvy) nevzal samopal a nezačal pálit do bezbranných obyvatel jako například 10. června 1942 na Horákově statku v Lidicích, kdy po zuby ozbrojení Němci začali pálit, postříleli a pozabíjeli všechny muže jen tak! Pak se klidně procházeli mezi mrtvolami a každému ještě vpálili pro jistotu ránu do hlavy. Poté se šli fotografovat, veselit a opíjet. Během tedy jen několika málo hodin němečtí fašisté pozabíjeli jen v jedné vesnici a jen na jediném dvorku více lidí, než ti Rusové a celá Varšavská smlouva za celou dobu trvání té sovětské prý okupace na území celého Československa!! Jistě, zasmrádlá svoloč z kaváren a další proamerická špína vám bude ukazovat postřílené zdi třeba na Národním muzeu na Václavském náměstí, snad i jinde. No a co?! Pro výstrahu a možná i ze strachu bych do vzduchu a nad hlavy lidí a davu střílel i já.
Bilance obětí na životech celkově za dobu celé německé nacistické okupace (od 15. března 1939 – do 9. května 1945, za 6 let), která trvala podstatně kratší dobu (6 let německých proti 23 rokům sovětským) než ta sovětská prý okupace, je 365.000 NĚMCI ZABITÝCH československých obyvatel!! (tj. přímo zastřelených, oběšených, popravených, zplynovaných). Průměr obětí na životech za jeden pouhý rok celé té německé nacistické okupace je tedy 60.833 (slovy šedesát tisíc osm set třicet tři) lidí!!
SROVNEJ ČÍSLA!! 17 (což je roční průměr obětí na životech za celou tu dobu sovětské prý okupace) proti 60.833 (což je roční průměr obětí na životech za celou tu dobu německé okupace)!! Ještě jednou: 17 proti 60.833!!
Mgr. Petr Michalů
V případě „okupace Československa v letech 1968 – 1991“ je nutné si neplést dojmy s pojmy a použít příslušná ustanovení mezinárodního i českého práva (a také významový slovník pojmu „okupace“). Např.: „V případě, že ozbrojené síly jedné ze znepřátelených stran obsadí část území druhé strany a jsou schopny je udržet a vykonávat zde své pravomoci, jedná se o okupaci. O okupaci jde i v případě, že se okupující mocnost nesetkává s ozbrojeným odporem. Svojí dočasnou podstatou se vojenská okupace odlišuje od kolonialismu nebo anexe. Nejedná se tedy o připojení daného území k státnímu území okupační mocnosti, nýbrž o prozatímní výkon státní moci.“
Jistě se tímto tématem někdo kompetentní zabýval a existuje nezávislé a objektivní právní zhodnocení „internacionální pomoci vojsk VS v srpnu 1868“, které bude zřejmě odlišné od propagandistického výkladu podporovaného mainstreamovými médii.
Ono to vlastně vše je založeno na jednom základním pravidle.
To pravidlo zni –
Vždy, za všech okolností, za jakéhokoli režimu a vůbec kdekoli, se v průběhu času dostanou k reálné moci vždy jen ti nejhorší darebáci s největšími ambicemi, nejostřejšími lokty, bez skrupulí a výčitek svědomí. A když pak tu reálnou moc uchopí, jsou schopni udělat strašně moc pro její udržení
Dá se říci, že za socialismu jsme vlastně měli ohromné štěstí v tom, že ti darebáci byli drženi na řetězu tou ideologií, v jejímž jméně uzurpovali moc. Dnešní darebáky na řetěze nedrží už nic.
Nevládli nám žádní komunisté – vládli nám kariéristé co se velmi dobře přizpůsobili době a protože doba „říkala“ komunismus, byli tedy v komunistické straně.
Příklad – ředitel fabriky byl „komunista“. Přišla doba privatizací. Co by udělal OPRAVDOVÝ komunista? Ve jménu jím vyznávané ideologie by se spojil se svými dělníky, spolu s nimi by vytvořil družstvo-druh komuny v tom jejím smyslu slova a privatizoval by tu fabriku spolu s nimi. Co udělal ředitel „komunista“? Fabriku zprivatizoval PRO SEBE, nabral na ni úvěry, vytuneloval a poslal do bankrotu a dělníky na dlažbu.
Bývaly kdysi Akce Z. Kdo byl skutečný komunista….
– ten kdo přijel z okresu, poklepal na základní kámen kulturního domu, zpil se do němoty s místními hodnostáři a zase zmizel,
– nebo ti, co pak o sobotách nedělích ten kulturák postavili?
Honzo, skvělá úvaha (za mě), na vztah moci a ideologie se dívám podobně, touha po moci jako stránka lidské přirozenosti jde nad všechny ideologie. Proto své úvahy vedu k jakémusi kodexu výkonu moci. Jestliže hledám smysl moci, pak je to posilování harmonie společnosti. Sama harmonie společnosti roste z jednotlivých lidí a dvou nejdůležitějších lidských vztahů: matka-dítě a muž-žena=rodiče. Základní kámen pro kodex výkonu moci je odpověď na otázku: Co přináší daný výkon moci těmto vztahům, potažmo harmonii soužití celé společnosti?
První položkou kodexu je transparentnost – každé mocenské rozhodnutí musí být dokladováno: kdo, kdy a o čem rozhodnul. Není to primárně pro možnost postihovat rozhodovatele, ale pro možnost poučení se z chyb. S tím souvisí otázka – podle čeho je rozhodováno? Každé řízení je založeno na informacích a řídící moc musí pečovat o dostupnost správných informací pro dobrá rozhodnutí. Získané informace musí být veřejné. Výkon moci podložený takovým kodexem by byl normální součástí společenské dělby práce. Je to naivní ? Ještě mám v záloze něco k volebnímu systému :-). Raději někdy příště.
Honza & MIK521
Skvely rozbor…pobavilo, poucilo,potvrdilo….dekuji
Já souhlasím, ale s jednou malou připomínkou podloženou osobním zážitkem. Otec mé kolegyně byl ředitelem jedné místní továrny. Byla jsem u nich na návštěvě, když se vrátil zcela zničený z Prahy, kam vezl zpracovaný návrh na privatizaci podniku kde by všichni zaměstnanci byli spoluvlastníky. Na ministerstvu s ním posměšně zametla komise, jež měla v čele americké „experty“. Jasně mu bylo sděleno, že něco takového je směšné a že už ostatně bylo rozhodnuto o prodeji firmy německému zájemci. Ten posléze podnik vytuneloval a šlo to s ním dál od desíti k pěti. Takže ne že by se nenašli ti opravdoví – situace byla nastavena tak, že v momentálním všeobecném zblbnutí národa ani v těch dělnících nebyla naděje na podporu.
Ano, našli se i opravdoví. Ti se ale v hierarchii už nedostali tak vysoko, aby mohli reálně ovlivnit dění ve společnosti. Vždy byli buď vyřazeni, nebo s nimi bylo zamanipulováno tak, že se stali i „užitečnými idioty“.
K osudnému roku 68 přežívá spousta emocí, což mnozí nedokáží v sobě přijmout. Tyto emoce jsou živeny v rodinách, samozřejmě soudobou vládnoucí elitou ať samotnými politiky, tak veřejně činnými rádoby umělci. Dost výkonná masáž. Pro mne samotného mi schází informace o tomto období. Myslím, že problém nastal po smrti Stalinově. V SSSR se změnila politická garnitura. Nástup trockistů, slabé osobnosti v čele státu ústup z idejí socialismu. Z politických činovníků se stali oblastní mocipáni, kteří si vytvořili širokou platformu podporovatelů (řiťolezců, prospěchářů). Tento scénář se snažili prosadit u nás za vlády Novotného.
Je celkem známo, že po celá tisíciletí, kdy obýváme toto území, působí zde nemalá skupina (pátá kolona) spoluobčanů, která nekriticky přijímá vše pocházející od našich západních sousedů vše samozřejmě pěkně zabaleno s osobním prospěchem.
Víme, že v té době se mluvilo o dvou frakcích v KSČ, možná bylo těch proudů víc, kdo ví? Pochybuji, že bude snaha toto období generacím Čechů, Moravanů, Slezanů a Slováků vysvětlit.
Jsem 55. ročník dlouho mi trvalo toto období skousnout. Nakonec jsem si sedl a sepsal jsem si co pro nás od počátku věků udělali dobrého Germáni, Sasové, Anglosasové a co Rusové, Poláci, Maďaři ap. Moc jsem toho nevymyslel. A tak jsem přehodil zadání. Jaké zlo nám způsobili výše uvedení? Tak to byla jiná písnička … Pro mne jsem Rusům odpustil a začal se zajímat o jejich pohnutou historii.
No já nevím, mně to přišlo zřejmé.
Zcela souhlasím s tím, že dlouhý odstup od událostí nemusí být vždy nejobjektivnější.
Co se týče té rusofobie připomenula bych, že minimálně pár procent obyvatelstva by rozhodně uvítalo už v roce 45 spíše příchod druhé, té západní fronty. Co na tom, že s jejím otevřením se nepospíchalo – víceméně se do toho dali teprve tehdy, kdy hrozilo, že rozběhnutí Rusové se zastaví až u Atlantiku – důležité bylo, že tito lidé rozhodně nestáli o rovnostářskou společnost, ve které by pozbyli svých výsad. Dobře, dobře, osvobodili nás od režimu, který by nás zlikvidoval i s tím plebsem, ale teď by zas mohli táhnout, odkud přišli – asi tak.
A o návrat svých výsad nepřestaly usilovat ani jejich děti, viz Havel a spol. O to šlo, a ne o nějakou „svobodu“, o lásce nemluvě. Postupem času se mnozí dostali do mocenských pozic, ze kterých nenápadně tu rusofobii mohli posilovat. Rok 68 sice nevyšel jak měl, ale pro rozšíření rusofobie byl darem z nebes. Pamětníci by si měli připomenout, že už jaro 68 bylo plné řečí o tom, že každá vděčnost má své meze a že už jí bylo víc než dost.
Mimo jiné se už tehdy naťukával případný návrat sudeťáků, kteří by nám prý pomohli s tím správným rozvojem. A jestli si dnes v mocenských šarvátkách vzájemně vyčítají „komunistickou“ minulost, tak podle mého byli jen „U komunistů“ a kromě potápění soupeřů tím hází jen další bláto na to, co bylo.
Bety,děkuji za tu úvahu,že Západní fronta byla otevřena až tehdy když bylo jasné, že Němec na východní frontě prohrál a Rus ho žene zpátky. No, aby se Rus nezastavil až u Atlantiku, tak začalo osvobozování ze Západu vyloděním u Normandie…ach jo…takto jsem to nikdy neslyšel podané a přitom to dává smysl. Jen pro zajímavost, západní fronta se otevřela 6.6.1944. Tedy 1 rok před koncem války!
Já nesouhlasím s Ludvíkem, že poctivého a pravdivého hodnocení těchto událostí budou schopni naši potomci. To je směšné, my máme více informací, ještě žijící svědky daných událostí, navíc možnost porovnat to se současností – viz barevné revoluce, tak proč by měli mít naši potomci lepší podmínky k tomu, aby to vyhodnotili? To je jedna věc a druhá věc, na kterou bych chtěla poukázat, a která je navýsost důležitá a na kterou článek právě poukazuje, je ten dvojí metr. Jak je možné vyvolat u našich spoluobčanů takovou rusofobii, a naopak u některých přímo nevyléčitelnou západofilii, když ta holá fakta máte takto přímo před očima? Tento jejich stav přece není normální. Je třeba se naučit a dozvědět, jak je možné s lidmi takto manipulovat. Odhalením nástroje zničíme možnost ho nadále používat. Ale to není téma na jeden komentář, spíš na článek. Jen bych ráda, aby se nad tím lidé, kteří to budou číst, dobře zamysleli. Už to je krok k tomu, aby byli méně manipulovatelní.
Ja si to rozmyslim a zkusim neco napsat. Na cas jsem tomu podlehnul (hlavne ty zapadofobii), tak zkusim na vlastnim pripade popsat, co mne tak ovlivnilo. Musim se prohrabat svou minulosti. Co vim urcite byla takova ta tzv. „neomezena svoboda“, ze kdyz mas penize, tak si muzes odjet do ameriky, pujcit si tam auto, projet ji krizem krazem atd. Taky, protoze jsem byl odjakziva fanda do motorek a aut, tak jsem obdivoval technickou uroven tech zapadnich.
Po case jsem zjistil, ze kazdy lic ma i svuj rub, hlavne po tom, co jsem si mohl vsechny ty „vydobytky“ vyzkouset. No zkusim napsat neco vic.
Také jsem nad tím často dumal. Byl jsem na tom západě jako kluk už v roce 1988. Byl jsem ohromen barevností a množstvím zboží v obchodech. Všiml jsem si také neuvěřitelného bordelu v ulicích měst, myslím tím hromad odpadků, hlavně ve večerních hodinách a bezdomovců. Už v té době se valilo do Evropy (té západní) spousta nepůvodních obyvatel z Asie a Afriky. Po návratu jsem tady viděl šeď, netušíc, že je ta šeď uměle vytvářena, stejně jako byla uměle vytvářena ta barevnost na západě. Uplynulo 30 let a já si uvědomil pár věcí:
– dříve do nás hustili propagandu z východu
– od 1989 do nás hustí propagandu ze západu, nicméně lidé to nevnímají jako propagandu, ale jako pravdu
– lidé vnímají (troufám si tvrdit že většina) 1989 jako své vítězství, ale neuvědomují si, že jsou obyvatelé země, která studenou válku PROHRÁLA a že se od té doby s naší zemí i jejími obyvateli podle toho jedná
– degradace školství a mediální masírka nese po 30 letech své „ovoce“
– bohužel i poměrně inteligentní jedinci jsou schopni papouškovat „Rusko fuj, západ super“ a se slzou v oku se jít nechat naočkovat tím super „Fajzerem“. Dle mého názoru je to způsobeno tou neschopností rozlišení propagandy jedné od druhé (stále propagandy)
– příklad, jako kluk mě rozčilovalo, když se na nějaké výročí dávali v Praze na tramvaje vlaječky Československa a SSSR. Nedávno jezdily po Praze tramvaje s vlaječkou ČR a NATO. Rozčílilo mě to stejně. Málokdo v tom vidí stejnou propagandu, jen v jiných barvách (nemluvím o mé tehdejší neznalosti o zásluhách SSSR o existenci ČSSR).
– vnímám rok 1968 jako cílený klín vražený mezi naše národy, nicméně pozitivní na tom je, že ty události oddálily degradaci naší společnosti o těch 23 let. Možná právě to nás do budoucna zachrání. Nejsme ještě ztraceni, protože má spousta lidí jakousi imunitu proti propagandě a stále dost lidí si dobře pamatuje, jak jim bylo a můžou srovnávat.
Řekl bych, že je nutné ta Irenou zmiňovaná fakta neustále ozvučovat a šířit je.
S drtivou většinou souhlasím, jen bych možná nepoužíval spojení studená válka. Vím, je to zavedený termín, všichni víme kdy byla, hlavními protagonisty byly USA a SSSR. Ale pokud se někdo zamyslí nad tím, proč byla, dojde mu, že to byla jen krátká epizoda v dlouhodobé snaze kolektivního západu o získání zdrojů Ruska. A že po smrti Stalina byla studená válka v podstatě už jen bojem nanajských chlapečků.
Máš pravdu Irenko, vždy si říkám, jak je možné, že lidé mají takový problém rozlišit skutečnost a zjevnou lež. Pravdivý článek od tendenčního, manipulačního a nenávistného. Pokud si přečtu článek na pokec24, nebo zde na KOB a poté ke stejné problematice na seznam. cz, tak ten rozdíl přímo bije do očí a dle mého názoru není těžké poznat ten lživý. Ale jak stále vidím ve svém okolí, nebo dle diskuze, tak je to složité. Kde se stále v lidech bere ta nenávist a zaslepenost, ta tvrdohlavost hájit neobhajitelné?
To je právě to, nač musíme hledat ty odpovědi. Je to samozřejmě dáno nedostatkem pravdivých informací, takže lidé nejsou schopni se správně rozhodovat, proto jsou tak strašně důležitá média. Ale není to jen o tom, musí v tom být víc, v tom bezstrukturním řízení. Jako například když v Kanadě do pořadu o plánování rodičovství v televizi dali fotku rodiny otce, matky a dvou dcer. To by asi nebylo nic zvláštního, až na to, že ten chlap je dávno ve vězení za to, že zabil svou těhotnou manželku i obě ty dcerušky, což zřejmě hodně těch Kanaďanů ví, protože to nejspíše svého času byla jedna z hlavních mediálních zpráv. To je taková kapka ke kapičce a nakonec se lidé chovají jak blázni. Kolega v práci není schopen pochopit, že něco takového může mít dalekosáhlé důsledky, když si to lidé na nevědomé úrovni propojí s plánováním rodiny. On nikdy neuvěří, že to nebyla náhoda. A je možné, že ten televizní pracovník, který to tam dal, to buď považoval za dobrý vtip, nebo je to příslušník LGBT a má už sám podvědomý odpor k normální rodině a dal to tam jako svého druhu svůj protest proti ní. V každém případě už ten člověk byl ovlivněn informačními trendy /respektive bezstrukturním řízením/ a ať už to udělal nevědomě nebo vědomě, zařadil se jen do toho proudu dopadajících kapek… Lidé ty kapky musí přestat podceňovat.
„úplně vypustit termín OKUPACE“
Od té doby, co jsem se o této události dozvěděl, řeším, jak tuto událost a stavy, které následovaly adekvátně nazývat. Protože to je základ. A nedaří se mi to jednoduše vyřešit.
Na jednu stranu se mi příčí nazývat to okupací, byl zvací dopis, byly smlouvy, nebyla klasická okupační správa typu Němci/Protektorát, víme co bylo za tím ve skutečnosti…
Na druhou stranu to byla přítomnost cizích (i když spojeneckých) vojsk na území republiky. Akce se účastnilo více států VS, zůstali jenom Sověti.
Abychom si na sebe neušili dvojí metr. To bychom pak nemohli říkat, že NSR a Japonsko jsou pořád okupované země, protože tam je americká armáda. Ano, tam to začalo jako přítomnost vítězné armády v poražených zemích, což je jiné než u nás, ale časem vznikla „spojenectví“.
To je ale pořád debata o vlastní události. Chybí poctivé a pravdivé hodnocení nejen měsíců Pražského jara, ale i předchozí pečlivě konstruované post-stalinské doby v ČSR.
Z hlediska globálních atlantistů byla operace Pražské jaro daleko úspěšnější než Operace Dunaj. Okamžitý úspěch VS ve velmi špatně sehrané partii vůči kolektivnímu Západu. Jednoznačné win-win z pohledu CIA a MI6 s tím, že Srpen byl daleko výhodnější,perspektivnější a rozsáhlejší WIN pro rok1989.
A tento WIN funguje vlastním životem dodnes a kurátoři se ani už nemusí příliš snažit rozbujelý plevel zalejvat…
K poctivému a pravdivému hodnocení Pražského jara, post-stalinské doby, ale i dalších událostí 20.století, které se nás dotýkají, zřejmě ještě neuzrál čas. Toho budou možná schopni až naši potomci za dalších 30-50 let. V současnosti jsou ještě příliš „živé“ i čsl.legie v Rusku…
Jsem pamětník vojenského zásahu vojsk VS v r.1968. Bylo mi tehdy 18 let. To na okraj mého komentáře.
Článek je dobře napsaný, ale doplnil bych ho něčím, co v něm není, resp je málo zdůrazněno. Pokud budeme nastupujícím generacím vyprávět skutečné dějiny obou našich národů ve 20.stoleti, musíme pro vstup vojsk VS a následných 21 let až do systémového převratu 1989 úplně vypustit termín OKUPACE. Zvláště pokud toto období srovnáváme s německou okupací své nové válečné enklávy Čechy a Morava. Nejde jen o srovnávání počtu obětí, v tom je práce autora článku velmi dobrá a poctivá. Ale jde o faktologii obou událostí, jejich podstatu a cíle a jejich zabudování do mozaiky globálních událostí začínajících 40.let a naopak končících 60.let. Nenazývejme OKUPACÍ něco, co faktologicky okupací nebylo. Nazvěme to poctivě tím slovem, který stavu věcí odpovídá. Vojenským zásahem v rámci platné dohody uvnitř vojenského bloku Varšavské smlouvy. Naši „přátelé“ z NATO se rozhodně nežinýrují takhle zasahovat i mimo své hranice a rozhodně jsem nikde neslyšel o okupaci Grenady, Afgánistánu anebo Iráku.
Je hrozné, že vůbec musíme něco takového srovnávat.
Vstup vojsk Varšavské smlouvy byl něčím v tehdejším světě zcela anomálním. Nejen že je nechutné jej označit za okupaci, ale i slovo invaze pokulhává. Lidé se pohybovali okolo tanků a nic se jim nestalo, dokonce na vojáky útočili.
Zemřelo víc tzv. „okupantů“ než „okupovaných“ – (to mi v článku chybí).
Kdyby Rusové chtěli, jen by obsadili strategická místa a donutili změnit naši vládu. Lidé by si „invaze“ ani nevšimli. Nová vláda by ale byla vystavená odporu a sama by musela likvidovat ohniska antikomunistického boje daleko horší než v 50. letech. Obětí by bylo několikanásobně více! Bleskovým obsazením armádami Varšavské smlouvy bylo zabráněno občanské válce.
No nevím. Mohli jsme tehdy svobodně opustit východní blok a přejít na druhou stranu k Západu?
Nemohli.
Mohli jsme o tom hlasovat ve svobodných volbách nebo v referendu?
Taky nemohli.
Přijely sem zahraniční vojska ?
Ano.
Byly obsazeny klíčové body státu a bylo zabráněno domácí armádě aby provedla protiakci?
Bylo.
Tudíž to okupace byla.
Bez ohledu na formální potvrzení „zvacím dopisem české vlády“.
Rok 68 byl v podstatě jen potvrzení „okupačního“ statusu quo z roku 48.
Byť samozřejmě s nacistickou okupací se to absolutně srovnávat nedá. Dokonce ani s událostmi po r.1989, to by se naopak mělo nazvat další okupací. Klíčová ministerstva a klíčové úřady tehdy byly obsazené agenty CIA a dalším personálem západních rozvědek.
O tomhle by se mělo mluvit.
A taky o tom jak byli cíleně likvidováni nezávislí vydavatelé kritizující nastupující režim, a jak byly likvidovány nezávislé politické subjekty (Republikáni) atd atd.
To co se dělo po roce 89 byla velmi pozvolná plíživá okupace. Dnes se tu taky producírují cizí armády – NATO.
Kolik je Ti let, chlapče ? Argumentace k roku 1948 a 1968 je zcela mimo faktologickou mísu, s výjimkou faktu vstupu vojsk.
To, co používáš jako rozlišovací argumenty k tomu, co lze a co nelze nazvat okupací, vůbec s vlastním zákrokem vojsk VS nesouvisí . je to Tvé vyjádření nesouhlasu s politickým režimem před r.1989. Pokud tedy vůbec nějakým disponuješ.
A už vůbec mimo mísu jsi s přidělením slova okupace procesu po r.1989. Ten s okupací nemá ale vůbec nic společné. To byl politický převrat realizovaný vlastními domácími silami – jakési repete plánu A pro r.1968. A velmi tomu napomohli i občané sami. Žádný okupant a žádný výstřel. Takže ani žádná okupace. Jenom masové zhloupnutí a dostatek trpělivosti na straně režisérů z r.1968.