Debata se stočila od vypočítávání chyb a prohřešků našich ratolestí do našich vlastních dospělých řad. Položili jsme si několik otázek:
Je závislost člověka na IT přirozený jev? Moderní psychologická droga?
Pokud ano, co je cílem jejího rozšíření v populaci? Je to nástroj řízení populace?
Jura
Zkusím jít trochu do minulosti. Digitalizovaný Svět přeci není tak letitý, abychom ho nemohli porovnat se Světem našich mladých let, tedy alespoň někteří z nás už seniorského věku . Narodili jsme se v Analogovém Světě a budeme odcházet ze Světa digitálního.
V čem se tyto Světy liší? A není právě v té odlišnosti klíč k pochopení IT závislosti?
Pochopení systémové přeměny způsobu šíření informací (analogový je vytěsňován nebo nahrazován digitálním) nám může pomoci pochopit rozdílnost obou Světů.
Nemá smysl zabřednout do detailního technického vysvětlování obou systémů zpracovávání informací. Jde o vyhmátnutí toho podstatného rozdílu. Já ho vidím v tom, že:
analogový systém (a tedy i supersystém Svět) je spojitý řetěz jedinečných a logicky (podle konkrétní funkce) uspořádaných prvků (matric stavu). Plynulost jako jeho hlavní charakteristika.
V Koncepci společenské bezpečnosti tomu dobře odpovídá Mozaikové uspořádání Světa. Opět to hlavní vystihující slovo je CELEK.
digitální systém (a tedy i supersystém Svět) má základ ve FRAGMENTECH původního celku, které potom podle zadané funkce SKLÁDÁ do jím zformovaného nového celku. Fragmentace a následné složení jako jeho hlavní charakteristika.
V Koncepci to vysloveně navozuje opačnou metodu vnímání Světa – kaleidoskopické uspořádání Světa
Tohle zjednodušené objasnění může být nejen cesta k zodpovězení výše položených otázek. Tudy můžeme i razit cestu z hlubokého otroctví nejprve dospělých a potom i dětí. Z IT závislosti a přes tuto závislost i z přeprogramovávání člověka na transhumánního biorobota. Už nejen závislého, ale přímo řízeného prostřednictvím digitálních IT.
Míra
Upřesním. Nejde ve skutečnosti o dva Světy. Ten je pořád jen jeden – Svět reálný. Ale jde o to, jak pracuje náš mozek v celé hloubce (vrstevnatosti) myšlení. Vědomí, podvědomí. Tedy jak my ten okolní Svět „čteme“ prostřednictvím naprogramování našeho mozku. A jak si to přečtené náš mozek zpracuje a podle toho i řídí naše všechny lidské projevy. A tady je asi jádro pudla.
IT – technologie dovedou velmi účinně náš mozek přeprogramovávat a fungují přesně jako jiné zdroje závislostí – alkohol, drogy. Jen ty projevy navenek jsou jiné.
Jura
Čili je to opět na nás, jakou „rozumovou optikou“ se na Svět díváme a čteme ho. Zda jako analogický vjem, tedy celistvě, anebo digitální vjem, tedy fragmentálně, a teprve následně si tento vjem složíme . A právě tohle rozbíjení a skládání obrazu reality je velmi účinný prostředek řízení naší psychiky.
(Poznámka – tady doporučujeme výborný článek Hloupého Honzy
https://kob-forum.eu/2020/11/16/co-je-to-klipove-mysleni-kriticke-mysleni-a-systemove-mysleni/ )
Míra
Ano, zhruba to vystihujeme. A ještě jedna důležitá znalost, která objasňuje i vliv přenosu informací mezi rodičem a dítětem a tedy i potenciál vzniku závislosti u dětí. Přenos informací mezi rodičem a dítětem neběží jen ve zjevné formě na vědomé úrovni (řeč, smysly, vědomí), ale i nezjevně, na nevědomé úrovni, podprahově směrem do podvědomí.
Stručně: rodič těžce závislý na mobilu anebo i TV (také forma informační závislosti) je chodící generátor závislosti i u svých dětí . Přestože vede rétorickou válku proti tomuto zdroji závislosti.
A tady si myslím, že je světýlko na konci tunelu. Být vzorem NE-ZÁVISLOSTI pro své děti. Pro začátek.
Ina
Jen bych připomněla, že je v lidské přirozenosti obsažen určitý prvek „digitálního“ vnímání Světa.
Je to bipolární hodnocení toho, co vnímáme. Ano-Ne, Dobré-Špatné, Černé-Bílé apod. Sklouzáváme k němu nezřídka, ale tohle zploštění bychom neměli nabízet dětem a naopak je vést a svým příkladem rozvíjet to spojité a celistvější hodnocení svého okolí.
Honza
To mi připomíná ještě jeden častý prohřešek rodičů. IT není jen zdrojem nových vědomostních informací, ale i nástrojem zábavy dětí. A rodiče nejenže nesledují, čím se potomstvo prostřednictvím klávesnice a displeje baví, ale často dítě k mobilu či tabletu přímo zaženou. Aby měli pokoj a mohli si alespoň na chvíli oddechnout. To není výčitka, ale konstatace. Ale rodič, který nemá „čas věnovaný svým dětem“ na horních příčkách vlastního žebříčku hodnot – prostě chybuje.
Ina
Není výjimkou mezi dětmi a mladými lidmi ani útěk z Reálného Světa do Digitálního Světa a mobil či tablet je jen technickým komunikátorem. Těch příčin útěků je spektrum, společným znakem je nespokojenost s Realitou a namísto aktivní změny pasivní náhražka Digitálním Světem iluze.
Eva
Ano, není to vždy jen vrtoch dítěte, může to mít i velmi vážné osobní příčiny, proč dítě odchází z Reality k počítači. Je třeba velmi rozlišovat a neházet tyhle projevy do jednoho pytle. Pro dítě může být tato náhražka reality i jediným možným azylem. Rozlišovat a až poté soudit a případně léčit.
Jana
Někdy je ve hře i predispozice k snadnému podlehnutí psychické závislosti, která je zděděná po jednom z rodičů. Mám bohužel zkušenost z vlastní rodiny. Syn má problém s navazováním a udržením si vztahu s děvčaty. Je příliš „hodný“ a to děvčatům velmi často vadí. Tak se (doufám jen dočasně) stahuje a namísto randění hraje s (asi podobně smýšlejícími kamarády) online počítačové hry. Obranné heslo „s holkama jsou jen samé problémy“ . „Virtuální svět“ her bez problémů nahrazuje Reálný svět sociálních kontaktů. Cesta k singl-životu.
Jura
Diagnózu IT závislosti máme víceméně stanovenou , pacient (děti) má nejlepšího lékaře vedle sebe. Nás – dospělé. A ten lékař – má léky? Poslední otázka:
Jak budeme zbavovat sebe a naše děti pokročilé závislosti na IT?
Dušan
U dospělého je to složitější, u dětí funguje v podstatě prostý mechanizmus:
NĚCO za NĚCO
Nabídněme dětem náhradu atrakce iluzivního digitálního Světa výrazně hodnotnějším Reálným Světem a děti si ho od nás vezmou a budou s ním dále pracovat. Ale jde o to tu náhradu budovat cílevědomě a vždy s ohledem na věk a mentální vyspělost dětí. Pokoušel jsem se identifikovat „to pravé“, co děti a mladí lidé hledají. A to je REÁLNÝ PROŽITEK. A ten zdaleka není totožný jen s adrenalinovým chvilkovým zážitkem. Může jít i o méně zřetelné projevy, které mohou ten reálný prožitek přinést. Tedy – nahraďme dětem virtuální prožitky těmi prožitky reálnými a nejlépe s naší účastí.
Míra
Dalším vyzkoušeným prostředkem odpoutání dítěte od virtuální reality je nabídka TVOŘIVÉ zábavy a ideálně spojené i se získáním vědomostí a znalostí. A opět, když je se synkem táta nebo děda (dílna) a s dcerkou máma nebo babička (kuchyně), tak je to v kapse.
Jura
Potvrzuji, jen to druhé. Mám jen vnučky. Ale když je máme v létě na týdenním letním táboře na chalupě – tak se děvčata (13,13,10,8) těší na vaření s babičkou a nejraději pečou buchty. Já je zase učím v lese poznávat houby. Funguje to, mobily mají až večer na hodinku a nikdo se přes den po něm neshání.
Dušan
Není vůbec třeba hledat něco nového za každou cenu. Sáhněme k vyzkoušeným formám zábavy.
Není od věci zkusit dětem pustit starší filmy z dob, kdy se ještě točily nejen pro zábavu, ale i poučení.
(Poznámka – československá tvorba 60-80.let je prostě lahůdkou i dnes : Vynález zkázy, Na kometě, Potkali se u Kolína, Pan Tau …)
Eva
Připomínám důležitý prvek zábavy a poučení. HRY. Ale preferovat hry rozvíjející aktivitu, tvořivost, logické přemýšlení. Ne digitální hry na obrazovce, ale hry stolní, REÁLNÉ.
Míra
A pro kluky a zručné a technicky nadané holky – stavebnice. Samozřejmě – ideální jsou ty československé vzoru MERKUR, ale dá se pracovat i s LEGEM, i když tato stavebnice TVOŘIVÉ KONSTRUKTÉRSTVÍ jen imituje a může vést k pravému opaku. LEGO není tvořivé, ale uniformní a atraktivitu tvorby imituje barvou a provedením. Pozor !
Honza
Dobré upozornění. I hra může být zdrojem HERNÍ ZÁVISLOSTI a ze sluhy se může stát pán.
Ostatně – gamblerství je také závislost srovnatelná s IT závislostí a přinášející velmi zlé sociální konce.
Jana
To potvrzuji. Digitální hry jsou nebezpečným schůdkem k záměně Reálného světa za Svět virtuální.
Ten první je plný problémů a nepohodlí, ten druhý je vždy přiměřeně úspěšný. Závislost na jeho „úspěšnosti“ je u psychicky labilnějšího mladého člověka vždy potenciálně možná.
Jura
Zkusím naši diskusi shrnout do několika bodů:
1) Závislost na IT je velmi vážný společenský problém dospělých i dětí. Je to moderní forma psychické závislosti;
2) Závislost je cílevědomě podporována, je to součást řízení společnosti;
3) Cílem je omezování samostatné rozumové činnosti člověka a její nahrazování indoktrinací;
4) IT technika je jen komunikačním prostředkem, podstatné jsou informace, které přenáší Závislost není na hardwaru, ale na softwaru;
5) Děti jsou velmi snadnou obětí cílené tvorby IT- závislosti a bez ochrany dospělých nemají šanci odolat;
6) Účinným prostředkem obrany vůči IT – závislosti jsou všechny formy náhrady virtuální reality skutečnými a hodnotnými REÁLNÝMI PROŽITKY v REÁLNÉM SVĚTĚ;
7) Změna si vyžádá cílevědomou, dlouhodobou koncepční týmovou práci, Cílem bude návrat dětí do přirozeného DĚTSKÉHO SVĚTA.
IT technologie budou jeho součástí a nikoliv hegemonem.
Tak zaprvé bych nerozlišovala analog / digitál jako vnímání celku / vnímání fragmentů, protože nám byl „elitou“ svět předkládán VŽDY VE FRAGMENTECH, abychom ten celek nedokázali uvidět. Na tom se nic nemění, jen technologie – knihy, noviny, internet. A tady bych řekla, že to nezvládnou. To je ten zákon času. Ty informace díky internetu začaly létat nekontrolovaně (i přes všechny omezující a zákazové technologie, které jsou navíc příliš viditelné) a lidé mají tendenci sdělovat si pravdu (nemají-li přímo předepsáno lhát viz finanční motivace například), přestože může být i tendenční (z hlediska jejich výchozího informačního zabezpečení). Přinejmenším události okolo sebe popisují vždy „relativně“ pravdivě.
K té mozaice a kaleidoskopu bych ještě dodala důležitou informaci, že ty fragmenty nejsou vybírány jen tak náhodně, ale musí dávat smysl, zapadat do sebe a tvořit uvěřitelný obrázek. Aby lidé nabyli přesvědčení, že tohle je pravda. Pokud nevidíte fragmenty, které vám byly úmyslně zamlčeny, lze takto sestavovat velice „pravdivé“ obrazy reality, obzvláště použijete-li ty správné technologie, které emocionálně hrají na v podstatě ty nejnižší lidské pudy a já-jismus. Jakmile se v tom však objeví střípek, který do toho nezapadne, tak se ten hrad z písku rozsype. Je tedy především nutné naučit děti myslet. Naučit je, co je to řízení. Co je to manipulace a jak je realizována – to vše lze provádět s ohledem na jejich věk tak, aby tomu porozuměly. A nenechte se mýlit, že děti jsou hloupé a nepochopí. Není to pravda. Co já bych za to dala, abych současné informace, které jsem o řízení načerpala, věděla dříve a mohla je uplatňovat.
Ten závěr je správný. Co nejvíce je vzdalovat od počítače, ale úplně odtrhnout od něj už se nám je nepovede a bylo by to i kontraproduktivní, protože přes něj tak jako tak těch informací načerpají nejvíce a to by je zase na druhou stranu (zakážou-li rodiče televizi, počítač…) znevýhodňovalo. Je jen nutné je naučit, co to informace jsou, k čemu slouží, jak si je poskládat, jak s nimi pracovat, aby přinášely užitek. A to především musí vědět sami rodiče. Jak jinak by to potom ty děti mohli učit?
IT je něco jako nový svět a tím, že se člověk bude uzavírat do starého, distancovat se od něj, před ním neuteče, to je to, co se snažím říci. Je třeba se v něm naučit žít a měnit ho „k obrazu svému“, který u normálních lidí nemůže být jiný než lidský, protože je to v jejich vlastním zájmu.
@iRENA I siar
promiňte mi oba, ža Vám odpovídám najednou . Oba dva (aspoň to tak vnímám) navozujete další poktračování debaty , ale už na téma „jak z toho prů.eru ven?“. Jsme si vědomi, že to srovnávání ANALOG vers.DIGITÁL je v rovině odborné dost děravé.Ale nám šlo o vystižení jednoho z markantů rozdílu mezi tím Světem „co byl“ a tím “ co je „. A ti starší z nás, co měli možnost prožít část svého života aktivně v tom prvním a srovnat si to s tím druhým -jsme dospěli k tomu podstatnému rozdílu : UCELENOST,SPOJITOST,CELEK a proti tomu CELEK-FRAGMENTY-NOVĚ SLOŽENÝ CELEK. A taky k analogii MOZAIKA vers. KALEIDOSKOP s tím, že nám v tom pomohla KSB.
Ano , je to na nás ,rodičích a učitelích , abychom SPOLU a na SPOLEČNÉM dohodnutém základě ten Nový (přesněji staronový) dětský Svět oprášili a oživili. Jeho základy jsou totiž po tisíciletí stejné . Hravost, logičnost, pravdivost,dobrosrdečmnost.
Ten SPOLEČNÝ návrat zpět k prověřeným HODNOTÁM a JISTOTÁM – to je azimut naší práce.
Nebourejme obrazovky a klávesnice , zničme to ZLO, kteé přes ně a k nám-dospělým i dětem- promlouvá. A to není ze železa, ale je sakramentsky lidské. Příšlo k nám jako profesor Wolland se svojí suitou a plní jen naše chybná rozhodování.
Pozorně čtu zde popsané náměty a témata, která by měla napomoci vyvést děti z inkluze (ze světa vnuceného) do exkluze (do světa skutečného). Ten skutečený svět je světem výběru a to je tím hlavním, co jsme se museli v „analogových dobách“ naučit. Přitom jsme se naučili, že mince i svět mají dvě stránky – dobrou a zlou. K tomu jsme však museli chtít poznávat, abychom ten svět objevili. Tuhle dětskou přednost danou přírodou dospělí ztrácejí. (Ne všichni, muži si mohou v životě hrát podstatně déle, nežli ženy.)
Mimo jiné jsme se naučili co je to neúspěch a jak ho řešit. Nebylo žádné tlačítko Reset. Proto jsme naučili mít radost z maličkostí. A když jsme z Merkuru postavit krásné modely,
tak jsme nepropadli herní mánii. Modely byly skutečné nikoli softwarové. Každý si ten model po nějakou dobu vystavil a byl na něj hrdý. Nerozebral ho hned – tj. nezahodil, aby prahnul po novém.
Výběr o kterém zde píšu jsme se však učili sami. Samostatně jsme překonávali obtíže v komunikaci s okolím, včetně komunikace s holkama. A tak je to pro každého, někdo zůstane v inkluzi a stane se třeba politikem. Někdo vyjde do inkluze, bude uklízečkou a dobře vychová 3 děti. Hádejte kdo bude pro společnost užitečnější.
Proto je potřebné pro děti vytvořit nabídku na jiný vnitří svět. Svět inkluze nechť si nechají politikové pro své děti. Naše děti si zaslouží exkluzi. Inkluzi vymysleli dospělí, exkluzi musejí také vymyslet dospělí. Je čas dostat náš svět opět do rovnováhy.