Omlouvám se předem čtenáři článku za fabulaci pomocí názvu holywoodského krváku. Americká tragedie probíhá zatím bez krvavého pozadí. Přesto mě závažnost posledních událostí a zejména závažnost jejich důsledků přiměla k tomuto expresivnímu přirovnání.

11. prosince 2020 se v dosud Spojených státech odehrála nejzávažnější politická událost související se skoro třísetletou existencí tohoto státního celku. Americká soudní elita, jeden ze tří pilířů politické moci v této výkladní skříni anglosaského modelu demokracie – pohřbila základní právní dokument zakládající americkou státnost. Učinila tak nejokázalejším možným způsobem – prostřednictvím nejvyššího stupně soudní moci státu – Ústavním soudem, v USA nazvaným Nejvyšší soud. A aby ani forma tohoto soudního kroku nenechala nikoho na pochybách, že jde skutečně o všechno – odehrálo se vše v podstatě – v podatelně tohoto soudu.

Texas – stát který se připojil k USA na základě dohody a nikoliv jako součást prvotního konglomerátu států – položil svou kompetenční žalobou Nejvyššímu soudu na stůl jasně zformulovaný požadavek:

Potvrdit platnost Ústavy USA pro všechny státy Ústavou zastřešované federace ve všech situacích, které se dotýkají federace jako celku. Tedy a zejména v případech federální volby prezidenta a federálních zákonodárných sborů.

K tomuto očekávanému výroku soudu sloužil petit žaloby: flagrantní porušení Ústavou zaručeného federálního volebního pořádku ve 4 státech (Pensylvania, Michigan, Wisconsin, Georgia) a tím v důsledku následné markantní ovlivnění celkového federálního výsledku prezidentské volby. Dalším protiústavním krokem byla hrubé narušení zákonodárné moci v těchto čtyřech státech. Rozhodnutí o změně volebního pořádku mohly přijmout jen zákonodárné sbory uvedených států a změnu by musel posvětit právě Nejvyšší soud. Namísto toho rozhodla moc exekutivní – guvernét a výkonné orgány dotčených států.

Ústava dostala na frak, důkazů o porušení hromady, důsledky zdrcující. Nikoliv pro zvoleného p-rezidenta, ale pro budoucnost Spojených států.

Texas a k jeho žalobě připojené státy (v počtu 17) požadovaly anulování protiústavní části federálních voleb prezidenta, tedy anulování všech hlasů, započtených v uvedených 4 státech v rozporu s Ústavou. Požadavek prostý a logický. Nepochybuji o výsledku sporu u jakéhokoliv Ústavního soudu kdekoliv na Světě.

S výjimkou výsledku v současných Spojených státech. Nejvyšší soud, jsa si vědom jasného závěru projednání (pokud by k němu přikročil), musel s hořkou pravdou ven. Jak zní, i když nevyřčená nahlas ?

Soudní moc nebude zasahovat do výsledku federálních voleb a bude blokovat všechna projednání stížností na neregulérnost voleb ODKLÁNĚNÍM žalob. Tedy, defacto jejich ignorancí.

To je skutečný soudní masakr, který běží momentálně na všech stupních soudů v USA. Masové neprojednávání věcně nabitých a svědky pod přísahou doplněných žalob na neregulérnost a padělání voleb. Soudní moc jako celek přestává být součástí mocenského triumvirátu ve Spojených státech. Zdůvodnění odklonění žaloby „Osmnáct proti čtyřem“ ze strany Nejvyššího soudu nepostrádá jistou dávku cynizmu a výsměchu. Texas podle něj neprojevil „dostatečný právní zájem o posuzování průběhu volebního procesu v jiných státech“. Veřejná facka všem ctitelům Ústavy.

Tolik vlastní soudní stránka věci. Důsledky jsou pro Spojené státy dalekosáhlé a lze je už nyní poměrně dobře identifikovat. Pokusím se je seřadit podle vzájemných logických souvislostí.

1) Rozpad stabiliy státní moci výpadkem moci soudní z trojúhelníku zákonodárná moc – exekutivní moc – soudní moc. Je jen otázkou času , kdy se dostanou do kompetenčního sporu i výkonná a zákonodárná moc. Důsledky – další rozklad státu.

2) Ústava USA jako „Svaté písmo“ amerických patriotů bylo tím nejuznávanějším správcem a hlídačem – Nejvyšším soudem – odhozeno jako nepotřebný relikt z dob Otců zakladatelů . Hluboká deziluze a frustrace velké části Američanů. Důsledky – uvádím dále

3) Zachovat Ústavu jako nejvyšší právní dokument celé Federace při současném stavu amerických soudů není možné. S ohledem na precedenční charakter anglosaského soudnictví zazněl 11.12 .2020 ortel smrti nad tímto dokumentem. Respektive – kdo chce, ať si ji ctí a nestěžuje si u soudů na ty, kdo ji nectí. Jen tak, pro znalce KSB a posluchače Valerije Viktorovič Pjakina – máme tu v den výroku soudu podpis 11 a 22, tedy potvrzení, že to vše neproběhlo tak nějak náhodou.

4) Pro skutečné americké patrioty byl tento krok Nejvyššího soudu v podstatě pobídkou najít platformu a partnery, kteří budou ochotni tento soudy poplivaný zakládající právní dokumen státu očistit a pokusit se ho znovu použít jako tmel jiných Spojených států. Jinými slovy – cesta k rozpadu USA je otevřena. Texas je dostatečně těžká váha na to, aby se stal centrem nových Spojených států II.

To už není fikce, ale naprosto realistický scénář pro nejbližší měsíce.

5) Pro dosavadního a stále ještě právoplatného prezidenta Spojených států Donalda Trumpa z výroku Nejvyššího soudu také zazněl jasný signál:

Tudy cesta nevede

Také výsledek, negativní, ale z hlediska řízení procesu udržení trumpizmu v budoucí trajektorii Spojených států důvod k manévru v procesu řízení. Dostatečně razantnímu. Ve hře je silové řešení situace, jeho cílem je udržení celistvých Spojených států .

Pro vyhlášení buď omezeného válečného stavu anebo výjimečného stavu má prezident v ruce všechny páky:

– dostatek pádných důkazů o koordinovaném vnitřním a zahraničním spiknutí řady spolupracujících fyzických a právnických osob proti USA.

– potřebné právní dokumenty, které silové řešení zašťiťují

– rozestavené vlastní figury na klíčových postech (ministr obrany, ministr spravedlnosti)

– zkušeného koordinátora pro operativní řízení během výjimečného stavu (generál Flynn)

– reálnou podporu všech silových složek – armády, policie, Národní gardy

– pomocí silového řešení může Trump dosáhnout vlastně hlavního cíle. Provedení skutečně regulérních prezidentských voleb ve všech státech, u kterých jsou shromážděny důkazy o masivních volebních machinacích. Volby jen osobní, s vyloučením korespondenčního snadno zmanipulovatelného hlasování. Asi nikdo nepochybuje o výsledku takovýchto voleb

– další bonus mimořádného stavu: civilní soudní systém (který funguje jako brzda veškerých vyšetřování spiknutí) je odstaven na vedlejší kolej a nastupují vojenské tribunály. A ty pracují jinak , korupce je minimalizována. Takže je šance, že všechny ty Pizzagate, Obamagate, Hillarygate a Bidengate pokročí a konečně započne „sušení bláta“.

V době, kdy píši článek, je tu několik dílčích informací, přibližujících právě probírané silové řešení:

– v pátek 18.12. se schází prezident Donald Trump s ministrem obrany Chrisem Millerem

– dnes se objevuje informace, že vedení Pentagonu zastavuje jednání s Bidenovým týmem v rámci přípravy předání moci. To je velmi zřetelný signál pro p-rezidenta, „kde je sever“

– šéf federálního Úřadu pro dohled nad soukromými společnostmi P. Navarro zveřejňuje zprávu shrnující způsoby manipulace a kvantitativní vyjádření míry ovlivnění voleb nezákonnými hlasy v 6 státech (Pensylvánie, Michigan, Wisconsin, Georgia, Arizona, Nevada).

– Klíčový den je 23.12. V ten den předává funkci odvolaný William Barr novému Generálnímu prokurátorovi S. Rozenovi. V tomto okamžiku disponuje Trump v případě vyhlášení výjimečného stavu skutečně všemi výkonnými pákami.

Tady je konec posuzování situace jen z vnitroamerického pohledu. Ale neméně důležitý je i pohled „zvenčí“. Tedy jak se dívá Svět na pomalu, ale jistě se měnící Spojené státy.

Jediný, kdo si zachovává tvář, je právě Trump a jeho dobře sehrané křupanství. Jemu ani použití silového řešení v očích patriotů kdekoliv na Světě neublíží. Naopak. No a pro liberasty zůstane diktátorem a nepřijatelným anti-demokratem. Trump otevírá novou kapitolu pro řadu států, kde se něco podobného tomuto ošklivému divadlu – hry na demokratické svobodné volby – může objevit. Inspirativní.

Jako stát jsou ovšem Spojené státy na rychlé trajektorii sestupu ze světového hegemona na úroveň regionálního severoamerického dost pochroumaného lídra.

Státu s výrazně rozděleným obyvatelstvem podle všech možných dělících linií. Plného narůstajících malých a velkých konfliktů. S velmi zkompromitovaným soudním systémem. S nově vyjmenovaným p-rezidentem (ano, vyjmenovaným do funkce nikoliv volbou, ale masivní mediální instalací). S p-rezidentem, jehož charakterizuje neustálé kašlání, včetně kašlání na pověst USA. P-rezidenta, který v tandemu se svým synkem dokázal, že jde současně viceprezidentovat, podnikat v cizině za peníze svého státu a zaměstnavatele proti zájmům tohoto státu. A ve volném čase ještě létat Epsteinovým speciálem na Epstein Island „pečovat“ o nezletilé děti.

Tenhle kolaps hegemona moci dává velkou šanci na navrácení patriotické suverenity všem, kteří o ni jeví zájem a mají ve vedení státu schopné řídící kádry. Uvolněný prostor nebude trvalý a kdo promarní příležitost, už novou nedostane. Anebo za ni v budoucnu bude velmi tvrdě platit.

36 komentářů



  1. K poslednimu odstavci:

    Zacinam nabyvat pocitu, ze zrovna u nas jsou veci zatim na dobre ceste. Babisova vlada je opozicnimi hyenami a skrytou proziravosti Zemana “vedena” do role jakehosi kvazi-zachrance CR. Babis sam si to nejspis neuvedomuje, jenom se snazi odolavat utokum prichazejicim ze vsech stran, a tim je chte nechte vhanen do role, kdy musi odstrihavat vliv podpindosu.

    Mozna se ale mylim 😉

    1. Author

      Nemýlíš. Hradní stařec po delší době pronesl několik stručných vět a dal najevo, kdo myslí a kdo jenom mluví ( V4 a tendry na JE) Zeman je nejaktivnější, když o něm není slyšet. V tomto se podobá Číňanům. Když mlčí ,pracují a když promluví, tak relaxují.

      1. Zeman teď naposledy řekl to podstatné , i když to použil jako příměr ke kovidu.
        Buďme opatrní , jsme ve válce!

      2. Author

        Mám radost,že zase píšeš .

Comments are closed.