Ve škole se učíme, že pluralitní politický volební systém je založen na tom, že množství různých politických stran „soutěží“ se svými programy. Každý volič, který sleduje naše i zahraniční politické dění alespoň po dobu tří volebních období, v sobě ale většinou chová smíšené dojmy a pocit, že „něco je jinak“. Senátor Čunek to v rozhovoru pro XTV vyslovil naplno a bez obalu, snad i proto, že otázka směřovala k něčemu jinému.

Senátora Čunka jsem dlouhou dobu považoval za moudrého, pragmatického a čestného politika, který se snaží hledat řešení konkrétních problémů a na rozdíl od mnohých svých kolegů se nevěnuje přednostně politickému marketingu. Na tomto názoru nemusím téměř nic měnit. Domníval jsem se, že když čestný, pragmatický, na výsledky orientovaný politik považuje za nejdůležitější věc politický program (tedy identifikaci problémů, jejich prioritizaci, nalézání způsobu jejich řešení a plánování postupu celého procesu), že i pro politické strany, v nichž takoví politici působí, je politický program nejdůležitější věcí a důvodem jejich existence. Takto to tvrdí bez výjimky všechny učebnice občanské výchovy nebo politologie.

V případě KDU-ČSL, jejímž členem je senátor Čunek, je samozřejmě do očí bijící, že žádný politický program nemá. Její volební programy jsou bez výjimky sbírkami nesourodých a mnohdy i nepromyšlených frází.

V rozhovoru pro XTV to říká senátor Čunek naprosto bez obalu: „strany jsou tady především proto, aby vybíraly vhodné lidi pro jednotlivé funkce.“

“Strany jsou tady především proto, aby vybíraly lidi pro jednotlivé funkce”

Můžete mi namítnout, že jsem Čunkova slova vytrhl z kontextu, protože otázka Jany Bobošíkové se týkala (případné) povolební spolupráce mezi KDU-ČSL a ODS. Poslechněte si tedy celou otázku, včetně otázky a odpovědi následující, a napište do diskuse, jestli jste tam našli byť jen jediné slovo o nějakém programu, o prioritních problémech, o specifickém způsobu, jak hodlá KDU-ČSL prioritní problémy české společnosti řešit.

Já tvrdím, že tam nikde o ničem takovém není ani slovo. Čunek se celou dobu točí jenom kolem „lidí“ a „funkcí“. Je to velmi neradostný pohled. A teď uvažte, že jen v samotné KDU-ČSL většina politiků tak, jako Čunek, ani neuvažuje.

A dostáváme se k podstatnému. Běžný volič je opakovaně zklamán situací před volbami a situací po volbách v důsledku zcela odlišného chápání role politických stran různými účastníky procesu:

  • Koncepce obecné bezpečnosti tvrdí, že politické strany jsou orgány ideologické moci: jejich úlohou je formulovat dílčí koncepce v konkrétních, srozumitelných pojmech;
  • běžný volič se domnívá, že strany jsou subjekty předkládající jakési programy a soutěžící prostřednictvím voleb s jinými stranami o mandát svůj program provádět;
  • kdežto politické strany v myslích svých členů chápou samy sebe jako nástroj, který určuje, která osoba usedne ke kterému korytu (pardon, „funkci“), přičemž „program“ je nepodstatný prvek, součást marketingového plánu, který je hlavním prostředkem k získání „obsaditelných funkcí“.

Zdá se, že tyto rozdíly je potřeba voličům velmi pečlivě vysvětlit dříve, než zase půjdou k dalším volbám.

Co se týče samotného senátora a bývalého úspěšného hejtmana Čunka, je zřejmé, že je to stejný vykuk jako ostatní straníci, avšak na rozdíl od nich si je vědom toho, že úspěšné řešení praktických problémů je velmi efektivní politicko-marketingová strategie.

5 komentářů

  1. Ňevím jestli je Jiřík Čuňků spíše “věřící pragmatik” anebo “pragmatický věřící” . Nejspíš obojí , i když Mirdu asi v tomto směru nikdo nepřekoná . Diskrepance vnímání politické strany voliči a volenými je v tomto davoelitárním společenském systému pochopitelná. Neexistují přirozené kádrové a sociální výtahy a tak té role politické “zdviže” se chopily právě polit-strany . Ve společenském systému založeném na Koncepci je naopak základem tvorby řídícího korpusu permenentně fungující systém kádrových a sociálních liftů v OBOU SMĚRECH . Polit-strana se stává jen určitým servisem tuto páteř společenského systému zajišťující.
    Pro lidovce nepředstavitelná hrůza, kterou Búh nemůže dopustit…

  2. Ako sa ľudovo hovorieva: Keď sa politik preriekne, tak aj pravdu povie…

    Myslím, že skôr než „orgánmi ideologickej moci“ sú politické strany nástrojmi presadzovania rôznych klanovo-korporatívnych záujmov oligarchov z pozadia. Ideologické „nálepky“, ideologické prívlastky v názvoch strán, ako aj škatuľkovanie na pravo-ľavej osi sú len marketingovými fintami na oblbnutie voličov vo voľbách…

    Trúfam si povedať, že veľa voličov (možno aj väčšina) „má dokonalý hokej“ zo súčasného „demokratického“ politického systému, najviac sa zamotávajú v kompetenciách jednotlivých ústavných činiteľov. Volia marketingovo „navoňaných“ lídrov strán (aj s ich tlupou „podržtašiek“) akože do parlamentu, ale víťazné strany zoberú útokom štátnu správu (výkonnú moc), lídri prebehnú do vlády, dokonca si svojich poslancov v parlamente zaviažu podpisom o „loajalite“, a pritom médiá kŕmia ovčanov o tom, ako máme v demokracii „trojdelenie moci“, a teda nezávislosť zákonodarnej, výkonnej a súdnej moci…

    Parlament, ktorý by mal byť v skutočnej demokracii najvyšším orgánom moci ľudu, je obyčajnou trápnou slúžkou premiérovi a vláde. Domotanosť je napr. aj v mediálnom „poradovom“ titulovaní najvyšších ústavných činiteľov, kde predseda parlamentu by mal byť najvyšším ústavným činiteľom, ale titulujú ho ako druhého najvyššieho, predseda vlády by potom mal byť tretím, ale arogantne z pozície reálne najsilnejšieho „zametá“ so všetkými ako s onucami, a prezidentka titulovaná ako „najvyššia“ je totálne slabá v kompetenciách (aj vo výkone funkcie) ako dvakrát prevarený čaj… Potom vysvetľujte ľuďom „ako funguje demokracia“, keď v základných pojmoch majú všetci totálny guláš… A pritom sa v súčasnej koronahystérii ukazuje v plnej nahote, že „vládnuci ľud“ prakticky nemá nástroje ako v priebehu volebného obdobia korigovať excesy najvyšších „politikov“…

    Na Slovensku sa vyvŕbila taká situácia na politickej scéne, že prakticky všetci lídri politických strán sú „pooblievaní vedrami špiny“, a prakticky nevidno žiadneho politika alebo politickú stranu ktorí by mohli „získať dôveru“ voličov, aj keby okamžite rezignovala súčasná vláda. Aj na tom vidno, ako sa sprofanoval nielen stranícky princíp, ale aj celý systém riadenia spoločnosti. A na diskusných fórach namiesto nekončiacich rozvadených diskusií o tom, ktorý „politik“ by nás mohol vyviesť z tohto marazmu, navrhoval by som tú tvorivú energiu radšej venovať diskusii o tom, ako si upraviť celý ústavný systém, lebo negatívnych skúseností s tým terajším už máme viac než dosť, teda je na čo stavať…

    V diskusiách sa dá vycítiť, čo by voličov malo osloviť, v čom vidia najvážnejšie problémy súčasného systému. Je toho síce neúrekom, ale pre začiatok by myslím spoločnosť pozitívne aktivizovalo aj to, ak by sa do volieb prihlásila „pronárodná“ strana s volebným sľubom zásadných zmien ústavného systému, a to v prvom rade:

    1. FUNKČNÉ REFERENDUM – zaviesť nové pravidlá referenda, aby sa referendá stali funkčným nástrojom rozhodovania občanov o všetkých dôležitých otázkach života spoločnosti, aby referendá nikdy nemohli byť zneplatnené pasívnymi voličmi, a aby výsledky referend boli Národnou radou vyhlasované ako riadne zákony.

    2. NOVÝ VOLEBNÝ SYSTÉM – zaviesť zmenu volebného systému, kde sa do parlamentu nebudú voliť politické strany, ale svojich poslancov si budú voliť všetky okresy Slovenska, a voliči budú mať celé volebné obdobie možnosť určovať ako majú ich poslanci pri jednotlivých zákonoch hlasovať, a okres bude mať možnosť zmeniť hlasovanie svojich poslancov v parlamente.

    3. VLÁDA ODBORNÍKOV – zaviesť zmenu kde vláda a celá exekutíva štátnej správy budú zložené zo skutočných odborníkov, ktorí sa nebudú nezmyselne meniť po každých voľbách. Terajší stav kde poslanci robia slúžky úradníkom treba napraviť tak, aby poslanci vládli, určovali úradníkom (vláde) čo požaduje robiť ľud. Nielen pri voľbách ale celý čas, pri každej téme…

    Trúfam si odhadnúť, že takáto strana by mohla vo voľbách získať aj ústavnú parlamentnú väčšinu na prijímanie aj ústavných zákonov…

    1. Author

      Strana *by měla být* orgánem ideologické moci podle KOB. Mimochodem, pak by taky pravděpodobně mohla být schopna plnit očekávání masových voličů. Tím není řečeno, že nějaké takové reálně existují.
      Má u nás nějaká strana adekvátně gramotnou ideologickou složku (tzn. politické oddělení, které by se zabývalo formulací otázek a řešení)? Mám dojem, že všechny strany mají (1) administrativní aparát, (2) marketingové poradce, (3) spoustu “dobrých” nápadů, které porůznu tahají z rukávu, zpravidla podle reakce jejich marketingového oddělení. Ale koncepci a politický “výzkum a vývoj” všechny bez výjimky postrádají.

  3. Ahojte
    Pekne im vypálil rybník takýmto prerieknutím, a teraz treba s týmto gramotne pracovať.

    1. Author

      Přesně na to jsem myslel – nějaké semináře, videa na youtube.

Comments are closed.