Video na konci pojednává o zavádění nových metod výuky ve školách Ázerbájdžánu založených na metodice Vladimira Bazarného. Vím, že dnešní rodiče mají absolutní nedostatek informací o tom, jak stávající způsob výuky spočívající fakticky v mnohahodinovém znehybnění dětí v lavicích poškozuje jejich zdraví. Proto uvádím i úryvek z pátého dílu Základů sociologie, pojednávající o hypodynamii. Každý, komu záleží na jeho dětech, by se o tuto tématiku měl začít zajímat a napomáhat zavedení těchto metod i v našich školách!

Vliv nedostatku pohybu a hypodynamie na organismus je dvojího charakteru.

Zaprvé, nedostatek pohybu a hypodynamie připravují organismus o vnější a vnitřní stimuly (podněty) k rozvoji svalově-kosterního a oběhového systému, což vede k narušování zásobování všech orgánů krví a tím i k narušování jejich plnohodnotného vývoje, včetně celkového vývoje nervového systému a mozku (pro které je pohyb také bezprostředním stimulem k vývoji); navíc v podmínkách nedostatku pohybu a hypodynamie nervový systém a soustava žláz s vnitřní sekrecí v konečném důsledku přicházejí o svou způsobilost řídit tělo jak z hlediska fyziologie, tak i z hlediska pohybové aktivity.

Kromě toho způsobuje snížení svalového tonusu břišní stěny pod určitou kritickou úroveň vychýlení vnitřních orgánů vlivem gravitace z jejich anatomicky ideální polohy, takže se vzájemný biopolní vliv jedněch orgánů na ty druhé stává chronicky nenormálním. Z tohoto důvodu je potom narušena biopolní fyziologie orgánů i organismu jako celku, což vede zase k narušení fyziologie látkové výměny. Takové chronické narušování fyziologie má za následek různorodé chronické nemoci zasahující bez výjimky všechny orgány a systémy organismu, jimiž ovšem vůbec netrpí představitelé necivilizovaných společností, jejichž kultura je založena na různorodých pohybových aktivitách. Veškerý negativní vliv pádu svalového tonusu na fyziologii organismu se ještě zesiluje, je-li doprovázen otylostí, při které tukové vrstvy expandují do prostoru mezi orgány a mění jejich vzájemnou polohu.

Zadruhé, nedostatek pohybu a hypodynamie není jen o tom, že se organismus nachází ve stavu ochablosti svalů při znehybnění nebo při nepatrných a krátkých dynamických mechanických zátěžích při hypodynamickém způsobu života. Jedním z aspektů nedostatku pohybu a hypodynamie je lokální dlouhodobé napětí těch či oněch svalů nebo skupin svalů na pozadí celkové ochablosti nebo strnulosti organismu, který přebývá v těch či oněch statických (po dobu desítek minut i déle neměnných) pozicích. Tato napětí jsou vyvolávána především vrozenými reflexními reakcemi organismu na specifické vnější stimuly při znehybnění a zčásti nerozvinutostí individuálních návyků svobodného ovládání svalového systému, a především svalového tonu.

V takovém případě delší dobu nepřetržitě napjaté svaly svírají krevní a mízní cévy, které jimi procházejí a narušují tak zásobování krví a fyziologii látkové výměny nejen přímo v těchto napjatých svalech, ale i v těch strukturách organismu odkud a kam příslušné cévy vedou, čímž dochází k zasažení tkání organismu jak před problémovým místem, tak i za ním ve směru proudění fyziologických tekutin cévami. Takové narušování tranzitu krve a mízy staticky dlouhodobě napjatými svaly má negativní dopady prakticky na celý organismus, brání mu to v jeho rozvoji a způsobuje degradaci jeho struktur.

Kromě toho dlouhodoběji staticky napjaté svaly působí i na nervová vlákna, která jimi prochází, což nijak nesvědčí ani vývoji, stavu a fungování nervového systému. A vzhledem k tomu, že se jedná o jeden ze systémů řídících fyziologii organismu, mají tak či onak narušení jeho struktury a funkčnosti bezprostřední vliv na fyziologii těch či oněch orgánů a zprostředkovaně i na fyziologii celého organismu.

Dlouhodobější statická napětí svalů v kombinaci s narušením zásobování krví a mízou, které přes ně proudí, vedou k intoxikaci samotných svalů i celého organismu, neboť produkty rozpadu biologických nosičů energie, které jsou uvolňovány v procesu udržování svalů ve stavu napětí, z nich nejsou řádně vylučovány. Taková intoxikace má také svůj negativní dopad na organismus počínaje už procesy probíhajícími na vnitrobuněčné úrovni, a to se opět tak či onak odráží na celém organismu včetně jeho nervového systému a mozku.

Vzhledem k tomu, že organismus je nositelem psychiky, kterou vnímáme jako informačně-algoritmický systém, má jakýkoliv negativní vliv na organismus ať už bezprostřední – díky nedostatku pohybu a hypodynamii, nebo zprostředkovaný – díky narušení jeho funkčnosti také negativní vliv na psychickou činnost jedince. A to se samozřejmě týká i vývoje jeho individuální psychiky po celou dobu od jeho kojeneckého věku až do konečného zformování dospělého organismu, jestliže je jeho způsob života doprovázen nedostatkem pohybu a hypodynamií jako často se vyskytujících a déletrvajících faktorů.

Ale existuje i přímý, bezprostřední negativní vliv hypodynamie na psychiku i proces vývoje organismu prostřednictvím systému lidských smyslových orgánů, který přenáší informace potřebné jak pro zajištění fungování organismu, tak i pro fungování a rozvoj psychiky. Tak především výzkumy prokazují, že rozvoj individuální psychiky probíhá intenzivněji, jakmile dítě přejde od ležení a lezení po čtyřech ke vzpřímené chůzi.

Vzpřímená chůze na dvou nohách, kdy ruce zůstávají volné, je geneticky naprogramovaná norma bdělého stavu pro člověka.

A v organismu, v algoritmice jeho automatického řízení proto existují přinejmenším dva toky informací související s rozlišením režimu:

  • vzpřímené chůze, stání, sedu v podřepu;
  • ležení nebo sezení, kdy váha organismu spočívá na hýžďových svalech (sezení „na zadnici“).

Jedná se o informační toky produkované: 1) vestibulárním aparátem reagujícím na polohu těla ve vztahu ke směru působení gravitačních sil a 2) hmatovými receptory na chodidlech.

  • Jestliže přichází z vestibulárního aparátu a hmatových receptorů na chodidlech informace o vzpřímené chůzi, stání, nebo sezení v podřepu, je to pro „automatiku řízení organismu“ signálem, aby najela na fyziologickou připravenost k maximální výkonnosti ve všech jejích projevech a potom ji udržovala.
  • Jestliže toky informací z vestibulárního aparátu a hmatových receptorů chodidel generovaných při vzpřímené chůzi, stání nebo sedu v podřepu nepřicházejí, je to pro „automatiku řízení organismu“ signál o přechodu do režimu odpočinku a přípravy k té či oné aktivitě do budoucna.

Aktivita organismu v poloze, kdy se nachází vleže nebo vsedě „na zadnici“, také může být vyvíjena, ale v absolutní většině případů to není fyziologicky přirozené pro pohybovou aktivitu. Taková poloha organismu může být charakteristická pro ty či ony psychofyziologické praktiky zaměřené na řešení určitých úkolů, ale není to norma pro stav bdělosti.

A zvláštním případem je více či méně dlouhodobý pobyt v poloze sedu „na zadnici“. Jeden z aspektů takové polohy byl zmíněn již výše: jedná se o stlačování měkkých tkání, krevních a mízních cév, nervových vláken a jejich následky. I když v hýžďových svalech při sedu „na zadnici“ to není vyvoláno statickým napětím svalů, ale stlačením uvolněných svalů vlivem váhy organismu, jenže následky jsou stejné jako při dlouhodobém napětí svalů ve statických polohách. A tyto následky se potom dotýkají celého organismu na všech úrovních až k té vnitrobuněčné.

Jestliže dítě „vyrůstá“ tak, že řádově třetinu dne i více tráví v poloze vsedě „na zadnici“, tak přitom dochází nejen k narušování jeho krevního oběhu v oblasti pánve, jehož důsledkem je nedostatečná vyvinutost a onemocnění orgánů reprodukčního a vylučovacího systému jak u chlapců, tak i u dívek, ale navíc se v procesu růstu organismu pánev deformuje a přichází o svou ideální formu v důsledku váhy těch částí těla, které na ní spočívají a zpětné reakce kostí pánve (hrbolů kostí sedacích) na opěrku (na sedačku lavice nebo povrch židle) místo toho, aby byly zatěžovány jamky kyčelních kloubů, jak je tomu při poloze ve stoje nebo při vzpřímené chůzi. Ve výsledku školáci vyrůstají s úzkými pánvemi nepravidelného tvaru a s anatomicky nesprávnými porodními cestami. Taková školní „výuka“ tedy vede u budoucích matek k přímému narušení jejich schopnosti donosit plod a k porodním komplikacím, tj. škola se tak fakticky stává prostředkem genocidy.

(Více vizhttp://leva-net.webnode.cz/products/zaklady-sociologie-5/)

7 komentářů

  1. Áno,úžasný projekt ZDRAVÉ ŠKOLY.My sme to mali na Slovensku v mnohých mestách.Napr.v KE sme mali vyše 30 škôl v projekte. Nazývam to Zlatý vek v školách.Boli to roky 1992- 1998. Prisla nová” garnitúra ” a projekt sa postupne rozsypal.Ale môžeme to znova oprášiť.Mame k tomu všetko.
    Bývalá koordinátorka: Klárka

    1. Author

      To je velice zajímavé. A byly tam některé z těch prvků, jako na tom videu? Tj. z programu Bazarného?

  2. Domnívám se , že téma záchrany budoucnosti mladé generace by mohlo být ústředním tématem 2. Konceptuálního fóra . Něco už se rodí . Jde o velmi těsnou spolupráci rodičů s učiteli na společné výchovně-vzdělávací platformě . Rodina a škola spolu ke společnému cíli. V tom spočívá hlavní síla odporu proti výchovné a vzdělávací genocidě systému vůči občanům.

    1. Proč tolik teorie ? Stačí si přečíst diskuzi např. k článku https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/slovensko-covid-19-koronavirus-negativni-test-belgie-hranice-pandemie.A210127_060307_zahranicni_ajez
      s názory mladé generace v současnosti a dle toho jednat !

      Z diskuze k článku:
      “Nově mohou cestovat do práce či chodit do přírody.
      Nechci žít ve světě, kde mi bude za odměnu povoleno chodit do práce a před vstupem do lesa budu potřebovat vyšetření.”
      +132/−2

      1. “Katastrofa není, dokud o ní národ neví. Jistě, pane premiére”

  3. Perfektní projekt i práce zúčastněných . Jsem rád, že se toto děje .

  4. Výborné. Tohle by si zasloužilo velmi intenzivní přenos metodiky do česko-slovenských podmínek . Šířím .

Comments are closed.