5. února byl na stránkách ministerstva školství zveřejněný materiál „Podrobný přehled redukcí vzdělávacího obsahu“. Bez velké publicity se schválil dokument, který redukuje některé okruhy učiva z velké části předmětů kromě Českého jazyka a literatury, Cizího jazyka, Dalšího cizího jazyka a oblasti Matematika a její aplikace, Člověka a zdraví a Člověka a světa práce. Je to další z mnoha podobných zásahů do vzdělávacího systému, které začaly bezprostředně po listopadovém převratu. Pojďme se ve stručnosti podívat na vývoj těchto změn.

V březnu 1990 uvedl tehdejší premiér Pithart, že hlavním problémem je jednotná škola. Předlistopadové školství lze charakterizovat jako „…jednotnou metodu, jednotnou míru a jednotné zaměření (…) nikoli diferencovaná péče, nýbrž šablonovité plnění.“ Dále kritizoval celkovou devalvaci vzdělání v socialistické společnosti, jeho podfinancování, feminizaci a technickou zaostalost. Základním problémem postkomunistického školství byla jeho podřízenost státu. Ministr školství jeho vlády – Petr Vopěnka (KDS) na první tiskové konferenci pronesl: „Z pokřiveného školství vzešla pokřivená generace.“ Jako příklad uvedl tehdejší, dle jeho názoru, špatné učitele a špatné novináře.

Byla přijata novela školského zákona z roku 1984, jejíž hlavními rysy byly:

  • vznik víceletých gymnázií pro nadané žáky
  • zrušení systému jednotné školy
  • zákon umožňoval také zřizování soukromých a církevních škol na kterých bylo možné vybírat poplatky
  • vedle škol standardních (státních, veřejných) začaly vznikat také školy alternativní (státní a nestátní – církevní a soukromé), které se liší od stanovené normy. V České republice k nejznámějším patří například školy waldorfské a montessoriovské, školy zřizované církví katolickou, evangelickou a židovskou.
  • hlavním rysem novely bylo rozšíření možnosti ukončení studia maturitní zkouškou i na jiném typu školy než na gymnáziu.

Začala diskuse o novém školském zákonu. Návrh NEMES prosazoval namísto dosavadních osnov zavedení kurikula, tedy klíčových dovedností, které má student ovládat. Konzervativní návrh Jednoty českých matematiků a fyziků navazoval na předválečné školství. Byl zastáncem postupné přeměny vzdělávací soustavy a navrhoval zachování osnov. Byly i silné tlaky na zavedené tržních vztahů do školství – financování škol mělo být založeno na schopnosti škol získat žáky (IDEA – Oldřich Botlík). Mezití přišla první vláda Václava Klause, ve které byl ministrem školství Petr Piťha. Ten zastával konzervativní stanoviska a postupnou přeměnu školství. Řekl: „První otázka je, zda škola má reprezentovat určitý řád nutný pro vznik společnosti a státu, anebo zda má být rozdrobena do naprosto individuálních svobod. Za druhé – zda školství je řešitelné mechanismy tržního hospodářství beze zbytku, anebo zda je to oblast, ve které tržní mechanismy mají platnost nějak limitovanou (…) školství je jednou z klasických oblastí, kde tržní mechanismy beze zbytku neplatí a musí být – podle mne – limitovány.“ Tržní mechanismus povede podle jeho slov k „podbízení a snížení kvality škol“.

Ministr Piťha předčasně odešel a na jeho místo nastoupil Ivan Pilip. Vláda schválila přijetí koncepce zavedení tržních vztahů do školství s tím, že finanční podpora bude vztažena k počtu žáků a přímé podpoře studentů, ne institucí.

V roce 1995 vydala OECD zprávu o českém školství, ve které mimo jiné napsala: Jedním z hlavních problémů struktury školského systému je existence víceletých gymnázií. Podle této zprávy mohou gymnázia mít negativní vliv nejen v oblasti rovného přístupu ke vzdělání, ale také mohou vést k omezení všeobecného středního vzdělání na elity, což je v protikladu k celoevropskému trendu pozvednutí všeobecné vzdělanosti. Podle zprávy, víceletá gymnázia vedou k rané selekci dětí, která způsobuje degradaci druhého stupně základních škol.

Ve druhé vládě Václava Klause byl ministrem školství Jiří Gruša. Zůstalo jen u planých prohlášení, protože vláda byla po roce svržena. Jedním z cílů ministra byla optimalizace hlavně středního školství, protože díky předchozím úpravám jejich počet neskutečně vzrostl – ve školním roce 1989/90 existovalo 1246 středních škol, o šest let později jich fungovalo 2116. Optimalizace sítě středních škol v přípravné fázi nejvíce zasáhla střední odborná učiliště, přestože od roku 1989 došlo pouze k 6% nárůstu počtu učňovských zařízení, na rozdíl od 92% nárůstu počtu středních škol.

V roce 1998 přichází vláda Miloše Zemana. Ministr školství Eduard Zeman chtěl vyčlenit 6% HDP na školství a podpořit hlavně učňovské školství. To silně kritizoval tehdejší stínový ministr školství Jaroslav Zvěřina (ODS). Ministerstvo se zavázalo vydat rámcové vzdělávací programy (RVP), které vymezovaly základní obsah vzdělávání, jenž musí být předložen žákům v daném vzdělávací programu.

V roce 1999 vláda schválila koncepci rozvoje školství, na základě které měla vzniknout tzv. Bílá kniha. Koncepce kladla za cíl rovnost v přístupu ke vzdělávání a rozvoj vzdělávacích příležitostí, především umožnění získání úplného všeobecného nebo úplného odborného vzdělání dvěma třetinám až třem čtvrtinám mladých lidí. Ve čtvrté kapitole už je připravována inkluze. Do roku 2005 měla být zajištěna polovině populačního ročníku možnost nastoupit na vysokou školu. Dále měla za cíl prodloužit průměrnou délku studia jedince z 14,7 let na 16,7 roků. Vláda Bílou knihu schválila v únoru 2001.

Ministr Eduard Zeman byl také proti povinné maturitě z matematiky. Řekl: „Trendy v Evropě to sice vyžadují, ale u nás existuje řada středních škol, kde se matematika vůbec nevyučuje (…) zavedení jednotné zkoušky z matematiky je problematické.“ Povinnou maturitu z matematiky nakonec odložil do roku 2005.

Jednalo se o podobě nového školského zákona, do kterého chtěl ministr Zeman zapracovat postupné rušení osmiletých gymnázií a změnu financování škol. Opozice (ODS, US a KDU ČSL) byla kategoricky proti a trvala na financování na žáka a ponechání víceletých gymnázií. Zákon byl opozicí zamítnut.

Ve vládě Vladimíra Špidly byla ministryní školství Petra Buzková. Ta dále jednala o školském zákoně a podobě maturit. Shodu nebylo možné najít – zákon odmítl Senát. Nelíbila se mu povinná maturita z matematiky, což by prý vedlo k neochotě studovat na gymnáziu a diskriminaci, a tak se podoba maturit odsunula na rok 2008.

Dne 24. září 2004 byl přijat Parlamentem zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). K velké změně došlo v oblasti speciálního školství, které je zaměřené na vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, se zdravotním postižením a zdravotním nebo sociálním znevýhodněním. Zákon uvádí, že tyto děti, žáci a studenti mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, mají právo na vytvoření nezbytných podmínek ke vzdělávání. Výrazně se prosazuje jejich integrace se vzděláním dětí, žáků a studentů zdravých – inkluze. Ze zákona vypadlo rušení víceletých gymnázií.

V roce 2011 si nechalo ministerstvo školství vypracovat studii o změnách ve školství v postsocialistických zemích. Ve studii se píše: Je symptomatické, že nebýt účasti ČR v mezinárodních výzkumech, o vývoji výsledků vzdělávání českých žáků (znalostí, dovedností, kompetencí či postojů) bychom nevěděli téměř nic. Vlastní data o znalostech a dovednostech českých žáků MŠMT nesbírá, případně data, jež sebralo, s tímto záměrem cíleně nevyhodnocuje (např. pilotní testování žáků v 5. a 9. ročníku v rámci projektu ESF Kvalita I.).

A tak jen z mezinárodních výzkumů TIMSS (1995, 1999 a 2007) a PISA (2000, 2003, 2006, 2009) víme, že se výsledky českých žáků v čase zhoršují – a to nejen relativně (ve vztahu k ostatním zemím, které se výzkumu zúčastnily), ale také absolutně. Nedávno zveřejněná zpráva společnosti McKinsey o stavu českého regionálního školství tak zvolila název Klesající výsledky českého základního a středního školství: fakta a řešení a odhadla, jak vysoké finanční ztráty pokles vzdělávání pro českou společnost znamená (autoři odhadli, že snižující se znalosti žáků v testech TIMSS mohou mít za následek pokles HDP do roku 2050 o 11 % – viz McKinsey 2010, s. 27).

Od roku 2011 se přešlo na systém státních maturit, které se skládaly z českého jazyka a z cizího jazyka či matematiky. Neustále probíhaly diskuse o povinné maturitě z matematiky. Mezi její velké odpůrce patřili např. Petr Fiala (předseda ODS) či Marek Výborný (KDU-ČSL), Jiří Růžička (senátor za TOP 09 a zároveň ředitel gymnázia). V dubnu 2020 byla nakonec povinná maturita z matematiky zrušena.

Na začátku roku 2021 tedy ministerstvo školství přišlo s úpravou RVP, ve kterém vyškrtalo některé kapitoly učiva z důvodu obtížnosti pochopení pro žáky nebo tendenci k jejich memorování. Pokud se podíváme na vyškrtané kapitoly blíže, zjistíme, že změny jsou absolutně chaotické a nekoncepční, ale přeci jen sledují jednu zřetelnou linii – pokračovat v genocidě, které se stát dopouští na žácích ve vzdělávacím systému. Je to pokračování všech výše uvedených změn, které začaly okamžitě po převratu a měly za cíl jediné – zničit náš vzdělávací systém a připravit nás tak o budoucnost.

Z učiva vypadává např.:

  • schopnost rozdělit přírodní a umělé prvky v okolní krajině
  • rozlišit základní rozdíly mezi lidmi
  • rozeznává současné a minulé a orientuje se v hlavních reáliích minulosti a současnosti naší vlasti s využitím regionálních specifik
  • objasní historické důvody pro zařazení státních svátků a významných dnů
  • uvede příklady některých projevů globalizace
  • posoudí a na příkladech doloží přínos spolupráce lidí při řešení konkrétních úkolů a dosahování některých cílů v rodině, ve škole, v obci
  • zdůvodní nepřijatelnost vandalského chování a aktivně proti němu vystupuje
  • zhodnotí a na příkladech doloží význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své možnosti, jak může v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a jak pomoci v situacích ohrožení a obrany státu
  • uvede příklady archeologických kultur na našem území
  • porovná základní rysy západoevropské, byzantsko-slovanské a islámské kulturní oblasti
  • využívá Newtonovy zákony pro objasňování či předvídání změn pohybu těles při působení stálé výsledné síly v jednoduchých situacích
  • využívá Ohmův zákon pro část obvodu při řešení praktických problémů
  • odliší hvězdu od planety na základě jejich vlastností
  • změří velikost působící síly
  • určí podmínky postačující pro aktivní fotosyntézu
  • vysvětlí základní faktory ovlivňující rozpouštění pevných látek
  • rozlišuje chemické prvky a chemické sloučeniny a pojmy užívá ve správných souvislostech
  • rozlišuje jednotlivá geologická období podle charakteristických znaků
  • porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku
  • odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí
  • zhodnotí postavení Země ve vesmíru a srovnává podstatné vlastnosti Země s ostatními tělesy sluneční soustavy
  • rozlišuje zásadní přírodní a společenské atributy jako kritéria pro vymezení, ohraničení a lokalizaci regionů světa
  • vytváří a využívá osobní myšlenková (mentální) schémata a myšlenkové (mentální) mapy pro orientaci v konkrétních regionech, pro prostorové vnímání a hodnocení míst, objektů, jevů a procesů v nich, pro vytváření postojů k okolnímu světu

Je vidět, že se jedná o pokus zničit jakékoliv analytické myšlení, schopnost zobecňovat na základě jednotlivých konkrétních vstupů, nechápat nebo ještě lépe ani neznat historii vlastní země a národa. Cílem je vytvořit člověka služebného, otroka, který ani nebude chápat, že je otrokem, ale půjde vždy tam, kam mu páníček nařídí.

Ostatně s úpravami pomáhali snaživí učitelé i neziskové organizace jako např. Člověk v tísni, která má své specialisty na školství a na jejich stránkách je celá řada zajímavých materiálů na téma inkluze, rušení jednotlivých předmětů a vytváření průřezových témat atd. Mezi názory učitelů najdeme např.: V současnosti však známé jistoty padají. Ukazuje se, že pokud by letos maturita neproběhla, vůbec nic se nestane. I tak si školství poradí bez jednotné přijímací zkoušky, ani vysvědčení se známkami nebude nutností a studentům nebude chybět ani neprobraná látka.

Lidem, kteří kompletně prošli popřevratovým vzdělávacím systémem je dnes už téměř 40 let a jejich děti jsou už na základních i středních školách. Aby se urychlila jejich degradace, máme školy už přes rok zavřené. Ministerstvo školství vydává metodické pokyny, ve kterých nabádá školy k napření všech sil na problematické, povětšinou inkluzivní žáky, kteří jsou, podle slov ministerstva, nejvíce postiženi distanční výukou. Znamená to tedy, že talentované a schopné žáky je potřeba nechat svému osudu a věnovat se těm nejslabším, abychom se nedopouštěli diskriminace.

Shora žádná pozitivní změna nepřijde. Změnu je potřeba přinést a vynutit zdola. Je nutné, aby schopní učitelé komunikovali s rodiči a vysvětlovali jim, že stát je záměrně staví proti sobě, aby nedošlo ke sjednocení učitelů a rodičů a vynucení si razantní změny našeho školství. Je třeba si uvědomit, že změna v systému vzdělávání přinese své ovoce až po 25-30ti letech. Za tu dobu už možná jako stát nemusíme existovat. Je třeba urychleně jednat.

11 komentářů

  1. V začátku je podivný omyl:
    “Hlavním rysem novely bylo rozšíření možnosti ukončení studia maturitní zkouškou i na jiném typu školy než na gymnáziu.”
    Maturity byly odedávna, předtím jak na SPŠ, tak i na učilištích, u 5-letých učebních oborů s maturitou nebo u 2-leté nástavbě pro vyučené. Toto druhé pokračuje dodnes.

  2. Tí ktorí ch zmenu k lepšiemu (učitelia/rodičia) . Treba začať minimálne P.F. Lesfgaftom a pochopiť skutočnú náuku o sociologii (1až 6). A potom sú také knihy ako Potrebujeme inú školu.

    Ináč pekné dejinné zhrnutie: ODS-sáci sú tipujem elitáry (podporujú ezoterizmus-vzdelanie pre vyvolených) a KDU sú proste zradci.

  3. Škola by mala v prvom rade naučiť dieťa, aby žilo ako človek – ovládalo svoje rozpoloženie, svojho ducha, uvedomovalo si, prečo čo-to robí a prečo žije tak, ako žije. Až do takto sformovanej psychiky žiakov možno vkladať rôzne znalosti a zručnosti s predpokladom ich úspešného osvojenia žiakmi.

    1. Souhlasím, a proto nezbytnou součástí výuky hned od počátku musí být příprava duše podle vyššího principu mravního. Zde je však první problém – všichni již dospělí, prošlí dosavadním procesem matrixu, destrukcí psychiky všech lidí.

      Opět je nutné začít výchovou a výukou u dospělých.
      Děti do vlaku nastupují vždy s rodičem a s ním se vezou k nové budoucnosti.

      1. K výsledku nedojdeme škola a rodina zvlášť, ale jen pospolu, ruku v ruce. Moje heslo “Učitel je třetí rodič” . před pár minutami to ozvučil Putin trochu alternativně.SKOLA BY MĚLA BÝT DRUHÝM DOMOVEM…

      2. Ještě tu nějaký potenciál z dob minulých zbyl. Všichni jste toho důkazem. Základem problému je kádrová politika ve školství. Výběr ředitelů a principy jejich motivace (čím více žáků, tím více peněz). Je to jako všude v jiných oborech – směr degradace. Do čela škol se staví neschopní a zároveň všeho schopní ředitelé (čest výjimkám). Od toho se odvíjí i výběr nových učitelů. Ze škol se staly novodobé gender, eko, promigrační VUMLy. Je nutné ten Augiášův chlév vyčistit zároveň s morální očistou celé společnosti.

  4. Ve vyšším odborném školství, které začínalo jako pomaturitní studium (druhá, odborná maturita) jsem působil cca 26 let, než jsem šel do důchodu. Protože jsme měli také i střední školu, občas jsem některé ročníky učil i tam. Začínal jsem učit nedlouho po sametovém převratu.
    Z doby, kdy jsem jako mladý žák a student sbíral citáty moudrých a opisoval si je do notýsku, si pamatuji obzvláště jeden aforismus z doby Starého Řecka:
    “… stáří si myslí, že s ní ten lepší svět odchází, zatím co mladí jsou přesvědčeni, že s ní ten lepší svět teprve přichází…”. Tehdy jsem si ve své “mladistvé” nerozvážnosti kladl na srdce – že takovou pitomost nesmím nikdy vypustit z h*by. Léta mě přesvědčila, že onen dávný filosof měl velkou zkušenost a ze svého pohledu snad i pravdu.

    První ročníky studentů, kteří nastoupili, v nich byl život, měli znalosti i vědomosti, chápali co jim člověk vysvětloval, měli zájem a chtěli se učit. Jakmile se vyčerpal potenciál v přípravě ze základních škol, tedy přibližně po cca 10 letech, (zásoba žáků prošlých starým způsobem školství a výuky pod vlivem kantorů učících celou svou duší), tehdy kvalita nově nastoupených žáků prošlých základním školstvím (druhá pol. 90. let a přelom tisíciletí) počala prudce klesat. Především jejich počáteční znalosti, na kterých se mělo dále stavět. A z hlediska domácích prací jeden ani nevěděl, jestli známkuje znalosti a dovednosti žáka, anebo hodnotí, kdo má lepší kopírku.

    Závěr: když jsem odcházel do důchodu, byl jsem i rád.
    Trošku sleduji upadající úroveň národa a je nejvyšší čas, abychom jej počali opět probouzet z uměle navozeného spánku. Nebo ještě pár let a nebude již koho probouzet.

    Po tzv. revoluci jsem v nějaké pseudo-prorocké chvilce prohlásil: “zničit národ je otázkou několika desetiletí. Opět jej pozvednout je otázka několika generací. Nyní nás čeká úkol napřed učit učitele budoucího národa.” Jaký jsem byl tehdy naivka netuše, že na ministerstvu školství právě začíná systematický příprava a plán výuky likvidátorů národa, učitelů prosazované postupné degradace národa cestou mnoha dalších chaotických reforem.

    Je naděje?
    Ano, musí se však do toho opřít s dětmi i rodiče a učitelé společně a začít organizovat nové paralelní školství – domácí výuku. Spojit síly, a dát se do výuky ne jen svých dětí, ale i dětí sousedů … všech, kteří se chtějí učit (zájmové kroužky). Rozdělit si spolu s nimi obory, iniciovat děti, vymýšlet pro ně zajímavou náplň, inspirovat. To vše zdarma a za své peníze – neboť to děláme pro své děti (učit jedno dítě je ten nejdražší způsob). Jsme opět ve stavu, v jakém jsme již jednou byli, když hrubě před cca 250 lety počínalo v c. k. monarchii vznikat elementární školství. Musíme tím však projít, změna musí začít odspodu … národ vyrůstá vždy ze země, ze svých předků.

    1. Skvělé kantorské vyznání.Poslední odstavec je prvním na nové cestě…

  5. Skvělý článek! Když jsem se dozvěděl o dalších degradačních krocích v našem vzdělávacím systému, bylo mi dost smutno. Na druhou stranu jsem zjistil, že když se jako rodič věnuji o trochu více svým dětem, než práci, nebo koníčkům, tak jsou schopni se naučit více, než je naučí dnešní škola. Sice tam není ta socializační složka, ale teď mluvím o znalostech. Věřím tedy tomu, že i když se nás těmito degradačními kroky snaží připravit o budoucnost, tak je stále v našich silách, v silách rodičů a pronárodních učitelů, nenechat naše děti a naší budoucnost.

  6. Výborný článek.

  7. Skvělá práce, Pepo. Nemám jiné hodnocení. Ale ten pohyb zdola startujeme. Jen poznatek. K probuzení dochází tehdy, když hlava(národ) klesne tak hluboko, až se praští o tvrdou podložku. Bohužel- na jiné procitnutí nevěřím. A to jsem nenapravitelný životní optimista.
    A ještě něco. nevěřte tomu, že za určitou hranicí není návratu. Ten je možný vždy, akorát je bolestivý a dlouhý.

Comments are closed.