Pohádka o manželovi a pračce

Tuto pohádku vypráví ruský ekonom Michail Chazin jako podobenství, když vysvětluje publiku, proč od osmdesátých let minulého století na Západě neustále klesaly úrokové sazby, a proč nastala krize v roce 2008, kdy sazby dosáhly prakticky nulové úrovně.

Džentlmen se vrací večer domů z práce. Může to být klidně boháč, který jede městem ve svém Rolls-Royce, nebo chudý člověk z nižší vrstvy, který se po schodišti belhá domů do třetího patra. Pro náš výklad to není podstatné.

Otevře dveře a za nimi už je nastartovaná manželka, která říká:
„Miláčku, stala se katastrofa!‟
Muž se vyděsí: „Co se stalo? Něco s dětmi?‟
– „Ne, s dětmi je všechno v pořádku.‟
Žena boháče muži řekne, že do jejího Ferrari naboural nějaký idiot s žigulíkem, žena chudého mu odpoví, že se rozbila pračka.
Muži spadne kámen ze srdce a odpoví: „No, sláva bohu! To je v pohodě, navečeříme se, odpočineme si a já to zítra s čerstvou hlavou vyřeším.“
„Tak to tedy ne!“ vyhrkne žena. „Tys to nepochopil! Já mám zítra sraz s kámoškami, musím tam vypadat dobře a nutně si musím vyprat halenku, takže ty se hned teď sebereš a vyřešíš to okamžitě. Večeři dosatneš až pak!“

– „Co tě to zase popadlo? Zrovna jsem přišel z práce, mám toho dost, jsem unavený. Nemám u sebe ani peníze a banky už za chvilku zavírají.“
– „Jsi hlava rodiny nebo nejsi? Takže se sbal a jdi vyřešit problém.“

Všem je asi jasné, jak 99 procentech případů končí takové spory. A tak se náš hrdina šourá ulicí a zrovna jde kolem banky. Vchází dovnitř, kde k němu ihned přiběhne úslužný úředník a ptá se ho, jak mu může pomoci.
Muž odpoví: „Potřeboval bych pračku.“
Úředník nasadí výraz, který mnohokrát trénoval na školení, a zeptá se: „A kolikpak můžete ročně splácet, aby to neohrozilo váš rodinný rozpočet?“
„Řekněme, tisícovku zlaťáků ročně“, odpoví muž.
„Výborně!“ zaraduje se úředník. „Pračka stojí pět tisíc, takže vám hned zařídíme úvěr. A než se žádost zpracuje, pračku vám přivezou domů z obchodu, se kterým máme smlouvu. Naše podmínky jsou následující: náš hlavní akcionář si bere z každého zlaťáku poskytnutého úvěru dvacet centů, to dělá dvacet procent. Takže my vám poskytneme úvěr 5 tisíc na šest let. První rok nám zaplatíte jeden tisíc, což bude úrok, a dál každý rok tisícovku na umoření jistiny. Celkem tedy budete splácet šest let a roční úroková sazba vychází na 3,7%. Vyhovuje vám to takto?“
„No samozřejmě!“ zaradoval se muž.
„Výborně!“ řekl úředník. „Takže teď můžeme vyřídit žádost.“

Klid v rodině byl zachován, pračka funguje a náš hrdina po roce přichází do banky s tisícovkou, aby zaplatil úroky. Úředník si od něho vezme peníze a říká mu: „Poslyšte, ekonomice se daří, máme trvalý růst a náš akcionář se rozhodl, že můžeme našim klientům nabídnout mnohem lepší podmínky. Takže z poskytnutého úvěru už nechceme 20%, ale jenom 10%. Můžeme vám tedy poskytnout úvěr 10 tisíc za stejných podmínek. To znamená: první rok zaplatíte tisícovku, což bude zase úrok, a potom opět po tisícovce každý rok budete splácet jistinu.“

„No jo, ale vždyť já mám pořád ještě splácet úvěr pět tisíc?“ zaváhá muž.
„V čem je problém? Dostanete přeci úvěr 10 tisíc, takže vezmete 5 na splacení prvního úvěru a zbyde vám ještě 5, za které můžete manželce udělat radost a koupit jí myčku!“

Muž je naprosto nadšený. Bere si úvěr 10 tisíc a koupí ženě myčku. Uběhne rok a on jde opět do banky s tisícovkou. V bance si od něho vezmou peníze a říkají mu: „Poslyšte, vy jste ale vynikající klient! Máte vzornou platební morálku, takže jsme speciálně, jen pro vás, připravili zvláštní nabídku. Místo deseti procent z úvěru si vezmeme pouhých pět, a tím pádem vám můžeme nabídnout úvěr 20 tisíc za stejných podmínek. To znamená první rok tisícovka na úroky a potom ročně po tisíci na splácení jistiny. Vyhovuje vám to?“
„No samozřejmě! Kde to mám podepsat?“ A tak deset tisíc použije na splacení předcházejícího úvěru a s deseti jde domů za manželkou.

Uběhne rok a muž jde opět do banky s tisícovkou.
„Máme pro vás vynikající zprávu. V naší bankovní loterii jste vyhrál možnost získat úvěr pouze na 2,5%, takže vám můžeme poskytnout úvěr 40 tisíc za stejných podmínek.“

Když se nad tím zamyslíme, vidíme, že manžel platí pořád stejnou sumu, která ho nezatěžuje. Jeho blahobyt pořád roste – může utrácet 5, 5, 10, 20 tisíc. Jsou tu jen dva problémy: za prvé, neustále klesají náklady na úvěr a za druhé, výše zadlužení neustále roste.

Teď holá čísla, statistika. V USA za celou historii až do roku 1981 nepřekročil průměrný dluh domácností 60% jejich disponibilních příjmů. V roce 2008 na začátku krize to však už bylo více než 130%. Nyní poklesl zhruba na 120%. Cena úvěru – procentní sazba FED, byla v roce 1981 19%, ale v prosinci 2008 spadla na 0%. Rádi by teď úrokovou sazbu zvýšili, ale při zadlužení domácností 120% to prostě nejde, protože tak vysoké úroky by bylo obtížné splácet a přišla by vlna bankrotů. Proto bankovní systém křičí na Trumpa, ať se neodvažuje zvýšovat úrokové sazby. Jenomže, přátelé, my jsme v červených číslech, takže musíme zvednout úrok. Jinak nebudou peníze na žádné investice.

Podíl finančního sektoru na celkovém zisku ekonomiky, který byly v roce 1939 5%, se zvýšil do roku 2007 až na 70%. Tenhle systém není životaschopný. Reálná kupní síla v USA se nyní pohybuje na úrovni roku 1957. Vše navíc je jenom růst dluhů. Je nutné si uvědomit, že v roce 1957 bylo přepychem mít doma kuchyňský robot. Jenom připomenu, že v roce 1958 přijel Nixon do Moskvy (tehdy jako viceprezident Eisenhowera) na americkou výstavu, kde Chruščovovi ukazoval kuchyňské spotřebiče, z nichž byli všichni u vytržení.