Každý národ potřebuje své hrdiny.
Hrdinu dělá hrdinou hrdinský čin.
Hrdinský čin je takový čin, který vlastní podporuje, dodává jim sílu a odvahu a naopak protivníka demoralizuje.

Filmy Jan Palach (2018) ani Hořící keř (2013) jsem neviděl. Ale jako každý Čech vím, že Jan Palach byl studentem filozofické fakulty UK. Přijetí na Univerzitu Karlovu jednoznačně svědčí jak o vysoké inteligenci, tak i o ambicích studenta. Z jeho fotografie mě pohledem míjí mladý, sympatický člověk. Člověk, který má ve dvaceti letech život doslova před sebou. S ohledem na tehdejší věkovou hranici pro odchod do důchodu měl Palach před sebou přinejmenším 40 let produktivního života (jistě, po dokončení studia a základní vojenské služby) ve středu svého národa, k užitku své společnosti. Po dokončení svého studia se mohl zapojit do politické činnosti, klidně i do opoziční, a s růstem své zasloužené mravní autority ovlivňovat zprvu své kolegy na pracovišti a sousedy v činžáku a později spolustraníky a nakonec veřejnost celou. Mohl vstoupit do KSČ a ovlivňovat její rozhodování zevnitř. Mohl se stát disidentem, chodit do trafiky pro cigarety s kartáčkem na zuby a dotáhnout to na prezidenta. Mohl emigrovat a v cizině založit vydavatelství antikomunistické literatury, aby nahlodával systém sám za sebe anebo se nechat naverbovat našimi konkurenty (což zní lépe, než protivníci, natož nepřátelé) a pracovat pro nepřítele třeba v redakci nepřátelského vysílače. Nejen každý, kdo teď čte můj článek, ale všichni lidé bez výjimky dostali (od boha) svůj životní časový fond proto, aby tady na zemi něco předvedli a aby odešli s pocitem dobře vykonané práce.

Jan Palach byl jistě také citlivý člověk, a ovlivnitelný. Vojenská invaze spojeneckých vojsk musela být šokem pro každého. Jak pro odpůrce režimu, tak i pro přesvědčené příznivce Sovětského svazu a socialistického zřízení. Ta ale proběhla v srpnu a Palach si sáhl na život o téměř celých 5 měsíců později. Nešlo to za tu dobu vydýchat, smířit se s novou realitou a pokračovat svůj životní boj od nové mety?

Pět měsíců po invazi si Jan Palach sahá na život jedním z nejšílenějších způsobů. Důvod? Údajně proto, aby ostatní motivoval k tomu… co měl udělat on sám za dobu svého života. Na jakoukoliv situaci každý z nás reaguje po svém. Jeden se přizpůsobí bez řečí, jiný s nimi a někdo další klade odpor, který dál můžeme dělit na smysluplný a nesmyslný. Jen Janu Palachovi dávalo v určitý okamžik z nějakého důvodu smysl se upálit a tak to udělal. Jakého cíle dosáhl? Žádného. Nula! Naši lidé jeho burcování nepodlehli, spojenecká vojska neodtáhla. Po zásahu vyšší moci šel život našeho národa dál. Jen o něco méně optimistický, méně veselý. Jediným přímým efektem Palachova upálení se stala stejně nesmyslná smrt Jana Zajíce, s opět nulovým efektem.

Ztráta každého života je neštěstí. Neštěstí pro rodiče, které s ním spojují své klidné stáří. Neštěstí pro přátele, kterým byl oporou. Neštěstí pro společnost, kterou měl obohatit svou prací a potomstvem. Nicméně, ke ztrátám dochází dodnes, třeba když se nešťastně zamilovaní rozhodnou skoncovat se životem. Psychická stabilita a pevné životní cíle se rodí v rodině a k tomu se nechci vyjadřovat, protože daleko důležitější je společenský rozměr, který je Palachovu činu přikládán. Jeho jména nosí ulice, a náměstí, možná i mosty a nábřeží. Den jeho smrti sebeupálením si připománáme. A zde je třeba si klást otázku PROČ?

Co je na Palachově smrti zajímavé, inspirující, následování hodné? Jakým způsobem jeho smrt mobilizuje našince a demoralizuje nepřítele? Co si pomyslí nepřítel při pohledu na tank, raketu nebo bunkr s jednookým Janem Žižkou třímajícím mohutný palcát? A jak by na něj (a na naše vojáky) zapůsobil tank s vyobrazením Jana Palacha?

Nerad bych, aby si kdokoliv pomyslel, že se trefuji do nešťastného sebevraha z události před dvaapadesáti let. Není to tak. Je mi ho líto, tak jako je mi líto vlastních chyb, kterých jsem se v životě dopustil. Zásadně mi ale vadí, že za známým jménem oběti se skrývají anonymní šmejdi, kteří jej glorifikují jako národního hrdinu. Ti velmi dobře vědí, že Jan Palach, při vší úctě a pietě k zemřelým, nároky na hrdinu nesplňuje. Obrazy Palacha a některých dalších „osobností“ glorifikovaných v posledních desetiletích jako hrdinů slouží našemu národu jako falešné majáky vábící na útesy. Činitele stojící za jejich jmenování za hrdiny vnímám jako vlastizrádce.


30 komentářů

    1. Ludvíku, pište prosím k věci. Tohle téma nepatří pod tenhle článek.

      1. Rozumím, ale kam mám napsat aktuální informaci pro všechny , že V.Putin právě hovoří na Davoském fóru ? Děkuji.

      2. Tam už jsem i odpovídal. Ale ten projev ja fakt velmi silný, kdo rozumí,velmi doporučuji. Po těch povalného šibřinkách promluvila skutečně těžká váha a tím, že tam RSA zastupoval
        náměstek Kerry ,to ještě zesílilo. Už končím.

  1. Author

    Děkuji za všem za komentáře. Ve svém příspěvku jsem se rozhodně nechtěl věnovat osobě Jana Palacha, o níž skutečně prakticky nic nevím. Účelem bylo nabídnout představu pojmu hrdina, antihrdina a společenský dopad plynoucí ze zneužití těchto pojmů konkrétními politickými činiteli za konkrétním a zřejmým účelem.
    Díky každému, kdo to tak pochopil 🙂

  2. Závěrem se pokusím o několik “egregoriálně-matričncích poznámek”.
    Naši nepřátelé Palachem vytvořili egregor nepřátelský pro ČSR. Že vznikl egregor, je dle mne dosvědčeno např. tím, že Palach měl následovníky u nás (dle wiki se údajně do konce 04/1969 pokusilo upálit celkem 26 lidí, z toho 7 zemřelo), ale i ve východní Evropě. A taky tím, že Palach neupadl v zapomnění, jeho odkaz “stále žije” (pojmenovávání ulic, náměstí, škol, dokonce planetka objevená 22.8.1969 [22 + 21.8.], 16. leden významný den,…). Také se domnívám, že to s pumpováním tohoto egregoru nepřátelé naštěstí přehnali (pokud se silné věci opakují příliš často, slábnou), a tak ten účinek snad není tak silný, jak bylo plánováno. Nicméně původní cíle byly určitě ambiciózní. Co takhle překrytí/oslabení egregoru Mistra Jana Husa? Nebo aspoň jeho přesměrování na jiné účely? Je opravdu náhoda, že se Palach jmenoval Jan? (Jan Hus, Jan Žižka, Jan Želivský, Jan Roháč z Dubé,…). Je náhoda, že se jmenoval Palach? (palaš, palach, palacha – těžký meč/rovná šavle; pal – pálení, pokyn k palbě, též rusky požár; palač rusky kat)
    [2.část]

    1. Dostali jsme ohnivou ránu/úder palachem, byli jsme zraněni palachem.
      Mimochodem, narodil se v Praze, v Londýnské ulici. Domnívám se, že z hlediska oslabení tohoto egregoru je pro nás příznivé, že jeho tělo bylo v roce 1973 exhumováno a zpopelněno.
      Okolnosti tzv. invaze (ve smyslu prohry na 1. – 5. prioritě) byly rozebrány svého času na vodě. Tento v(y)nucený krok způsobil mimo jiné to, že v myslích mnoha lidí byl hodně oslaben vliv osvobození ČSR Rudou armádou (lze se setkat i s tvrzením, že nás SSSR okupoval 2x).
      [3.část, dokončení]

  3. Děkuji za článek popisující princip anti-hrdiny.
    K osobnostnímu profilu Palacha. Nelze obecně říci, že vysoká inteligence souvisí s přijetím/nepřijetím někoho na VŠ. Na cestě životem jsem potkal lidi bez VŠ, kteří byli brilantní i bez ní (paradoxně: některým stejně vadilo, že VŠ nemají).
    Rovněž tak jsem potkal lidi inteligentní/chytré, kteří ale měli psychické problémy, co jim bránily dostudovat VŠ za obvyklý počet let.
    Pokud se týká činu Palacha, osobně počítám s tím, že se de-facto jednalo o vraždu (vrah pracoval rukama oběti), za použití tzv. “technologií”, tedy je otázka, zda je možné Palachovi vyčítat marnost jeho činu. Domnívám se, že nebyl v sobě.
    Že naši nepřátelé rádi opakují “úspěšné” šablony, lze doložit z minulosti nedávné (Kuciak, student Šmíd), ale i dávné (“bratro”vražda sv. Václava, svržení posledního etruského krále města Říma pomocí operace “zneuctění Lukrécie” viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Lukr%C3%A9cie, nutno ovšem číst mezi řádky).
    [konec 1.části]

    1. “…..svržení posledního etruského krále města Říma pomocí operace “zneuctění Lukrécie”
      Záminka k likvidaci civilizace a říše jižních Slovanů – Tzv. tajemní Etruskové – věda dodnes “nemůže ” vysvětlit jejich původ… a přitom stačí jen dekódovat jejich jméno Et(o)Rus(k)ové

      1. “Podivný” to výklad o původu Etrusků…

        “Téměř všichni archeologové se nyní shodují v názoru, který upřednostňuje “domorodné” teorie
        o původu Etrusků: vývoj etruské kultury musí být chápán jako evoluční sekvence sociálního rozvoje Etrurie” (Etruskové, Greaeme Barker a Tom Rasmusen, NLN, 2005).

      2. Tak tak. Móc dobře si pamatuji ze školních hodin dějepisu: tak Římané, to je jasné, to máme Romulus, Rémus, vlčice, brázda a tak…, ale ti tajemní Etruskové…, to je teprve záhada. Jako dítě jsem to tehdy poslouchal s otevřenou pusu.
        Uplynulo pár desítek let a ejhle, narazil jsem na wikipedii na heslo http://cs.wikipedia.org/wiki/Etruskov%C3%A9 a přečetl jsem si ho optikou získanou na základě toho, co jsem poznal z DVTR, KSB, z Vody. K tomu trocha čtení mezi řádky (nemohu nevzpomenout, jak Pjakin s oblibou zdůrazňuje, že vychází z veřejných zdrojů 😉 a nový obraz dějin se objevil.
        Stručně řečeno, uvědomil jsem si, že ve skutečnosti to bylo *právě naopak*: Etruskové jsou jasní, ale odkud se vzali ti záhadní tzv. Římané? No, ale to by bylo na nějaký kratší článeček. Založený na indiciích. Sehnat důkazy by bylo horší, o ty se postarala (h)iz-tóry-ja.

      3. Ještě postřeh ke jménům národů. Je tady takový jev, kdy lidé daného národa sami sebe nazývají jiným jménem, než jakými jmény je nazývají lidé jiných národů. Viz např. German, Deutsche, Allemand, tedesco, alemán, не́мец, Nemec, Němec. (v některých případech, jako např. zde u Němců, je to dokonce tak úchylné, že v jiných jazycích nesedí na “domorodý” název dokonce ani první písmeno jména)
        Takže i “Etruskové” nazývali sami sebe Rasenna (𐌀𐌍𐌍𐌄𐌔𐌀𐌓) {runy třeba číst zprava doleva} nebo Raśna (𐌓𐌀𐌔𐌍𐌀).
        Římané je nazývali Etrusci nebo Tusci a starověcí Řekové Tyrsenoí nebo Tyrrhenoí (Τυρσηνοί, Τυρρηνοί).
        Ostatně počítám s tím, že princip odlišného pojmenování téhož národa v čase je vysvětlením metody, jak v historii národy “rychle” vzniknou “z ničeho” a jindy zase záhadně a rychle “vyhynou”. Není třeba migrace, nemocí ani genocidy. Ne nadarmo se 2. priorita jmenuje chronologická. (Stačí tedy změnit používání jmen národů v historických spisech a pak počkat nějakou tu generaci…)

      4. Author

        Rasenna se píše <- a Rašna zase -> ?? 😉

  4. Tých, čo považujú sebaupálenie sa za národné hrdinstvo, by som povinne nechal sledovať každý deň aspoň 15m video s reálnym skutkom upálenia sa (aj také veci sa žiaľ na internete dajú nájsť). Možno by sa potom naštartovali ich Ľudské emócie a dokázali by pochopiť, o aké utrpenie ide a aký je to šialený čin, a že tento čin nemožno označovať za niečo nasledovaniahodné… motivovať tým národ… (azda potrebujeme, aby sa ľudia pri kognitívnej disonancii upaľovali?!)
    Veď ani v stredoveku upaľovanie na hranici neprebiehalo tak romanticky, ako to zobrazujú vo filmoch: mlčky s modlitbou na perách.

    Chcú stavať samoupalovačom sochy? Tak nech skúsia postaviť horiacu sochu (reálny večný oheň) vydávajúcu bolestný krik ako v pekle… Ten krik a kvílenie by ich prenasledovalo aj vo sne. Veľmi rýchlo by takúto autentickú (a nie romantickú či pietnu) sochu odstránili.

  5. Podle ruského dokumentu Jak oholit ježka stojí za smrtí Jana Palacha zřejmě britská tajná služba. Palachovi mohlo být řečeno, že bude hořet jen studeným ohněm a nic se mu nestane.
    Na druhou stranu podle všech informací byl připraven zemřít. Tajné služby jsou schopné vymýt mozek leckomu, sami si přitom své oběti pečlivě vybírají. A těchto beránků mívají hned několik do rezervy, kdyby to s některým nevyšlo.

    Na Václaváku už stála připravená banda novinářů, kteří vše pohotově filmovali.

    Přeneseno do dnešní doby je takovým podobným užitečným idiotem a obětí velké hry slečna Greta Thunberg. Možná, že má s Palachem dost společného. Jen její role je jiná a nebude obětován její život. I když… i to by se mohlo stát, doufejme, že nestane.

    1. Ta verze s tím studeným ohněm pravdivá není. Ve vyšetřovacím spisu je uvedeno, ve kterém obchodě si koupil tu hořlavinu. Musel tedy vědět, čím se zapaluje. To ovšem nevylučuje, že ho k sebevraždě mohl někdo nabádat.

      1. Někde jsem se dočetl, že byl “instruován” , že přežije. Byl mladý a chtěl se proslavit…věřil, že přežije. Architekt projektu však potřeboval zápalnou oběť. Nezapomínejme na zvýšenou aktivitu západních tajných sil na našem území i po srpnové záchranné misi našich spojenců.

      2. Dobrá příprava vyžaduje lehce dokazatelný nákup hořlaviny. Vysvětlit mu, že koupit hořlavinu a zapálit se s ní není totéž, by neměl být problém. Bez znalosti bližších faktů můžeme jen spekulovat.

  6. Velmi Ti děkuji, Honzo, za autentickou výpověď jen o něco málo mladšího. Vrátil jsem se vzpomínkami do posrpnové Prahy, kdy jsem jako novopečený vysokoškolák s dlouhými vlasy a představou fiktivního svobodného Světa kráčel spolu s dalšími statisíci občanů za rakví Jana Palacha a pln hořkosti klel na ZLO, které nám bylo od poloviny
    60.let systematicky zobrazováno a vkládáno do mysli. Kdo
    neví, o čem je řeč, ať se seznámí s operací CIA “MK Ultra”.
    Nebudu dlouho popisovat proces procitnutí z duševního a duchovního komatu,do kterého jsem postupně upadal . Je zajímavé sledovat vývoj myšlení generace narozené tak, aby prožívala období 1965-75 právě se svým vstupem do dospělosti a produktivního života. To nelze popsat, to se musí prožít . Prožil jsem to a o to byl pád z výšin dosažené “SVOBODY” do dnešních dlouhých dnů REALITY bez uvozovek tvrdý. Ano, huba krvácí a ještě furt bolí. Ale hlava je jinak naštěstí uvnitř v cajku . Proto na Tvá slova, Honzo, takhle rychle reaguji . Chci, aby mě někdo nepředběhl a neřekl to líp. Nebo jsem naivní ?
    Neměnil bych svoji minulost z let 1968-69 . Velmi tvrdá, ale velmi cenná lekce . O to víc mě mrzí moje neschopnost poučit se z jednoho brainwashingu a opět si ho zopakovat o 20 let později. Za to bych si fakt zasloužil víc než pár facek . Asi by nám stejně tenhle paskvil na stát donesli i za cenu majdanu Bukureť,Temešvár anebo Kyjev 2014 , ale aspoń bych neměl ten pocit dvojího rozumového selhání. My jsme si ten Stalingrad prostě nevybojovali , my jsme kapitulovali.
    Takže Honzo, díky za Tvoje slova, asi proto jsem se dal na tuhle cestu seniora “ke křížku”.

    1. Podobnou, skoro stejnou lekci, jsem zažil i já, i když jak v prvním, tak v druhém případě jsem měl určité pochybnosti, které jsem si tehdy nedovedl vysvětlit a nikdo mi neporadil. Otázkou je, zda bych mu tehdy věřil…
      Teprve v současnosti vidím, že mi chyběly potřebné vědomosti, zkušenosti a informace. Jen nevím, zda jsem na tom teď lépe nebo “vím, že nic nevím…”

      1. To je obvyklé dilema chlapečka z Knoflíkové války , i když ve Tvém i mém případě to má charakter generačního prohlédnutí a zmoudření
        “kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nebyl býval chodil…”
        Asi jsme to museli prožít, abychom, až bude většá zájem, tuhle životní zkušenost mohli těm vnímavým sdělit . Nic lepšího už z té prožité zkušenosti pro sebe nezískáme, ale můžeme pomoci mladším.

    1. Ďakujem za tip na knihu. Po prečítaní scenára príbehu zneužitia Palacha mi okamžite zarezonoval nedávny príbeh s rovnakým scenárom od agenta MI6 v akcii Kuciak. Tiež sa mi vyjasnilo, prečo sa to stalo až po 5 mesiacoch od vstupu vojsk VZ – prípravný čas akcie a hlavne naivných hercov.
      Na zamyslenie: Šmíd/Zifčák to prežil. Dôvodom mohla byť potreba zachovať funkčnosť ŠTB – ako hlavného organizátora kontrarevolúcie ’89, prípadne ak ako nástroja pre potlačenie ešte možných “nežiadúcich scenárov” vývoja.

    2. pro pochopení souvislostí roku 1968 velmi doporučuji knihu Rudolfa Černého, Jak se dělá kontrarevoluce. Plná citací soudobého tisku jak ze Západu, tak od nás. Mnoho jmen, která pak “dělala” sametovou revoluci. O Palachovi je tam také. Uvedu pouze jeden citát: “Dne 22. 1. 1969, den po skončení ultimáta J. Palacha, spáchala v bytě svých rodičů v Praze 4 sebevraždu svítiplynem studentka Blanka Nacházelová. Při ohledání místa činu byla nalezena složka s dopisními papíry a na ní tento dopis: Milovaní,……….Věřte, že to, co jsem udělala, není z přesvědčení. Jsem k tomu donucena. Neměla jsem šílenou odvahu jako Jan Palach. Proto umírám tímto způsobem…….”

    3. Nepřeju jsi aby ta kniha byla na to fore zveřejněná. Dotyčný je nepřeložil . Kniha byla přeložená jen pro potřebu čtení lidí na leva netu. Protože neuměli rusky. A ne ,proto aby jsi ji někdo dával na svoje stránky , když nebyl ani souhlas autora nebo nakladatele na překlad

      1. Nerozumím námitce. Na našem webu přece ta kniha není? Nemyslela jste web konceptualcz.cz? Pak by ale bylo na místě napsat tam, tady s tím nikdo nemůže, a proto taky nebude nic dělat.

      2. Co si přejete či nepřejete, je v tomto případě myslím zcela irelevantní a navíc to jde zcela proti duchu zásad KOB o dostupu k informacím.
        Zveřejnění odkazu NENÍ podle současného právního stavu zveřejněním obsahu díla. Pod jménem Galuško je navíc tento překlad volně na internetu ke stažení dokonce ve dvou elektronických formátech jinde, než na mnou uvedeném odkazu, jak jsem jen zběžně nalezl.
        Knihu v ruském jazyce lze zakoupit, takže myslím, že pokud se majiteli webu, kde je překlad zveřejněn, ozve autor překladu a doloží svá autorská práva na překlad včetně smlouvy s ruským vydavatelem (a pravděpodobně i majitelem autorských práv na knihu) o jeho souhlasu s překladem, popřípadě se proti překladu ohradí ruský majitel autorských práv, nebude myslím problém dotčený překlad odstranit. Do té doby máte prostě smůlu a měla byste se s tím smířit.

Comments are closed.