Proč bohatí bohatnou a chudí chudnou? (2)

Kde se bere a kde se ztrácí síla a moc peněz

František Ježek

Druhá část série.

To je otázka, kterou si běžně nepokládáme. Přitom je to naprostý základ ekonomického uspořádání. Většina lidí si řekne „Určitě to řeší ekonomická teorie a zřejmě to bude dost komplikované.“, a dál se tím nezabývají a berou to jako danou věc, nad kterou se nemá smysl zamýšlet.

Tak se na to podívejme.  

Kde se bere síla a moc peněz

Ač to zní neuvěřitelně, sílu a moc penězům dáváme my.

A to tím, že jsme ochotni za peníze pro někoho dalšího cosi a někdy i cokoli udělat.

Pozorovateli z jiného světa by se to mohlo zdát nesmyslné – bankovky jsou jen nějaký papír a číslo na účtu je jen virtuální shluk jedniček a nul. Tak proč za toto lidé směňují svůj čas, výsledky své práce, ochotu něco učinit?

Protože bankovky, nebo číslo účtu nám dávají možnost čerpat výsledky práce ostatních. Těch, kteří tak jako my směňují výsledek své práce za peníze.

Zjednodušeně si to lze představit takto.

Představme si že existuje prostor, do kterého dáváme výsledky své práce. A to takové výsledky, které může zužitkovat někdo další. Za to obdržíme stvrzenku – peníze. No a za tuto stvrzenku si pak z tohoto prostoru můžeme vybrat výsledky práce ostatních.

Velmi důležité je to, že jsou to výsledky práce, které může využít někdo další.

Například dělník se podílí na výrobě výrobku, obchodník nakoupí a dodá zboží ke spotřebiteli, kuchař uvaří jídlo, číšník jej naservíruje, lékař léčí, policie a armáda zajistí bezpečnost, politik se podílí na organizování fungování společnosti jako celku, vědec vytvoří teoretické předpoklady pro vznik nových technologií a tak dále.

Nelze to vše vyjmenovat, ale podstatou je to, že to jsou takové výsledky práce, které ostatní potřebují a mohou je spotřebovat, jsou jim k užitku, je to užitečná produkce, budeme hovořit o produkční ekonomice.

Pokud bychom nebyli ochotni směňovat svoji práci za peníze. Svoji práci bychom směňovali za něco jiného, třeba za cenné kovy. Pak by z peněz byla jen halda bezcenných papírků.

Takže síla peněz spočívá v tom, že jsme na ně přenesli výsledky naší práce. Peníze jsou kryty naší prací. No a moc peněz spočívá v tom, že jsme ochotni za ně pro někoho něco udělat.

Potud by to bylo vše v pořádku. Jenže!

Kde se ztrácí síla peněz

Existují takové činnosti, které nepřinášejí užitek ostatním. Přesto jsou odměňováni, a to nepoměrně vyššími částkami. Výsledek jejich práce není užitečný pro ostatní – jedná se o neužitečnou produkci, budeme hovořit o neprodukční ekonomice.

Všechna produkce v našem pomyslném prostoru je oceněna nějakým množstvím vydaných peněz. Pokud tam vložíme neužitečnou produkci a dotyčnému vyplatíme určitý obnos, dojde k tomu, že se nám nenavýší objem užitečné produkce, ale vzroste množství peněz, dojde k naředění hodnoty užitečné produkce. Každý producent užitečné produkce byl okraden o část, kterou byla jeho produkce znehodnocena. Neužitečná produkce nebude spotřebována, protože ji nikdo nechce, není k užitku, ale producent neužitečné produkce bude čerpat užitečnou produkci, protože dostal zaplaceno.

No a co je ta neužitečná produkce?

Například, jaký užitek ostatním přináší obchodování s cennými papíry (ne jejich vydávání), spekulování na kurzových rozdílech, nebo z velké části to co se provozuje na finančních trzích. Jediný užitek je pro ty, kteří výhodně nakoupili a prodali.

Ostatní z toho žádný užitek nemají. Oni jsou ve svém důsledku okrádáni nařeďováním užitečné produkce.

Existuje názor, že se na peníze, cenné papíry apod. (dále jen peníze) má pohlížet jako na zboží. Ano, lze na ně pohlížet jako na zboží, ale jen na cestě z tiskárny do banky. Pokud do našeho společného prostoru místo výsledku své práce vložíte peníze, vlastně to čím se měří hodnota produkce, co se stane? Objem užitečné produkce se nezměnil. Peníze jsou měřidlem, nejsou službou, nebo zbožím, které můžeme spotřebovat. Na druhé straně dojde k nárůstu hodnoty produkce měřené právě penězi, kdy k penězům již vydaným za užitečnou produkci musíme přičíst hodnotu peněz vložených do našeho společného prostoru.

Řeknete, že za peníze si užitek mohu nakoupit. Uveďme absurditu. Řekněme, že pekaři začnou místo pečiva do našeho společného prostoru vkládat peníze. Pak to dojde tak daleko, že si k snídani místo housky namažete peníze. Peníze jsou měřidlem a mají stát na straně, kde se produkce poměřuje, nejsou užitečnou produkcí.

Bohužel se peníze, jako zboží berou, a to díky existenci finančního trhu. Existence finančního trhu je jeden z projevů toho, jak jsou na světě přizpůsobována pravidla ve prospěch mocných.

Obchodování na finančních trzích generuje obrovské objemy neužitečné produkce, která ředí hodnotu užitečné produkce, generují inflaci. Inflace zvolna a spolehlivě znehodnocuje úspory, zjednodušeně je to krádež. Podařilo se přesvědčit většinu lidstva o tom, že inflace je žádoucí, správný a přirozený, jev, že stabilita a deflace jsou špatné. A jako opodstatnění existence finančních spekulací se vžilo, že peníze vydělávají peníze.

Největší uchopitelný užitek z finančních trhů pro většinu lidí byly a jsou opakující se finanční krize. A to má k užitečnosti daleko. (O půjčování peněz a akciích později.)

A jak to je s množstvím peněz v ekonomice

Ono je to obdobné jako s množstvím krve v našem těle.

Vraťme se k našemu pomyslnému prostoru. Množství peněz by mělo umožňovat, aby ten, kdo chce umístit svoji užitečnou produkci, mohl za ni okamžitě obdržet odpovídající množství peněz. Obec potřebuje nový chodník. Firma má kapacitu a materiál toto provést, paradoxně to vázne jen na nedostatku peněz.

Pokud firma nebude moci svoji produkci udat, bude muset čekat, až se někde objeví volné prostředky, za které bude moci svoji produkci směnit.

Je to obdoba chudokrevnosti v našem těle. Výkonnost ekonomiky je podvazována nedostatkem peněz.

Na druhé straně nadbytek peněz v ekonomice způsobuje, že se ceny za práci šplhají nahoru. Například je málo řemeslníku a poptávka je velká, tak řemeslník logicky půjde pracovat tam, kde dostane více. Více krve v těle určitě není dobrá situace.

Je třeba množství peněz nějak vybalancovat.

Jak tedy vypočítat, nebo odhadnout kolik má být peněz v ekonomice?

Použijme bilanční princip. Na stranu aktiv dejme dokončenou investici – třeba novou dálnici. Na stranu pasiv peníze, které jsme za stavbu dálnice zaplatili.

A kde ty peníze vezmeme? Bude to znít poněkud neuvěřitelně. Pokud jsme svébytnou ekonomikou a máme vlastní měnu tak je prostě vydáme, obrazně vytiskneme.

Takto nově vytištěné peníze budou kryty aktivem – dálnicí. V této situaci z pohledu ekonomiky jako celku se nově vydané peníze chovají jako pasivum – to čím je kryté aktivum tedy nově vydanými penězi.

Ano ty peníze prostě vydáme. Že to je nesmysl? Není! Peníze budou kryty aktivy – dálnicí. Bilanční princip zůstane zachován.

Vraťme se k předchozímu pojednání o tom, kde se bere síla a moc peněz. Dálnice je výsledek práce, který byl vložen do společného prostoru a je za něj zaplaceno poukázkami, které vydává ten kdo společný prostor – ekonomiku spravuje. No a ten si může poukázek vytisknout kolik potřebuje.

Zdůrazňuji, pokud disponuje vlastní měnou. Pokud používá společnou, nebo cizí tak je pochopitelně závislý na tom, kdo tuto měnu vydává.

Tímto bychom získali přehled o množství vydaných peněz v ekonomice. Pokud by se jen postavila dálnice a nic jiného, tak se bude její hodnota prostřednictvím odpisů zmenšovat a bude třeba obdobně korigovat objem pasiv, například zvýšením úrokových sazeb. 

To, že si na to v současné době půjčujeme, je poněkud nešťastné. Ono je to dáno tím, že se to tak vždy dělalo, a že se nad tím nikdo nezamyslel, že by to šlo třeba i jinak. Anebo je to spíše zlá vůle, je to tak cíleně nastaveno, je nám to nadiktováno.

Nebylo by třeba, aby se stát zadlužoval. Nebylo by nutné počítat se splátkami dluhů a platbou úroků. Daňové výnosy by zůstaly k dispozici na něco jiného.

Pokud bychom si na stavbu dálnice půjčili, tak budou aktiva kryta půjčkou, která se bude splácet z daňových výnosů. Navíc se budou platit úroky. To budou muset uhradit daňoví poplatníci a o to jim zůstane méně. Přes úroky se budou živit banky a přes obchody na finančním trhu se bude navyšovat bohatství bohatých.

Jak by asi vypadala naše zem, kdyby nás neomezoval nedostatek financí?

Další pokračování zítra.