Tohle mi vrtá hlavou, když si poslední dobou projíždím dění u nás i ve světě. (Dorazila to informace, že s našimi pacienty nám budou pomáhat zahraniční státy, zejména Německo).
Víme, kde si vzít příklad a víme, jaké znalosti k tomu dopomohou.
Nicméně nejsme jaderná mocnost a nezabíráme 1/7 zemského povrchu. Armáda spíš nic než moc a ostatní bezpečnostní složky pracují z větší části pro nadnárodního zadavatele. Počet obyvatel jest na hranici toho abychom mohli fungovat jako stát. Aktuálně jsme součástí kolektivního západu a s ním spojených spolků pod nadnárodním řízením. S tímto vším je potřeba počítat.
Osobně si nemyslím, že dolarový systém přežije další 4 roky, včetně deepstatu, coby prodloužené ruky anglického mozku. Je tedy velmi akutní potřeba co nejméně se účastnit kolektivního západního úmrtí a co nejvíc navazovat spolupráci tam, kde se nabízí možnost k přežití. Myšleno ČR jako celek (včetně tradic, kultury, hodnot, řeči a území – všeho co dělá z obyvatelstva národ). A co je nejvíce nutné – spolupráci je výslovně nutné navazovat na přímo, bez prostředníků. Nicméně vzájemně výhodná spolupráce neznamená suverenitu.
Jak tedy zajistit uplatňování pronárodní, státotvorné politiky v ČR (SR)? Jinými slovy, jak zajistit provádění politiky, jež skutečně odpovídá zájmům Čechů (rozuměj Čechy, Morava, Slezsko)?
Mé úvahy se ubírají tímto směrem:
– Využití současných politických stran
– Založení nové politické strany / hnutí
– Utvářením statistik
Využití současných politických stran
Toto by znamenalo jednou za 4 roky využít průsečík národního zájmu s vektorem cílů příslušné strany / stran (pokud by nějaký byl). A pokud dotyčná strana / strany vyhrají volby a podaří se jim příslušné cíle, odpovídající národnímu zájmu, prosadit. Když by však ve volbách vyhrála opozice, znamenalo by to nejspíš eliminaci dosažených cílů za předchozí období. Vesměs všechny strany jsou pod vlivem nadnárodního řízení, či jsou přímo jeho projekty, tudíž je otázka, zda potencionální dosažené cíle převýší možné škody. Určitou výhodou tohoto nejistého způsobu může být jeho minimální zdrojová náročnost.
Založení nové politické strany / hnutí
Je výhodou, že v tomto případě si sám určím cíle, které chci dosáhnout a koncepci pomocí níž jich budu dosahovat. Nevýhodou však je, že tato prvotní idea je realizovatelná jen do míry odpovídající zdrojům, které mám. Jakmile mi dojdou zdroje a potřebuji další, dostávám se pod vliv toho, kdo mi je poskytuje. Vzhledem k množství zdrojů – finančních, organizačních, administrativních, mi toto přijde jako velmi těžko realizovatelné, nejsem-li schopen ,,zatáhnout“ to sám. Založením politické strany dojde k vytvoření konkrétní struktury, která sice teoreticky může přímo konkrétně ovlivnit řízení v reálném čase (projde-li volbami), nicméně je to snadno dosažitelný cíl nadnárodního řízení (jak slepice v kurníku). Zakládání politické strany mi přijde jako nejméně vhodná a realizovatelná možnost, bohužel jsou to právě politické strany a podpisy konkrétních členů, které určují další směřování státu. Nebylo by tedy špatné mít možnost politické strany včas klepnout přes prsty.
Utvářením statistik
Jinak řečeno, ovlivňování veřejného mínění a zvyšování počtu těch, kteří vyžadují politiku státotvornou a ne vlastizrádnou. Výhodou je možnost působit bezstrukturně, můžu si psát a analyzovat co chci, zdroje nemusí být tak velké avšak určitou míru šíření informace je potřeba zajistit. Nevýhoda je, že maximální míru šíření informace s minimálními náklady získám jen na nástrojích nadnárodního řízení (sociální sítě atp…). Je ale otázka, zda tenhle způsob může fungovat dostatečně svižně, i když toto zřejmě záleží i od situace, ve které lidi jsou.
Vím, nepíšu nic nového a nic nového nepřináším, cílem je vyvolat diskusi a odkrýt i jiné pohledy / názory na věc, jak co nejefektivněji zajistit směřování (a zachování) státu tam, kam chceme my a ne tam, kde ho chce mít globální řízení. Myslím, že z budoucího hlediska by nebylo od věci, mít určitou strategii, neboť vzhledem ke globálnímu dění může být velmi potřebná. Ještě bych dodal, že je potřeba svou státnost (suverenitu) dobývat sám, jen tak může být skutečná, nelze se ji u někoho dožadovat, nebo čekat, že nám ji někdo dá.
Statistiky? Podobný kanál je v Rusku web aftershock který má z výběru materiálu taktéž souhrny na kanálu v YouTube
K založení politické strany/hnutí je třeba mít vypracovaný koncept výběru kádrů, jinak tuto stranu (a vlastně jakýkoliv jiný počin) ovládnou psychotrockisti.
Mě vlastní úvahy mě vedou k tomu, že je potřeba mít k dispozici jazyk, ve kterém není možné lhát (lež sama sobě leží v psychologickém základu psychiky jedince a umožňuje vznik psychotrockismu).
Znáte to přísloví: „Káže vodu, pije víno“ ? …. tato situace leží v psychologickém základu vzniku psychotrockismu. …. tj. tu musíme být schopni odlišit (a nejlépe ještě před tím, než takového člověka pustíme k tomu kázání = k té politické funkci)
… je to těžké (většina by možná řekla neřešitelné)
P.S. Pracuji na tom, bohužel možné řešení je mimo dosavadní kánon KSB/KOBu
——————————————————–
S utvářením statistik je to takto:
90% kostry typu psychiky se tvoří ve věku -1 až 5 let věku dítěte.
KOB jako cestu k dosažení typu psychikdy člověk uvádí „čtení tlustých knih“ …. kolik dětí ve věku -1 až 5 let je schopno přečíst třeba jen jednu tlustou knihu???
KOB tedy na pár odstavcích uvádí, že matkám v tom tvoření typu psychiky dítěte pomáhá (v dobrém i špatném slova smyslu) panující kultura. … zatím však KOB žádnou ucelenou vlastní kulturu nepředstavil – jen střípky, které ji mohou vylepšit.
S odpovídající kulturou jsem se setkal a studuji jak ji přenést do našich podmínek, ale opět se pohybuji mimo dosavadní kánon KOBu.
Podle mě je třeba začít odspodu, to znamená od místích rad a výborů, tak jako kdysi kdesi. Tyto rady vznikaly dávno před tím, než to vypuklo. Proto pak mohl Vladimír v dubnu prohlásit, všechnu moc sovětům 🙂
je to nejúčinnější postup tvorby jekékoliv společenské změny.
Právě sociální blízkost všech, kteří tyto „ostrůvky pozitivní deviace“ vytvářejí a postupně síťují je tím stabilizátorem a tmelem , který je potřebný v momentu otevřeného vystoupení . A to nemusí být nutně silové, ale i na vyšších prioritách řízení.
Štěstí přeje připraveným. A „štěstí“ – to je přeci projev sploupráce HNR s námi.
Dokud si „mlčící většina“, která stále preferuje Andrej Koblihu na post vítěze voleb (parlamentních i prezidentských) nenatluče konkrétně a důkladně vlastní čumák, a tím pádem ať ve volbách (dalších, předčasných či jiných) nebo násilím (revoluce, občanská válka) SAMA VLASTNÍM ROZHODNUTÍM nebo ÚSILÍM nezmění poměry v této zemi, nic se nezmění. Současná moc je dobře zabetonovaná, i když i policie občas „vypustí“ náznaky, že cítí s lidmi…
Jestli je řízení proces informační, tak jsou lidé manipulovaní hlavně televizí, sofistikovanou technologií, která informace dokáže ukládat i podprahově. Používané frekvence vyzařování přímo ladí mozek, kam se nahraje pravidelně program jako na hardisk. Ten boj je tedy nejdříve technologický a až pak ideový 🙂
No, řekněme obojí paralelně, alespoň u části populace. Jinak bychom už byli zombíci…
Nesouhlasím, Kaktusi, s tím, že nepřinášíš nic nového. Chytře napsané zamyšlení. Velmi dobře jsi zhodnotil záměrně sponzorovanou a podporovanou SLEPOU ULIČKU zakládačů nových stran. Je to průhledná jednoduchá a zatím i účinná metoda řízení politické scény na principu NĚKDY SJEDNOCUJ (koalice) a někdy TŘÍŠTI. Je ale třetí cesta – zkušenost naprosté minority bolševiků v Sociální demokracii Ruska (většinu měli menševici a eseři coby řízený maistream strany) a příprava na moment převzetí řízení. Nechci psát podrobnosti, jen ukázat, že lze fungovat i jinak. Nápověda. Foldyna v SPD.
Je otázne či by aj po obnovení spoločného štátu Čechov a Slovákov aj do stavu pred Mníchovom 1938 teda aj s Podkarpatskou Rus a po aktuálnej genocíde očkovaním ostane potrebných 10 miliónov … ?
Předválečné Československo byl stát konstrukt – ale líbil se mi článek o vlajkách na území Slovenska na leva-netu.
Ta červená u Nitranského knížectví působí nadějně. … Nevím jak to bylo s Velkou Moravou a Přemyslovci jsou podle mě pokrevně spříznění s moravskými Mojmírovci … a ti taky měli červenou zástavu.
Zakládat novou politickou stranu se stejnou strukturou, jako mají ostatní politické strany nemá žádný smysl. S přímou demokracií podle Okamury se v dohledné době také nedá počítat. Ale možná by bylo dobré poučit se ze systému politických stran ve Švýcarsku, kde mají polopřímou demokracii. https://1url.cz/Oz7ly
@ M. Pavelka
ano… absolutni souhlas!
Proc vyvijet to co je jiz vyvinute ?
Modifikovat a aplikovat na nase specificke podminky…. pokud to nefunguje tak opet modifikovat tad dlouho az se najde nejvhodnejsi reseni.
Ze u nas nebydli GP?
To je pravda ….ale mozna jednou prijdou vhodne podminky a GP to v oklestene podobe dovoli tak jako pri vzniku prvni republiky.
Domnívám se, že východiskem ze současné krize by mohlo být „živelné“ založení nové politické strany nebo hnutí, vyvolané záměrem (podnětem), kterým by byla organizovaná a připravená skupina osob schopna masově oslovit, v příhodné době, český národ.
To by však muselo být reakci na nějaký vnější podnět. Protože pokud se taková, třeba i skutečně živelně založená strana, nebude mít oč opřít, shoří jako zapálená sirka. Zazáří a pohasne.
Já vím, že už všechny svrbí ruce, když se rozhlédnou okolo sebe, ale stále podle mne platí, že mravenčí práce v informačním poli udělá víc, než se nechat převálcovat příliš silnou mašinérií. Je nutné zvyšovat protestní potenciál lidí napříč společností. Tím myslím zvyšovat jejich negativní postoj k tomu, co se děje s tím, že každý nejúčinněji může působit na své bezprostřední okolí. Potom se jednotlivé kapky spojí napřed v louže, rybníčky a nakonec v moře. Je nutné, aby lidé prohlédli uplatňované řídicí nástroje a uvědomili si jejich nadnárodní dosah! Jakmile si otrok jednou uvědomí, že je otrok, začne sám proti tomuto svému postavení bojovat.
Já vám rozumím, ale i to „moře“ musí mít, a to skutečné také má, svoji „ideu, organizaci, zabezpečení, apod.“ Nemá-li, dopadne to podobně, jak to dopadlo u nás po r.1989, protestní potencionál občanů převálcují „organizovanější“.
Oč budou lidé informovanější, oč toho budou vědět více o řízení, tím méně budou manipulovatelní. A to je to, oč se musíme v informačním poli snažit. Dnes je vám i velice inteligentní člověk schopný tvrdit, že stav školství (ať už za socialismu v poststalinské době, přičemž za Stalina se teprve začalo hrabat ze svých plenek, do kterých ho potom rychle zase zabalili, nebo v současné „demokracii“) je dílem hlupáků, fakticky souhry okolností a lidské hlouposti. Až lidem dojde, že tohle jsou všechno velice dobře řízené procesy, budeme mít vyhráno.
Souhlas. Jen bych byl opatrnější s tím zvyšováním negativního postoje… Tady bych se přikláněl spíš k Boletusovu pozitivnímu přístupu neboli jít příkladem.