Návrh nástroje pro obnovení funkčnosti státu na území Čech, Moravy a Slezska v prostředí rozvratného působení liberálně demokratických principů jak zevnitř (různé infikované demobloky a neziskovky v režiích zahraničních tajných služeb a státních zájmů nebo jako prodloužené ruce nadnárodních korporací), tak i z vnějšího okolí (mnohé agendy a cíle EU a USA taktéž plně v rukou nadnárodních struktur).

Helpdeskový (volný překlad termínu helpdesk = pult pomoci) systém se typicky využívá ve firemním prostředí pro evidenci incidentů/chyb, ale i požadavků na změnu. Jde o informační systém, který umožňuje posouvat zadaný požadavek od toho, kdo ho vytvořil, k tomu, kdo jej má nakonec vyřešit a to celé v netriviálním prostředí, kde jsou jednotlivé kompetence rozděleny do mnoha menších oddělení, jež si vzájemně dodávají služby. Potud se firemní prostředí obzvláště korporátního charakteru v podstatě podobá organizaci státu jako soustavy institucí/bloků dodávajících nějaké služby.

A nyní jde o klíčovou otázku. Komu a v jaké míře stát slouží a má sloužit? Komu dodává své služby? V liberálně demokratické soustavě (současného střihu) vlastně stát slouží vnějším zájmům silnějších partnerů a jejich vnitřním zajišťovatelům (páté koloně), kteří disponují ovládacími pákami. Tedy neslouží zájmům vlastních obyvatel, ale zájmům obyvatel jiných zemí. Tomu se říká koloniální podřízenost. Tato může být podporovaná v podstatě vždy jen skrytě v prostředí, kde ještě nevymizel selský rozum. Tzn. buď nepřímou akcí (akce, kde se deklarované cíle rozchází s těmi skutečně sledovanými, o jejichž implementaci ale reálně jde) anebo nečinností (záměrné nečinění vedoucí k nežádoucím důsledkům). V prostředí, kde již selský rozum vymizel, je možné nesmyslné a v principu pro občany škodlivé cíle deklarovat a realizovat i přímo.

Aby stát a národ, jemuž má tento stát sloužit, neztratil svou identitu (jazyk, kultura, zvyklosti a mnoho dalších cenností až po soubor všech realizovaných životů, z nichž jmenované vyrostlo a má nadále růst), musí permanentně a efektivně naslouchat a na základě toho naslouchání činit přednostně ve prospěch kvality života svých občanů. Centrální státní pult pomoci se v tomto ohledu ukazuje jako klíčový nástroj obnovy vztahu občan – stát. Předpokladem tohoto systému je přirozená důvěra v každého jednotlivého občana a jeho schopnost rozlišit ve svém okolí procesy generující chyby a procesy, které si zaslouží podporu a rozvoj. Každé podání občana bude řešeno a o průběhu řešení, až po jeho dokončení, bude občan informován. Incident je typicky uzavírán tím, kdo jej zadal. Systém by celkově mohl přispět k zajištění vyváženosti na úrovni schématu prediktor-korektor, k narovnání vektoru cílů na úrovni prediktoru (počáteční fáze plné funkce řízení). Z pohledu národního státu představuje prediktor řídící skupinu na úrovni státního aparátu a korektor (zbytek občanstva – odběratel působení státního aparátu). Řízení ze státní úrovně by mělo být nezávislé a jeho jediným zájmem by měl být rozvoj většiny s pomocí Boží (tj. na ose příroda – rodiny – národy – Bůh) + zajištění obrany před všemi druhy vnější a vnitřní agrese. V současnosti jsou však státní aparáty předmětem snahy o vypnutí a přesměrování jejich kompetencí do nějaké jiné úrovně – ideálně do jedné centrální celosvětové vlády. Pokud má někdo problém s pojmy centrální a státní, pak by se měl zamyslet nad jejich významem právě v souvislosti s naznačenou tendencí.

Zpočátku se systém pravděpodobně bude plnit hlášeními o chybách. A jak bude docházet k jejich řešení, dojde i k posunu od zadávání chyb ke generování smysluplných požadavků na změnu/vylepšení. Tímto se postupně zajistí obnova důvěry občanů ve stát a i opačně, včetně zpřesnění chápání veřejné služby. Veřejná služba – stát, co tím vlastně máme na mysli? Stát, to je souhrn obyvatel a jejich činění na určitém území, kde některé předmětné oblasti jsou svěřeny do správy k tomu speciálně zkonstruovaným institucím tzv. státnímu aparátu (školství, zdravotnictví, obrana, infrastruktura, …). A tento aparát by měl pečovat o rozvoj obyvatelstva na daném území. Pokud je řízení státního aparátu pod vlivem nějakého vnějšího tlaku, jehož cíle se dostávají do rozporu s jeho základní funkcí, pak se jedná o agresi a mohou nastat v zásadě dva scénáře: a) podaří se nějakým způsobem obnovit funkčnost aparátu; b) nepodaří se obnovit činnost státního aparátu a dojde k rozpadu státu, kde zbytky degradovaných úlomků integruje agresor. Integrace v tomto pojetí je vždy spojená s otrockou podřízeností, násilím až po hraniční stavy. I v  zuboženém režimu po rozpadu státu může v ilegální podobě přežívat duch národa a čekat na lepší časy, ale zásobárna energie není nekonečná. Jistou naději v tomto ohledu skýtá tzv. ruský svět, v němž si integrované národy ponechávají svojí kulturní identitu včetně i plné možnosti rozvoje a to dokonce i pro ty kultury, které jsou již nalomené/rozlomené.

Každý stát je vždy součástí nebo pod vlivem nějakého objemnějšího bloku, jehož působení můžeme chápat jako vnější. Potom je naprosto zásadní dokázat rozlišit, zda toto vnější působení narušuje vnitřní celkovost národa. Tzn. útočí nějakým způsobem na jeho základní atributy (cíle života, životy samotné, materiální a surovinovou základnu, jazyk, lidské zdroje a psychiku, výchovu a vzdělávání, kulturní a historické dědictví). Jedině stát/národ a lidé v něm, kteří aktivně pracují na sebe, mohou odolat likvidačním tlakům vnějšího okolí. A systémovým nástrojem podporujícím zachování národa by mohl být Centrální státní pult pomoci, především tím, že by umožnil cirkulaci informace z nejnižších úrovní do nejvyšších a zpět (vertikála), ale i mezi obory (horizontála). Tento systém musí být realizován na úrovni státu, bez zásahů vnějších aktérů (neziskovky, EU, USA, Rusko, Čína, GP, marťani) – čistě pro občany českých, moravských a slezských zemí. 

Nyní v bodech tak nějak ladem skladem možné atributy, náležitosti a souvislosti navrhovaného systému Centrálního státního pultu pomoci:

  • Zadání incidentu/požadavku přes internetovou aplikaci – primárně, jinak ale také telefon, email, poštovní adresa.
  • Předmět zadání: stížnosti, připomínky, cokoliv, není žádné omezení – striktní nepodmíněnost, s jedinou výstrahou, že pokud někdo službu zneužívá na ohlašování zjevných nesmyslů, tak se může dostat až do stavu, že bude ignorován, naopak nějaké ocenění oprávněných požadavků, možná včetně i finančního (promyslet souvislosti), hlášení občanů s českým občanstvím (ověřeným) budou mít při zpracování přednost před hlášeními cizinců.
  • Tým operátorů řeší:
    • Identifikuje, zda se jedná o oprávněný požadavek (veřejná služba/soukromý sektor). Pokud jde o záležitost soukromého sektoru, pak také třeba evidovat rubrika/štítky a identifikovat problém s tím související, možná bude třeba pomoci soukromému sektoru řešit problém.
    • Zařadí do kategorie.
    • Přidá štítky.
    • Posoudí prioritu řešení.
    • Přiřadí konkrétní státní instituci k řešení (oprávnění plně horizontální i vertikální).
  • Pokročilá identifikace spamů, hoaxů, požadavků v případě, že se jedná o nějaký fiktivní, nesmyslný, provokativní pseudopožadavek, další požadavky takto označených uživatelů se budou zpracovávat s nižší prioritou (exponenciálně až do možná i úplné ignorace kontaktu).
  • Důkladná průběžná kampaň (ČT nebo její nástupce), aby každý občan znal tuto službu.
  • Systémotvorné opatření:
    • Na jednom místě se shromažďují problémy v řízení (včetně i podnětů) veřejných služeb na celém území státu a to od všech občanů tedy z nejnižší úrovně, proto také informačně nejcennější.
    • Postupně se zjišťují oblasti (témata, lokace, úřad atd.), kde se problémy hromadí a přetrvávají, a kde je tedy třeba provést nějaké změny. Pokud na oblast státního a nejen státního řízení nejsou stížnosti/požadavky, pak je zřejmě její samořízení funkční a v souladu s očekáváními občanů (druhou věcí zůstává, že ne všechna očekávání občanů jsou v pořádku, ale to by bylo na samostatné téma).
    • Velká výhoda spočívá v tom, že jsou údaje na jednom místě! (statistiky, trendy v čase, obecně zajištění metrologické průkaznosti).
    • Aktuálně při tendencích nadnárodních korporací definitivně uchvátit/rozložit kompetence státních struktur a převzít nad nimi kontrolu, by tento nástroj mohl posloužit k opětovnému posílení resp. vybudování efektivního státního aparátu bez byrokratických bariér.
    • Sběr informace od samotných odběratelů veřejné služby a zpět dodávka veřejné služby. Dynamické ladění systému v prostředí působení Zákona Času (obrácení poměru etalónových frekvencí biologického a sociálního času).
  • Pro samotné řešení internetové aplikace CSPP na zadávání požadavků použít nějaký opensourcový systém. Minimalizace nákladů na implementaci a údržbu.
  • Neřeší akutní případy ohrožení zdraví a majetku, pro které je určen standardní záchranný systém
  • Definice formálních náležitostí požadavku (maximální jednoduchost):
    • Jméno a příjmení,
    • Kde?
    • Co?
  • Každý požadavek bude prostudován a odborně označen, a pokud nebude zamítnut (tehdy odeslat klientovi důvod zamítnutí), tak bude přiřazen řešiteli.
  • Volba kanálu pro zadání požadavku:
    • Internetová aplikace (primárně),
    • Email (ideální pro obšírnější definici, když není možnost zadat přes aplikaci),
    • Dopis (ideální pro toho, kdo nemůže použít email nebo aplikaci),
    • Telefon (ideální pro problém, který je možno definovat stručně – nejméně preferovaná varianta zadání).
  • Kategorizace:
    • Lokace,
    • Oblast: zdravotnictví (fronty, nedostupnost péče, jaké?, kde?), školství (nedostupnost, kvalita), doprava (nedostupnost spojení, rozbité silnice, uzavírky, semafory atd.), příroda (skládky a jiné nepořádky), opuštěné a zchátralé budovy a mnoho dalšího (pravděpodobně vznikne hierarchická struktura nebo možná i několik takových struktur klasifikací),
    • Priorita: vysoká, střední, nízká (možná jemnější).
  • Zaměstnanci nového „úřadu“ :
    • Motivováni odměnou podle zpracovaných/vyřešených případů.
    • Úřad nemá stálého šéfa: pozice je obsazována po měsíci postupně každým zaměstnancem úřadu.
    • Všichni zpracovávají případy/žádosti/stížnosti bez výjimky.
    • Postupně možná vykrystalizují specialisté na určité obory, i tak ale tito budou řešit požadavky z jiných oblastí třeba v menší míře.
  • Příklad aplikace na lokální úrovni již nyní existuje např. v Jindřichově Hradci (https://m.jh.cz/cs/mestsky-urad/hlaseni-zavad.html). V mezičase zjištěna podobná aplikace v Brně. Pokud na nižších úrovních (např. Jindřichův Hradec, Brno) již využívají systém pro zjišťování chyb a závad, pak není nutné ho nahrazovat, uživatelé jsou na něj zvyklí. Z této oblasti pak bude do centrálního systému logicky chodit málo nebo žádné požadavky. Takové systémy mohou zůstat funkční.
  • Pokud tvrdíme, že máme nebo chceme mít demokracii nebo dokonce přímou demokracii, pak musíme mít efektivní nástroj, jak průběžně zjišťovat názory občanů země/státu/národa především na konkrétní stav veřejných služeb a to celé do všech stran nepodmíněně, což v praxi znamená:
    • Kdokoliv může zadat požadavek (požadavky občanů ČR budou řešeny prioritněji) – občan je koncovým uživatelem veřejných služeb a zároveň i jejich poskytovatelem.
    • Maximálně jednoduché zadání: jméno, popis problému.
    • Může se týkat jakéhokoliv území ČR.
    • V incidentech může jít o cokoliv, typicky o infrastrukturní problémy (tj. zejména ve stylu: něčeho se někde nedostává, anebo naopak něčeho někde přebývá – tedy problémy míry), ale může jít také o náměty na nějaká vylepšení, postřehy apod. – pochopitelně bude přicházet i spousta blábolů, nesmyslů, osočování, provokací, možná i udání apod. – bohužel taková je doba, až do takového stavu jsme se dostali. Některé podání zkrátka nepůjde řešit, i na takové bude třeba zareagovat a příslušně je zatřídit.
      I tak se ale každý, kdo bude chtít přispět, minimálně začne zamýšlet nad tím, co je to veřejný statek… Zatím je úroveň subjektivního chápání toho, co je to stát a státnost zhruba adekvátní tomu, jak se o něj řídící struktury starají zejména při výchově a vzdělávání nových generací.
    • Takový nástroj, jako je Centrální státní pult pomoci, poskytuje vlastně maximum možného pro zjišťování chyb v řízení státu. Jde tedy o nástroj efektivnější než je referendum, neboť je funkční průběžně. Třebaže referendum jak celonárodní, tak místní má také své místo obzvláště v otázkách zásadního významu pro daný celek (např. vztahy z EU, NATO apod.) Otázka k zamyšlení: Můžeme vůbec nalézt nějaký efektivnější nástroj pro zajištění informačního koloběhu v dané společnosti/státu/národu než je navrhovaný Centrální státní pult pomoci? Pokud ano. Jaké by měl mít vlastnosti? A odpověď, že stávající forma řešení je dostačující neobstojí, neboť právě ona vede k neudržitelnému stavu hromadění chyb a problémů.
    • Systém CSPP nastaví neochvějně zrcadlo programům všech politických stran. Tyto programy plné abstraktních a líbivých floskulí jsou totiž tvořené čistě z důvodu zachycení pozornosti občanů/voličů před volbami a k uchvácení jejich hlasů. V průběhu samotné činnosti politiků, pak dochází k naplňování úplně jiných cílů než těch z volebních letáků a programů (čest snad ojedinělým výjimkám). Takže politikům nezbude než přestat lhát před volbami, přestat lhát po volbách a nadále neustále mluvit a činit pravdu a to navíc a pouze a jedině pravdu Dobra.
    • CSPP by taktéž mohlo napomoci získat zpět suverenitu v rozhodování ze státní úrovně neboli zavlastnit si všechny fáze řízení podle plné funkce.
  • Klíčovou výhodou CSPP je to, že bude možné sledovat vývoj v čase (především graficky, hlavně liniové grafy) de facto na jednom místě bez nutnosti integrace. 
  • Postupně bude možná nutné upřesnit soubor konkrétních doporučení, hlavně z formálního hlediska, jak zadat požadavek, aby byl co možná nejsrozumitelnější, aby nebyl zbytečně rozsáhlý a tak dále. Poznatky ohledně toho budou postupně krystalizovat na základě analýz vstupních dat od uživatelů/občanů.
  • V první fázi použít především na řešení infrastrukturních nedostatků, chyb a problémů (nakupených na základě chyb řízení po dlouhou dobu minimálně od revoluce v roce 1989, ale některé chyby jsou i staršího data a pak můžeme nalézt na určitých úrovních i chyby staré několik tisíc let, to všechno bude třeba postupně opravit, aby nedošlo ke katastrofě) v různých rovinách: vzdělávání, zdravotnictví, doprava, média (ČT, ČRo) atd.
  • Určitým významným, třebaže vlastně bočním efektem, který by mohlo používání systému CSPP přinést, bude tlak na vyjasnění a zpřesňování definice toho, co a v jakém rozsahu má stát řídit a to nejen ve směru k řídícím složkám, ale i ve směru k občanům. To by ve finále mělo vést k nějaké revizi dosud platných a jakoby uznávaných norem v této oblasti. Pochopitelně platí, že implicitní vliv státu na jedince by měl být co nejmenší. Avšak tam, kde hromadné skupinové působení pod vlivem všemožné propagandy vede k devastujícím účinkům, tam je potřeba především informačně působit. Zkrátka narovnávat cíle a prostředky ve všech prioritách zobecněných prostředků řízení počínaje od nejvyšší světonázorové tak, aby tyto setrvávaly v souladu s pravdou Jistinou.
  • Ještě jedna velice důležitá věc na závěr. Bitvu resp. válku vyhrává ten, kdo získá rozhodující informační převahu. A tato výhoda se nachází nyní na straně IT korporací, které již delší dobu (viz poslední díl Jamese Bonda z r 2015) bezprecedentním způsobem (s možností 24×7) odposlouchávají naprostou většinu světové populace, shromažďují data o této většině a pomocí umělé inteligence je analyzují s jedinou snahou, kompletně ovládnout tuto masu a diktovat jí od A do Z, co má dělat. Máme co do činění s pokusem o nastolení absolutní digitální diktatury – mezní formy fašismu. V zásadě existuje jediná možnost obrany proti této formě diktatury a to rozpohybovat informační cyklus nezávisle na strukturách těchto IT korporací. A především začít intenzivně naslouchat všem občanům a posléze i pro ně činit. K tomu má právě posloužit ze striktně státní úrovně iniciovaný a udržovaný systém Centrálního státního pultu pomoci.
  • Na úplný závěr nutno ještě podotknout, že válku proti Božímu Záměru nelze vyhrát na žádném stupni priorit zobecněných prostředků řízení, neboť Hierarchicky nejvyšší řízení je tím nejmocnějším a jeho cíl vybudování Království Božího na Zemi úsilím samotných lidí (jak informoval Ježíš Kristus) se musí uskutečnit, jiná cesta není. A všem pokusům o realizaci „alternativní“ verze Záměru bude Nejvyšší nastavovat zrcadlo a navíc i vytrvale přibalovat nemalé utrpení. Aktuálně probíhá takový jeden proces zrcadlení v USA …

Post Views: 53

35 komentářů

  2. V reálu stát vznik něčeho takového nepodpoří (tak jak to autor myslel – přínos pro lidi), protože stát není náš a „naši“ zástupci zastupují ve velké většině cizí zájmy. Pokud by to i podpořil byla by to jen provokačně imitační činnost, použili by to k obhajobě kroků ve vlastních zájmech. Pokud se chceme někam pohnout, nemůžeme spoléhat na stát a existující politické strany. Je nutné aktivně vstupovat do řízení.

  4. https://www.novinky.cz/domaci/clanek/dost-bylo-bezpravi-na-podporu-navalneho-se-demonstrovalo-i-v-praze-40348756#dop_ab_variant=0&dop_req_id=yu9SA6kOGl4-202101231634&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=7&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz. co jsem psal před týdnem že se v Rusku histaji demonstrace protiv Putina atd..Navalni se vrátil po instrukce Amerického velislanstvi které na svujem webu oznámilo trasu protestů..zajímavé..Pjakin zablokován, demonstrace, priprema se Rusko jaro..uvidíme jako to Putin zvládne ale pindusi jdu teď po volbách v Americe na likvidace Putina a tím Ruska

    1. Naivní to představa, že někdo jako je Navalný, je schopný rozbít Rusko. Opak bude spíše pravdou, Putin si pomocí něho moc ještě upevní a vypořádá se se všemi zahraničními agenty, politickými neziskovými organizacemi řízenými a financovanými ze zahraničí a domácími podpindosníky…
      A USA, Velká Británie, Francie a ostatní ? Ti mají a budou mít v současnosti zcela jiné starosti !

    2. Pjakin není zablokován, jak píšu výše, to je čistý hoax. Ten zbytek není nic nového, o likvidaci Putina a Ruska usiluje deep state přece už dávno a hned tak nepřestane.
      Je takové přísloví, co se babě zachtělo, to se jí i přisnilo. Tyhle komenty jsou z toho soudku a mi je zřejmé, proč jsou publikovány. Musíte se více snažit, pane správce.

  5. Umíte si představit ten aparát, který by měl na ty chyby reagovat ? A pokud by nereagoval, brzy by se celý helpdesk odepsal a další dobrý nápad by šel k ledu. Jako primární na tom tedy vidím nejdřív vybudovat alespoň trochu akce schopné zázemí, to by se pak mohlo rozšiřovat adekvátně tomu, jak by si systém získával uživatel. Ale zase – jak by vlastně takové zázemí mohlo reagovat ? Jaké by mělo praktické prostředky k činnosti ? Přitom bez té reakce by se z toho stal jen jakýsi sběr dat, který by asi umřel na úbytě čili nezájem populace. Pochybuju že by stát byl ochoten provoz financovat, ale kdo jiný ? Nějaká politická strana ?

    1. Author

      Řekl bych, že většinou by se dal využít stávající aparát. Teprve kdyby se ukázalo, že není možné přiřadit řešitele z existujících strukur, pak by se přstoupilo k vytvoření nových. Jde tu především o to, umožnit každému občanu jednoduše oznámit něco, co identifikuje jako chybu dodávky veřejné služby. Typicky zpočátku různé infrastrukturní nedostatky (díra v chodníku, silnici, černé skládky, apod.) A hlavní přínos, který je vlastně součástí té nepodmíněnosti, by spočíval v tom, že sběr informací by probíhal průběžně. To by ve finále mělo přispět k vyladění vztahu občan-stát. Jak píše admin ve vedlejším komentáři, tak probíhá implementace Katalogu služeb státu. Možná by se funkčnost CSPP dala zaintegrovat do tohoto systému. Šlo by především o zajištění té nepodmíněnosti, tzv. kdokoliv, kdykoliv, cokoliv. Na což by navazoval pouze pokročilý identifikátor spamu. Neboť záškodníci se vždycky najdou a umí být neskonale otravní. Uvažuji, že bych ten nápad poslal do SPD. Uvidíme, zda by byli ochotní ho přijmout a podpořit jeho realizaci.

      1. Zkusme problém velmi hrubě kvantifikovat: kdyby z každé obce (počítejme cca 6000 v ČR) jeden občan poslal denně do systému 5 chyb (nebo 5 občanů jednu chybu), máme tu za úkol vyřešit denně 30 000 chyb, Takže kdyby každou chybu vyřešil jeden řešitel za jeden den, potom potřebujeme mít k dispozici řešitelský tým o počtu 30 000 lidí. Je to reálné ? Samozřejmě náběhová křivka zejména v počtu hlášených chyb by byla daleko pozvolnější, ale i tak. IMHO bez ztráty zájmu/důvěry ze strany občanů – bez ohromné investice do provozu – prostě nereálné. A to už vůbec neřeším určitě se objevivší „reklamace nespokojených oznamovatelů“ ke způsobu vyřešení té které chyby.

        1. Zahlteniu sa dá jednoducho zabrániť: decentralizovanou sieťou „Korektorov“ pracojúcou na najnižších úrovniach, kde bude realizovať „sito/pridelenie priority“, keďže najlepšie pozná daný stav – chybu verejnej služby. Samozrejme, všetko pod verejnou kontrolou. V prípade nespokojnosti s korektorom – možnosť „dovolania sa“ formou „komunitného hlasovania“ na vyššiu úroveň korektorta, resp. možnosť výmeny členov samotného lokálneho korektora (po viacerých pochybeniach).

        2. Zahlteniu sa dá jednoducho zabrániť: decentralizovanou sieťou “Korektorov” pracujúcou na najnižších úrovniach, kde bude realizovať “sito/pridelenie priority”, keďže najlepšie pozná daný stav – chybu verejnej služby. Samozrejme, všetko pod verejnou kontrolou. V prípade nespokojnosti s korektorom – možnosť “dovolania sa” formou “komunitného hlasovania” na vyššiu úroveň korektora, resp. možnosť výmeny členov samotného lokálneho korektora (po viacerých pochybeniach).

        3. Author

          Identifikace a odstraňování chyb je přirozenou vlastností každého informačně-algoritmického systému. V podstatě vše kolem nás jsou informačně-algoritmické systémy/procesy. Stát je takovým systémem, rodina taktéž i jednotlivec sám. Každý z těchto systémů, pokud se vydá na cestu rozvoje, se nutně musí průběžně zabývat otázkou, zda jeho aktivita neprodukuje nějaké chyby. A když takové chybové stavy identifikuje, musí se snažit z nich poučit, což by mělo vést k úpravě činnosti tím způsobem, že k zjištěným chybám nadále nebude trvale docházet. Pokud se nepřistoupí k odstraňování podmínek chybových stavů, budou se velmi pravděpodobně znovu opakovat a bude se zhoršovat kvalita řízení, až po jeho možné celkové zhroucení.
          Pokud se týká té kvantifikace, kterou uvádíte, nedomnívám se, že je relevantní. Za reálný bych považoval spíše pozvolný nárůst požadavků zpočátku zadávaných spíše, řekněme, jistým způsobem uvědomělými jedinci, kteří si všímají svého okolí a mají celkem slušnou představu o tom, jak by věci ohledem dodávky veřejné služby měly fungovat (neboť čerpají z běžné životní praxe). Dá se předpokládat, že bude systém při rozjezdu čelit i určité dávce záškodnických požadavků, jejichž obsah však bude natolik odtržený od reality, že se bude dát jejich očividná nerealizovatelnost až nesmyslnost snadno identifikovat.
          Jak píše kolega v reakci. V situaci omezených kapacit, kdy by se sešlo v jedné oblasti mnoho požadavků, by bylo nutné tyto zprioritizovat (korektor/hlasování).
          Jistě, že v současné době je již mnoho bohulibých projektů v běhu. Přesto bych zásadní přínos viděl právě v tom, že by se umožnilo zadávání v jednoduché podobě plošně všem občanům. Tzn. zhruba takovýto příklad. Bydlím např. u Jíčína, ale zrovna jedu někde sto kilometrů od Jíčína na výlet autem po totálně rozbité silnici. Zastavím, vystoupím, vyfotím tu silnici a zadám rychle a jednoduše incident na rozbitou silnici v úseku mezi Vesnicemi A a B. Neřeším tedy v jakém kraji se nacházím, který úřad má tu silnici na starost, ale rovnou jednoduše zadám. Z mého pohledu je rozbitá silnice jednoznačná chyba dodávky veřejné služby navíc s vysokou prioritou, neboť se může stát podmínkou nehody.

          1. Pokračujte tedy ve svém příkladu – vy jste rychle a s jednoduše nahlásil „chybu“ (nebo spíš to co za chybu považujete), co bude následovat ? Do systému se takhle rychle a jednoduše dostanou tisíce hlášení denně, co dál ? Kdo a jak rozhodne o tom, do bude řešitel ? Bude databáze hlášení veřejně dostupná ? Bude veřejně známý odpovědný řešitel ? Bude veřejně k dispozici průběžný stav řešení a nakonec i způsob vyřešení včetně možných dalších procesů souvisejících reklamacemi ? A co by jako v tomto Vašem případě mělo být uspokojujícím (koho vlastně – nahlašovatele či nějakou/jakou podmnožinu veřejnosti ?) řešením ? Hlášení že se tím budou zabývat zastupitelé obce A či B, nebo zpráva že nejsou peníze na opravu nebo zakázka pro silničáře na opravu a nebo skutečně opravená cesta ? A kdo to všechno bude posuzovat a řešit rozdílnosti názorů na cokoliv z toho (co je chyba, co je řešení, co je výsledek atd…) ? Nějaká budoucí legislativa? Chápete ?

            1. Author

              Pokračuji tedy. Ano, v první fázi, zejména v závislosti na propagaci funkčnosti systému CSPP, by došlo k zadání hlášení v určitém rozsahu (těžko dopředu odhadovat v jakém). V každém případě by jakýkoliv výstup z toho systému byl velmi zajímavý a minimálně by se stal zdrojem cenných informací o tom, jak lidé z nejnižší úrovně chápou veřejnou službu, co aktuálně tlačí na jejich psychiku. Správně poukazujete uvozovkami kolem slova chyba, že vnímání toho, co je chyba a co není, je subjektivní. Na tom není nic špatného, ba právě naopak. Jinak to ani není možné. A jde právě o to rozproudit v systému informační koloběh tak, aby se napříč tím systémem sjednotilo vnímání a chápání toho, co je chyba a co chyba není. Z tohoto pohledu se ukazuje, že by měl být celý systém striktně veřejně dostupný, na této úrovni není místo pro nějaké skryté cíle a postupy. Ladění sjednocení nepůjde udělat bez toho, aniž by se otevřel široký kanál pro zpětnou vazbu, jehož technickou reprezentací je právě CSPP. To celé nabývá na auktuálnosti v současné situaci, kdy státní aparát čelí enormnímu tlaku z vnějšího prostředí, jehož cílem je implementace podpory antilidské striktně protirozvojové agendy až po likvidaci všech strukturních prvků státu a tedy celé státní struktury a předání moci anarchokapitalistické falanze jedoucí podle osnov satanismu (ať již ve skryté či stále častěji otevřené podobě). Doufám, že chápete nebezpečnost tohoto aktuálně se zesilujícího trendu! Skutečně jde totiž o to, jak bude vypadat vektor cílů na státní úrovni. Protože pokud si stát klade za cíl likvidaci obyvatelstva na jehož území působí (tento cíl zřejmě nebude přímo deklarovaný, težko by mohl získat veřejnou podporu), pak z toho pohledu je chybou pečovat o infrastrukturu a rozvíjet jí, je chybou pečovat o podmínky rozvoje tradiční rodiny, je chybou budovat kvalitní zdravotní systém, je chybou vzdělávat děti něčím, co je použitelné v praxi. Naopak jako prostředek takového vektoru cílů bude využito vše, co přispívá k rozpadu rodiny, rozpadu infrastruktury, narušení zdraví (viz CORONA a na ní navazující opatření) na fyzické i psychické úrovni a tak dále a tak podobně. Správné z ohledem na Pravdu-Jistinu neboli Pravdu-Dobra nastavení vektoru cílů na úrovni státu je klíčovou podmínku, jak tento státní útvar (suma činění všech občanů) správně naladit, aby se on neocitnul v konfliktu s vektorem cílů vyšších úrovní řízení až po nejvyšší (kromě toho, že každý i svou samostatnou svobodnou činností nějak do toho všeho přispívá). A cíle satanismu (království algoritmiky destrukce, sebedestrukce, degradace a schizofrenie) jsou nade vší pochybnost v rozporu s cili Nejvyššího (vybudování a udržování Královstí Božího na Zemi úsilým samotných lidí). K realizaci degradačních cílů bude Nejvyšší vždy, ať už v něj někdo věří nebo ne, přibalovat negativní zpětnou vazbu.
              V počáteční fázi nájezdu systému bude potřeba ladit klasifikaci požadavků, třídit je. V prvním kroku by šlo o identifikaci ve smyslu: řešitelné (identifikováno jako chyba kterého prvku vektoru cílů?), neřešitelné (zjevné nesmysly, další analýza apod.). Ano, již úkol stanovení řešitelnosti, neřešitelnosti předpokládá nějakou analytickou práci a nějaké znalosti. Vybudování těchto kompetencí se bude rozhodně hodit. Existující státní aparát disponuje již v současnosti celou řadou strukturních prvků, které by mohly řešitelné požadavky převzít a začít reálně řešit. Když se vrátím k tomu příkladu. Požadavek identifikován jako řešitelný, pracovník CSPP zjistí do správy kterého kraje, které obce spadá ten úsek silnice, resp. zjistí, který konkrétní úřad má na starost údržbu daného úseku silnice, a přeřazuje na něj incident. Údržba existující infrastruktury a plán jejího rozvoje, to je nepochybně jedna ze základních priorit státu. Proto chyby v této oblasti mají nejvyšší prioritu. Což mimo jiné znamená, že dojde-li k identifikaci chyby v této oblasti, tato se začne okamžitě řešit. Čili rozvojové činnosti se upozadí, pokud nějakým způsobem v dané konkrétní předmětné oblasti nejsou v konfliktu. Následuje alokace zdrojů a realizace opravy. Po vyřešení aktualizuje řešitel incident v systému jako vyřešený, o čemž se dozví i ten, kdo ho zadával. Možno také nastavit SLA kritéria pro různé priority.
              Ještě zpět k tomu nájezdu. Mohlo by dojít i k tomu, že přes plošnou propagaci, by do systému lidé nic zadávat nechtěli nebo by to považovali za zbytečné. Tato situace by mohla mít různá vysvětlení. A určitě by stálo za to, si jí důkladně proanalyzovat. Možné scénáře z první ruky, když lidé neprojeví zájem přispívat do CSPP:
              a) lidé jsou spokojeni s tím, jak věci fungují a nepotřebují nic ohlašovat (natož pak nějaké chyby)
              b) lidé sice nejsou spokojení, ale domnívají se, že nahlašování chyb na centrální úroveň je zbytečné, protože stát si stejně dělá co chce a obyčejným lidem nenaslouchá, případně že stačí stávající způsoby řešení
              c) lidé jsou rezignovaní a podobnou aktivitu hodnotí jako naprosto zbytečnou, jen další úřad, kde se jen další skupina lidí bude přiživovat a jehož funkce bude ve výsledku zbytečná.
              Zjištění nezájmu o podobný systém je vlastně také zajímavou a užitečnou informací. Neboť je z ohledem na mladší ročníky pravděpodobně důkazem selhání vzdělávacího systému, s ohledem na starší ročníky důkazem rezignace a podlehnutí manipulaci rozličným liberálním odnožím satanismu.
              K dalším otázkám. Pohybuji se v oblasti vývoje software jako programátor, a tedy mé chápání chyby a její opravy vnímám celkem jednoznačně. Oprava chyby spočívá v nějaké změně, která způsobí, že se chyba již nadále nevysktuje. Oprava chyby tedy nespočívá ani v jedné z následující okolností:
              a) chyba je v řešení
              b) chybu řeší ten a ten
              c) na opravu nejsou peníze
              d) na opravu nejsou jiné zdroje
              To všechno a možná i další věci jsou jen informace o stavu procesu opravy, které mohou být průbežně přidávány k incidentu. Ale chyba je opravena, teprve když je zajištěno její odstranění. Navíc každá chyba má potenciál způsobovat další chyby a řetězení chyb může vést k vážným poškozením zůčastněných procesů. To je prostě fakt. A pokud jde o reklamaci, pak ano, oprava by měla projít testováním, které by případné reklamaci mělo zamezit. V souvislosti s tímto je také třeba otevřít téma kvality s ohledem na dlouhodobé využití státu a jeho prostřednictvím dodaných služeb. To je totiž další velké téma související s tím, že na státní pokladnu se přisává velké množství dodavatelů, kterým ani tak nejde o to, co dodávají, ale o to, aby jim za to pochybné „co“ bylo hodně zaplaceno a pokud možno opakovaně! Mimo jiné i na pročištění tohoto mechanismu by mohlo CSPP zatlačit.
              Tak jako tak, bude ve finálne stát fungovat v zavislosti od toho, v jakém stavu se nacházi jeho obyvatelstvo s ohledem na statistické rozložení režimů psychiky … I otázka chápání a vnímání světa je důležitá. Zejména s ohledem na to, zda se jeden ocitá pod vlivem kaleidoskopického idiotismu (různé formy nepochopení reality, v nich je vše chápáno a vnímáno z pohledu já-centra a projevuje se tomuto já-centru v různých časech jako různě chaoticky a náhodně na sebe navazující sled událostí, podobně jako se přesípají sklíčka v kaleidoskopu do zcela rozdílných obrazů, když se kaleidoskop i docela jen mírně pootočí) nebo pod vlivem mozaikového chápání a vnímaní světa (celkové chápaní světa, kde centrem je Bůh a v něm jsou v poměrně pevné struktuře realizovány nějaké na sebe logicky navazující procesy řízení a samořízení a to celé má implicitně rozvojový charakter).

          2. Příteli, už nelze přispět pod Váš poslední příspěvek, tak se ještě naposledy vyjádřím tady.
            Zkuste se prosím zamyslet nad důsledky Zákona času. Jakou podstatnou konsekvenci vidím (i v realitě kolem sebe) já ? Vidím konec časů na jaké jsme byli více – méně navyklí v posledních desetiletích. Prostě – konec kontinuity. Tudíž ani žádná evoluce stávajících společensko-politických systémů řízení, ale rovnou revoluční inovace nejvyššího řádu. Stávající formy řízení dožily, nastupující generace lidí je nehodlají podporovat ani udržovat při životě ani nějak vylepšovat. To vidím jako evidentní. Mladí lidé jsou příčinou, snahy o velkolepé resety jsou důsledky, které ale nebudou fungovat. Prostě žádný upgrade, ale nová verze. Konec Windows, začátek (návrat k) Unixu. Tak proč ztrácet čas snahami o záplatování mrtvoly ? Je na místě updatovat své znalosti a přístupy a jít s dobou:)
            Vše dobré:)

  6. Mně to připadá jako dobrý nápad, ale bez zohlednění reálné situace. Stát je řídící struktura, kterou je možné řídit jedině pomocí virtuálních struktur. Dokud se tak nestane, můžete klidně zřídit CSPP, ale jeho působení může být ve výsledku přesně opačné než byl záměr. Je to proto, že v sociálních supersystémech probíhá konfliktní řízení, jsou to „jenom“ struktury určené pro vedení a zpracování řídící informace podle určitých pravidel, s dopadem na celé území státu a všechny prvky supersystému.
    Navrhovaný CSPP sám o sobě je jen jedním z technických nástrojů strukturního řízení státního supersystému a tak, jak je to popsáno, se to principiálně příliš neliší od aktuálně již probíhajícího procesu digitalizace státní správy a vytváření Katalogu služeb státu.
    Jak pravil jeden zkušený řídící pracovník: všechno je v lidech („kadry rešajut vsjo“).

      1. Author

        Jistě ne všechny zadané požadavky a incidenty by bylo možné řešit. Některé budou zřejmě úplně mimo. Což mimo jiné nastaví zrcadlo systému vzdělávání. Všechny zadané požadavky ale budou cenné z informačního hlediska, neboť se v nich projeví stávající úroveň chápání toho, jaké služby by měl stát poskytovat. To zřejmě vyplyne až v situaci, kdy se do systému zapojí statisticky významnější vzorek populace.

    2. Author

      Konflikt řízení vnímám především v tom směru, že vektor cílů nastavený na úrovni globální a jí podřízených úrovních řízení je stále více v rozporu s vektorem cílů obyčejných lidí. A to v současnoti do té míry, že začíná jít o život a jiné jeho základní atributy. V takové situaci je vhodné začít uvažovat o jakémkoliv typu nástroje, který by, pokud možno ze správné úrovně, přispěl k tlaku na úpravu z globálu tlačených antinárodních a antilidských agend. Systém sběru chyb z nejnižších úrovní by mohl pomoci narovat směrování činnosti státu (příliš zahleděného do sebe a případně do externích partnerů jak správně uvádí kolega MILAHR ve vedlejší reakci v podobě EU a USA).
      Osobně mám v oblibě citát: „Každý v míře svého chápání pracuje na sebe a v míře svého nepochopení na toho, kdo chápe více. A proto je potřeba rozšiřovat naše okruhy pojmů, abychom co nejvíce věděli a nemohl námi někdo manipulovat.“ To konec konců souvisí i s těmi virtuálními strukturami. Čím kvalitnější znalosti, tím přesnější identifikace supersytémů, pod jejichž vlivem se nacházíme, které na nás působí. A také jejichž působení na nás bychom rádi eliminovali, případně minimálně upravili.

    3. Milan,Milane, nějak se nám v tom ztrácíš. A kdo tedy vedl otázky-odpovědi ze dne 25. ledna ? To byl snad Pjakinův dvojník ? Zkus trochu více informační skromnosti, jinak tu budeš brzy za inventárního otloukánka . Tady nejsi na VodaKSB , tady se debatuje k článkům a hlavně K VĚCI . Tak se polepši.

  8. Tohle přece u státní moci nemůže projít. Jde to přímo proti stávající politice a na to peníze nikdo neschválí. Myšlenka na to je mírně řečeno naivní. Startup to taky nebude, není to z principu ziskové, Neziskovka by šla, ale jakým mechanismem prosadit závěry do života, to netuším a vybírat na to peníze od lidí myslím taky nebude stačit. Kdoví, jestli se vůbec podaří vytvořit účinný egregor. Takže za mne jen takové slohové cvičení. Lituji.

    1. Author

      Pokud tvrdíme, že podobný systém pro sběr informací z nejnižší úrovně nemůže v současném stavu projít, pak vlastně přiznáváme, že tento současný stav je vyloženě degradační. Tzn. že stát a jeho funkčnost je přímo namířená proti rozvoji genetického potenciálu svých občanů, o který se vlastně ani nezajímá nebo lépe, jehož záměrné nerozvinutí právě opečovává jako podmínku permanentního vysávání občanů (to celé je i souladu z globální agendou západního střihu). Takový státní aparát slouží pak pouze a jenom pro okrádání občanů o peníze. Přitom podobné systémy sběru chyb systému již spontánně vznikají např. iniciativa https://prazdnedomy.cz (evidence opuštěných nemovitostí ve snaze nalézt pro ně nějaké využití) nebo https://www.zlepsemecesko.cz (evidence skládek a ohnisek znečištění) a navazující https://www.uklidmecesko.cz/ (platforma pro organizaci úklidových akcí). Nevím přesně z jaké úrovně konkrétně tyto projekty vznikly. Zda z nadnárodní nebo jde o čistě lokální iniciativy. Ale je zřejmé, že poptávka po opravách chyb, který současný liberální model stále hojněji generuje, existuje. CSPP by byl vlastně takovým zobecněním uvedených konkrétních předmětně zaměřených projektů. A jako takový by měl být realizován ze státní úrovně. Nevím, jakým jiným přímějším a průběžným způsobem zjistit, co občany státu trápí, co by chtěli vylepšit, než umožnit jim maximálně bezbarierové zadání jejich podnětu. Systém by mohl vzniknout z iniciativy politické strany (současnosti mě napadá asi jenom SPD) nebo z iniciativy nějakého ministerstva nejprve jako provozní záležitost, posléze předmětně zobecněná. Z pohledu financí jsem přesvědčen, že by nešlo závratně nákladnou aktivitu. Jde o velmi široké téma a rozhodně by bylo vhodné ho ze všech možných úhlů nejprve proanalyzovat.

    2. Prosazujes něco co vůbec není možné.Vis vůbec jak dneska funguje ekonomyka v světě..Všechno kontrolují bankéři a velké koorporace které řidě i politiku v světě..Česka je u EU, bude Česka EU to co ty píšeš nikdo nemůže realizovat..Jenom, že vypadne z EU..Víš vůbec co se děje..Německu nose respiratori hded Babiš navrhuje respirátor..Znamená, že je Česká Republika protektorát Německa a nic jiného.Kdo má nejvi obchodu v Čechách, Němci..Globus,Lidl, Kaufland, Pěny Market atd..A očekávat od Ruska že Česku pomůže, je utopické .Nic co bylo dřív nemůže se vrátit splátky..

      1. Author

        Chápu, že nám nikdo nepomůže. A proto nám nezbyde, než si pomoct sami. A když to neuděláme, jsme odsouzeni buď na smetiště dějin a nebo do nepříjemné vleklé protektorátní bídy. V níž se vlastně už nacházíme. Začít s něčím, co bude dle mého minimálně tlačit o opravu a rozvoj infrastruktury, by nemuslo být špatné, to by mohlo projít i u protektorátních místodržících. Vykašlat se na EU rozhledny a opravy kostelů a začít řešit chodníky a silnice, kanalizaci, bydlení lidí, apod. zkrátka něco co přispívá kvalitě života.

  9. hm … k CSPP by ale měli přístup i yástupci zájmů jiných států, a ti by jistě vkládali „chyby“‚, které stát dělá proti zájmům jejich živitelů … nebo ne ?
    A do „uřadu“, který by vznikl, cožpak tam by si neprobojovaly záspupci cizích zájmů ty své lidi ? jako ostatně do vedení státu ?
    Ale pěkné počtení, či špíše fantazie.
    K.

    1. Author

      Ano, pravděpodobně by okrajově docházelo i k zadáním chybných požadavků různě maskovanými reprezentanty cizích zájmů, čímž by vlastně vznikal tlak na zpřesnění vektoru cílů, které by bylo dobré ze státní úrovně sledovat a praktickou činností realizovat nebo nějakým způsobem podporovat. Podněty, které by byly identifikovány jako podpora chybných procesů, by nebyly realizovány s podáním vysvětlení, proč tomu tak je. Protože jak praví základní poučka KOB: Vše kolem nás se dá rozčlenit na procesy řízení a samořízení a každé řízení spěje k nějakému cíli. Co je ovšem hlavní, aby cíle řízení na nižších úrovních byly v souladu s cíli na vyšších úrovních až po tu nejvyšší – Boha. Jak to vyjádřil Ježíš Kristus (krásně a přehledně provedeno v klasickém díle světové literatury od M.A.Bulgakova – Mistr a Markétka): Království Boží (Pravdy) na Zemi přijde. Ale nepřijde samo od sebe, nýbrž jen jako výsledek uvědomělého činění lidí. A stát, to je nepochybně řídící struktura, takže i její vektor cílů musí být v souladu s vyššími objemnějšími celky např. biosférou Země. Pokud tomu tak není, může se stát svým působením snadno projevit jako ničitel těch, na něž má vliv včetně sebe samotného. Hlavní myšlenka CSPP, řekl bych, spočívá v tom, dát možnost vyjádřit se obyčejným občanům a to nepodmíněně. V současné době jsme totiž vyloženě přehlceni různými „vědeckými“ a jinak „odborně“ (nebo odporně?) posvěcenými návody téměř na všechno, ale nějak jakoby se vytratil hlas obyčejného selského rozumu čerpajícího z běžné životní praxe. Tento hlas by neměl být opomíjen a měl by dostat, obzvláště pokud si chceme hrát na demokracii, možnost se průběžně vyjadřovat. Jinak by mohlo hrozit, že pod vlivem všech možných pseudovědeckých nesmyslů ztratíme kontakt se realitou a ta nás nemilosrdně převálcuje.

    1. Author

      Zase až tak nákladné by to být nemuselo. Financovalo by se z daní. Software by se dal použít opensource. Hardware požadavky by nebyly určitě významné. V první fázi by bylo určitě zajímavé, zda by podobný systém měl odezvu u lidí.

Napsat komentář: Honza Zrušit odpověď na komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..