Pensylvánie. Arizona. Michigan. Co ukazují veřejná slyšení Američanům a světu?

Broadway bledne závistí. Takovéto drama zatím v Mekce divadelních trháků žádný autor producentům nenabídl. Přitom nebylo třeba čekat na autorského génia. Amerika si drama vyrobila sama. Muselo přijít.

Staly se jím volby 2020, a to nejen prezidentské. Ve hře je kromě postu v Bílém domě i řada postů ve federálních zákonodárných orgánech. Dosud byl kolorit minulých voleb zaběhnutý, tak trochu à la Hollywood – spousta předvolebních mítinků a spanilých jízd kandidátů po celých Státech. Vždy však víceméně podle dlouhodobě respektovaných pravidel vzájemné slušnosti a vždy tak nějak s respektem ke smyslu voleb. Udržet Ameriku „great“, i když každý s trochu jinou partou vykonavatelů tohoto amerického „dobra“.

Rok 2016 znamenal první nalomení idyly okolo voleb. Důvod? Amerika dozrála, spíše přezrála, a ocitla se na křižovatce, a to jak vnitropolitické, tak i zahraničně a globálně politické. Tradiční politické dvojspřeží (republikáni, demokraté), kde každý koník chce na jinou stranu. A hlavně – kočí, kterým byl v minulosti americký, trochu komický hurápatriotizmus – najednou nefunguje. Když šlo v minulosti o udržení americké „výjimečnosti“ lídra světa, tak oslík (demokrati) i slon (republikáni) táhli za jeden provaz, šlo o účelově jednající partnery. Ne však ve volbách roku 2016. Ostrost střetu obou elit – internacionalizované finanční, reprezentované Hillary a patriotické průmyslnické, reprezentované Donaldem, byla nepřehlédnutelná. To se ještě mnozí uklidňovali vnitroamerickým charakterem souboje. Chyby lávky. Čas to ukázal a ukazuje i nadále.

Nejen USA, ale celý svět je postupně vtažen do tohoto asi nejzávažnějšího globálního střetu elit za posledních minimálně 70 let.

Nechci tu rozebírat pozadí tohoto vývojového kolapsu Spojených států. Dá se vysvětlit stručně asi tím, že globální projekt monopolárního světa z počátku 90. let (Pax Americana) už nefunguje a pozvolna krachuje. Z mnoha příčin, ale o nich článek není.

Kdyby nešlo o Spojené státy – tak by si asi nikdo z tohoto dvojspřeží bez kočího moc nedělal. Ale právě tenhle markantní pád mezinárodního policajta do stavu paralýzy dělá mnoha myslícím lidem nejen ve Státech hluboké vrásky. Pokud někdo nosí při sobě „jaderný kufřík“, tak je ten zájem okolí o jeho jednání prostě nutný.

Nástup trumpizmu v lednu 2017 vyvolal v táboře clintonitů nejprve zděšení, potom ale výraznou aktivizaci. Konflikt obou elit sílí a státnost USA postupně slábne. Navenek pořád Spojené, ale uvnitř ostře rozdělené Státy. Nejprve politicky a posléze i ekonomicky, etnicky, sociálně. Tavící kotlík (melting pot) „amerického národa“ se stává iluzí, i když patriotický trumpizmus se ho snaží zachránit a hledá pro něj jednotící heslo „make America great again“. Proti němu stojí internacionalizovaní liberálové všech možných barev (od zelené až po hnědou), kteří už dávno nevnímají Spojené státy jako svou vlast. Pro ně je to korporace, předurčená jednou provždy řídit svět podle jimi stanovených pravidel. Národ vnímají jako soubor jednotlivců a sugerují mu, že má neomezená práva s omezenou zodpovědností: „Mohu vše, nemusím nic.“ Jenže to tak není.

Volby 2020 nemohly proběhnout jinak než proběhly. To věděly obě strany volebního střetu a obě se na to dlouhodobě v předstihu připravily. Demokraté zorganizovali asi největší manipulaci voleb v historii lidstva s využitím všech dostupných technických prostředků. Navíc si vytvořili pojistku zorganizováním pandemie COVIDU s částečnou paralýzou fungování předvolebních USA.

Trumpův tým tento vývoj monitoroval a připravil si kontra-kroky. Ten souboj ale neproběhl podle předpokladu manipulující strany. Převaha hlasů pro Trumpa po celých Státech byla tak velká, že průběžnou manipulaci ve fázi voleb bylo nutné doplnit manipulací „ex post“ při sčítání hlasů.

A tady narazila kosa na kámen. Bylo nutné vložit do hry úplně všechny způsoby dodatečné manipulace s hlasy, které původně měly být jen pojistkou. Rychlost řízení vždy vede k riziku nepředvídaných chyb. A těch se vyrojilo takové množství a v takových měřítcích, že výsledky sčítání hlasů začaly zajímat i mnohé renomované experty v oboru matematiky a matematické statistiky.

Jak je známo – matematiku nejde ošidit. Experti nevycházejí z údivu, co vše je možné.

Ještě nikdy v historii USA se volby (nejen prezidentské, ale i souběžné do federálních zákonodárných orgánů) nestaly tak výrazným politikem této země. Není divu. V plném rozsahu se totiž prakticky hned na počátku sčítání ukázalo jako pravdivé heslo:

Důležitější než vlastní volba je sčítání hlasů

Spojené státy po volbách 2020 už nikdy nebudou podobné těm předvolebním bez ohledu na to, kdo nakonec tento střet vyhraje. Ať už bude pokračovat patriotický trumpizmus anebo Bidenův internacionalizovaný liberalizmus – Američané si ponesou stigma ve volbách „obelhaného národa“.

V tomto směru není rozdílu mezi bidenovcem a trumpovcem. Oba jsou umazáni špínou zmanipulovaných voleb ze strany jednoho z kandidátů.

Trumpův právní tým se pokusil alespoň zmírnit tuhle historickou kaňku na renomé USA naprosto veřejně a otevřeně vedeným právním zpochybněním průběhu a výsledku voleb. Zvolil postup v historii země zatím nepoužitý. Veřejná slyšení o žalobách a důkazech proti regulérnosti voleb ve státech, kde byly nejmarkantnější manipulace během voleb a při sčítání hlasů: Pensylvánie, Arizona, Michigan, Georgia. Veřejné mnohahodinové slyšení pro veřejnost i zákonodárce státu.

Mnozí si jistě řeknou – proč Trump rozmazává tuhle „americkou hanbu“? Dokonce by se dalo říct – není lepší to rychle zamést pod koberec a přistoupit zase na nějaký společný dobrý „job“ se sice podvodníkem Bidenem, ale podle výroku padoucha Hogo-Foga ze slavného filmu Limonádový Joe: „Padouch nebo hrdina – vždyť jsme jedna rodina!“

V amerických volbách se už dávno nerozhoduje jen o americkém prezidentovi do roku 2024 a o poměru sil v Senátu, Kongresu a Sněmovně reprezentantů. Veřejná slyšení ukázala na příkladu Spojených států, jak dalece je dnešní politický model zvaný DEMOKRACIE nabízený anebo spíše vnucovaný Západem Světu vzdálený od učebnicových definicí demokracie. V této první části článku poukazuji na markanty rozkladu politického systému USA, které při veřejných slyšeních vyplavaly na povrch.

1) rozpad triumvirátu moci státu

Stabilita anglosaského modelu demokracie byla vždy prezentována na stabilním trojúhelníku mocí. Nezávislých mocí. Zákonodárné, exekutivní a soudní. Nezávislost ale nebyla nikdy účelem, ale prostředkem stability společenského systému. Reprezentanti mocí spolupracovali ve vyšším státním zájmu. V zájmu mocí ideologické a konceptuální, tedy těch,které jsou pro dlouhodobou stabilitu každého státu neměnné a „neviditelné“. Nejsou totiž reprezentovány institucemi, ale společenskou smlouvou řídících elit a občanů. Formálně Ústavou.

Co se děje v Pensylvánii, Arizoně, Michiganu a Georgii? Jde o přímý střet zákonodárců jednotlivých států s výroky soudů těchto států. Guvernéři (exekutiva států) jdou proti vlastním zákonodárcům a certifikují soudní mocí prokázané podvodné volby. Soudci mění během jednoho dne své výroky.

Zákonodárci revoltují s tím, že si odhlasují volitele jinak, než byly volební výsledky exekutivou certifikovány. Totální rozklad.

2) přímé a vědomé porušení federálního zákona ze strany exekutivy jednotlivých států

Prezident Trump už v předstihu (září 2018) zákonnou normou vyloučil možnost účasti zahraničních fyzických a právnických osob v jakékoliv souvislosti s volbami a vymezil ji jako přímé zasahování cizích států do voleb USA.

Zakoupení sčítacích strojů Dominion (Kanada) a opatření softwarem Smartmatic (Velká Británie) řadou volebních komisí Států (nejen ovládaných demokraty) bylo a je vědomým přímým porušením tohoto zákona. Možné represe jsou na úrovni překročení zákona v průběhu výjimečného stavu. Tedy velmi drakonické.

Je to opět důkaz naprostého selhání spolupráce moci exekutivní a moci zákonodárné. Vědomého selhání.

3) drtivé omezení svobody slova ve veřejných médiích a sociálních sítích

Úhelný kámen anglosaské demokracie – svoboda slova – byl v podstatě rozbit na prach. Televize, tiskové agentury, tištěná média – jednotně a podle společného scénáře předešly všechny stupně volebních orgánů a v předstihu zvolily předem vybraného vítěze voleb.

Druhým, opět koordinovaným, krokem celé mediální scény je hon na informačně „neposlušné“ veřejné činitele a likvidace jejich projevů v přímém přenosu (přerušený prezidentův televizní rozhovor) a likvidace twitterových a facebookových účtů. Likvidace některých komentářů prezidenta na jeho Twitteru je něco, co americká historie médií dosud nepoznala. Po svědeckých výpovědích na veřejných slyšeních postupovaly informační hyeny Facebook a Twitter úplně stejně a prostě účty neposlušných zrušily.

4) přímá účast tajných služeb vlastního státu na manipulaci voleb

„Detašované“ volební sčítací a manipulační pracoviště na půdě expozitury CIA ve Spojenými státy okupovaném Německu (Frankfurt n. M.) dosud nikdo nedokázal vysvětlit. Obsazení a likvidace celého hackerského pracoviště složkou armády USA v zásahu proti jiné silové složce – tajné službě CIA – jen dokládá, jak daleko rozklad státnosti USA dospěl. Vojáci proti vojákům – je to ještě vůbec fungující stát? Pět mrtvých siloviků jako obětí této operace. Lze ještě odmítnout právní hodnocení toho, co se ve Spojených státech odehrává v přímém přenosu, jako SPIKNUTÍ proti STÁTU ?

5) rozsáhlá zahraniční korupce volební exekutivy

Postupně vycházejí na povrch přímé osobní vazby vysoce postavených členů státní i federální exekutivy na zahraniční firmy dodávající hardware i software do volebních okrsků. Nitky vedou až do nejvyšších pater americké výkonné a zákonodárné moci. To je systémová katastrofa a nikoliv selhání jednotlivců

Na závěr

Veřejná slyšení, zatím ve 3 státech Unie, byla dlouhá a v podstatě velmi podobná. V čem? V rozsahu špíny, která už asi z americké historie nezmizí. Ale někdy ten politický hnis musí takhle veřejně ven. V tomto směru nemá asi prezident Trump na vybranou. Druhá cesta – zametení pod koberec a smíření se – by Spojeným státům do budoucna žádnou šanci k obnově státnosti nedala. Ta tu pořád je, ale už ne směrem ke globálnímu hegemonovi. Jen regionálnímu spoluhráči Číny a Ruska v multipolárním uspořádání Světa. Pax Americana končí, perestrojka USA začíná.

Ve druhé části článku osvětlíme některé konkrétní prokázané způsoby manipulací včetně autentických záznamů výpovědí svědků. Vše přímo z jednotlivých veřejných slyšení. Konkrétní poznatky z této veřejné tragedie jsou také velmi cenné a vyzbrojují americkou i světovou veřejnost proti pokusům manipulovat hlasování i do budoucna.