Památné květnové dny jsou znovu tady. Blíží se 9. květen – Den vítězství nad Nacismem. Letos je chladné jaro, ne jako v roce 1945, šeříky asi pokvetou později. Jako by to něco symbolizovalo. Stav naší společnosti, stav našich duší. Je to příležitost k zamyšlení. Jak budeme oslavovat vítězství? Naše politická „elita“ již dává nepokrytě najevo, že s tím má vážný duševní problém. Proč? Odpověď se skrývá v otázce: Kdo tenkrát zvítězil a kdo byl poražen?

Geneze krádeže

Ale začněme od začátku. Jak na porážku zareagovali poražení fašisti (v celém světě, nejen ti němečtí)? Pokusili se přivlastnit si vítězství Rudé armády. Prvním krokem byl 8. květen, který se oslavuje jako vítězný konec války na západě a dnes už i nás. Kapitulaci západní koalice uzavřela s Německem rychle sama, první, bez SSSR. Až na přímý zásah Stalina byli Němci donuceni podepsat kapitulaci znova za přítomnosti velitelů RA – 9. května. Praha a její obyvatelé by si to měli obzvlášť dobře pamatovat a připomínat. Další kroky přivlastnění si vítezství následovaly, tu rychleji, tu pomaleji, podle síly námi kladeného odporu až do dnešních dní. Začali nám kalit paměť, překrucovat naše symboly, pomlouvat naše hrdiny, ničit naše památníky – památníky prostým vojínům a skutečným lidem. Začaly je přesouvat, skovávat, uklízet do zapomnění. Tankem č. 23 to začalo a došlo to až k soše gen. Koněva. Prozatím. A když to dovolíme, budou pokračovat dál! A mezi tím se ztratilo mnoho pamětních desek, zrušilo se mnoho vzpomínkových akcí, změnilo se mnoho názvů ulic… A začali se objevovat jejich památníky a symboly. Učí nás oslavovat jejich, nám podstrčené, památníky poražených fašistů, zrádců národa, posluhovačů elitám, cizím zájmům a mocnostem.

Není to zdaleka jen jev český anebo slovenský. Stačí se podívat do Ruska, kde pořád na oslavách Dne vítězství a dokonce i v pochodu Nesmrtelného pluku dominuje…Trikolóra, vlajka interventů z 20. let a stejně tak vlajka vlasovských jednotek za Velké vlastenecké. Kde je rudá vlajka vítězů? Až jako druhá… Přitom jde jen a jen o postoj občana, jaký symbol si do ruky vezme.

Kolik je v naší zemi památníků padlým hrdinům druhé světové války? Památníků Rudoarmějcům (všem národům SSSR), ale i dalším armádám, které se k Rudé armádě následně připojily? Na našem území např. padlo mnoho Rumunů (přes 30. tis.). A nezapomínejme na hrdinství našich vlastních prostých lidí, bojujících na obou frontách (východní i západní) a také bojujících doma (protifašistické odboje, partyzánské skupiny, SNP, pražští povstalci a jejich dobrovolné posily z celé naší vlasti…). Nezapomeňme na oběti teroru z řad civilního obyvatelstva, když projevilo sebemenší náznak odporu proti okupační moci (17. listopad 1939) nebo podporu domácímu odboji či partyzánům (heydrichiáda, SNP). Nezapomínejme na oběti méněcenných „Übermenschů“, kteří si svou velikost potřebovali dokazovat na bezbranných ženách a dětech, na Židech a Romech. Nenechme se rozdělovat podle nacionálního klíče. Oni si přejí, abychom tomu věřili, ale o ten v tomto boji nikdy nešlo.

Pomníky a pomníčky

Lidi by si měli svoji paměť – pomníčky svých padlých uctívat a udržovat sami a pečovat o ně s láskou. Od elit se toho nikdy nedočkáme. Proč? Jak už jsem napsal v úvodu, odpověď se skrývá v otázce: Kdo tenkrát zvítězil a kdo byl poražen? Zvítězila Rudá armáda a spolu s ní všichni prostí lidé všech národů, kteří bojovali za nás a za naši budoucnost. Prohráli fašisti, kolonialisti, parazitická vládnoucí elita. Za ně bojovali nacisti, vlasovci, vlajkaři… různí zrádci a prospěcháři.

Pomníčků našich padlých je obrovské množství. A pokud bychom se nezaměřili jen na druhou světovou válku, ale i na zbytečné oběti všech předchozích konfliktů v zájmu elit? Nespočet hrobů, pomníčků, památníků, mohyl po celé naší vlasti. https://www.vets.cz/vpm/mista/stat/1-ceska-republika/

Spolek pro vojenská pietní místa uvádí výzvu: Tyto stránky slouží hlavně ke sběru dat pro závěrečnou prezentaci, nejedná se tedy o uzavřený souhrn dat. Tím je myšleno, že zde ještě desítky tisíc míst nejsou prezentovány a databáze se stále doplňuje a upřesňuje!

Zde je odkaz na přehled pohřebišť Rudé armády na území ČSR: https://www.fronta.cz/dotaz/pohrebiste-rude-armady-csr

Páni vs. kmáni. Elita (fašisti) proti lidu.

Zrádcovství elit je historicky ověřená jistota, platná pro různé typy davo-elitárních společností (feudalismus, kapitalismus, trockismus – závěrečná fáze tzv. reálného socialismu) nejen v Čechách. Národ je za to volán k zodpovědnosti před okolním světem (v tomto případě před matkami padlých synů – před našimi osvoboditeli) do té míry, do jaké je ochoten tolerovat a přihlížet lžím, neúctě a zrádcovství vlastních vůdců – národních „elit“. Určitá mentální lenost a pohodlnost vzít věci do svých rukou a jednat sami za sebe je zdrojem opakovaného úpadku národa a státu, který je pravidelně vystřídán nutností začít makat. Uklidit si vlastní dvorek, vysmýčit svůj vlastní byt. Odpad patří na skládku. Hygiena je základ zdraví. Trvalé a soustavné udržování pořádku je únavné, ale nutné, je to naše vlastní zodpovědnost.

Přesah do dneška

Doposud jsme u nás ušetřeni horké války, ale není tomu tak zdaleka všude. Informační válka z nás udělala informační odboj, informační partyzány. Význam alternativních informací jako protikladu k fašizujícím korporátním médiím je nesmírný. Alespoň tak se snažíme vyrovnat obětem a odvaze našich předků. Kdo zvítězí? Ten, kdo to nevzdá! Pracujme na své záchraně sami. Burcujme a posilujme víru ve vítězství a ve svobodu. Neklesejme na duchu.

Nenechme za sebe z médií mluvit různé „elitní“ vyčůránky. Jak se bránit? To nejjednodušší, co pro naše padlé, ale i pro sebe, můžeme udělat, je jít a položit jim květiny na hrob a poklonit se jejich odvaze. Nepodceňujte to! Je to vzkaz „elitám“, kudy vede červená linie.

P.S. Paušální obviňování celého národa ze zbabělosti a zrádcovství patří k nástrojům elit na ovládání lidí: Rozděl (národy) a panuj. Tvorba kolektivní viny (kolektivní odsouzení). Ztráta sebeúcty a sebevědomí, přijetí poraženectví a podřízenosti.

Povzbuzení na závěr: Skal a stepí divočinou (По долинам и по взгорьям)

https://www.youtube.com/watch?v=PMul6YlpnhQ

9 komentářů

  1. Právě probíhá 3denní pochod vojáků na koních od hranic z Lanžhota do Brna, třeba se zakládá nová tradice… symbolem přicházejícího míru, nebyl jen tank, ale i voják na koni. Jenom v bojích u Lanžhota zahynulo přes 2000 koní. A proto chceme letos tuto historickou událost připomenout pochodem jízdní jednotky Rudé armády na koních. Celá akce bude kopírovat pohyb Rudé Armády aby 8. května v 17:00 zakončila vzpomínkovým aktem na ústředním vojenském pohřebišti v Brně. https://www.facebook.com/Acaballado.akce/photos/pcb.4336212196398114/4336210453064955

  2. U nás v naší obci na Moravě a ve třech okolních jsou každý rok kytky a věnce. Dokonce je tam dávají starostové nebo jiní oficiální představitelé obcí. Předloni byl vztyčen u nás v lese nový obelisk sovietským pilotům, které tam Němci sestřelili a u nás v obci byl očistěn pomník a obnoven nápis a – oblázky krásně vyložen prostor kolem.

  3. Slzy
    se mně tlačí do očí, když každý rok 9. května položím
    malý věnec k místu, kde odpočívají naši osvoboditelé. A beru s sebou vnuka, žáka 3.třídy ZDŠ.
    Překládám mu nápisy na pomnících a také mu vysvětluji, proč byla socha rudoarmějce odvezena až sem na místní hřbitov, kde není tolik na očích.
    Nápis na jednom náhrobku
    už dokáže přečíst sám a pamatovat si, že :
    Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto.

  4. V okolí mého bydliště se nacházejí hned tři takové pomníky. Pomník Otakara Jaroše, který se podílel na osvobození našeho města, pomník Rudé armády a pomník Juliuse Fučíka s nápisem „Lidé bděte“. Všechny jsou krásně udržované. Dělá mi to radost, když okolo procházím. 9. května se u pomníku Rudé armády zastavím a tichou vzpomínkou vzdám hold našim osvoboditelům.

    1. Syn dal loni k 9. květnu na FB do místní skupiny fotografii z pohřbu Rudoarmějců v našem městě. Následný křik/reakce nacistických pohrobků včetně některých představitelů města mě až udivil. Nedokázali mlčet – odkopali se veřejně před lidmi, kteří ve většině ani netušili, koho si tam navolili. Reakce se dostavila: Pietní místa jsou u nás ozdobené květinou a světýlky prakticky celý rok.

  5. 5.kvetna jsme položili se synkem kytici na vzpomínkové místo v Kobylisích, kde Němci povraždili téměř 500 našich spoluobčanů. 9.května položíme kytici u památníku Rudé Armády v Čimicích. Paměť našeho národa se fašistům vygumovat nepovede!

Napsat komentář: Rybana Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..